Dobrodružství
Nastal další krásný letní den. Slunce už svítilo všude kde mohlo, jak by taky ne, když už bylo dávno poledne. Celá příroda už byla vzhůru, jen dva mladí lidé stále leželi v jeskyni, do které se uchýlili ke spánku. Před jeskyní stálo třicet klonů a vyčkávalo na ně. Jeden z nich to už nevydržel, vešel do jeskyně a zvolal na spáče:
Zdravia vás Maggie-chan a Rock Lee... pokračovanie nášho FF. Želáme príjemné čítanie
A tak vstúpili do veže, kde ich čakala....
„Tak jsem jí řekl: ''Jdi do háje ty krávo!'' a ona fakt šla!“ řekl Deidara a párkrát se krátce zasmál. Bastet párkrát přikývla a usmála se. Ostatní kočky u stolu se na sebe podiveně otáčely.
„Víte, když jsem tam ležel mezi těma polštářema, napadlo mě: Co se mnou chcete dělat? Chápu, že jste si mě sem vzali, protože mám kočičí ouška a ocásek...“
„Staneš se Naším králem. Jsme Vaše budoucí manželka,“ řekla Bastet. Deidara vyprsknul mlíko na svého naprotisedícího a vyděšeně se podíval do Bastetiných zelených očí.
Sasuke se zamyslel, teď se cítil jako naprostý idiot. Možná je opravdu Minato jen oběť toho všeho, ale možná i příčinou. Byl to začarovaný kruh.
„Možná jsi oběť, ale nejsi jediný, kdo trpí,‘‘ Sasuke zvýšil hlas. Minata to docela zaujalo, už se netvářil tak samolibě. Byl docela nedočkavý, co zněj dál vypadne.
„Zapomněl jsi na svoje syny, nenapadlo tě někdy, že oni dva jsou taky oběti?‘‘ řekl Sasuke potichu, ale ne ze strachu. Protože on sám byl do téhle hry zapojený, mohl to skončit, ale nechal to plavat.
Minato umíral, ale s vědomím, že Kyuubi je poražen. Ovšem bolelo ho u srdce, že musel obětovat tělíčko svého syna jako schránku. Chtěl to říct Kushině, ale už neměl tolik sil…
Jeho mysl se propadla to temnoty.
Odišiel som. Nemalo zmysel ostávať. Nikdy neuznám Danza za hokageho. Aj keď teraz mi to už bolo jedno. Už mi nezáležalo na Konohe. Už ma k nej nič neviazalo. Zradili ma priatelia. Zradila ma celá Konoha.
Zobudila sa.
Ja som zaspala, napadlo ju.
Porozhliadla sa okolo seba.
Stále bola v Narutovom objatí, no on nespal. Len sa na ňu díval očami plnými nehy a lásky.
Očami, akými vždy chcela aby sa na ňu díval...
„Už môžeme vyraziť, Hin?“ spýtal sa jej.
„Hai...“ odrazu stuhla a vyskočila na nohy. Vyľakane sa pozrela na Naruta.
„Naruto-kun, máme už byť predsa na mieste! Aha, už sa stmieva! Nemáme šancu to stihnúť!..“
Naruto ju bozkom umlčal.
info: Kdysi dávno někdo prohlásil, že by se v Akatsuki měly zavést přijímací zkoušky. A kdo by nám je měl ukázat lépe než dvě dospělé Peinovy dcerky? Toto je část povídky Tatíček Šéfík, která je bonusová a v povídce jako takové se neobjeví. Bavte se dobře!
Songfic na píseň Quantum tarantulí od Daniela Landy
Upozornění: 15+
„Kam to jdeme?“ zeptala se vysoká dívka s brýlemi hlasem plným pochyb.
„Neptej se pořád tak hloupě! On určitě ví, kam nás vede!“ odsekl podrážděně černovlasý kluk v košili.
