Vyjímka z pravidel (18. Kapitola)

Předstoupila před něj. Jemné hedvábí županu se zašustěním sklouzlo ke kotníkům.
,,Spěchej,není čas..."
,,Neboj se má drahá..."
Pohladil ji po tváři,chladné prsty se na okamžik zastavily na štíhlé šíji,pak ve své pouti pokračovaly dál. Pod tíhou jeho doteků se zachvěla.
,,Máš strach?"
,,Nepodceňuj mě." O prá kroků couvla a klesla do polštářů.Očima si vychutnával její tělo. Vůbec teď neměl chuť zanechat na její sametové kůži černou pečť. Pomalu se ho zmocńovaly pochybnosti. Co když nepřežije...Omakžitě je ale zahnal. Na tohle teď opravdu nebyl čas.
Vtiskl jí lehký polibek na krk. Pootočila hlavu.
,,Prosím..." V očích se jí zaleskly slzy. Pro Itachiho... Zašeptala pro sebe.
Už na nic nečekal. Bylo zbytečné to odkládat.
---
Sykla bolestí. Pokusila se vstát ale byla příliš malátná. Zabalil ji do županu a v náručí přenesl do ložnice. Poslední co slyšela bylo:
,,Teď budeš chvíli spát.."
Posadil se vedle jejího lůžka. Co chvíli kontroloval tep. někdy se zdálo,že srdce snad ani nebije,za okamžik tepalo jako splašené.
Po hodině a půl se probrala. Otevřela oči. Chvilku jen ležela a snažila se přebrat si to,co právě zažila. Když si uvědomila proč to vlastně podstoupila prudce se posadila. Orochimaru okamžitě stál vedle ní.
,,Jsi v pořádku?"
Postavila se. Prudká bolest ji ale donutila si opět sednout.
Sáhla si několik centimetrů pod pravé ucho. Pod prsty jí pulzovala pečeť.
Itachi.... ,,Budu v pohodě." Prohlásila odhodlaně. Vsatala a začala se oblékat.
,,Musím jít..." Sykne a znovu se dotkne pečeti.
,,Posclouchej," cyhtne ji orochimaru za ramena tak,aby se na něj musela podívat ,,nepoužij,prosím,nepoužij druhé stadium pečeti. Mohla bys zemřít."
,,Nemohlu slíbit,že.."
,,Musíš..!"
Vysmekne se mu a vyběhne ze dveří. okamžitě okolo ní stojí čtyři ANBU.
,,Uchiha Hanako,pojď prosím s námi. Nic se ti nestane."
,,To vám tak budu věřit!" Vykřikne a oči jí rudě zazáří.

Hanačinu pečeť najdete tady