Dobrodružství

5. kapitola: Zkoušky začínají

Sakura ji chytla ruku.
,,Možná to tak radši nech…“
,,Ale!“ podivila se Tukoddo. ,,Co tak najednou?“
Sakura se zamyslela. Proč se s ní tedy sázela?
A pak zaregistrovala pohyb vedle sebe: Hinata se probouzela.
,,Co se stalo?“ zeptala se a rozhlédla se. Když se podívala na Tukoddo, vzpomněla si a tváře jí zrůžověly.
,,Ach jo…“ zamumlala Tukoddo. ,,Sakuro, už kvůli tomu že to ví Hinata by bylo nefér tě nechat v nevědomí.“ A než si sundala kápi, ještě zamumlala: ,,A ta sázka je v háji.“

Vzduchem se vanul mrazivý vzduch. Od stromu se odráželi Itachi a Kakuzu. Nebyla slova, která by mezi sebou prohodila. Oba se soustředili na cestu a jejich cíl. Cíl, který mají oba společný.
,,Itachi." Zastavil se na jedné větvi Kakuzu.
,,Hmm?" Zastavil se na další větvi Itachi a hleděl na Kakuzu.

„Když si nepospíšíme, dohoní nás,“ konstatoval Itachi s klidem, stále se dívajíc dolů do údolí.
Nastalo nepříjemné ticho. Tao chtěla něco říct, něco co by teď vzbudilo alespoň kousek autority v ní, ale věděla, že už pro její dobro je lepší nechat teď všechny důležitá rozhodnutí na svém společníkovi. Sama se podivila nad svými myšlenkovými pochody.
Netušila, že je schopná nechat něco na něm, aniž by nepronesla jedinou uštěpačnou poznámku.

„Proč tak toužíš po smrti? Tenkrát v akademii, teď tahle mise. Zabít se můžeš sama, ale nepřipadá ti to zbytečný?“ založil si Shikamaru ruce v bok.
„Ty máš proč žít! Máš rodinu, přátele, tu blbou vesnici, spoustu jiných věcí...“ Akaho došla řeč. „Tys nevypálil vlastní vesnici. Nechápeš, proč jsem taková, jaká jsem. Proč si tak libuju v ubližování ostatním.“ Po tváři ji stekla jedna jediná slza.

„Kohano, vstávej!“ uslyšela dívka u svého ucha. Reagovala na to nevrlým zabručením. Vždyť teprve před chvílí usnula…., nebo to bylo déle?
„Kohano?“
„Ještě pět minut..“ zamručela rozespale a přetáhla si přikrývku až přes hlavu. Bylo to opravdu otravné, den co den vstávat na ranní hodiny akademie. Už aby byl víkend…
„Kohano!“
Někdo z ní sundal přikrývku a do jejích přivřených očí zasvítily sluneční paprsky. Otráveně si přes ně dala ruku, odhodlaná vychrapávat dál. Najednou ucítila, jak jí někdo šimrá pod krkem.

,,Na tom přece nesejde. Jen bych chtěla vědět jestli máte ve vaší vesnici pořád nějaké místo, kam by se mohli vrátit lidé, kteří kdysi z nerozvážnosti udělali pár blbostí.“ Poznamenala Aki a čekala Narutovu reakci.
,,To ho znáš.“Podotkl po chvilce Naruto.
,,Celkem jsem nad tím přemýšlel a opravdu chci aby se Sasuke vrátil.“
,,Moc vám děkuji, hokage-sama.“
,,Hokage-sama? Sasuke ti hodně věří a já nemám rád, když mě mí přátelé oslovují Hokage. Pro tebe jsem jenom Naruto.“
,,Aki.“

Místnost byla velká, na bocích zdobena nádhernými ornamenty a vyčuhovali z ní několik soch. Byly to strašidelné sochy, sochy které připomínaly démony a podobnou havěť.
Uprostřed všeho toho byla vyvýšina a na ní se krčil obrovský trůn. Od něho až ke dveřím se táhly dvě řady zdobených sloupů.
Na trůně seděla žena, měla velice zajímavý účes jenž se těžko popisoval. Na sobě velkou róbu a v očích jí hořela jakási jiskra, která nikomu kdo jí viděl nedala spát.

Shippuuden, před 100 epizodou anime
Dveře se otevřely a do Tsunadiny kanceláře vtrhli tři ninjové.
„To je dost, že jste přišli, myslela jsem, že se už nedočkám.“ neodpustila si Tsunade.
„Ale bábi, říkala jsi, že máme přijít všichni zároveň a Kakashi-sensei měl zase zpoždění!“ obhajoval se Naruto a hodil ublížený pohled na jonina stojícího vedle sebe. Kakashi si jej, začten do knížky, vůbec nevšímal.

Bez jakéhokoli váhání vyrazili za ní. Běželi dál, ale zanedlouho je zastavilo volání. Všichni strnuli, nikdo se neodvážil ani špitnout. Nakonec se však pár odvážlivců otočilo. Ten zbytek zbabělců měl mokro v kalhotách. Skutečnost se však zdála být jiná. Ten zvuk vydávala Sakura bez Sasukeho na zádech, nejspíš ho už shodila dolů. Otočil se i zbytek skupiny, ale raději opatrně, aby nebyla vidět ta velká skvrna na oblečení.
"Stalo se snad něco?" zavolal na ně Shikamaru. Ten naštěstí patřil k té první skupině, takže se k nim pomalu i rozešel.

