Dobrodružství

„Hele je to už dlouhá doba cos odešel nemyslíš že je čas se vrátit když jsi ho pořád ještě nenašel?“
„Ani náhodou a ty mi do toho nemluv,“ odpověděl Naruto naštvaně.
„Jak jenom chceš mimochodem jen tak cestou bys mě mohl oživit.“
„Jasně jakoby už nepobíhalo po světě dost šílenců a já ještě jednoho budu oživovat, už mě vidíš jak to udělám.“
„Upřímně jo vidím jak to děláš a nebude to bezdůvodně hehe.“
„O čem to plácáš, nerozumím ti ani slovo.“

[center]VAROVÁNÍ: V NASLEDUJÍCÍ MINISERII SE NEVYSKYTUJE ŽÁDNÉ ZNÁMÉ JMÉNO, NEBOŤ UVÁDÍM SKUTEČNÁ JMÉNA HERCŮ, KTEŘÍ JEDNOTLIVÉ POSTAVY V NARUTOVI HRAJÍ. PROTO DOPORUČUJI PEČLIVĚ SI PŘEČÍST OBSAZENÍ. PŘEJU PŘÍJEMNOU ZÁBAVU!

Primární cíl
Devítičlenný tým, mířící k domu klanu Tatsume se zastavil.
Shikamaru se podíval do mapy. ,,Vůbec nevím kde jsme“ řekl a dál zkoumal mapu.
,, Já jo. A už tam za chvíli budeme, věřte mi.“ ozval se Naruto, který celou skupinu vedl.
,, Tak tedy kudy?“ zeptal se Shikamaru.
,, Přímo za nosem, kdyby jste dávali pozor tak si všimnete, že už nějakou dobu jdeme po vyšlapané cestě.“ řekl Naruto.
Všici se rozhlédli a opravdu, před nimi a za nimi se rozprostírala cesta.

Stále dokola, útok, obrana, znovu útok.
Nepřemýšlela, do koho zrovna vráží kunai, jen se snažila ubránit své spolubojovníky.
Všimla si ale, že jeden Akatsuki na ni zásadně neútočí, přesněji Itachi.
Sama od sebe se proti němu vyřítila, snažila se nedívat do jeho rudých očí.
Zrovna teď opravdu nepotřebovala být hypnotizována Sharinganem.
Proč na mě neútočí? Vždyť jsem ho zabila! Neměl by se chtít pomstít?
Myšlenky jí vířily hlavou.

Naruto byl na cvičišti spolu s Kushinou,Kakashim a Minatem.
,,Naruto naučíš se novou techniku.“řekla Kushina
,,Vážně?“
,,Ale nebude to jen tak jednoduché.“
,,Ale já to určitě zvládnu.“
,,Tak dobře a abys netrénoval sám tak budeš trénovat se Sasukem ,protože jen vy dva jste schopní se tuto techniku naučit.“
,,A co je to za technika.“
,,To ti já neřeknu ale někdo jiný.“
,,Počkat takže vy nás nebudete trénovat?“
,,Ne my máme na práci jiné věci a navíc ani já sama tuhle techniku neumím.“

Lidičky nebijte mě. Ja vím je to krátké ale přece aspoň něco..poslední dobou nemám zrovna nejvíc času

V minulém díle:
Pozoroval její vlasy, které ve světle měsíce zářily, jako by byly posázené diamanty. Nadechl se její vůně. Byla tak záhadná. Nedokázal identifikovat, čím voní, ale její vůně byla jako droga. Přiblížil se k ní a pohladil ji po vlasech. Neuhnula, zato byl rád. Pomalu se k ní přibližoval, cítil její horký dech. Najednou dívka uhnula a otočila se.

Temari právě lezla po žebříku a pokoušela pověsti jakousi mě neznámou ozdobu. Kaoru mezitím nezáživně přinášel židle a stoly. Sem tam mrkl po Temari, která si ho ani jednou nevšimla. Temari balancovala na vrcholu žebříku a ruku měla kousek od hřebíku, na který se marně už asi pět minut snažila pověsit onu ozdobu. Ozdoba konečně padla na hřebík a Temari si oddychla. Jenže to byla asi chyba číslo jedna. Oddychnutí způsobilo chvíli nepozornosti a no jak už to bývá, tak ztratila rovnováhu a jaksi taksi padala ze žebříku.

