Dobrodružství

„Doufám že to bylo všechno co mám podepsat,“ povzdechl si Naruto.
„Mohu být tedy první co ti poblahopřeje k tvému návratu do Konohy?“ zeptala se Sakura.
„Ale můžeš, znamenalo by to pro mě mnoho,“ odpověděl Sasuke.
Sakura se mu vrhla kolem krku, plná radosti a lásky. Hele Sakuro mohla bys mi všechny dnešní papíry nahromadit dokud si půjdu se Sasukem promluvit o samotě?“ zeptal se Naruto.
„Mohla bych to udělat ale budeš to muset udělat do večera, nechci na tom dělat i zítra.“
„Je mi to jasný jenom mu chci říct několik věcí.“

„Dobrý ráno, lásko. Jak pak ses vyspal?“ zeptala se Temari, která právě dělala snídani.
„Úžasně.“ řekl Shikamaru a začal ji líbat po krku.
„Jo a zastavil se tady Chouji. Tsunade má pro tebe misi a máš se za ní zastavit.“ řekla Temari a chystala dál snídani.
„Hmm... To zas bude. Nevím proč, jeden jediný den nemůžeme mít sami pro sebe. Buď dostaneš misi ty a nebo já.... Takhle to dál nejde.“ řekl Shikamaru a přestal ji líbat. Sedl si na židli a Temari mu dala na stůl chleba s medem.

Začalo se pomalu stmívat a tak se Hiro s Nano zastavili na menším plácku v lese.
„Dojdu pro dřevo,“ nabídla se dívka.
„Ok, já připravim něco k snědku.“ Kývl Hiro a začal skládat na zem klacíky proti sobě, na ohýnek.
Dívka přikývla a zmizela někde mezi stromy.
Když už toho nasbírala dost, vrátila se zpátky na mýtinu. Mezitím už se celkem setmělo. Hiro rozdělal oheň a Nano se posadila k němu. Zadívala se plápolajících plamínků co si spolu hrály a olizovaly polínka ze dřeva.
„Tak co si dáš? Máme tu…“ řekl Hiro a sáhl do báglu.

Vraceli se tedy zpět domů. Sakuře už se udělalo dostatečně dobře. Stále však byla bledá a vyděšená. Sasuke byl jen kousek od ní, tentokrát se k ní bál i přiblížil. Netušil, co má od ní očekávat. Moc ji chtěl chytit za ruku nebo ji obejmout, ale strach mu to nedovoloval. Když došli do Konohy, Sakura se s ním rozloučila a vydala se k sobě domů. Ještě se Sasukem nebydlela, jen u něj párkrát přespala, ale dnes si nebyla jistá, jestli by se dokázala ovládat. Krátce se s ním tedy rozloučila a vydala se opačným směrem.

Ai utíkala celou dobu vedle svého nevlastního bratra, který o ní vlastně nevěděl. Pořád byla myšlenkami u Naruta, nakonec se tak zamyslela, že jí podklouzla noha a ona se řítila k zemi. V poslední chvíli jí zachytily Sasukeho ruce a vytáhly jí nahoru.

Ráno jsem se probudila když ostatní ještě spali. Oblékla jsem se a učesala a pak šla do lesa natrhat nějaké ovoce na snídani. Když jsem se vrátila, Sai zrovna pil vodu u řeky.
„Ohayo, Saii“ pozdravila jsem ho.
„Ohayo, Sakura-san,“ usmál se, „vidím, že neseš snídani.“
„Hai,“ odpověděla jsem stručně. Když jsem došla k našemu táboru, Kakashi-sensei byl již vzhůru a balil náš stan.

Najednou v místnosti nastalo ticho. Rušilo ho jen padání omítky a jiných částí porušené zdi. Skupinka vyděšených lidí teď na sebe hleděla s otevřenou pusou. První, kdo se vzpamatoval, byla Sakura. Ta momentálně dostávala narudlou barvu, vzteky. První, co udělala, tak vrazila Sasukemu. Teď při setkání její pěsti s jeho obličejem, odletěl několik metru dozadu a narazil do zdi.
„Mami..!‘‘ křikla Daisa a rozběhla se naproti Sasukemu. Sakura však voji dceru chytla za ruku a nepustila ji ani na krok. Daisa se tiše rozplakala.

V předchozím díle: Vše bylo zamlžené a v dálce, že nebylo možno zachytit jakýkoli signál popudu, nebo průchodu citů.
Znovu se podívala na test. A tentokrát jen překvapeně vyvalila oči nad větou- nad možná poslední větou v tomto testu, kdy bylo začátkem dvacet otázek- která snad jen k pobavení byla napsána zcela bez formální úpravy:
„Kdo myslí, ale nejedná, je mrtvej ninja!

Konečně sem se dostal na třetí díl... ať se vám líbí!

Poté co Naruto převyprávěl vše co mu Itachi svěřil, bylo chvíli ticho. Zanedlouho se Kakashi zvedl a řekl:
„Ať jsou Rudí Mstitelé silní jak chtějí, musíme do země Vodních vírů!“
„Proč?! Stejně tam nic nezmůžeme! Budeme jen další padlí!“ Rozkřikl se beznadějně Naruto.
V ten moment napadla Sakuru a Hinatu stejná myšlenka. Napadlo je, že takhle zoufalého a bezmocného. Naruta ještě neviděli.

