Dobrodružství
Návrat démonů
Úvod- Mapa
Zahleděla jsem se do mapy.
Malá kunoichi otvorila oči a zbadala nádherne modrasté nebo, so snehobielymi obláčikmi. Oťaželo jej telo, akoby bolo z olova. Dokázala hýbať iba očami. Bolo jej chladno, mala mokré šaty, ako keby spadla do rieky. Nespomínala si, že by do nej spadla, vlastne nespomínala si na nič. Nevedela kde je, nevedela kto je, nevedela vôbec nič. Namiesto spomienok mala v hlave prázdno, absolútne nič.
Chvilku jsem nemluvil, stejně tak i ona. Mlčel jsem, spíš jsem k tomu neměl co říct. Nějak mi došla slova a to se mi nestávalo tak často. Znovu jsem na ni pohlédl, ovšem skončil jsem jako předtím v jejím výstřihu. Jen jsem potřeboval trochu ulevit, nic víc v tom nebylo.
"Sasuke, vnímal jsi mě v posledních sekundách?" ptala se mě. Ihned jsem se jí přestal dívat do výstřihu. Měl jsem krajní pocit, že o tom ví.
3. kapitola: I kagové jsou lidi
,,Jak jste se vlastně dostala na post Mizukage?“ zeptal se blonďák, když už chvíli tančili.
,,No dovolte!“ ohradila se rudovláska.
,,Nemyslel jsem to zle,“ opravoval se hned Hokage.
,,No, starý Mizukage zemřel a rada zvolila mě jako další…“
,,Omlouvám se za ,kolegy‘ – asi brzo zjistíte, jak to tady nahoře chodí,“ uchechtl se Hokage.
,,Jo a to mě bude poučovat nějaký…“ začala Mizukage rychle, ale vzápětí se sekla.
6. kapitola: Test
Ačkoli ten zkoušející vypadal děsivě, zdály se podmínky spravedlivé. Každý si vylosuje číslo a podle toho si sedne na určené místo. Každý má za jednotlivce deset bodů. Zadání devíti otázek, desátá po uplynutí sto čtyřiceti minut ze sto osmdesáti. Za nezodpovězení jedné otázky se jeden bod odečítá. Kdo bude přistižen při opisování, ztrácí dva body, takže pokud se mu to stane pětkrát, končí i s celým týmem. Stejný trest v případě, jestli někdo ztratí v otázkách všech deset bodů.
Yoso se probrala velmi pozdě. Vstala a protáhla své tělo. Přece jen ležet na chladné zemi není nic příjemného. Ostatní už byli vzhůru a tiše si povídali.
„Ohayo,“ pozdravila své přátele.
„Ohayo,“ usmála se na ní Sakura.
„Nějaké novinky?“ zeptala se, když se natahovala pro džbán s vodou.
„Ani ne,“ pokrčil rameny Kakashi.
Bělovlasý ninja tady musel komunikovat, jelikož mu zabrali knížku Icha Icha.
Po pěti hodinách uslyšeli na chodbě chladný hlas.
„Ne, můžeš jít. Chci být s nimi sám!“
„Hai!“
Kaia se zrovna převlékala do nového oblečení, které už zaplatila. Chtěla si ho obléct, aby už nemusela nosit roztrhané hadry. Oblékla si fialové tílko, na to černou vestu jakou nosili ANBU agenti. Na nohy si oblékla černé šortky a na ně bílou sukni. Sama musela uznat, že jí to sluší. Celou dobu měla na tváři masku, aby jí nebyl vidět obličej.
,,Tak já vezmu vyhodit to staré oblečení a počkám na tebe venku.“ Nabídla se Sakura a vyšla před obchod.
Utekali pustým, tmavým lesom. Všade bolo ticho, až kým sa neozvala:
,,Bežíme už celé dva dni! Nemohli by sme spomaliť?!“- zrak sklopila k zemi, ale v tej tme si nevidela ani nohy.
,,Nemôžeme strácať čas, takto sa tam nikdy nedostaneme!“ -povedal muž s červenými vlasmi.
Dievča si smutne vydýchlo, ale nič jej to nepomohlo. Bola bezmocná. Hlava sa jej zatočila a spotácala sa na zem. Spôsobilo to hluk a chlapec sa rýchlo spýtal:
,,Temari, si v poriadku?! Čo sa stalo?“-veľmi sa o svoju sestru bál.
,,Gaara! Ja už nevládzem.“
Oba bojující se konečně na chvíli zastavili pár metrů od sebe. Oba oddechovali a znovu se pozorně prohlíželi. Hanaya měla ošklivě rozseknuté rameno a zkrvavenou pravou nohu. Její protivník měl hluboký šrám na tváři a čurky krve se valily i odněkud z jeho hrudi.
Nebyly to však příliš vážná zranění.
