Kapitola 456

To město bylo úplně prázdné. Stály tam domy a v oknech svítila světla. Ale v ulicích nikdo nebyl. Zkoušel jsem nahlédnout do oken. Někdo tam byl,ale byli spolu s tím. Díval jsem se i do jiných domů. Všichni byli s tím. Protože je příjemné být s tím. Protože je to příjemnější, než být s lidmi. Takže teď nikdo nevychází. Tohle město je prázdné. Vyrážím na pouť. Budu putovat do jiného města. Myslím,že bude hezké,když mě někdo najde. Ale ve chvíli,kdy se do mě ten můj člověk zamiluje,se s ním budu muset rozejít. Přesto toužím po tom,toho člověka potkat. Myslím na to,když kráčím tímhle prázdným městem.
--------------------
Toto město je také prázdné. Všichni lidé jsou s tím. Neprobouzejí se ze sladkých snů,kterým jim to dává. Čas strávený s tím je jako sen. Je vám tak krásně jako ve snu. Splní to lidem každé přání. Chová se to tak,jak lidé chtějí. Není to člověk,tak se to může stát lidským snem. Jen jednu věc to neumí. Nemůže se to stát člověkem. Může člověka zastoupit,ale nemůže se stát člověkem. Tohle vím moc dobře. Vím to,protože já jsem já. Dnes budu hledat člověka jen pro mě. Člověka,který mě bude mít rád,protože jsem jaký jsem. Člověka,který mě bude mít stále rád,i když nedokážu splnit sny,ale existuje někde někdo takový? Doufám,že ano. Bude mít rád mě a jenom mě? Bylo by tak krásné,kdyby ano. Opravdu mě nebude chtít jenom využívat? Pokud ano,nebude mě mít rád pro to,jaký jsem. Nebude pro mě tím jediným. Opravdu? Opravdu někdo takový je? Tak kde? Jsem si jistý,že je blízko. Nemůže být daleko. Musí být někdo ,do koho se dokážu zamilovat. Ale co když mě ten člověk nebude mít rád, Co když se zamiluje do někoho jiného? Lidské srdce nejde vymazat nebo okopírovat to. Proto je složité změnit věci,pro které se člověk rozhodne. Já vím. Lidské srdce se snadno změní,ale jsou srdce,která se změní těžko. Láska se mění zvlášť těžko. Co potom budu dělat. Budu se muset rozhodnout. Rozhodnout se a udělat to.