Osamělá dívka kráčela uličkami Konohy. Dva rudé copy se jí při chůzi legračně houpaly ze strany na stranu. I když byla zklamaná, musela připustit, že tak dlouhá cesta za to skutečně stála. Listová je opravdu překrásná vesnice a je zde navíc spousta milých lidí. Akorát tu nemají vodopády, pomyslela si. Ale to jí vůbec nevadilo.
Přece jen si vzpomněla na svou vesnici a pár uplynulých dní...
"Opravdu si myslíš, že to dokážu?" zeptala se dívka své maminky, právě vařící oběd.
"Věříme ti, zlatíčko. Ano, myslím, že to dokážeš." konejšila ona dívku a pohladila ji po červených vlasech. Dívka se sice na poslední chvíli snažila uhnout, ale nepovedlo se jí to. Přece jenom už nejsem malá holka! pomyslela si. Máma se trochu zklamaně pousmála a zase se raději začala věnovat jídlu.
Červenovláska si pořád nebyla moc jistá a už vůbec ne rozhodnutá, tak se ještě vydala za svým otcem, pohodlně uvelebeném v křesle. Sedla si na jednu opěrku a zpříma na něj vybalila:
"Já si nemyslím, že je to dobrý nápad."
"Ale Yashin, můžeš to alespoň vyzkoušet," lehce ji napomenul její otec, "přinejhorším se přece vrátíš, ne? Myslím, že ti změna prostředí prospěje. Poznáš jiné vesnice, nové lidi, uděláš si spoustu kamarádů...Hlavně si musíš věřit. Když si sama budeš myslet, že něco nezvládneš, velmi pravděpodobně se ti to taky nepovede."
Toho dne usínala s dobrým pocitem.
Vkládali do ní takové naděje...
...ale ona je zklamala.
Stalo se pro ni to nejhorší.
Nedokázala se stát Chuuninem.
Ten den začal jako kadý jiný. Nevypadalo to, že se stane něco, co úplně změní moje mínění o mém černém pasažerovi. Zrovna jsem zavřela učebnici matematiky pro samouky, když jsem si pomyslela, že bych mohla z Černého vymámit nějaké informace o jeho rodině, celé dny mi to totiž vrtalo hlavou.
„Hmm... a co za to?“ zeptal se Černý, nejspíš mi čte myšlěnky.
„Mno... co bys chtěl?“ zeptala jsem se.
„Dostaneš od toho paroháče volno na celý den a necháš mě si zaběhat. Co říkáš?“
Když za sebou zabouchla dveře, dlouze se nadechla. Dopadla na ni tíha celého dnešního dne a ona si jen přála jít do pokoje a usnout tak, jak je. Přesto se přinutila k rychlé sprše, kde se mimo jiné máchala tak dlouho, že to snad vypadalo, jakoby se snažila utopit, a pozdějšímu převlékání do pyžama. Pak zavřela okno, kterým dovnitř pronikal chladný vzduch a sekla sebou do postele, kde pohledem zkoumala strop. V rohu místnosti byl pavouk, toho ale okázaled ignorovala. Povzdychla si a zavřela oči, stejně ale nemohla usnout.
Notak, usni už! Nadávala sama sobě v duchu. Bez zjevného úspěchu. Trochu zuřivěji si povzdychla a přetočila se na pravý bok, hodila přes sebe přikrývku a zadívala se oknem ven, kde na nebi zářil měsíc se spoustou hvězd okolo.
Ubehli už dva dni a ja som ešte stále nemohol uveriť, že je jinchuriky. Premýšľal som nad tým ako sa to mohlo stať. Veď už ostavame len ja a ešte osem chvostý jinchuriky. A ona jednoznačne nebola chlap.
