Dobrodružství
[i]Jízda autobusem domů se obešla bez jakýchkoliv zbytečných slov. Naruto seděl vedle mě s obočím svraštělým, nad něčím usilovně přemýšlel. I já jsem přemýšlela. Snažila jsem se přijít na způsob jakým bychom mohli najít stopu mého zmizelého bratra. Ať jsem se snažila jakkoliv, můj mozek nespolupracoval.
„Páááni,“ zívl Naruto náhle.
Otočila jsem na něj překvapeně hlavu a on se kupodivu vesele zakřenil.
„Z toho neustálého přemýšlení mi nějak vyhládlo,“ postěžoval si. Rozvalil se na sedadle a ruce si založil za hlavu.
Keď som už odišiel z Konohy musel som sa rozhodnúť čo budem robiť. Dlho som premýšľal a nakoniec som sa rozhodol že sa pokúsim nájsť osem chvostého jinchuriky. Možno sa vám to zdá jednoduché ale nieje. Iste sa bude skrívať po tom ako sa ho pokusili chytiť. A je dosť malá šanca že ho nájdem skôr ako Akatsuki kedže tý maju veľkú sieť špiónov. Ale musel som sa o to pokúsiť. A keď ho nájdem budem mu môcť pomôcť v prípade, že ho akatsuki nájde.
„Já se bojím, un,“ řekl za rohem Deidei, když slyšel ostatní u televize, jak se hádají o popcorn.
„Neboj! Přece nejsi žádnej srab!“ uklidnil ho Shormita, „Hlavně na mě nemluv! Oni mě nevidí.“
„Dobře, un...“ vzdych Deidara a nadechl se, „Hej, kluci!“
„Pojď jsem, Deidaro! Péťa Čech to zvoral a lidi po něm hází rajčata! Je to švanda!“ ozval se zpátky Kisame. Deidara se nadechl a vešel dovnitř.
Vystoupili jsme a hned nám řekli, kam máme jít. Tak jsme si tam museli vyslechnout strááášně dlouhý vyprávění o předávání nových dovedností dalším generacím. Blablabla...
Tma? Ne… Samota? Ne… Beznaděj? Ne… rotovaly mi v hlavě nejrůznější myšlenky.
.
Co vede k řešení problémů? Činy, které někdo musí vykonat. Jaké jsou ale třeba, aby se vyřešily ty nejhorší problémy?
Bylo ticho, přílišné ticho. Noční obloha byla temná jako vždy; jen se jí zdálo, že hvězdy září daleko víc než je obvyklé. Přešlápla na místě a skrčila se, aby získala vyváženější polohu a nepohybovala se nad krajem hluboké propasti tak neobezřetně.
Rozhlédla se okolo, ale seč se dívala do tmy před sebou sebelíp, neviděla nic než mdlé odlesky v šumícím listí.
Má vůbec cenu hledat...jistě, ten zrádce nemůže uniknout tak snadno, ale...jak ho mám asi najít? Doteď se dobře skrýval...myšlenky se jí motaly, kam neměly. Prostě ho měla jít přivést zpět, sama nevěděla, jak zabít nesmrtelného.
.
Seděla se sklopenou hlavou na prahu domu, jednoho z těch vzdálenějších od středu města. Zaslechla kroky, otočila hlavu přehnaně rychle jejich směrem. Zrovna k jejímu domu přibíhala růžovovlasá dívka.
„Are?“ nepokrytě se podivila. (Are znamená v japonštině bouře...je to jméno xD)
„Ku-Kushino!“ růžovovláska s velkým čelem a modrýma očima se dlouze nadechla, než spustila.
„Co je?“ Rusovlasá dívka sedící na prahu svého domu se na ni dívala nyní pro změnu podezřívavě.
„No to bys mi nevěřila! Vrátil se, vrátil!“
„Ale kdo?“ zeptala se Kushina, jasně přehlížela nadšení v jejím hlase, na které už byla za ty roky zvyklá natolik, že...
„Namikaze! Minato Namikaze!“
Byla tma, a jediné, co bylo slyšet, bylo podivné hlodání.
„Hm...Mistře?“
„Co zas?“ zavrčel loutkář, který se snažil usnout.
„To neděláte vy, co?“
„Co nedělám?“ Sasori neochotně zvedl hlavu. V pokoji byla opravdu tma a když oba zmlkli, zase se ozvalo to otravné hlodání a škrábání malých drápků.
„Co to je?“ vyzvídal Sasori. Blonďáček pokrčil rameny. Jelikož měl Sasori zapínač nad postelí, jen zvedl ruku a nabručeně s ní práskl do zdi. O chvíli později se rozzářila zářivka a osvětlila celý pokoj, i jeho nezvaného návštěvníka. Uprostřed pokoje, na jedné Sasoriho nepoklizené loutce si vesele chroupala dřevo velká krysa. Sasori na okamžik strnul, když vzápětí hromovým řevem probudil všechny ninji v sídle.
„VYPADNI Z MÝ LOUTKY!“
Omlouvám se, že minulý týden nic nepřibylo, ale nějak jsem to nestihl. Přeji příjemné čtení.
„Madara zemře moji rukou!“ řekl vážně Sasuke a pohlédl Narutovi do očí.
„Platí.“ souhlasil Naruto a podali si ruce.
„Je tu ale jeden problém.“ pokračoval Sasuke.
