Dobrodružství
Naruto vstal ,oblékl se a šel do kuchyně kde už na něj čekala Hinata se snídaní.
,,Dobré ráno Naruto-kun.“pozdravila Hinata a usmála se.
,,Dobré ráno Hinato.“řekl Naruto a sedl si ke stolu.
Hinata mu podala snídani a taky si sedla.
,,Budeš dneska trénovat?“ ptala se Hinata.
,,Ano otec mě chce naučít nějakou novou techniku.“odpověděl Naruto.
,,Aha?“
,,Mohla bys trénovat se mnou.“ navrhnul Naruto ale Hinata zakroutila hlavou.
,,Dneska to nepůjde musím si totiž něco zařídit.“řekla Hinata
,,Něco se stalo?“ptal se ustaraně Naruto
„Věřím Ti, ta mise je pro tebe jednoduchá.“ Usmál se Naruto.
„Ano, Hokage-sama.“ Přikývla černovláska.
Měli za sebou již rozhovor i informace o misi, kterou měla Mayoko Sinaure splnit. Podle všeho byla osobně vyžádána jakousi osobou, zatím ji však nebylo řečeno kdo to byl. Pro ni to znamenalo akorát další nudné mise, jež se nehodila pro Jounnina, ale co mohla nadělat. Času tu moc nebylo, měli vyrazit ještě ten den, ideálně už za hodinu.
Tajemství, které mělo zůstat skryto
Ležel vedle ní a přemýšlel. Měl tolik otázek, ale Kakashi se s ním o to odmítal dál bavit. Viděl na něm, jak moc ho trápí stav jeho vyvolené a věděl, že to je jenom jeho vina. Stále se ale pokoušel vnitřně hájit. On to přece po ní nechtěl! Neměla se do toho plést. Kdyby ho nechala být, teď by tady jen tak neležela. Nemohl ale popřít fakt, že mu zachránila život. Je jí teď zavázaný víc, než komukoliv jinému.
Před bytovou čtvrtí netrpělivě přešlapoval hnědovlasý chlapec. Měl na sobě svoje nejlepší džíny a volnou vzdušnou košili. Čekal na svoji „kamarádku“, kterou měl doprovodit k Hokagemu, na nějakou schůzi. Absolutně netušil, co se od něj nebo Ai očekává, ale byl připraven na cokoliv. Konečně se ozvalo třísknutí dveří a před dům vyšla dívka ve splývavých světle zelených šatech, v černých vlasech měla dva pletené copánky, zbytek vlasů jí volně splýval přes ramena. Pousmála se a společně vyrazili k budově Hokage.
Sana se dívala do tváře mladému muži, tipla by mu tak 25 let, ale nebyla si jistá. Bledá kůže a černé vlasy, které mu padaly do tváře, působily velmi mladě. Uhladila si sukni. Bylo jí jedno, že slyšela Aki zašeptat zřejmě jeho jméno. Teď pro ni nikdo kromě něj neexistoval, byla si jistá tím, že ho porazí. Vytáhla katanu a rozběhla se proti němu. Lehce se vyhnul jejímu útoku, přitom sám vytáhl svou zbraň. Chvíli spolu bojovali, taijutsu se zdálo být neúčinné. Sana uložila katanu do pouzdra a složila několik pečetí.
10.Cesta do Písečné
V jídelně rodiny Tatsume seděla u stolu Karen a všichni z jejích hostů, až na
Shikamara, ten odešel ven aby si přečetl zprávu, kterou mu přinesl Konožský
poštovní pták.
Všichni se bavili dokud dovnitř nevrazil Shikamaru a začal křičet něco vtom
smyslu, že byla Konoha poražena a všichni co přežili, že utekli do písečné, a to
znamená ,že druhý den musí vyrazit taky, protože Písečná je dál než Konoha a oni
tam musí být co nejdřív. Po tomhle se všichni odebrali do svých pokojů, kde usnuli.
