Naruto Uzumaki - Návrat do Konohy

Na úvod: Narutovi je dvacet let, tak věk ostatních si odvoďte.

Byl krásný letní večer. Slunce se již chystalo zakončit svoji pouť po obloze, na které nebyl ani mráček. Ptáci zpívali svou poslední píseň než se uloží ke spánku. Foukal příjemný vánek který lehce houpal listím stromů.
Všude byl klid a kolem vesnice zvané Konoha nikdo nebyl, ale přeci jeden člověk kráčel po cestě do vesnice. Byl to velmi pohledný kluk se zářivě žlutými vlasy, které jsou neposedné a rozcuchané. Jeho oči jsou jasně modré a na každé tváři má tři pruhy. Je oblečen v modré kimono a na zádech si nese batoh taktéž modré barvy. Ano je to Uzumaki Naruto, který jakoby byl přesnou kopií svého otce Namikaze Minata, známějšího jako Yondaime Hokage.
Naruto ví kdo byl jeho otec, ale na přání zvrhlého poustevníka to nemá nikomu říkat..
Jde po cestě do Konohy a říká si sám pro sebe „Je to tedy doba, když jsem tu byl naposledy. To mi bylo šestnáct let. To snad není ani pravda, že už jsou to čtyři roky, co jsem tudy odcházel.“ Ale ano, byla to pravda. Naruto tehdy odešel pryč z vesnice, aby mohl nerušeně trénovat. Důvod k tomu měl prostý, ale závažný. Odešel po střetu se Sasukem, ve kterém to totálně projel, vůbec se mu nemohl vyrovnat, tak odešel trénovat znovu ze zvrhlým poustevníkem, aby zesílil a mohl se mu aspoň postavit. Svému nejlepšímu kamarádovi, kterého pokládal za bratra.
Pomalu postupuje po hlavní cestě k bráně své rodné a nadevše milované vesničce. Ano, už jenom kousek a je doma. Dlouho si tuto chvíli představoval. Neví, jak na něho zareagují jeho přátelé. Jeho nejbližší. Jestli ho vůbec po takové době poznají? Co se tu po dobu jeho nepřítomnosti dělo? Kdo je Hokage?
„Mám jít branou nebo se dostat do vesnice nepozorován?“ Přemýšlí. Ale nakonec se rozhodl.
„Půjdu nepozorován, aby mě nikdo neviděl a všechny překvapím.“
Najednou uhne z cesty do lesa a jde lesem podél hradeb vesnice. Snaží se být nezpozorován strážemi. To se mu daří. „Tady je to správné místo.“ Říká si a přeleze hradby. Ano, dostal se na druhou stranu vesnice nikým nespatřen. Rychle běží do vesnice. Nesnaží se utíkat po ulici aby byl vidět. Jakmile jsou vidět domy, skočí na střechy a tudy se dostává až k budově samotného Hokage.
Když už je před budovou, vejde dovnitř a kráčí po schodech, vedoucích k jeho cíli. A už je u něj. Lehce zaklepe na dveře a čeká, až ho vyzvou, aby mohl vstoupit dovnitř. Po chvilce se ozve: „Dále“
A on vejde.
Vidí Tsunade-sama, jak má skloněnou hlavu nad nějakými papíry.
„Dlouho jsme se neviděli, Bábi-Tsunade.“ A usměje se.
Hokage zvedne hlavu a podívá se. Neschopná slova. Jakmile se trochu vzpamatuje vykoktá: „Na..Na..Naruto??“
Vstane a okamžitě ho obejme.
„Bábi, nemačkej mě tak nebo mě rozlomíš vejpůl,“ říká s úsměvem, „já tě rád zase vidím, ale radši bych se dožil zítřka.“ A rozchechtá se.
„Promiň, promiň.“ omlouvá se, ale také se směje.
„Vážně jsem ráda, že ses vrátil.“ Povídá a posadí se za svůj stůl.
Vytáhne láhev saké a dvě skleničky: „ Dáš si také Naruto??“ Ptá se.
„Ano, rád si s vámi připiju.“
A Tsunade nalévá do dvou skleniček saké, když jsou skleničky plné tak jednu podá Narutovi a druhou si vezme sama.
„Tak teda na tvůj návrat.“ Pronesla přípitek a oba vypili saké do dna.
Podává jí svojí prázdnou skleničku a ona mu znovu nalévá.
„Tak povídej, jak ses měl?“
„No, tak zase nejhorší to nebylo. Sice jsem se párkrát dostal do pěkného průšvihu, ale pokaždé se mi podařilo vyváznout se zdravou kůží.“
„Moc jsme o tobě neslyšeli za ty roky, cos byl pryč. Párkrát jsme za tebou dokonce vyslali tým, aby tě našel, ale tys nikde nebyl. Po tobě nebylo ani památky, ani náznak stopy, kde bys mohl být.“
„Já vím a to byl také můj záměr.“
„Aha, tak to pak ano.“
„Mám na tebe prosbu.“
„Ano, a jakou?“
„Neříkej, prosím, nikomu, že jsem se vrátil. Chci je všechny překvapit.“
„Dobrá, jak chceš. Ale teď povídej, cos všechno dělal a kde je Jiraiya?“
„No on si musel ještě něco zařídit, tak jsem se vrátil sám."
A potom začne vyprávět co dělal a jak se měl. Takto tam sedí skoro dvě hodiny, až nakonec to ukončí Tsunade.
„Koukám, že jsi toho hodně zažil. Dobrá, nikomu nic nepovím, ale zítra budeš v deset hodin na cvičišti sedm. Ano?“
„Dobrá, ale co tam budu dělat?“
„No, trochu si tě přezkouším, jestli ses jenom tak neflákal a něco ses naučil.“
„Dobře. Jak myslíš, jestli něco ještě nepotřebuješ, tak bych si rád šel domu odpočinout.“
„Ne, můžeš klidně jít.“
Oba dopili druhou láhev saké a Naruto odešel směrem k domovu.
Tak jak při cestě sem běžel po střechách, aby nebyl zpozorován.
Konečně stojí před svým bytem a otevře ho. Vstoupí dovnitř. „Nic se tu za těch pár let nezměnilo. Akorát je tu tolik prachu, že nevidim, kde mám ani postel.“ A začne kašlat. Neboť při vstupu do bytu se rozvířil prach. Rychle otevře okno aby se mohl nadechnout. „No vidím, že asi prvně musím trochu poklidit, než půjdu spát.“ Vezme z komory hadr, vodu a dá se do práce. Je to nudné a trvá to už bezmála dvě hodiny.
Zhruba za dvě hodiny má celý dům uklizený a vyčištěný, jako kdyby byl nový. Je tak zmožený, že si lehne do postele v šatech a ani se nepřevlíkne. Prostě usne tak jak je.