Změnila by rakovina váš život?

Hned potom co bych se to dozvěděla, bych nejspíš brečela. Ale určitě bych se nezabila dřív než nastane ten opravdový konec. Potom co bych si pobrečela bych zašla za svým Fyzikářem a řekla mu, že už hvězda jsem (nemyslím tím jako celebrita -.-'') a potom bych přečetla co nejvíc knížek. Darovala bych všechny svoje věci na charitu nebo na Afriku pro děti a darovala bych i všechny peníze, co bych měla.
Život by mi to ale změnilo určitě, možná proto, že bych za 5 let zemřela..

Hmmm, to bych asi musela začít jíst tu směs lněnýho oleje a tvarohu, co mi jí tu zákazníci tak chválej . To by bylo blbý, protože olej a tvaroh nesnášim . Ale prej to zabírá hezky. Šťáva z červený řepy jde taky dobře na odbyt. Každopádně já se solidně stravuju, hejbu se a jsem poměrně pozitivní, takže pevně věřim, že můj život se tímto směrem měnit nebude .

Každopádně jsem se svym životem v celku spokojená. Nemyslim si, že bych se najednou vrhala na nějaký velký změny.

Toto je trochu citliva tema (aj na mna )...samozrejme ze by ho kazdeho zmenila rakovina...Ked som bola malá, mala som chorú pečeň a musela som na to brať silné lieky...Jedné lieky mi tak zaneseli organizmus ,že som plakala na posteli...Necítila som totiž nohy ...vtedy som bola asi v tej najväčšej temnote ,aká len existuje a prosila som Boha ,aby mi ich vrátil a nech mi vezme radsej ruky alebo nech mam rakovinu ,ale nech mi nebere nohy...stalo sa to v tabore a mali sme mat vtedy omšu a kamaratka s placom sa isla zatial pomodlit za mna (kamaratka trpela asi najviac )...po hodine ked som spala sa ni vratili nohy ...bola som šťastná ako blcha a plakala som od šťastia :'D...ale po 2 rokoch sa stala ina vec,ktoru mam doteraz (pardon o tom nechcem rozpravat )...takze aspon tak ,snazim sa vazit si zivot taky aky je a splnit si svoje sny ...viem ze je to trochu mimo temy ,ale ano zmenila by rakovina urcite moj zivot

Jen mě napadá... Proč je tohle téma na Konoze? o,O

Asi by som jedol viacej zeleniny...

Zajímavý pohled do sebe samého to jistě je a po přečtení popisu už i chápu, že to téma má nějaký smysl, ale ta otázka v názvu topicu mi přijde trochu nešťastná.
Taky jsem znala člověka, co zemřel na rakovinu.. na leukémii. Už dávno. Ona ale nemohla dělat nic, jen chodit na chemoterapie, doufat, usmívat se na svý dvě malý děti a čekat na transplantaci. Neměla tolik času, kolik tu píšeš ty.
Od té doby nad tím docela často přemítám.. a myslím, že mám odpověď. Kdyby mi zbývalo několik let života, chtěla bych udělat něco doopravdy dobrýho. Někomu pomoct, ne slovem nebo myšlenkou, ale skutkem. Vyrazila bych na cesty, chtěla bych ještě vidět nebe nad tolika krajinami. A začala bych dělat pro Člověka v tísni něco víc, než už dělám. Myslím, že bych se stala trochu menším sobcem, protože v v tak blízkém horizontu se mi zdá sobectví čím dál tím zbytečnější... tváří v tvář smrti člověk myslí úplně jinak, začínají mu připadat podstatné jiné věci. I zkušenost se smrtí někoho jiného člověka změní... myslím, že si ani neumím moc dobře představit, jak moc by mě změnilo vědomí, že to budu já. Blízko. Neodvolatelně. Tvrdit, že by mě to nezměnilo, mi přijde silně nedomyšlený.

To je ale sprosté téma Gomen, ak som niekoho urazila, ale vážne, toto je kravina...

mno nevíím v čem by pomohlo keby si vedel nazor ostatných...