„Mayame-chan, jsem ráda, že se ti ta mise povedla. Ale jak si to představuješ se přes dva týdny neukázat ve vesnici!“ peskovala Hokage mladou Lovkyni, když se vrátila ze své mise. Po dvou týdnech a v ne moc dobrém stavu. Jak psychickém, tak fyzickém.
„Nemohla jsem jen tak ukončit stopování, abych se vám hlásila. Jinak bych ho nechytila. Není to jako být Shinobi. Já si toho ninju musím najít sama a většinou se to dost protáhne,“ odsekla prudce Maya. Ale ve skutečnosti to oddalovala schválně. Nechtěla se vrátit do vesnice moc brzy.
Byl to Nomuke. Vypadal překvapeně, ne však vyděšeně.
„Nomuke-kun?“ podivila se Hinata, načež se ozval Naruto: „Co tu děláš?“
Nomuke se k dalšímu překvapení všech usmál.
„Myslím, že teď už byste to všichni měli vidět,“ řekl, „pojďte za mnou.“
S posledním slovem se kluk otočil a odešel do temné chodby. Naruto se chtěl vydat za ním, na rameni mu však spočinula něčí ruka.
„Může to být past,“ řekl mu šeptem Neji.
Lenas sa rozbehol vytiahol svoju katanu zo zeme a chystal sa na útok.
Tak som zvedavý či to zaberie. Tešil sa až sa to dozvie a počítal v hlave čas na útok.
Teraz. Hodil katanu z pravej strany ako ju zapichol.
Čože? Čudoval sa ťahu súpera. Zrejme predpokladal to čo ja, ale to mu nepomôže. Usmial sa a chystal odvrátiť útok, ktorý na neho mieril.
To je smola ani nevie mieriť. Pomyslel si keď katana okolo neho preletela a netrafila cieľ.
Sareth už kráčel k Narutovu pomníku a půl hodiny se chýlilo ke konci. Když stál při pomníku otočil se ke všem a řekl.
„Neznal jsem Naruta moc dlouho, všem tady bude moc chybět ale já musím říct že mě ne. Celou dobu mi stál v cestě a teď když už je po něm bude pro mě všechno mnohem lehčí a zábavnější,“ těmito slovy všechny šokoval a ještě víc když ukázal svou pravou totožnost.
[i]Rika naznačila něco jako úsměv a vyhodila zadní končetiny do vzduchu. Tím pádem pěkně nakopla oba Temné rytíře, kteří díky tomu zmizeli na oběžnou dráhu. Hinata si rychle našla svojí sestru a samozřejmě i Shinkena. Jaké to bylo shledání… I když se neviděli jeden pouhý den, dvěma uneseným to připadalo, jako kdyby to byl týden.
„Mali bychom sa vrátit,“ poznamenala Chiisai.
Rozběhla se přímo, nečekala na další výzvy. Nebyla si jistá, zda-li se prozradil schválně, nebo to byla jeho chyba. Nemyslela na to. Nebo se na to alespoň snažila nemyslet. Vytěsňovala ze své mysli vše, co by ji mohlo rozptylovat.
Když se dostali k otevřenějšímu prostranství, už ho poznávala zcela jasně; krátké šedé vlasy, kosa s jedinou, rudou čepelí a rozevlátá košile, kterou při boji zásadně odkládal. Poznala ji podle tmavých okrajů. Krvavě rudých.
,,Ona není žádná tvoje hračka!" Rozzuřil se Kazekage a chtěl se s ním pustit do boje, ale zastavila ho bratrova ruka na jeho rameni.
,,Uklidni se Gaaro, vše se dá vyřešit diplomaticky." Kývl na něj a očima mu naznačil blížící se ninji se všech stran.
,,Diplomaticky? No to si nejsem jistý, jak to chcete řešit." Ušklíbl se Tsuchikage a dal svým přisluhovačům rozkaz, aby kolem písečné trojice vytvořili kruh. Temari, Kankuro i Gaara se postavili zády k sobě a čekali na přicházející útok.
