Jen normální holka - 8.Strašná studentka

Odcházíme,“ řekl Itachi, s rukou na Antiině rameni. Kývla na souhlas a oba odešli.
„Kam půjdeme?“ zajímalo Ant.
„K řece. Naučím tě pár vodních jutsu,“ prozradil Itachi a rozběhli se pryč. I on se divil, že mu jeho sestra stačila.
„Jsi fakt dost rychlá,“ poznamenal Itachi, když byli na břehu řeky. Z jedné strany měli skálu a z druhé je chránil les. Mezi tím byla spousta místa, kam se pohodlně oba vešli i při náročném tréninku.
„Postav se naproti mně a já tu ukážu jedno jutsu, které mě naučil Kisame. Vodní živel: Střela vodního tesáku!“ prohlásil Itachi a udělal pár znamení rukou. Z řeky za ním vyletěl sloupec vody, který najednou narazil do toho samého a zmizel.
„Jak?!“ nechápal Itachi a podíval se na svou sestru. S úlekem zjistil, že ovládá Sharingan. Ale pak párkrát mrkla a měla normální, černé oči.
„Neřekla jsi mi, že máš Sharingan,“ podotkl Itachi.
„J-já mám Sharingan?! To jsem netušila. Připadalo mi podivné, že umím jutsu, které mi někdo ukázal jen jednou, ale tohle jsem fakt nečekala,“ vydechla Ant a sedla si na zem. Zahleděla se na hladinu vody.
„Ale jak to bylo s tím tesákem?“ zajímalo Itachiho, jež se posadil vedle ní.
„Už jak jsem slyšela název toho jutsu, vybavil se mi Kisame. V den té bitvy před jedenácti lety ho použil. Asi jsem to už tehdy dokázala zkopírovat,“ pokrčila Ant rameny.
„Ty jsi v šesti letech ovládla Sharingan?! Mně se to povedlo až v osmi.“
„Já vím. A ve třinácti jsem se stala členkou ANBU. Sice ne kapitánkou, ale členkou.“
„To já byl kapitán.“
„Jo a ještě něco. Já asi Sharingan nikdy neovládla. Jen ho asi podvědomě používám jako kopírovací oko.“
„Máš pravdu. Ale to zásadně mění naši situaci. Měl bych tě naučit používat naše kekkei genkai.“
„To nebude nutné…“
„Ale bude. Jestli chceš být plnohodnotnou členkou Uchiha klanu, tak bys měla ovládnout Sharingan.“
„Ale Mangekyou Sharingan po mně nebudeš chtít, že ne?“
„Vidíš to mě nenapadlo! Není to tak špatný nápad…“
„Néééé!“ vykřikla Ant a drcla do něj loktem. Dělal si z ní legraci.
„Proč ne?“ nechápal Itachi. Každý z jejich rodiny chtěl toto umění ovládnout.
„Nehodlám tě zabít. A Sasuke je daleko,“ vysvětlila Ant.
„Aha. Ale v tom to tak úplně není. Stačilo by ti zabít třeba jen někoho na kom ti hrozně moc záleží,“ řekl Itachi.
„Jestli to jde i takhle, tak to mám jistý…“ zamyslela se Ant.
„Koho jsi zabila?“ zeptal se jí Itachi.
„Spoustu lidí,“ opáčila Ant a zvedla se, „Tak jdem trénovat!“
Itachi kývl a postavil se naproti ní. Pak aktivoval svůj Sharingan.
„Tohle je nefér,“ postěžovala si Ant.
„Tak já tě to teda naučím!“ povzdechl si Itachi a vysvětlil jí základní princip používání této kekkei genkai.
Až do půlnoci se ji pokoušel naučit ovládnout Sharingan, ale jí se to pořád nedařilo. Sice ho používala při jakémkoli kopírování, ale ani nadále ho neuměla sama vyvolat.
„Jsi strašná studentka!“ křičel na ni celou cestu domů Itachi. Nechtělo se mu věřit, že je jeho mladší sestra tak slabá. Ovládnutí Sharinganu považoval za hračku.
„A ty úděsný učitel!“ odsekla Ant. Té noci spala venku.
„Antisho! Co tu děláš?“ budila ji ráno Konan.
„Spím,“ odpověděla Ant a Konan jí pomohla na nohy.
„Itachi tě něčím naštval?“ zajímalo Konan.
„Jo. Pořád na mě řval, že jsem strašná studentka. Musela jsem se držet, abych to s ním neskončila. Existuje tolik způsobů… dokážeš si představit Itachiho s dírou v hrudi po Rasenganu?! To by byl pocit, kdybych to udělala…“ zasnila se Ant, když šli do domu. Konan se pozastavila nad tím, že chce zabít svého bratra, zatímco Pein vyvalil bulvy.
„Ty ovládáš Rasengan?“ nevěřícně si Antishu měřil.
„Proč by ne?! Jednou jsem si vytvořila jeskyni ve skále a bydlela tam pár měsíců. Někdy se to jutsu hodí,“ pokrčila Ant rameny. Pak vešli do kuchyně, kde se na ni Itachi unaveně podíval a měřil si ji přísným pohledem.
„Roztrhaná skála?! Nepravděpodobný!“ odsekl Hidan, který to slyšel.
„Co je na tom nepravděpodobnýho?! Nejsem tak slabá, jak si všichni myslíte,“ bránila se Ant u snídaně.
„Když někdo nedokáže ovládnout Sharingan, tak je slabej,“ podotkl nevzrušeně Itachi.
„Ty drž tlamu! Kvůli tobě jsem dneska spala venku a jsem na tebe dost naštvaná!“ křikla na něj dotčeně Ant, ale pak se uklidnila a začala se věnovat své snídani.
„Já tě k tomu nenutil,“ odsekl Itachi.
„To ne, ale jako ukolébavku by jsi mi řval do ucha: ,Seš strašná studentka‘,“ namítla Ant. Už se nevysilovala a nezvyšovala ani hlas. Považovala to za zbytečné.
„Nechte toho vy dva! Itachi, nenadávej své sestře a ty ho neprovokuj, Antie!“ zastavil je Pein.
„Běžte trénovat!“ nařídil jim Pein.
A tak to šlo další dva měsíce. Itachi s Antishou se věčně sourozenecky pošťuchovali, ale hlavně trénovali. Itachi už ji přestal nutit do práce se Sharinganem a oba si vymýšleli různé společné manévry v boji a tak podobně. A dost jim to šlo.
„Mám pro vás misi,“ řekl ráno šéf Akatsuki Itachimu a Antishi.
„Jakou?“ vyletěla nadšeně Ant.
„Z Mlžné do Hvězdné se dnes převáží jakýsi svitek. Se všemi zakázanými jutsu. A nám by se mohl hodit,“ vysvětlil Pein.
„Jaká je předpokládaná ostraha?“ zajímalo Itachiho, který už v hlavě spřádal plán, jak ukrást svitek.
„Dvě čtyřčlenné jednotky ANBU, možná pár jouninů. Vůz řídí určitě nějaký chuunin a v něm jsou pasti. Budete muset dávat pozor,“ popsal jim to Pein.
„Nevíš, jak zkušení jsou?“ optal se Itachi Peina.
„Netuším. Ale připravte se na všechno. I na hlídky v okolí trasy,“ odpověděl šéf. Ant už zchladla a začala si promýšlet taktiku.