„Ale skor alebo neskor im to budeme musieť vysvětliť,“ pokračovala v úvahách Chiisai a bavila se sledováním Shinkenova vyděšeného výrazu. Po několika hodinách zhodnocení jejich situace oba konečně zmlkli a dívali do černé tmy, aby na ně nezaútočil nepřítel.

Itachi…chtěl jsem tě zabít sám…jenže mě už někdo předběhl!
Sasuke nervózně pochodoval po planině. Ruce se mu třásly, jak pevně svíral pochvu meče, každým okamžikem připravený zaútočit na zrádce, jež si celou dobu říkal “kamarád“.
Krk se mu zalil studeným potem, takže si ho musel rychle otřít. Hrdlo se mu svíralo úzkostí a napětí v jeho silných urostlých pažích značilo nekontrolu. Jeho černězbarvené oči plály zlostí…
„Narutooooo!!“ planinou se náhle rozlehl Sasukeho výkřik.

Tak z menším zpožděním druhej dílek...gomen, gomen je zase takovej kroťounkej.

Když Tým 7 dojedl Ramen, tak se Kakashi zvedl.
„Tak Týme 7, už je čas jít.”
„Ještě chvilku Kakashi-sensei.” Škemral Naruto a už vytahoval další Ramen.
„Bohužel Naruto, už musíme vyrazit. Nezapomínej na zemi Vodních vírů.“
„AGH. To je pravda.“ Uvědomil jsi Naruto. Zandal Ramen do batohu. A svěsil provinile hlavu, ale hned ji zase zvedl a s úsměvem na tváři vykřikl.
„Tak tedy vyrážíme!”

Po delší přestávce jsme zpět! A tenhle blábol se mnou!
Ale pro pořádek - v minulém díle se Akatsuki dostali na Zemi a začali se učit soužití s tou největší pakáží ve vesmíru - s námi! Yay, jak tohle dopadne to by zajímalo i mě(a to jsme autorka )...

Shaman:

„Dávej pozor!“ zaječela Yoso na Kibu.
Ten si totiž nevšiml větvě, která byla zaklíněná v jiné větvi tak dobře, že by si Kiba zlomil nohu. Naštěstí si té větvě na poslední chvíli všiml a přeskočil jí.
„Arigatou,“ pronesl a dál se věnoval cestě.
Tým, který se skládal z Yoso, Kiby, Shikamara a Sakury se vracel ze Suny domů. Misi, kde měli odevzdat dva důležité svitky na dvě důležitá místa, byla díky Gaarovi a Temari splněna. Vše proběhlo bez problémů.
„Konečně doma,“ zajásala růžovláska, když spatřila bránu Konohy.

Opäť v Konohe

Ráno sa Naruto zobudil a keď zistil že spí v spacáku spomenul si na včerajšok. Pozrel na posteľ, nemohol sa vynadívať. Po chvíli nevôľky vstal, šiel sa osprchovať a vykonať rannú hygienu.
Hinata sa zobudila na šramot v kúpeľni, keď zistila, že nie je doma snažila si spomenúť čo sa včera stalo. Keď tu zrazu vyšiel Naruto s kúpeľne iba z ručníkom okolo pása, ihneď sa dostavila reakcia. Sčervenala a odpadla.

„Jsme tady,“ prohlásil Neji, když se i s ostatními dostal před bránu Drasu.

„Tenshi-san, pojď máme misi,“ dotloukl se Naruto konečně ke své kamarádce domů a ona otevřela dveře. Přikývla a otočila se zpátky do pokoje, aby si vzala klíče.
„Je ti něco, Tenshi-san?“ optal se jí Naruto starostlivě, když viděl, jak smutně se kolem rozhlíží její oči.
Zavrtěla hlavou a její oči se usmály. Ale on v nich stejně viděl záblesk předchozího smutku.
Vydali se tedy společně za Hokage, v jejíž pracovně už stála Sakura a taky zahalený Kakashi, kterého Tenshi ještě neznala.

,,Kua, Akamaru ani já nemůžeme nic zvětřit, museli to být opravdu hodně zkušení ninjové!‘‘ Nervózně řekl Kiba.
,,To teda museli! Ale už chvíli je moji brouci hledají a právě jsem od nich dostal signál, pojďme, něco určitě našli!‘‘ Hbitě, ale zároveň pyšně odvětil Shino a rozběhl se za broukama, ostatní ho následovali.
Po pěti minutách došli na místo.
,,Zase nebyli tak zkušení!‘‘ Usmála se Hinata, když uviděla čtyři páry lidských nohou.

Ráno jsem se probudila a chvíli koukala do stropu přemýšleje, kdo je asi ten divný hlas, co málem ublížil Shikamarovi.
„Myslíš mě?“ ozval se.
„To si ty?! Ty hnusný-“ začala jsem.
„Drž hubu! Nesnáším, když mi někdo nadává nebo si ze mě utahuje...“ okřikl mě, „ani nevíš, jakou máš sílu...“
„Sílu? Jakou sílu?“ zeptala jsem se zvědavě.

4. Párty

Hinata Hyuuga seděla ve svém pokoji a přemýšlela nad všemi věcmi, které se můžou stát, když půjde k tomu hezkýmu klukovi o kterým jí říkala Ino, když jí zvala. Co by mu měla říct? Je hezčí než Naruto-kun? Z myšlenek jí, ale vytrhnul Neji, který jí volal dole. "Je čas jíst."
O chvíli později se všichni objevili před Sasukeho domem, který na ně už čekal.
"Jak daleko je jeho dům?" zeptala se Hinata, když je Sasuke vedl okolo domu klanu Namikaze.
"Nedaleko." Odpověděl jí Sasuke a zastavili před rozsvíceým sídlem klanu Namikaze.