Trosečníci, Odměna za Soutěž v Líbání 14

„Sasuke-kun?“ Oslovila ho, trochu přidala na hlase.

„Hm?“ Odpověděl po chvíli.

„Měli jsme být dole, před třemi minutami,“ oznámila, následně ho zatahala za lem trika. „Haló, vstávej,“ zasmála se, když před ní schoval hlavu pod polštář, „prosím,“ dodala prosebným hláskem, nasadila psí očka.

„No dobře, však už vstávám,“ zavrněl, odhodil polštář a protřel si oči. „Cos to říkala o jídle?“ Optal se pak s úsměvem.

MEZITÍM V KUCHYNI
Tenten s Nejim už seděli převlečení na židlích nejblíže vchodu do kuchyně. Vypadali mírně unaveně, toho si ale nikdo nevšímal. Kisame nervózně klepal prsty po stole, sledoval hodiny.

„Už tu měli být, kruci,“ otočil se na Asumu.

„Jo, kruci!“ Podpořil ho Lojza, zvedl zaťatou pěstičku.

„Hm… Dáme jim ještě pět minut, začít máme ve tři čtvrtě na šest, přece jenom měli čas poloviční oproti těmhle dvěma,“ ukázal směrem k sedící dvojici, která s kručícím žaludkem hypnotizovala ledničku.

U SHIZUNE V „HLAVNÍM ŠTÁBU“
„Vstávej!“ Rozlehlo se celou místnůstkou.

„He – co - já nespím!“ Vyskočila ihned na nohy, Ton-Ton se skryla ve stínu. „Tsunade-sama!“

„Dobře, když nespíš, pověz mi: jaký z párů Konan s Peinem probudili jako první?“ Ďábelsky se usmála. Shizune polykala andělíčky.

„No přece… Naru-…Neji-… ne, ne, byl to… ano, byl… ne…“ Tváře jí zčervenaly, jak horečně přemýšlela.

„Prosím tě, nenamáhej se,“ mávla nad tím Hokage rukou, ale ve své mysli si ji připsala na černou listinu, hned pod Glórii a Jiraiyu.

SOCHA SVOBODY, USA
„No tak, Orochimaru, dokážete to,“ křičel zezdola Gai. Spolu s ostatními členy záchranné služby držel plachtu, do které měl had spadnout.

„Když to nejde dobrovolně, tak to půjde po zlém,“ zavrčela Ino, právě jí ruply nervy. Zatnula ruku v pěst a vší silou praštila Orochimara do jazyka. Zaskučel a pustil se. Padal… Padal… a dopadl. Ovšem ne tak docela na plachtu.

„No – he, jsi – jste v pořádku?“ Mrknul na něj Zeleňáček. Odpovědí mu bylo zacukání nohou a palec zvednutý nahoru. Jazyk stále ležel omotaný všude kolem.

05:43 VILA, KUCHYNĚ
„Tady jste!“ Zvedl hlavu Asuma, vydal se směrem k nim.

„Že vám to trvalo,“ ulevil si Žralok.

„Pardon,“ pípla Sakura, pohled do jeho vražedných očí byla noční můra.

„Nic se neděje,“ uklidňoval je Asuma, „mimochodem, Sakuro, noha už je v pořádku?“ Ukázal na ránu. Dívka pokývala hlavou na znamení souhlasu, přece jen už na ní dokázala stát a ušla i krátkou trasu. (samozřejmě, pokud byla bez překážek, na schodiště ještě potřebovala ´nosiče´ - jak před chvílí zjistili)

„Tak už se, sakra, posaďte,“ houknul Kisame a ukázal na další dvě židle.

„Á! Tatínek právě zaklel!“ Vypísklo nadšeně dítě. Otec protočil panenky.

Sasuke se Sakurou se tedy dobelhali ke stolu. Jen co si sedli, Uchiha si opřel loket o stůl a rukou si podepřel hlavu.

„Hele… Kde jsou ostatní?“ Zeptal se najednou, čistě proto, aby dal vědět, že nespí.