Opozdilí ptáci se vracejí do svých hnízd, když slunce vydá poslední paprsek jako signál ke spánku, krásný letní den jako jakýkoliv jiný v Konoze.
Přesto několik jedinců v tento den zažilo něco neopakovatelného a jedinečného,byl to den kdy se vrátil…

Isis cesta netrvala dlouho. Za několik hodin skutečně k Orochimarovi dorazila. Stála před vchodem do skrýše a přemýšlela. Z rozjímání jí však po chvilce někdo vyrušil.“Kdo jsi a co tu chceš?“ vyštěkl na ní jakýsi šedovlasý chlapec.
„Jsem Isis Sachmet z klanu Rin a chci si promluvit.“
„Takže přece jen“ zamumlal chlapec. „Pojď za mnou.“
Stříbrovláska ho následovala.
Procházeli spletitými chodbami, až se dostali do jakéhosi velkého sálu.“
„Počkej tady, Orochimaru-sama za chvíli přijde.“

„Jak to, že jsi se tak dobře naučila ovládat Yamata?“ optal se Kit Kakashi.
„Nenaučila jsem se ho ovládat. Jen jsem pohltila jeho chakru a jeho ducha vypudila ze svého těla. Konečně mám klid a hodně síly k tomu,“ odpověděla Kitsune. Věděla, že ji čeká mnoho otázek.
„Ale jak jsi to udělala?“ nechápal Kakashi.
„Sama ne. Pomohla mi Kaluna se svou starší sestrou Listy. Cvičily mě ty roky po ztrátě mých přátel a zbavily jsme se Yamata. Byl to pak takový krásný klid…“ zasnila se Kitsune.
„A to zapečetění sedmi hlav?“

„Mayo… jsi v pořádku?“ rozběhli se všichni tři za Mayou, když ti dva odešli. Sakura předtím zasadila smrtelnou ránu Kabutovi a bylo to. Už tam jen ležel s vysklenýma brejličkama a tvářil se jako blázen.
„Já… omlouvám se…“ šeptla Maya a nechala se obejmout od svého táty. Poprvé mu ukázala, jak s ní ten rozchod zamával.
„Takže to nebyly žádný slaďárny, ve kterejch se brečelo,“ řekl Kakashi a políbil svou dceru do vlasů. Přitulila se k němu a plakala mu na rameni. Musela to ze sebe dostat.

Hinata Gaaru políbila, vášnivě a nedočkavě. Vyrazila všem dech.. nejvíce Gaarovi, který koukal na Hinatu jako na mimozemšťana. Jenže pak...

,Co jsem to zase kurňa udělala?‘ Nadávala jsem si a nemohla jsem pochopit, jak jsem mohla udělat něco tak odvážného a hloupého.. Když já si prostě nemohla pomoct, byl tak sladký a ty jeho nádherné plné rty mě úplně zhypnotizovaly...
,Co teď?‘ Jenže najednou na mě přišla nějaká slabost a pak jsem jen cítila, jak se kácím na zem, pak byla tma...

Tak po nějaké té pauzične vydávám třetí dílek týhlentý serie. Doufám, že se vám bude líbit.

03-Přípravy a prevence!

Od posledních událostí v Konoze uplynulo již několik dní, které proběhli poklidně. Teda až na ty neustálé, nevydařené, pokusy Naruta, dostat se ven z postele.
Když tu najednou, Tsunade vešla k Narutovi do pokoje.
„Tsunadena-baachan!“ Křikl okamžitě.
„Tak Naruto, je čas abys už vylezl z postele. Jsi již zcela v pořádku.“
„Ju pííí! Konečně!“ Rozzářil se Naruto a okamžitě se vymrštil z postele.

Byl podzim, listí se pozvolna snášelo k zemi, slunce pomalu zapadalo za obzor. Červené, hřejivé slunce... zapadlo a vše zčernalo... všechno dostalo temnou barvu... zlou, temnou barvu...

Tak jsme s Shikamarem zase jednou byli ve městě. Okolo lítaly děti a hrály si na různé schovky a honěné, maminky si povídaly o těhotenství a všude svítilo slunko. Byl hezký den, ale kromě mých přátel a lidí s dobrou náladou, tu byli i lidé, kteří dobrou náladu nemají a tak jí kazí těm druhým.

„Tenshi?! Tenshi-san! Kde jsi byla?“ zajímalo Naruta, který Tenshi doběhl, když se rozběhla dál.
Tenshi v odpověď pokrčila rameny a pokračovala pak dál a předběhla ho.
„Ty jsi na mě naštvaná?! Kvůli tomu večeru?“ zeptal se jí Naruto.
Kývla. Opět zrychlila.
„Já to myslel dobře! Co před námi tajíš, pod tou maskou?“ optal se jí narovinu Naruto.
Ihned se zastavila. Zarazil se, a pak přeskákal těch pár větví za ní a postavil se naproti ní.