Ai ležela na posteli a přemýšlela. Do pokoje pronikalo oknem jasné sluneční světlo. Prosvětlovalo bílý nemocniční pokoj. I přes svůj zdravotní stav, se dívka pokusila vstát a dojít k oknu. Na židli měla složenou hromádku oblečení. Nového oblečení, které jí Naruto koupil. Při vzpomínce na svou lásku si povzdechla. Převlékla se a pečlivě složila nemocniční stejnokroj. Rukou si uhladila letní šaty, které byly mezi dárky pro ni. Jemně modrá barva s nápadných černým vzorkem a krajkou u výstřihu působil jemně ale zároveň velmi sexy.
Když se Maya vybalila, tak se podívala na hodiny v kuchyni. Bylo půl čtvrté. Neměla hlad, a tak se vydala jen na procházku po vesnici.
„Maya-chan! Co ty tu děláš?“ optala se jí Hinata, kterou náhodou potkala u tréninkové haly.
„Ahoj, Hinata-chan. Vrátila jsem se do vesnice,“ odpověděla Maya.
„Kam jdeš?“ zeptala se jí Hinata.
„Za nosem… nevím, co jiného bych měla dělat,“ pokrčila Mayame rameny.
„Tak spolu zajdeme za mým tátou, abys ho mohla pozdravit, za Hanabi a tu pak vezmeme na nákupní maratón. Bude jen ráda,“ navrhla Hinata.
„Suna Bunshin… slušný…. tohle jutsu jsi dřív neuměla!!“ odplivla krev Akki a znovu se podívala na svou mladší sestřičku. „Ale na mě se budeš muset snažit víc!“ A opět se na ni rozběhla. Za běhu si hrábla do vlasů a pár si jich vytrhla. Ty pak na Tenshi hodila.
Vlasy se metr a půl před Tenshi proměnily na jakési rudé jehly.
Antishi připadalo, že si jen lehla a už ji budila Hinata.
„Jsi vzhůru?“ optala se Hinata Ant, když neotvírala oči. Nechtělo se jí.
„Jo. Jak to šlo?“ odvětila Antisha a posadila se.
„Všechno je jak má být. Ale je mi divný, že nad námi pořád létá jeden sokol. Všechno oblétá pravidelně v kruhu. Ale už celkem dlouho se nevrátil. Tak hodně štěstí,“ řekla Hinata a usnula.
Tak tohle je moje první série tady na Konoze doufám že se vám bude líbit.
Něco k příběhu: Narutovy a ostatním je kolem dvaceti a … Víte co užijte si to a pak mi napište nějakej ten komentář. 
dnešní díl se jsmenuje...
domů?
To je ten kluk ze včerejška! Rosvítilo se jí.
4-Díl
To znamená, že s ním budu nejspíš v týmu. Neeee!
Z rozrušení spadla ze stromu. Bylo jasné, že si jí museli všimnnout, což potvrdili i přibližující se kroky.
A jéjé... Vyškrábala se na nohy. Zajímavé bylo, že k ní šla jen jedna osoba a to ten kluk v té upjaté, divné, zvrhlé, zelené kombinéze.
„Haló je tam někdo?“ volal z dálky.
„Eeeeh?“ zmohla se jen. To už ten kluk došel až k ní.
Vyskočila jsem ze židle a třískla dlaní do stolu.
„Co si ku*va myslíš?!“ křikla jsem zlostně na Peina.
„Kdo ti jako řekl takovou blbost, jako třeba to, že se k vám se Sasukem přidáme?! Si myslíš, že sem asi padla na hlavu, že? My nemáme za potřebí přidávat se k Akatsuki, a právě teď se vrátíme zpět do Kono-“
„Sakuro,“ skočil mi do řeči Sasuke klidným, ale rázným hlasem.
„Uklidni se laskavě, a neřvi tady po něm!“ Okřikl mě.
„Sasuke-kun, ty...“ vykoktala jsem ze sebe nevěřícně.
Temari o pár kroků ustoupila, ale znova se na přímila a znova zaútočila. Uhodila, ale znovu dostala ránu a to tak silnou, že vrazila do protějšího stromu. Znovu vstala a ve stromu byla prohlubeň.
