Dobrodružství

V lese, který nepropouští skoro žádný sluneční svit, seděla na mohutné větvi zrzavá veverka, zrovna se chtěla zakousnout do oříšku, když se najednou vyděsila a schovala se v průrvě v kmenu; udělala dobře, protože na místo, kde před chvílí seděla, doskočila dívka s černými vlasy a modrýma očima. Dívka se ohlédla. Měla štěstí, nikdo ji nesledoval; ale to se pletla. Sledovala ji skupinka pěti ninjů a na čelenkách měli znak vesnice ukryté v dešti.

Mezitím na mýtince

Slunce už prosvítalo skrz nedotažené závěsy a svými paprsky hladilo spící dívku po tváři. Ve spánku jen něco zamručela a otočila se na druhý bok. Celá ulice se nacházela v ranním oparu mlhy, všude vládla ospalost, která však měla být brzo porušena.
CRRRRR!
Pokojem se rozlehl hlasitý tón budíku. Hitomi vystřelila ruku z postele a budík se rozplácl na zemi.

„Kakashi! Co se stalo Tenshi?“ nechápal Jiraya, když uviděl Kakashiho u brány vesnice, jak nese v náručí jeho neteř.
„Myslím si, že jen omdlela… Itachi jí dal pěknou ránu,“ odvětil Kakashi. Pak se otočil.
„Sasuke… jdi za Tsunade. Všechno jí řekni, určitě ti dovolí se vrátit do vesnice,“ kývl na modrovlasého Kakashi. Sasuke se usmál, ukázal mu zdvižený palec a odběhl do budovy Hokage.
„To byl Sasuke?“ podivil se Jiraya, když s Kakashim běželi do nemocnice.
„Ano,“ přikývl Kakashi.

„Myslím, že jsme tu bytost našli,“ usmál se trochu nuceně Shinken.
„Vážně? Tak to je skvělý!“ zahalekal Naruto.
Shinken jen nevěřícně zakroutil hlavou a podíval se zpět do místnosti.
Druhá skupina je za malou chvilku doběhla.
Podívali se stejným směrem a doslova zkameněli. Šokem se nemohli hnout a ústa měli pootevřená zděšením.
„To je…“

„To je…“ nadechl se Kiba a Yoso ho doplnila.
„…Teyori!“ vydechla překvapením.

Konoha

Kushina obdržela dopis od jedné hodně staré známé, lépe řečeno od Rin, která se po třiceti letech vrací do Konohy. Kushina samozřejmě hned běžela za Kakashim, aby mu sdělila tu dobrou zprávu.
Jakmile ji vyslechl, tak se opět v něm rozvířil příval vzpomínek na minulé události a myslel si, že už k Rin nic necítí, tak jeho láska náhle ožila, ale čest mu nedovolovala opustit manželku a děti, i když Ayame miloval, tak Rin miloval mnohem déle.
Čekal, že už bude mít klid, ale to se spletl. Jeho nové dobrodružství začalo…

„Nezastavíš ma Naruto, teraz už nie!“ skríkol Sasuke a spravil naňho niekoľko výpadov.
„Ja ťa nechcem zastaviť Sasuke, ja ťa chcem vyslobodiť!“ zvolal a oplatil mu rovnakou mincou.
„Vyslobodiť a odkiaľ, veď som slobodný, nevidíš?!“ a sústredil do čepele chidori a znovu zaútočil.

„Ahoj, tak co dnes podnikneme?“ zeptala se Maya den po návratu z mise Naruta a Sakury, s nimiž si vyšla na oběd. Ale oba byli zamlklí.
„Asi nic. Strávíme den spolu,“ odpověděla Sakura. V poslední době se moc upjala na svého přítele. Už jej dokonce ani nebila.
„Nechcete si zatancovat? Vymyslela jsem něco nového,“ navrhla Maya.
„Dneska fakt ne. Jindy,“ odvětil Naruto zasmušile. Sakura mu povzbudivě stiskla ruku a usmála se na něj. Úsměv jí oplatil, ale ne tak vesele, jako dřív.