„Jeli na druhý úkol,“ oznámil Kisame už vcelku klidně.

„A my tady děláme co?“ Zeptala se nechápavě Tenten.

„Dobře, máme tři čtvrtě, můžeme začít,“ přerušil ji Asuma, odložil cigaretu a pokračoval. „Jak jste si správně všimli, jste tu jen dva páry. Důvod je velmi jednoduchý. Původní zadání úkolu ´Let Historií´ byste vy dvě,“ ukázal na Tenten a Sakuru, „nezvládly. Nemyslím, nezvládly, jako nezvládly, ale nezvládly po fyzické stránce. Tenten, tys měla naštípnutou kost a Sakura se sotva postaví. Rozhodli jsme se tedy úkol jaksi ´rozpůlit´.“ Kývnul na Kisameho, že může pokračovat.

„Správně. Ostatní budou rádi, když se po tomhle úkolu dopraví do postele. Vám Hokage vymyslela něco lehčího, budete ale potřebovat mozek, který nemá ani jeden z vás, takže -“

„Kolega chtěl říct, že si váš úkol ´odbudete v sedě´. Zadání máte tady,“ slonil se ke svému kufříku a vytáhl dvě tlusté bichle. „V těchto knihách máte ve zkratce popsány dějiny od roku nula do současnosti. Aby to nebylo tak jednoduché, nejedná se o dějiny Konohy, ani Japonska. Je to historie střední Evropy.“ Zatímco mluvil, každému páru podal jednu knihu.

Všichni zaraženě mlčeli.

„A co my s tim?“ Zeptal se konečně Neji. Asuma se opět sklonil ke kufříku a vytáhl dva plně popsané papíry.

„Tady máte třiašedesát pojmů. V knihách najdete, s čím se spojují, a napíšete to do sloupečku vedle pojmu. Až budete mít vše správně – podotýkám, že to musí být správně – vyplněno, hoďte to do obálek, ty pak doneste do té růžové krabičky u dveří.“ Ukázal na menší krabici od bot značky Baťa. „A jelikož pak budete mít fůru energie, udělejte těm chudákům večeři,“ přikázal ještě. Následně spolu s Kisamem odešel do obýváku sledovat ´Ordinaci v Písečné vesnici´

„Jo a,“ zastavil se ještě ve dveřích, „jelikož je to tak nudný úkol – Hokage-sama sama přiznává, že to dostatečně nepromyslela – bude tu s vámi jen jeden kameraman. Seznamte se, to je Danzo,“ ukázal na postaršího vychrtlého chlápka, ostatní se nadšeně vytratili.

„Proč já,“ zanaříkal dědek, pak ale bez řečí stiskl tlačítko ´REC´ a začal nahrávat.

Všichni sedící u stolu opařeně seděli a sledovali snad tisícistránkové knihy.

„To ne… Odhalili moji slabost,“ zašeptal Neji zničeně směrem k Tenten. Ta chápavě přikývla. Nejimu se právě začala plnit noční můra – nesnášel knížky, když byl malý, uvízl pod horou knih v knihovně. Tsunade-sama jeho trauma z mládí fikaně využila.

V AUTĚ ŘÍZENÉM MISTREM ZETSUEM
„Tak jsme tady, mládeži,“ houknul řidič, zatáhl za páčku, čímž otevřel kufr, zatímco se ostatní škrabali ven dveřmi.

„Svoboda!“ Zavolal šťastně Naruto a s Hinatou v náručí vyskočil.

„Iáá!“ Zapištěla překvapeně, než dopadli na zem. „Tohle už mi, prosím, nedělej,“ oklepala se.

„Promiň,“ omluvil se a ze zad jí smetl posledních pár mravenců.

„M-myslím, že je mám pod tričkem,“ ošila se Hinata, i přes mikinu se poškrabala na boku.

„To vyřešíme jinde,“ houkl na ně otráveně Pein, chytil Hinu za paži a táhl ji do hlubokého lesa, vedle kterého zastavili.

„Hej!“ Naštval se Naruto, toho ale zpacifikovala Konan.