Dobrodružství

V týhle kapitole se toho dosta stane, jak už název napovídá. Ale mám jedno upozornění... kdo má rád Nejiho, tak ať to nečte.

„Ahoj, Mayo,“ usmál se Kakashi na svou dceru o týden později ráno.
„Čau,“ kývla a zamyšleně si sedla ke stolu.
„Co se stalo?“ zeptal se jí Kakashi. Už dlouho mu připadala, že není ve své kůži. Bál se o ni. Neměl rád, když nebyl informovaný o tom, co se děje.
„Nic. Jen… stále se mi neozvali z organizace,“ povzdechla si Maya.

Tímto děkuji své věrné čtenářce jménem Kaia-chan, že tak hezky komentuje každou kapitolu. Snad se jí bude líbit i tahle!

Tenshi dostala dvoutýdenní misi se svým strýčkem… zjistit cokoli o pohybu Akatsuki. A zjistili, že Itachi a Kisame míří do Země trávy. Jenže je nemohli najít, a tak se vrátili zpátky do vesnice a podali Tsunade hlášení.
Jiraya byl zraněný, a tak ho Tsunade poslala do nemocnice a řekla mu, aby za ní poslal Sakuru i s jejím týmem.

„Nomuke!“ volala babča Niko z okna na svého vnuka, „vrať se, večeře už je na stole!“
Malý Nomuke si odpoledne šel hrát do lesa, jak to ostatně dělával často. Byl sice od domu dost daleko a neměl dovoleno chodit si ven hrát samotný, kvůli stále hrozícímu nebezpečí, přesto však venku byl a babiččin hlas slyšel jasně a zřetelně.
„Vypadá to, že tě babička už shání, Nomuke-kun,“ ozval se hlas, patřící pestře oděné vysoké ženě.
Nomuke, již zvyklý na její přítomnost, kývl hlavou.

Asi po roce jsem odněkut vyhrabala moji starou povídku, kterou jsem z nudy napsala o fyziku. Byla rozdělena na 4 kratší části a já jsem se rozhodla, že ji spojím do jedné a "pochlubím" xD se s ní ostatním. Upozorňuji, že začátek je poněkud nudný a jak jsem řekla, bylo to složené ze 4 částí, takže je tam trochu znýt ten "napínavý konec". Takže přeji příjemné čtení a pokuste se neumřít nudou (to bych vás pak měla na svědomí a to si na krk rozhodně nevezmu xD). Takže: historicky první sepsané FF by _SakuraHaruno_

Naruto, Zek a Hinata pokračovali ve své cestě. Naruto šel v předu a vedl skupinu. Najednou se však zastavil.
„Co se děje?“ zeptal se Zek. Naruto ukázal před sebe. Bylo tam veliké jezero. Zek nechápal.
„A co jako?“
„To je cíl naší cesty.“ řekl a šel k Hinatě.
„Tady se naše cesty rozdělují. Je mi líto Hin, že nemůžeš být s námi déle, ale zdrželi jsme se už moc.“ řekl jí. Hinata se místo odpovědi vrhla kolem Naruta.
„Slib mi, že se vrátíš!“ řekla mu potichu do ucha.

„Dále.“
„Dobrý den.“ Vešel Anshin do kanceláře starosty Batasu. Postarší pán si ho nechal zavolat a on nevěděl co má čekat. Snažil se tvářit co nejvlídněji, avšak na tváři starosty bylo vidět značné rozčarování.
„Co…se děje?“ Zeptal se jounin rozpačitě.
„To by mě taky zajímalo.“ Mračil se starosta.
„Nechápu…“

„Moenai, co ty tady děláš,“ pronesl překvapeně. Jeho výraz se najednou změnil. Konečně se přestal usmívat a zase to byl jeho starý, tolik známý obličej. Jakoby do teď byl pod nějakým závojem.
„Dobrý den, Hitsugaya-taichou,“ protáhla jsem a zvedla na něj obočí.
Trochu se zarazil, ale okamžitě svůj výraz zamaskoval typickým zamračením.
Neměla jsem v úmyslu být milá ani při nejmenším.
„Vidím, že už jste s tréninkem skončili,“ změřil si nás všechny pohledem.
„Vidím, že vy taky,“ opáčila jsem.

Naruto se ráno probudil jako první. Chvíli se díval do stropu, pak se protáhl a zamilovaně se díval na Hinatu a hladil ji po jejich krásných vlasech.
,,Strašně tě miluju Hin.‘‘ Pomyslil si a pousmál se.
,,Vůbec nemůžu pochopit jak jsem tě kdysi mohl tak ignorovat.‘‘

Slunce proniklo baldachýnem jehličí a listů lesa a v jeho loučích se roztančil prach. Ptáčci zapískali a vylekaně vzlétli ze stromů a kříčků poblíž místa, kudy se hlučně hrnula Kushina. Většina z nich pak usedla na vrcholku vysoké jedle, ze které bylo vidět celý les, zvědavé, co si Kushina a její skupinka počnou dál.
„Ztratili jsme se, viďte že jo, sensei?“ zeptala se Mizu nejistě.
„Jasně že ne!“ odporovala Kushina. „Vím přesně kde jsme!“

Konoha

Naruto uposlechl radu svého senseie a věnoval patřičnou pozornost Hinatě, která to velmi oceňovala, ale nijak ho nepovzbuzovala nebo mu nedávala falešnou naději, že možná budou spolu.
Hinata se více než kdy dřív pustila do tréninku a to se jí vyplatilo, protože netušila, že technika jíž se naučila ji zachrání život…

Kakashi a Zkáza naproti tomu byli šťastni, že jsou spolu a už pozvali půlku Konohy na jejich svatbu.