Dívka neúspěšně bloudila ulicemi Konohy. Noční život byl slyšet daleko od svých zdrojů. Hudba se rozléhala i těmi nejmenšími uličkami. Aki se ztrácely v davech lidí, většinou mužů. Všichni mířili do zábavních podniků. Už nevěděla kam jít. Probrouzdala snad všechny putyky, které našla. Už byly dvě hodiny ranní a Aki nevěděla kam jít. Vydala se směrem k jejich dočasnému domovu. Procházela temnou čtvrtí. Domů už to byl jen kousek. Únavou se jí skoro zavíraly oči.

Hanabi sa postavila do obrannej pozícii.
Udon sa na ňu rozbehol stále si hmkajúc.
„Musím sa uistiť, že nepoužije byakugan,“ upozornil sa v duchu.
Útočil no ona sa zľahka vyhýbala a aj mu zopár úderov uštedrila.
Odskočil a hodil pár shurikenov.
Niektorým sa vyhla, ale jeden ju zasiahol do stehna.
Chvíľu čakal ako jeho súperka zareaguje.
„Byakugan!“ šepla a navreli jej žilky pri očiach. Opäť nasadila obranný postoj.
„Sakra! Nemal som čakať,“ karhal sa za svoje džentlmenstvo, „No nič budem to musieť pozmeniť.“

Dnes v noci jsem ležela na matraci a koukala zamyšleně do stropu.
„Jaktože tam nikdo nebyl?“ přemýšlela jsem.
„Jestli chceš, zjistíme to,“ řekl Černý, „pojď, podíváme se ven!“
„Jo a ty zase někoho zabiješ! Já už tě znám!“ řekla jsem a převalila se na bok.
„Přísahám ti, nikdo nepřijde o život, nikoho nezraním, pokud to nebud nutné,“ řekl. Trochu jsem se na něj otočila.
„Slibuješ?“

„ Tak tady zastavíme!“ zavolala Sakura, když už se setmělo a oni narazili na místo, kde podle ní bylo možné pohodlně přenocovat.
„Neměli bychom pokračovat co nejrychleji dál, k Asuce?“ zeptal se Naruto,„ Do Asuky míří přece i tým Kurenai, máme se tam s nimi sejít během zítřka.“
„Do Asuky dorazíme zítra“odpověděl mu na to Sai.
Naruto stále brmlal:„Za poslední tři dny jsme prošli hranice od Borey dál , a přitom jsme vůbec nic neobjevili. Buď vypálené , nebo opuštěné vesnice. Musíme přece něco zjistit!“

Haha! Pořád jsi tak sám,co Zeku? ozval se známý hlas v jeho hlavě. Zek byl hned na nohách.
„Ty?! Dej mi už pokoj! Nechci s tebou nic mít!“ rozčiloval se Zek.
Klid... Nechci ti ublížit... To ti to ještě nedošlo? Kdo tě naposled zachránil? Byl jsem to já no jistě...
„A co ode mne chceš?“ tázal se.
Není to snad jasné? Chci ti pomoct!
„Pomoct? Nepotřebuju pomoc, ne od tebe.“ řekl Zek chladně.

„Dokázali jsme to!!“ radovala se Kesidy a podívala se na Temari.
„AAAAA!!!!“ zakřičela, když ji uviděla. Temari měla břicho probodnuté katanou a krvácela. Temari povolila stisk Kesidyiny ruky a spadla na zem.
„POMOC!! POMOC!!“ křičela Kesidy na všechny strany. Po chvíli se před bránou objevil Shikamaru. Jakmile uviděl Temari rozběhl se k ní.
„Temari! Prober se, prosím. Podívej se na mě.. prosím, Temari!!“ křičel Shikamaru a podepřel jí hlavu.