„Jaký?!“ zajímal se Naruto.
„Nevím, kdo se postará o tyhle lidi.“ řekl a ukázal na lidi, kteří už zase vyšli ven.
„Vy náš opouštíte, Sasuke-sama?“ zeptal se jeden starý muž, který poslouchal jejich rozhovor.
„Ano...“ řekl Sasuke.
Nakonec se na to vykašlal a šel zpátky do kanceláře,po cestě se cítil dosti divně ale ten pocit mu byl velice povědomý. Když si sedal do svého křesla cítil se nesvůj a v tom se to stalo, v jednom okamžiku se kolem něj všechno zpomalilo.
„Neříkej že chceš tady sedět celý den, tohle není co chceš teď dělat. Já tě vidím …….“
Dřív než ten tajemný hlas řekl víc tak ztichnul spolu se skřípotem dveří které otevírala Sakura.
Oheň už dávno vyhasol. Sasuke sa prebral. Bolo mu divné, že nikto nie je na stráži. Poobzeral sa po tábore. Nikde nevedel nájsť Sakuru a Itachiho. Kde len môžu byť? Išiel sa pozrieť do lesa. Možno sú tam.
Ako tak išiel, započul hlasy.
„Idem sa pozrieť bližšie. Možno sú to oni.“ A naozaj. Uvidel Sakuru s Itachim ako sa o niečom rozprávajú.
Plán na polapení
9. Minulost
Sakura seděla ve stejné místnosti, v jaké před chvíli seděl Naruto s Kyuubim. Naproti ní seděl Naruto s Kyuubim po boku a říkal jí celý příběh. Slunce už vyšlo a teď osvětlovalo celou místnost, když Naruto skončil.
"Doufám, že jsi to pochopila, Sakura-chan.
„Proč těch klonů je tolik?!‘‘ bručela Sakura potichu, když uháněli do Suny a k tomu ještě s třicítkou Narutových klonu. Malou chvilku počítala s tím, že teď když se oddělili od Naruta budou mít se Sasukem trochu víc soukromí, ale momentálně to nebylo ani možné. Jeden Naruto se dal obejít, ale tohle už bylo nad její síly.
Uplynuly dva roky, co Isis navždy odešla pryč. Sasuke se vrátil do Konohy, kde předal vzkaz. Tsunade po vyslechnutí toho všeho její přání respektovala, a i když jí Naruto a Sakura usilovně přemlouvali, nesvolila. Vše bylo opět ve starých kolejích, jako by Isis do vesnice nikdy nepřišla. Avšak, v poslední době se děli divné věci. Bylo jisté, že nastane velký boj. Akatsuki proti Konoze. Vraždění nevinných vesničanů poblíž Konohy nabíralo na síle a Tsunade s tím nemohla nic udělat.
Stála na rozcestí u lesa. Právě dneska měla takový volnější den, a proto se rozhodla provětrat, přeci jen je pořád s dvojčaty a ty jí dávají pořádně zabrat. Rozešla se směrem od vesnice, jakoby se tam měla s někým setkat.
„Takže jsi přišla,“ ozvalo se z koruny stromů. Přikývla.
„Nic jiného mi přeci nezbylo, ne?“ chladný hlas se zasmál.
„Až tak hloupá nejsi, co?“ seskočil ze stromu a stál před ní.
Les pomalu mizel až se nakonec Nano s Hirem ocitli na okraji. Před nimi se zjevila rozlehlá poušť.
„Jsme skoro tam!“ zamračila se Nano. Ani se nezastavili a běželi dál. Písečná bouře nebyla, takže jim nic nebránilo v cestě…
Dorazili k Písečné a ztuhli.
„Měla jsi pravdu…“ řekl ztuhle Hiro.
Písečná měla zbořenou půlku hradeb a před ní se hemžilo spoustu lidí.
„V tom případě to byli ti, co jsme viděli minule …“ řekla a rozběhla se k Písečné. Naproti nim vyběhla Temari s Kankurem.
Návrat démonů
Dohasínající strach
V předchozím díle: [i]Všichni tři se probudili ve třídě, v té pravé vesnici, která už takovým testem byla dost odpudivá. Yuske ještě chvíli plakal nad ztrátou svého milovaného království a i Tatsu měla slzy na krajíčku. Jen Isa koukala do neznáma, snad ani nevnímala okolní hlasy, které si šeptaly, že se probudila první skupina.
Díl 12 - Prohra nebo vítěztví aneb boje brzo začnou
Díl 13 - Přípravy na konečný boj započaly aneb zázrak jménem Kushina
„Kushino co to??“
,,Prosím nepoužívej tu techniku. Naruto tu za chvíli bude a vyřídí to s ním.“řekla Kushina a zmizela
[left][b]Neji se zamyslel a zařval na Hinatu:„Je tu Kiba a chce s tebou mluvit!“
Hinata došla a zeptala se ho:„Proč se mnou chceš mluvit?“
Kiba se trochu začervenal a prosebně se podíval na Nejiho.
„Můžeš nás tu nechat o samotě?“
Neji se zamyslel, kývl a odešel se dívat na Armagedon.
Kiba popadl Hinatu za ruku a zabouchnul dveře od sídla.
„Co potřebuješ Kibo?“
„Hin mohla bys jít se mnou ještě na cvičiště?“
„To fakt nevím, ale zeptám se Hiashiho jestli můžu jít ještě trénovat.“
