Jaký byl váš největší trapas?

To je ten "problém našeho 'nej,".

Každý máme nejhorší a nejlepší zážitek či vzpomínky na každou věc, zážitek, nebo myšlenku. Z toho se dá pak jasně odvodit, kdo ze dvou účastníků debaty v daném zažil více. Není k tomu potřeba ani vnější pozorovatel, stačí k tomu účastníci samotní. Ti si toho ale musí včas všimnout, jinak dojde k sebevyzdvihující, sebepotvrzující a sebeprezentační debatě "kdo je větší blbec". V takovém případě se už baví jen o tom, kdo čeho zažil více, nebo kdo je v čem lepší. Třeba právě v tom, kdo je větší blbec. Tím to také obvykle končí.
Jde tedy hlavně o to uvědomit si že ne každý zažil to samé, že ne každý může zažít to samé, a že ne každý člověk to vnímá naprosto stejně. Je 7 miliard lidí, a tak bude i 7 miliard více či méně rozdílných názorů na stejnou situaci. Základ bude stejný, emoční, ale význam bude pro každého jiný, neboť na každého to jinak emočně zapůsobí, ergo to v něm zanechá jinak silnou vzpomínku.

Je tedy patrné, že zde jedna strana nezažila ještě větší trapas, kdy pro druhou je to naprosto triviální a nepochopitelné.

Wittgenstein:
Co se vůbec dá říci, dá se říci jasně; a o čem nelze mluvit, k tomu se musí mlčet.

Bernard Bolzano:
Věta neodporuje teprve tehdy žádné ryzí pojmové pravdě, neodporuje-li žádné ryzí pojmové pravdě, že existuje myslící bytost, která o této větě vysloví podle pravdy soud, že neodporuje žádné ryzí pojmové pravdě.

Alucitace

Alu á la Bolzano:
Pravda neexistuje až tehdy, pokud o ní teprve tehdy, když ji někdo zjistí, po pravdě tvrdí, že je pravdivá.

Alu á la Wittgenstein:
Pravda nezávisí na našem úsudku.