Holka od vedle - 10. Opět doma

„Ahoj, tak co dnes podnikneme?“ zeptala se Maya den po návratu z mise Naruta a Sakury, s nimiž si vyšla na oběd. Ale oba byli zamlklí.
„Asi nic. Strávíme den spolu,“ odpověděla Sakura. V poslední době se moc upjala na svého přítele. Už jej dokonce ani nebila.
„Nechcete si zatancovat? Vymyslela jsem něco nového,“ navrhla Maya.
„Dneska fakt ne. Jindy,“ odvětil Naruto zasmušile. Sakura mu povzbudivě stiskla ruku a usmála se na něj. Úsměv jí oplatil, ale ne tak vesele, jako dřív.
„Když tak každej den trénujeme ve tři v sále. Přijďte někdy. Už musím jít, uvidíme se jindy. Ahoj,“ řekla Maya a odešla. Byla domluvená s Hinatou na procházce po okolí Konohy, aby spolu probraly pár věcí.
Maya vešla do Hyuuga čtvrti a vešla do domu hlavní rodiny, kde byl sám lord Hiashi Hyuuga, společně s Nejim a o něčem se dohadovali.
„Dobrý den, Hiashi-sama. Ahoj, Neji-kun,“ usmála se na ně Maya.
„Dobré dopoledne, Mayame-chan. Přišla jsi za Nejim?“ optal se Hiashi mile mladé dívky s bílými vlasy.
„Ale ne. S ním jsem domluvená na odpoledne. Přišla jsem navštívit lady Hinatu,“ odvětila s úsměvem Maya.
„Je ve svém pokoji,“ kývl Hiashi ke dveřím. Maya slušně poděkovala a vydala se do pokoje své kamarádky.
„Ahoj, Mayo, už jsem ti chtěla jít naproti. Jdeme?“ optala se jí Hinata.
„Jasně,“ souhlasila vesele Maya. Pak se zadním vchodem vypařily z domu a vydaly se přes hradby do lesa. Nechtěla se jim obcházet celá vesnice, aby se dostaly k bráně.
Pak se až do tří procházely a bavily se spolu o různých věcech, ale ve tři už stály v sálu a rozcvičovaly se. Pak tam za nimi přišla Hanabi s Nejim.
„Čau, zlato,“ usmál se Neji na Mayu a políbil ji.
„Ahoj, lásko. Jaké jsi měl dopoledne?“ optala se ho Maya a krásně se na něj usmála.
„Trénoval mě Hiashi. A ty?“ odvětil Neji.
„Pořádně jsem se prošla s Hinatou a byla jsem na obědě s Narutem a se Sakurou,“ odpověděla Maya. Pak se pustili do tréninku a domluvili se na novém projektu.
„Už půjdu, dostala jsem hlad,“ prohlásila Maya kolem osmé večer.
„Nezajdem si všichni společně na večeři?“ navrhla Hanabi.
„Ne, jsem na něčem domluvený s lordem Hiashim,“ odvětil smutně Neji.
„Já si musím skočit do knihovny pro pár knížek,“ pokrčila rameny Hinata.
„Jdu na večeři s tátou,“ řekla omluvně Maya.
„To nevadí. Já si někam zajdu sama,“ povzdechla si Hanabi a vydala se do temných nočních ulic Konohy.
„Tak ahoj,“ rozloučila se Maya s Nejim a políbila ho. Pak se každý z nich rozešel svou cestou.
Maya zamířila do restaurace na okraji Konohy, kde už na ni čekal její otec.
„Nejsi tu nějak brzo?“ optala se ho nervózně Maya.
„Neměl jsem co dělat,“ odvětil Kakashi.
„V tom to nebude.“
„Doma jsem se nudil.“
„Lepší výmluvu.“
„Chtěl jsem tě trumfnout a být tu dřív než ty.“
„Slabý.“
„Odpadla mi schůzka.“
„Tati!“
„No dobře… dočetl jsem Icha Icha,“ povzdechl si Kakashi.
„Já vím,“ usmála se na něj sladce Maya.
„Cože?!“ nechápavě k ní zvedl oči Kakashi.
„Dnes máš narozeniny,“ řekla Maya. Pak se chvilku přehrabovala ve své tašce, než svému otci podala dva balíčky. Jeden tlustší než druhý.
Kakashi je s nadějí v očích roztrhal a zatajil se mu dech. Věděl, že ho dcera nepodporuje v jeho oblíbené četbě, ale přesto mu koupila nejnovější vydání jeho oblíbené knihy a dokonce i dva filmy na DVD.
„Jsi ta nejlepší dcera pod sluncem,“ prohlásil nadšeně Kakashi a objal ji.