„Myslím, že jsme je tam neměli nechávat! Co když je přepadnou ti úchylové.“ Zastavil se Naruto.
„Neříkej mi, že se teď v tobě hnulo svědomí.“ Zamračil se na něho Kakashi. V tu chvíli se kolem nich mihla nějaká bílá šmouha s vozíkem.
„Ale nééé, moje obavy se naplnili! Za ním!“ Zeječel Naruto a rozběhl se za Jiraiyou.

„Ero-senin, co si sakra myslíš, že děláš?“ zařval Naruto na Jiraiyu při běhu, ještě pořád mu nestačil.
„Ehm, my se známe? Jsi nějaký emoušek ne?“ otočil se na něj Jiraiya.

„To je vše co jsem vám chtěla,“ukončila jejich konverzaci na téma tým geninů Tsunade a poslala je pryč ze své kanceláře.
„Naruto! Postarej se o to, abys ty i Hinata byli zítra na cvičišti číslo tři. Budeme pokračovat v tréninku,“ křikla za ním Hanaya.
Naruto se překvapeně otočil a chvíli nechápal co vlastně řekla.
„Hinata?“ zopakoval.
„No ano. Hinata bude trénovat s námi,“ vysvětlila mu trochu zaraženě. „Přijďte něco kolem poledne, abychom mohli začít.“

Máme tu pokračovanie Poslednej misii.

Ráno sa stretli, vybrali sa teda do Dediny.
Naruto bol nervózny, nevedel, čo si má myslieť. Po rozume mu behali len zvrhlíkove slová:
„Je silná. Úprimnosť v očiach. Zabila rodičov. Vtedy mala prsia ako teraz Saku..“
„Naruto už si dosníval? Počkať a o kom si sníval.“ Sakura vyzvedala.
„O Suwa...Surata....“
„O Surawatari?“ doplnila ho Sakura.
„Áno, ale nie tak ako si myslíš, len som rozmýšľal nad tým čo mi zvrhlík povedal.“
„A čo ti povedal?“

7.Ino

Sakura šla ke svému domu s úsměvem na tváři a Juno v náručí. Hned, když Sakura otevřela dveře, Juno jí vyskočila z náručí a utíkala na gauč, kde vesele zaštěkala. Sakura se začala smát. Po hodně dlouhé době, přestala Juno skákat po všech různývh věcech a vesele štěkat a šla k Sakuřa, která si četla knihu o lékařském jutsu. Juno si vylezla na stůl a "četla" s ní. Okolo desáte se sakura podívala na hodinky.

5. Kapitola → Nová vesnice

Rozdělili se na dvě skupiny, Yamato a Sai šli na jednu stranu a Kakashi, Sakura a Sasuke na druhou, domluvili se, že pokud něco najdou, pošlou první zprávu druhému týmu a poté až zaútočí, byli odhodláni vrahy zabít.
"Máš něco?" zeptal se Sasuke Sakury, když se růžovláska zastavila a dívala se někam doprava.
"No tak Sakuro!? Co je s tebou?" zeptal se Sasuke a přiskočil k ní, Kakashi také neváhal a šel se podívat, na co oba zůstali kokat.

Po několika dnech plných zážitků a misí:
______Byl sluneční den. Nakile škvírou mezi závěsy pronikali do pokoje sluneční paprsky. Nakila se převalila na posteli, až z ní spadla.
„ÁÁÁ“ Protáhla ruce, odhrnula závěsy, koukla se na nebe a řekla: „To je nádherný den, zajímalo by mě, co budeme dělat dneska.“

„Rychle… Rychleji…“
Jeden záběr, druhý, třetí. Jeho svaly se napínaly prací, zuby měl zatnuté bolestí a před očima neviděl tu modrou a širokou řeku, ale obraz svého úspěchu. Už jenom chvíli!
Jeden záběr, druhý, třetí.
Voda z pádla bezohledně stříkala do dřevěné loďky.
„Tati?“ ozvalo se za ním. „Tati… Jsem celá promočená. Studí to.“