Dobrodružství
Kapitola dvanásta: Syn démona
Otevřela jsem oči. Podle světla dopadajícího do pokoje už bylo ráno. Toushirova postel byla zase prázdná a ustlaná. Vstala jsem a přehodila přes sebe své haori.
Mohla jsem s určitostí říct, že důvodem mého probuzení byl neustálý dupot, ozývající se na chodbě. Odsunula jsem dveře a vystrčila hlavu ven, abych zjistila kdo je jeho původcem.
„Jinta-kúúúúúún,“ ozval se dívčí jekot.
,, Orochimaru má dceru?" řekl překvapeně Naruto. Ritsuki přikývla.
,, Vůbec mu nejsi podobná. Kdo je tvoje matka?" zeptala se Sakura.
,, To nevím. Jen to, že byla hodně mladá a otec jí potom, co jsem se narodila zabil." řekla smutně.
,, Máš po něm snad jen vlasy." zkoumal ji dál Naruto. Sakura ho bouchla do zad.
,, Nezkoumej ji tak. Stačí to, co řekla. Proč si zrovna chtěla do Listové?" Zajímalo Sakuru.
,, Utekla jsem za Sasukem." řekla a usmála se.
,, Sasuke Uchiha?" zeptala se překvapeně Sakura.
,, Vy jich znáte víc?" zeptala se drze.
Nami zamžourala očima a pootevřela je.
Oknem vedle jejich postele, ve které ležela, svítilo dovnitř ranní světlo a nutilo jí začít den.
Posadila se a protáhla se.
Zadívala se z okna na nebe a po zvednutí z postele k němu přešla a otevřela ho.
Nadechla se čerstvého vzduchu, podrbala se v jejích hustých hnědých vlasech a pousmála se.
Po chvilce uslyšela třísknutí dveří pod oknem a najednou se ulicí rozeběhl pryč Tai.
Nami se za ním dívala a na tváři se jí objevil nepatrný úsměv.
,,Tak konečně.. Vidíš Yuugo, nejsou tak blbí, jak vypadají!‘‘ Do ticha promluvil ledový hlas..
,,No tak jsem se spletl Sasuke no..‘‘ Otráveně odpověděl jiný neznámý hlas a to toho se přidalo potiché pisklavé dívčí zakuňkání:
,,Sasukeee si neeej!‘‘
,,Ale ty sklapni!‘‘ Nahlas zařval Yuugo.
,,Oba zavřete držky!‘‘ Naštvaně odvětil dosud neznámý mužský hlas.
,,Suigetsu má pravdu, jste otravní!‘‘ Klidně řekl Sasuke.
Sasuke se pomalu zotavoval v nemocnici. Dnes mu přišla sestřička říct, že už bude moci konečně odpoledne odejít, hned potom co vyplní nějaké nezbytné papíry. Ležel a přemýšlel o jedné osobě, která ho v posledních dnech nejvíce zaujala. Ozvalo se zaklepání a do místnosti vešla ta osoba o které právě přemýšlel se slovy:
„Ahoj Sasuke-kun, tak jak se dnes máš?“ Pacient se na ni usmál a odvětil:
„Poštááá!" ozvalo se ode dveří.
Lisa se silou vůle donutila otevřít oči a zamžourala na barvený ječící flek, v němž poznala poštovního skřítka jejího nadřízeného.
„Co ten Sutech zase prudí?!" vykřikla rozhořčeně.
„Nevim, ale je to prý naléhavé," odpověděl skřítek a znovu začal ječet: „Poštááá!"
„Sakra zmlkni, už jdu," zamumlala naštvaně. Unaveně se zvedla z postele a zamířila ke skřítkovi převzít si dopis, v němž stálo:
'Ahoj Liso,
(26 hlasů)
Naruto zvedl hlavu a podíval se směrem, kam ukazoval dívčin ukazováček. Spatřil malý balkon rohového domku podivného tvaru. Sakura ho zatáhla do jednoho z mnoha vchodů a začali stoupat po schodech, až do nejvyššího patra, kde se zastavili přede dveřmi, na kterých bylo ještě kostrbatým dětským písmem vyvedeno jméno Naruto Uzumaki.
„He, to jsem tu nebyl tak dlouho?“
Teďka moc nestíhám...mám toho hodně..přijímačky atd. tak se omlouvám za kratší verze Mám tě rád..budu se snažit psát co delší a co nejdřív:) Děkuji za pochopení
„Jak je na tom?“
„Co já vím…doktorka říkala, že to není vážné.“
„Musel jsi ho praštit tak silně?“
„Jinak to nešlo. Fakt…já za to přece nemůžu. Byl jsem na tom hůř než on!“
,,Ty chudáčku…ty aby ses nepolitoval!“
,,Dost vy dva! Jste v nemocničním pokoji. Můžete se alespoň tady chovat slušně a neurážet se?“
,,Promiňte sensei.“
Godaime Hokage se rozhlédla po Konoze. Byla celá zdevastovaná a zbořená. Všude se válela těla mrtvých přívrženců Orochimara. Z jejich řady ale také zemřelo pár dobrých shinobi. Zemřelo několik ANBU…
„Štěstí bylo při nás,“ usmál se Gaara, který stál za Tsunade.
„Ano, ale v jednom nás zradilo.“
Shizune se zarděla. Byla to ona, kdo s ním bojoval a nechal ho utéct.
„Vyslala jsem už tým,“ ujistila Kazekageho Tsunade.
„Teď každopádně budeme muset vyspravit Konohu a ostatní země,“ poznamenal Jiraiya.