Nikoho na té stráni nebylo. Sakura hned, jak se otočila, chtěla s brekem vykřiknout. Oči se jí topily v slzách, ale než vůbec stačila otevřít ústa, musela si chytit hlavu. Jakoby se každou chvilku měla skutálet z krku. Cloumala s ní neuvěřitelná migréna, kterou ještě nezažila. Přišlo to tak náhle, ale dívce se všechno začalo točit před očima. Dál už bylo černo...
Sasuke seděl doma, koukal v televizi na horory a jedl popcorn. Tisknul na sebe polštář a vykřikoval různé rady jako: „Ne ,Jill! Nechoď tam! Určitě na tebe vyběhnou krvelačné zombie! Mno, co jsem říkal?“ když uviděl mihnout se stín. K smrti se vyděsil, pomalu slezl z gauče do kuchyně, rozvítil a našel tam... Mývala!
Napätý vzduch preťala spŕška kunaiov. Jeden z nich aj trafil cieľ. „Nie!Nie!Nieeeeeee!...“Hinata sa s výkrikom posadila na posteli.
Nie... stále v duchu opakovala.
Zase ten istý strašidelný sen. Už niekoľko týždňov sa mi to sníva...stále dokola...Ako v lese bojujú dvaja neznámi a keď jeden z nich padne zásahom toho druhého, pocítim prudkú bolesť v srdci...Čo ten sen znamená? Čo ak sa stane niečo zlé?...
„Mohlo by, to být jako dřív. Jen musíš pustit Temari. To mi bude jako důkaz tvého návratu stačit.“ řekl Shikamaru a usmál se na ni.
„Ale Orochimaru si mně najde a zabije mně.“ řekl Kesidy.
„Temari od něj taky utekla a pořád je na živu.“ řekl Shikamaru.
Probudila se na stejném místě, kde upadla do transu. Pomalu už se stmívalo. Inoko neviděla, Inote seděl u ní, tělo měl pokryté drobnými téměř zhojenými rankami a tvářil se… starostlivě?
„Hej, seš v pořádku?“ snažil se zeptat klidně, ale v jeho hlase bylo slyšet rozrušení.
„Ahm…“ zamumlala v odpověď, ale pro jistotu ještě přikývla. Posadila se.
„Měla bys ještě ležet, než se na tebe znovu podívá Inoko.“
„Kde je?“ rozhlédla se kolem, Inoko ležela kousek od nich a spala. „Aha…“
Nonopečení Genini sa náhlili do akadémie. Dnes už naposledy...
Len včera sa stali Geninmi a dnes bol deň, keď ich rozdelia do týmov a začnú skutočne žiť ako ninjovia.
Všetci sa postupne schádzali v triede, zdravili sa s kamarátmi a kamarátkami, diskutovali, kam ich asi zaradia, kto bude ich sensei a tak podobne. Zopár bolo ticho, boli buď nervózni, alebo sa nedalo povedať čo si myslia. Zazvonilo a vošiel Iruka. Žiaci okamžite stíchli. Iruka však nezačal, vyzeral, akoby na niečo čakal.
„Ahoj, Tenshi-san,“ usmál se na Tenshi Naruto, protože ji viděl jako první. Až pak si všiml zbytku týmu a pozdravil i je.
„Ihned vyrážíme. Musíme být rychlí. Tenshi-san, zvládneš naši rychlost?“ zeptal se Kakashi Tenshi. Přikývla.
Rozběhli se tedy z vesnice, ale byli jen kousek za bránou, když uslyšeli za sebou dusot nohou.
„Počkejte na mě! Tsunade mě poslala s vámi,“ ozvalo se za nimi a oni se otočili. V tu chvíli k nim Jiraya dorazil.
„Jiraya-sensei, nemáte odpočívat po misi?“ nechápal Naruto.
„Tak to je krutý.“
Mladý blonďatý muž pomalu otevíral oči. Všude kolem něj bylo šero. Chtěl se zvednout, ale pichlavá bolest v břiše ho donutila, lehnout si zpátky. Pohlédl na své břicho. Bylo obvázané čistým obvazem, stejně jako rána na ruce. Měl několik šrámů, po některých zůstala jen jizva. Sáhl si na hlavu, neuvěřitelně bolela. Ucítil, že i tu má zavázanou. Co se stalo?
Cestou, vedoucí rozlehlými rýžovými poli šli dvě postavy. Měli na sobě černé kabáty s krvavě červenými mraky.
Jeden z nich měl krátké rozcuchané a šedivobílé vlasy a ten druhý měl dost podobný účes, ale zase měl tmavě modré vlasy, s černým proužkem, spadajícím kousek přes oko, ale ne moc.
Jeho oči byly bledě modré, až tyrkysové…vyzařoval mu z nich takový tajemně zářící plamen…ale ten první byl jeho pravý opak…jeho oči byly tmavě modré a při pohledu do nich byla cítit smrt a prázdnota…