Prosím všechny, aby si tohle přečetli
Děkuju vám všem moc za všechny komentáře a skvělé hodnocení. Tahle série patří k mým zatím nejoblíbenějším a to jen díky vám, pilným čtenářům. Minulý díl patřil k nejlepším povídkám (průměr 5 a četlo ji víc jak 40 lidí), které byly vydány minulý čtvrtek (podle počtu hodnocení), takže dík vám všem a doufám, že si i tenhle díl užijete, protože se nám to pomalu chýlí ke konci .

Pro připomenutí

Intenzivní bílé světlo již nedalo dívce spát. Pomalu tedy otevřela oči. Kde je? Její hlava si útržkovitě vzpomínala. Píseň, cesta, bitva, Madara a nakonec temnota…
To bylo vše, co jí v tu chvíli mozek ze vzpomínek nabídl.
„Už se probrala!“ ozval se radostná křik ode dveří.
Vzápětí bylo slyšet prásknutí dveří a Isis opět osaměla.
Bosýma nohama stoupla na studené dlaždice.
Chodidly jí projela ostrá bolest a zatmělo se jí před očima.
Posadila se tedy znovu na postel a podívala se na podlahu, kde spatřila tmavě červenou tekutinu.

3. kapitola; Zadržené slzy
Probudila se s lehkým výkřikem a rozevřela blankytně modré oči, černé vlasy se jí na chvíli zdály jako několik hadů, jež mají každou chvíli zaútočit. Žena, ležela v posteli. Rozdýchávala se. Zdál se ji opravdu zvláštní sen, byl tak … Živí, ano, jiné slovo zde ani nejde použít. Pamatovala si ho však do posledního detailu, celé dění. Zemřela tam ve jménu Hokage, to bylo asi na celém snu nejskutečnější. Posadila se.

„On není mrtvý…on není mrtvý…“ Opakovala si vduchu, najednou Narutovi upadla dolní čelist, jen se ucukla.
„Tak mi to pojď dokázat!“ Ozvalo se opět z hlouby jeskyně. Hinata dala ruku v pěst a pomalu vykročila do temnoty.

Naruto sedel za stolom a rozmýšľal, či si má k rámenu naliať mlieko, ktoré bolo otvorené už dobrých pár dní. Nevoňalo práve ako mlieko, ale čo sa už len môže stať? A poriadne si logol rovno z krabice. Nechutilo to ako mlieko, ale nebolo ani zlé. Konečne už naraňajkovaný sa pustil do každodenného tréningu – ako dlho mu bude trvať, kým sa dostane do Ichiraku.
Bežal cez Konohu a už v mysli jedol rámen. Zrazu mu niekto skočil do cesty. Len tak-tak stihol zastaviť.

Přítomnost – Konoha

Všichni, kteří byli v minulosti se vrátili, ale jedině Miharu, Minato, Kaze a Shimaki tam zůstali, protože museli vykonat ještě tu jednu věc, na kterou Neyou upozornil.
Ovšem, co bylo zvláštní, že se vrátili tam kam patřili a Naruto našel svoji ženu jak spí v jeho kanceláři, tak ji jemně probudil a Hinata vykřikla: „Nikam nechoď!“
„Ale já už jsem tady,“ řekl nechápavě Naruto.
„Naruto?“ divila se Hinata.
„Ano, už jsem se vrátil a kde je moje matka?“ chtěl vědět Naruto.

Když se Naruto probral, zjistil, že leží v něčí posteli. Otevřel oči. První, co spatřil, byla karavana, kterou viděl přes okno. Zřejmě byla připravena k odjezdu, přesto se zdálo, že tam už pěknou chvíli stojí. Na dřevěných bednách seděly vrány a snažili se proklovat si cestu k jídlu v nich.
„Tak už ses probral?“ ozval se neznámý ženský hlas.
Naruto se leknutím prudce posadil, obraceje se při tom za zdrojem onoho hlasu. Vedle postele seděla mladá pohledná žena s dlouhými, červenými vlasy, sahajícími jí kousek nad lokty.