„Já vím,“ zasmála se Maya. Pak si objednali a pustili se do jídla.
„Jak to jde s Nejim?“ opal se své dcery Kakashi a potměšile na ni mrkl.
„Skvěle!“ usmála se zasněně Maya. Ale ani se moc nezasnila. Kupodivu jí moc nechyběl.
„To jsem rád,“ kývl hlavou Kakashi. Pak dojedli a už ve tmě se vydali domů. Spokojeně si to vykračovali temnými nočními uličkami Konohy a vychutnávali si ten pocit, že jsou spolu. Bylo to krásné období jejich života.
„Mayo! Kakashi-san,“ křikl na ně chlapecký hlas a Maya poznala hlas svého přítele. Otočila se a usmála se na něj. Neji ji vzal kolem ramen a pozdravil jejího otce.
„Dobrý večer, Kakashi-san,“ usmál se Neji na otce své přítelkyně.
„Ahoj, Neji. Jak se má lord Hiashi?“ zajímalo Kakashiho.
„Skvěle. Právě se vracím z tréninku s ním,“ odvětil Neji.
„Musíš být unavený. Tak já už půjdu domů. Ahoj a přiveď mi dceru do jedenácti domů,“ doporučil mu Kakashi.
„Spolehněte se, Kakashi-san,“ zaradoval se Neji.
„Dobrou noc, tati,“ křikla ještě za svým otcem Maya a nechala se od Nejiho obejmout kolem ramen.
„Kam se půjdeme projít?“ zajímalo Mayu.
„Kdo je zvědavý, bude brzy starý,“ odvětil Neji a políbil ji.
Celou cestu do něj hučela kam ji to vede a nakonec skončili u řeky kousek za vesnicí.
„Chceš si zaplavat?“ mrkla na Nejiho Maya.
„Jasně,“ souhlasil. Pak ji políbil a šlo to ráz naráz. Byl to ten nejkrásnější zážitek v Mayině životě.
„Miluju tě,“ šeptla Maya Nejimu, když vedle sebe jen tak leželi a dívali se na hvězdy.
„Já tebe taky, lásko,“ odvětil Neji a políbil ji. Bylo to krásné.
„Už bych měla jít,“ prohlásila najednou Maya, když se podívala na hodiny a rychle se zvedla.
„Kakashi-san ti snad promine nějaký to zpoždění, ne?“ opáčil Neji a zkoušel ji stáhnout k sobě dolů, ale Maya se nedala. A tak si povzdechl a začal se také oblékat.
„Ale kdepak. Na tohle je šílenej ras. Hlavně, že sám chodí všude pozdě,“ pokrčila Maya rameny. Neji ji vzal kolem pasu a vydali se zpět do vesnice.
„Tak mu řekni, že když on chodí pozdě, tak ty můžeš taky,“ namítl Neji.
„Jasně a zakáže mi se s tebou stýkat… díky, nechci. Ale máš na mě špatný vliv,“ odsekla Maya.
„Špatný vliv? Já na tebe?! No to je mi novinka!“ prohlásil naštvaně Neji a honil ji po vesnici. Museli se tlumeně smát, protože už byla noc a oni si nechtěli způsobit žádné potíže.
A tak doběhli před Kakashiho a Mayin dům.
„Tak dobrou noc, zlato,“ popřála Maya svému příteli a políbila ho na tvář na rozloučenou.
„S tímhle se na noc fakt nespokojím,“ namítl Neji, přitáhl si ji k sobě a políbil ji. Polibek mu oplatila, ale pak se od něj odtrhla.
„Ahoj,“ zamávala na něj, odemkla si a vešla dovnitř. Jakmile se za ní zabouchly dveře, tak odešel.
Mayame se zezadu opřela o dveře a vydýchávala se z toho, co se stalo. Nebyla si jistá, jestli udělala dobře, že mu dala svou nevinnost. Přece jen… ten divný pocit… jakoby je někdo sledoval… nahlodával ji po celou dobu a nemohla si to pořádně užít. Přesto za to byla ráda.
„Mayo, to jsi ty?“ ozvalo se z ložnice, když šla Maya z koupelny už v pyžamu.
„Ano. Dobrou noc, tati,“ odvětila Maya.
„Dobrou noc, princezno,“ ozvalo se z ložnice. Maya si zkřížila ruce na hrudi. Byl rozhodnutá nebrečet. Ale vydržela to jen do svého pokoje… netušila, co se to s ní děje. Přece je šťastná a prožívá nejkrásnější období svého života, tak co sakra udělala špatně, že na ni padá melancholie?!