Jsem ten typ člověka, kdy i nepatrná oddchylka mění můj pohled na život.
Kdybych měla pět let, tak si konečně najdu kluka, adoptuju si dítě (po chemoterapii, asi těžko bych byla těhotná).
Zlepším svůj život, aby po mě něco zbylo. Jak kdosi řekl: "Zanechám důkaz, že jsem skutečně žila."
Změny by souvisely s mým názorem, že život se musí žít. Žila bych naplno, dokud bych se ještě mohla hýbat.
Neplakala bych, brala bych to jako součást života. Šířila bych kolem sebe jen radost, usmívala bych se, i kdybych vnitřně měla trpět.
Proč to tak beru?
Protože mi můj otec před čtyřmi roky zemřel na rakovinu plic. Vím jaké to je, žít s někým, kdo umírá.
Nepřála bych to nikomu, ale jistě se tady najdou tací, kteří mi dají za pravdu.
Je těžké žít s tím, že vám umírá blízká osoba, ale ještě těžší je nechat ho zemřít, i když doktoři dělají maximum. Vy se snažíte nepropadnout zoufalství, jen slepě věříte v další den, který přežije. Až do dne, kdy nastane to nejhorší, co jste nikdy slyšet nechtěli.
A co potom?
Žít s pocitem, že ten člověk žije ve vašich činech, vzpomínkách... a je jen na vás, jak živ ve vás bude. Vždycky tu bude stopa, kterou zanechal. Vás (Nás, Mě etc.), potomky, aby i oni jednoho dne cosi zde nechali.

Něco k avataru...

Takže jedná se Korejskou doramu Gaksital anglický název je Bridal mask. Jedná se o historickou doramu, kde Japonsko okupuje Koreu a Korea se samozřejmě brání, jenže hlavní hrdina (na avataru) to nemá lehké, když musí kvůli přežití být pro Japonce, ale jeho srdce ho táhne k vlasti a nejen k ní...

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska

POZOR! Spoiler!

CKS

Pokřik zvrhlíků z týmu Ebisu
Ebisu tým, to jsme my
jsme tu rádi na Zemi.
Šmírování každý den,
tisíc koček za týden.
Strommmmmm... :P

Jsem hrdou členkou Spolku žroutů knih (Itadakimasu!! ). Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární.

Povinnost rozkliknout!!

L's SECRET ORGANIZATION

Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:

POZOR! Spoiler!

1. TsuchiKim (ta která to dává dohromady)
2. Yuki Kaze-san (ta, která jí s tím pomáhá)
3. Shaman-werewolf-sama
4. ivy
5. Neal-X
6. Eros 3in1
7. Kairi.Ratten
8. Shadow-dono
9. Elys
10. M-san
11. MadYoko
12. Buuublinka
13. akai
14. Liss Ryuzaki
15. Enkidu
16. Barbara_Uchiha
17. Sayge
18. June
19. Vurhor
20. uchiha777
21. limetka
22. adabo
23. Nikirin-chan
24. Otaku-chan
25. SuZuKi_ShiHouiN™
26. lacca
27. luccca
28. Ookami-Kyuu
29. Alexx-sama
30. Neko_Hachi
31. Aryen-nyan
32. SASUKE5478
33. cibo91
34. Ayame-Senpai
35. Blue-misty
pro vlastní bezpečnost uvádíme pouze přezdívky a místo fotografií různé obrázky, ovšem ani ty nevedou k naší identitě…
…pokud patříte k nám žákům a následovníkům a odmítáte vše Kirovské můžete se přihlásit, jistě, že pod svou přezdívkou, aby vás Kira nemohl zabít, u mě, nebo TsuchiKim

A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva, kterou vyhrajeme.

Změnila. A nejen můj.

Uchlastal by som sa k smrti skôr, ako by sa začala viac prejavovať.

NE

POZOR! Spoiler!