„Co teď?“ kecla si na zem pod nějaký strom. Než se nadála, víčka se jí zavřela.
´ Všude hrozný rány … Když konečně prach usedne, zjeví se polo rozpadlá brána Písečné. Všude zmatek a křik… Po zemi se válejí mrtvá těla strážců brány… A ze vzduchu spadne cár černého pláště s rudými oblaky do písku…. Zvedne se prudká vichřice …´
„Nanoooo!!!! Haloo!“ slyšela jak na ní někdo volá. Prudce celá udýchaná se posadila.
„Naruto?“ podivila se dívka.

V předchozím díle: „ Zavolali jsme Vás, protože očekáváme příchod jisté osoby… další informace se dozvíte po zkouškách; pokud je dokončíte s úspěchem.“
Jakmile dořekla, celou třídou se pronesl šum. Hokage však s dalším nádechem pokračovala: „Do doby, než se této návštěvy dočkáme, bude tato vesnice, něco jako vaším domovem. Budou vám vybrány čelenky z vašich vesnic a další průkazy totožnosti a přiděleny nové se znakem naší vesnice. Budete rozděleni do týmů, dle vašich schopností. V těchto týmech pak do příchodu naší návštěvy budete plnit mise a budete se podrobovat tréninkům.“
Znovu se po všech podívala. „A teď k testu!“

4. kapitola: Návštěva

,,Sensei!“ vykřikl Obito a tím na Minata, který zrovna mířil do své kanceláře okamžitě upoutal pozornost svých kamarádů. Změnili směr a přidali se k němu. Už uběhly tak dva týdny od té doby, co se vrátil z Kiri, ale s těmihle třemi se ještě neviděl, protože jim ještě před odchodem stihl zadat misi.
,,Namlátila vám ta Mizukage?“ zeptal se Kakashi místo pozdravu a zkoumavě si Minata prohlížel. Ten mu to oplatil tázavým pohledem.
,,No, samozřejmě že ne, na našeho Hokageho nikdo nemá!“ řekla trochu v ironii Rin.

Naruto tam stál jako opařený. Pořád se vzpamatovával z toho, že je z něho taky kage. Raikage se na něho s úsměvem podíval a zeptal:
„Takže teď jsi taky kage. Máš už nějaký nápad, jak bys si mohl říkat?“ Uzumaki chvíli přemýšlel a potom vyhrkl:
„Kage v mojí vesnici se bude nazývat Kaishikage, podle naší země.“ Raikage přikývnul na souhlas a oznámil:

Naruto se probudil v nemocnici ale nepamatoval si co se stalo
,,Tak jak je?“ ptá se Minato ale Naruto neodpoví ,protože jeho pohled padl na otcovu zraněnou ruku.
,,To jsem...udělal já ,že ano“
,,Ano ale neboj budu v pořádku“ale to už Narutovi tekly po tváři slzy.Minato pochopil ,že bude lepší nechat ho osamotě a tak v záblesku světla zmizel.
,,Proč,proč.…...proč jsem taková zrůda!! křičel Naruto až se celý pokoj třásl
,,Musím s tím něco udělat“ řekl ale než stačil vztanout z postele tak omdlel
,protože byl ještě přílíš vyčerpaný.

Když je znovu otevřela bylo už šero. Naruto nebyl nikde poblíž a tak se zvedla a vydala se ho hledat. Po několika krocích se jí udělalo mdlo a řítila se k zemi. Těsně nad zemí jí však někdo zachytil. Naruto ji zvedl do náručí. Ai se k němu pevně přitiskla. Posadil k ohni a začal připravovat rýži.
,,Promiň, já nebudu.“
,,Ale měla by si něco sníst,“odporoval jí starostlivě Naruto.
,,Ne, já se na to necítím.“Povzdechla si dívka.
,,Fajn, tak já si taky nedám, nějak mě přešla chuť.“
,,Ty si přaštěný.“

[b],,Naruto?‘‘ Vykřikli společně Kiba a Hinata, Shino jen překvapeně otevřel pusu.
,,Uzumaki.. Naruto.. Hmm...‘‘ Usmál se pokřiveně Sasuke a výsměšně koukal na Naruta, ten se zatřásl při pohledu na zuboženého Gaaru a pak na Sasukeho hodil vražedný pohled plný nenávisti, vzteku a smutku zároveň.

„Na…naruto…vážně si se neztratil??“ Zapískala vystrašeně Hinata, přímo přitisknutá k Narutovi. Ten hleděl do mapy a všemožně jí obracel.
„Jasně že ne, vím kde sme.“ Řekl hrdě, přestože to nevěděl. Už byla tma a jejich pozice byla kdesi v lese. Na cestu si svítili baterkou, které pomalu, ale jistě docházeli baterky.
„A…kde?“ Ozvala se opět dívka a přidržovala se Narutovo ruky tím stylem, že jí v podstatě objímala.
„Sme přesně tady, támhleten kámen vypadá přesně jako tadyto hnědý.“ Ukazoval prstem na mapu.

Když jsem vešla dovnitř, Deidara-kun rozespale seděl na posteli a vlasy mu padaly do obličeje. Svítila pouze lampa u stolu.
„Sakuro… Kde jsi byla?“ řekl smutně a podíval se na mě psíma, modrýma očima.
„Promiň, Deidaro-kun, šla jsem se jen trochu projít,“ pokusila jsem se o úsměv. Deidara si trochu odsedl a pokynul mi, abych se posadila vedle něj. Učinila jsem tak. Dal přeze mě ruku.
„Byla jsi s Narutem, hm?“
„Ale Deidara-kun, jen jsem si potřebovala s někým promluvit a ty jsi spal a já tě nechtěla vz-“