Skála a na ní dva lidé. Vedou spolu nějakou konverzaci, zatímco před nimi se zračí západ červeného slunce zrady. Potom jeden z nich vytáhne papír a začne z něho něco předčítat. Ta druhá osoba padne na kolena a z úst jí začne vytékat pramínek karmínové krve. Nesnaží se ani bránit, protože ví, že její osud je nevyhnutelný. Až všechna její tělesná tekutina vyteče ven, druhá osoba se jen blaženě usměje a shodí svého soka dolů ze skály.
"Vy tu asi nemáte moc rádi cizince, že?" zeptal se Shikamaru ženy.
"Cizinci jsou tu vítaní, ale vojáci ze Skryté listové ne." Odvětila s úsměvem a postavila na čaj.
"Ale proč?" nechápala Ino.
"Je to jednoduché. Za prvního a druhého hokage se hodně válčilo a mír přinesl až třetí. Všechny pohraniční vesnice byly vybombardovány." Odpověděl jí velitel.
"Ale tady jsme docela daleko od hranic," zamyslel se s plnou pusou Chouji.
Ranní rosa dopadla na tvář dívky, ležící na lavičce. Kapka jí sjela po obličeji a dopadla zem. A pak další. Dívenka vztekle pohodila hlavou, aby utekla těm otravným kapičkám vody. Chvíli ještě ležela na tom samém místě. Nerušeně oddychovala, někdo by řekl, že na tak tvrdém povrchu se nedá spát, ale ona byla jiného názoru. Dál oddychovala na lavičce, dokud zprudka neotevřela oči. Posadila se a očima začala tikat po okolí.
Svědomí
Temná místnost, kterou osvětlovaly jen občasné blesky, byla nyní jeho úkrytem. Bouře, která trvala už několik hodin, nedala Orochimarovi spát. Kapky, které bušily na střechu a okna, byly hlučné a Orochimaru začal přemýšlet, místo aby spal a rychle se zotavil ze získání nového těla...
Neznal tyhle pocity, smísily se v něm dvě mysli, dvě duše a on se ted proti zákonům přírody snažil je spojit v jednu, bylo to bolestivé a namáhavé, stále neměl vyhráno, ještě mohl zemřít. A to nebylo tak nepravděpodobné, jak by se mohlo zdát.
Druhého dne - pozdě odpoledne - Dům Keika
"Chrrr..." ozývá se z domu docela slyšitelně.
Je vidět že někdo opět zapomněl vstát, a navíc dnes!
Keiko si ještě sladce spí zatímco jeho spolužáci jsou u zkoušek a ty se pomalu chýlí ke konci...
Keiko se pořád neklidně převaluje jako by se mu něco špatného zdálo a taky že ano...
Sen...
Keikovi se opět jak už kolikrát zdá zlý sen...
Vidí jak stojí na skále ze které ční pět hlav Hokage.
„Proč??? Proč jsem to udělala?? Ztratila jsem nervy a nebo..... nebo to ten sen!!! Proč se mi celou dobu, co jsem spala objevoval Orochimarův obličej střídavě se Sasukovým?? Já..... Cítím, že se něco stane... Ale co??“ říkala si pro sebe Temari a rozbrečela se.
„Copak. Někdo tě zradil?? Někdo ti něco udělal??“ řekl někdo arogantním hlasem.
„NE!! Nikdo mi nic neudělal, Orochimaru. A kdyby nebylo tebe, tak už bych byla úplně v pohodě!!“ zakřičela Temari a připravila se k boji.
Kapitola štrnásta: Uchiha
Teplé slnečné lúče dopadali na strechy budov. Svetlo sa odrážalo od okien a vytváralo na stenách kancelárie Hokage bledé pruhy. Na silné dubové dvere niekto silno zaklopal.
„Ďalej.“ Ozvala sa veliteľským hlasom.
Dvere sa otvorili a dnu vošiel tým Ebisu bez svojho senseja a Kankurou, jounin z piesku.
„Dobré ráno Tsunade-sama.“ Ozvala sa trojica mladých ninjov listovej.
„Bré ráno Hokage.“ Pridal sa aj Kankurou.
„Dobré.“ Odpovedala bez záujmu, bolo vidieť že formality ju teraz zaujímajú najmenej.