//_^ Geijutsu Wa Bakuhatsu Da ^_\\

Aj takéto články sa sem pridávajú ?? No dobre teda.
Dole si napísal/a (pre blbých je to posledná veta) či niekto niečo také zažíva/zažíval/a. No moja velmi blízka rodina (pre blbých moja mama) má/mala túto chorobu(uz jej to vyoperovali, chvala bohu). Uz vtedy to bol šok a nikomu neprajem zažiť, ani ľuďom, ktorých so srdca neznášam.
Toľko k tomu.

život je pes,.... preto žiť je psina !!

Skrytý obsah

HAPČÍÍÍÍ

Skrytý obsah

Vy říkáte Čeština,my říkáme Japonština.
Vy říkáte karikatura,my říkáme anime.
Vy řeknete dobrou noc,my řekneme oyasuminasai.
Vy říkáte auta,my říkáme Nyan Cat.
Vy říkáte Justin Bieber ,my říkáme Vocaloid.
Vy říkáte meče,my říkáme Bleach.
Vy chcete realitu,my chceme anime.
Vy říkáte blbče,my říkáme baka.
Vy říkáte komiksy,my říkáme manga.
Vy říkáte země,my říkáme Hetalia.
Vy říkáte ahoj,my říkáme konnichiwa.
Vy říkáte díky,my říkáme arigatou.
Vy říkáte chlapče,my říkáme shounen.
Vy jste se japonštinu naučili ve škole,my jsme se ji naučili z anime.
Vy brečíte když postava zemře,my máme duhu emocí.
Vy cítíte to,co vaše oblíbená postava,my cítíme to,co cítí všechny postavy.
Vy máte rádi popové hvězdy,my postavy z anime.
Vy si myslíte,že jsme blázni,my si myslíme že jsme normální.
Vy říkáte oceán,my říkáme One Piece.
Vy říkáte rodina,my říkáme Fairy Tail.
Vy říkáte ninja,my říkáme Naruto.
Vy říkáte detektivky,my říkáme Death Note.
Vy říkáte zloděj,my říkáme Kaitou Kiddo.
Vy říkáte zajíček,my říkáme Flying Mint Bunny.
Vy říkáte že jsme Fanboys/Fangirls,ale my jsme OTAKU.
Sem hrdý OTAKU a nehanbímn se za TO!!

Trocha primitívna otázka typu "Zmenila by váš život rakovina?" určite, neexistuje človek, ktorý by zistil, že má rakovinu a nič by nespravil, iba by tých pár posledných rokov, čo mu ostáva, žil normálne ako dovtedy.
Každého by to zasiahlo, niektorý by padli do depresií, iný by tie roky využili ako najlepšie vedia, možno by niekto spáchal sebevraždu, alebo spravil niaku vec, ktorou by svoj život zmenil o 360 stupňov.
S rakovinou sa buď zmieriš alebo nikdy nevirovnáš, lebo keď zistíš, že ju máš už vieš, že nikdy nebude potom ale len teraz.
Veľa ľudí tomu nechce veriť a snažia sa presvedšiť sami seba, že je to len klamstvo a že sú normálny a zdravý, ale niekde v podvedomí vedia že je to pravda a že nemajú veľa času, a že si ani neuvedomia a stretnú smrť, prázdnotu a samotu, a ked si uvedomia čo ich čaká a pripustia si to upadnú do depresií a ked im nikto nepomôže môže ich život skončiť aj inak než rakovinou.
Ja osobne by som nevedela čo robiť, rozhodne by som nechcela prežiť posledné roky mojhô života tak ako do teraz, tým istým stereotypom, štúdium,rodina,priatelia... ale zažiť niečo totalne iné, než čo poznám

Ok. Rakovina na Konoha.cz. Napísal/a si, že 5 rokov...ale aj tak sem napíšem, že záleží to aj od typu rakoviny a štádia..
Osobne by som bola veľmi smutná a ešte viac pesimistická, pretože som šialený vedec/výskumník a predstava, že mám tak málo času na to, čo chcem robiť, tak viem, že by som to nestihla. Toď môj názor.