Niekde v Kaminari no Kuni (Zem Blesku)
„Zavolajte Tami a jej tým!“
„Hai! Raikage-sama,“ hneď ako to dopovedal po ňom nebolo ani zmienky.
„Už sú na ceste,“ oznámil anbu keď sa po chvíli vrátil.
„Čo od nás môže Raikage-sama chcieť?“ čudoval sa Raitu.
„Určite to bude zase nejaká misia ako vždy,“ ozval sa unudene ďalší.
„Štyri roky, štyri roky misie ako genini, aj keď sme najlepší z ročníku. Všetkým sme na posmech,“ sťažovala sa Samiri.
Hinata nechala zmizet svou katanu.
„Dobře Naruto... Jak si přeješ. Poskočíme o pár úrovní výš. Ukážu ti mé nejsilnější jutsu.“ řekla Hinata a zastrčila si vlasy za ucho. Naruto jí s napětím sledoval.
„Víš Naruto, po té co si odešel, o tobě začala celá vesnice mluvit jako o jednom z nejnadanějším shinobim. Někdo dokonce říkal, že v tvém věku nebyl ani tak silný Yondaime.“ Hinatě se na tváři objevil smutný výraz.
„Já mám jiné pouto…“ řekl Sasuke.
Jaden ho sledoval a čekal.
„…Pouto nenávisti k mému bratrovi!“ zamračil se Sasuke.
„Jiná pouta mě pouze rozptylují…od pravých emocí a tužeb, na kterých záleží!“ řekl ledabyle Sasuke.
Naruto sklopil pohled k zemi a zatnul pěsti.
„Tak proč jsi mě…“.
„…proč jsi mě tenkrát nezabil, Sasuke??!!“ zakřičel a propíchl Sasukeho pohledem.
Jaden se podíval po Narutovi a pak obrátil svůj pohled opět na Sasukeho.
…Proč to muselo sakra skončit takhle…?! Zatnul zuby.
Táák jsem tu s druhou sériovkou této povídky. Tahle část nebyla vůbec plánovaná, ale stalo se 
. Jediná malá změna je, že tentokrát bude sériovka v první osobě. Podle mých korektorek mi jde psaní v první osobě lépe.
Valli byla celý večer smutná. Nejenom kvůli tomu co řekla Gaarovi, ale také kvůli svému týmu. Moc se jim nevěnovala, protože byla Gaarou tak posedlá, občas na jejich tréninky i zapomínala.
Seděla na posteli a držela u sebe přitisknuté nohy. Plakala. Utápěla se v žalu. Ve smíšených pocitech, přemýšlela, jestli mu tím hodně ublížila…
,,Nejspíš ne!!!, kdyby ano, tak by to dal nějak najevo!!!“ a odhodila vztekle polštář, který prolétnul oknem až na balkon. Povzdechla a šla pro něj.
Sedel som vo svojej triede v mojej lavici a hľadel von oknom na jesennú prírodu. Premýšľal som nad svojím životom. Nad tím každodenne opakujúcim sa cyklom, ktorý k ničomu neviedol a neprinášal mi žiadne uspokojenie.
Každý deň som prežíval to isté. Nemal som ani žiadnych priateľov, ktorým by som si mohol povedať o mojich problémoch, pretože moji rodičia boli úplný ignoranti. Vôbec ma nechápali a nepoznali, ani v ničom, nepodporovali iba ma nútili učiť sa.
[i]„Ty jsi Kyuubi?“ zeptala se nevěřícně Ino. Leiko se poškrábala na hlavě. To není úplně přesně řečeno. Dřív jsem byla dívka, pak jsem se kvůli jednomu člověku dostala do téhle podoby a kvůli dalšímu člověku jsem se před třemi týdny vrátila do té původní,“ vysvětlila jim Leiko a s úsměvem se podívala na Naruta. Ten jí úsměv oplatil.
„Budu chápak, když mě třeba i zavrhnete. Ale já jsem neútočila dobrovolně. Byla jsem přinucena,“ řekla smutně Leiko.
Na druhý den se Naruto vzbudil a vedle něj ležela Hinata, která vypadala jako víla, když na ní dopadaly sluneční paprsky. Naruto se snažil potichu vytratit, aby si zase mohl zatrénovat, jenomže se mu to nepovedlo a Hin se vzbudila.
„Dobré ráno andílku“ řekl naruto Hinatě a ta se na něj usmála a zeptala se:
„Kam jdeš??“
Prvá časť: Dorei Reikon
„Kde je?“ spýtalo sa slepé dievča, až nezvyčajne pokojne.
„Na voze, pred tebou.“ odpovedala kunoichi a uvolnila jej cestu.
Dievča skúmalo miesto pred sebou až palicou narazilo na vozík. Spravila dva opatrné kroky a bola pri voze. Rukami začala skúmať jeho telo až našla hlavu. Odtiahla plachtu a dotkla sa jeho zjazvenej tváre.
„Mohli by ste ma nechať osamote, chcem sa rozlúčiť?!“ povedalo dievča, čakajúc až odídu.
2. kapitola: Bílé pláště
,,…Tímto Vás zveme na slavnost k příležitosti přijetí nové Mizukage…“ četl nahlas mladík v bílém plášti. ,,Ach jo…“ povzdechl si, postavil se a zamířil k dokořán otevřenému oknu.
,,Sensei, vám se tam nechce?“ pípla tak o deset let mladší rudovlasá dívenka, která stála u dveří.