S trhnutím se probrala a roztěkaně se rozhlédla okolo. Měla dojem, že je někdě, kde by rozhodně neměla být. Okamžik tupě zírala do stěny, než jí to došlo.
Kde...kde je sakra sál? A Gaara? A všichni?
Rozhlížela se přehnaně okolo, všude všechno nepřirozeně bílé, navíc, ležela v posteli. Další okamžik jí trvalo, než jí došlo, že je v nemocničním pokoji.
Eh? To snad ne...já omdlela uprostřed zápasu?! A ještě ke všemu jsem to určitě projela! Vztekle zatla pěsti, než si uvědomila, že má ruce obvázané. Opatrně s nimi pohla. Zacukalo jí v nich.
Vykloubené...měla jsem vykloubená zápěstí a ani o tom nevím? Co se sakra stalo?

Tak jsem zase venku, tentokrát v lese. Koukám okolo sebe, čekám, co budu mít za úkol. Černý přede mnou stojí a znuděně si čistí drápy. Potom mi pokynul a já mu podala malý papírový pytlíček.
„Co s tím budeš dělat?“ zeptala jsem se. Vzal ho a celý jeho obsah vysypal na holou zem.

Naruto, Hinata, Sakura, Shino a Kiba už byli skoro u své rodné vesnice, když tu na jedné mýtině uviděli postavu. Důvěrně známou postavu.
O kmen stromu tam seděla opřená dívka s hyení maskou na obličeji a jen si házela s kunaiem.
„Tenshi?! Tenshi-san!“ křikl na ni Naruto a s veselým úsměvem na tváři se k ní rozběhl. Rád ji zase viděl.
Zvedla k němu hlavu a kunai si nechala v ruce.
Naruto jí nabídl ruku a ona přijala, a tak ji zvedl na nohy.

„Moc se ti omlouvám za to, co jsem řekla…“ šeptla Sakura kamarádce do ucha, když se objímaly.
„Já se taky moc omlouvám… nemysleli jsme to tak,“ dodal Naruto a spokojeně je obě objal.
„V pořádku… byli jsme všichni naštvaní,“ usmála se Maya a zavřela oči. Ten okamžik souznění se svými přáteli chtěla zachovat. Ale oni se pak od ní odtrhli.
„Stejně to ale od nás bylo hnusné,“ namítl Naruto.

„Tak to tě musím zklamat. Pracuju v týmu s Krushem a dvojčaty,“ zavrhl její návrh Kakashi. I když mu lichotila její snaha.
„Počkej, já něco vymyslím… už vím! Budu ti vařit!“ prohlásila nadšeně Ant.
„A umíš to?“ měřil si ji pochybovačným pohledem Kakashi.
„Ty!“ sykla Ant a hraně ho praštila do ramene. Pak se společně zasmáli. Ale to už byli u jeho domu.
„Vítej doma,“ řekl Kakashi a otevřel jí dveře.
„Máš to tu hezky zařízené,“ pochválila mu Ant dům, když jí ho celý ukázal a sedli si v obývacím pokoji na pohovku.

Najednou Baki ztuhl a nemohl pohnout ani jediným svalem.
„Sakra... Co to je??“ zeptal se vyděšeně.
„Skoro nic, jenom tady urážíš moji holku a snažíš se ji poštvat proti mně. Sice nevím kolik ti ten kluk zaplatil, ale doufám, že do toho započítal i pojištění. Taky se mě už pokoušel zabít, ale nějak mu to nevyšlo. Asi zapomněl, že jsem tak ninja a to nejen nějaký.“ řekl Shikamaru.
„Shikamaru!! Ty.. Jaktože jsi tady tak rychle??“ zeptala se Temari a vrhla se mu kolem krku.