Nitsuki 22 - dcera

Tak a je tu 22ka na kterou jsem měl o dost více času než na 21čku takže je i delší. Za délku předešlého dílu mi bylo dokonce od spolužáka vynadáno . Dobře tak k dílu, chtěli jste i hosta dobře taky bude, je jím …. Lee! ( Jak navrhla Akitawa ve včerejších komentářích řekl jsem že si můžete vybrat a koukal jsem , ona jediná dala návrh. )
„Ahoj lidi! Síla mládí s vámi.“
„Nazdar Lee, jak to jde?“
„Co jak jde?“
„To se říká!“
„Aha, no něco jde…“
„Ach jo, znamená to jak se máš.“
„Aha, dobře!“
„Ok, tak k dílu.“

„Tví rodiče musí být pěkný ubožáci!“
„Co…co…co to řekl?“ Pomyslela si Niki.“ On urazil její rodinu! Její matku, nejlepšího medika ve vesnici! A co je ještě horší, jejího otce, muže kterej odevzdal Konoze svoje srdce! Za to musí zaplatit!!!!

„Proč neukončí zápas? Je po všem!“ Divila se Sakura nahoře na tribuně hokage a smutně hleděla na svou dceru.
„Chouji!Ukonči to!“ Řvala na něj. Jonin však odporoval.
„To nevěří vlastní dceři?“ Podivil se.
„Chouji neslyšels mě?“ Pokračovala. Tribuny z jásotu přešli v další bučení. Dožadovali se boje. Chouji začal pochybovat, v Niki věřil. Dobře věděl co je zač, má 2 chackry! Kdo by to taky nevěděl. Naruto to roztroubil po celé vesnici hned jak se to dozvěděl.
„Tak co bude?!“ Sakura sklesla na kolena, vůbec to nechápala, vždyť se Niki ani nesnažila! „Co se stalo? Zármutek z Narutova zmizení??? A proč Chouji neukončil zápas? Proč mě ignoruje?“ Uvažovala a byla čím dál tím skleslejší! „Lékaři jí nemůžou ošetřit dřív než Chouji neukončí zápas! Copak chce aby její dcera zemřela??“

„Musím se zvednout! Nesmím nechat urážet svou rodinu!“ Vztekala se Niki ležíc na zemi.
„Musím to dokázat!Musím to dokázat!“ Snažila se ze všech sil. Byla úplně vyčerpaná ale nevěděla z čeho! Vůbec necítila chakcru. To o ní přišla? Ale jek! Vždyť vůbec neútočila! Přece nepřišla o tolik chackry během pokusu o odražení protivníkova útoku!
„Nemá cenu se snažit!“ Smál se na ní Tosatsu.
„Jak…jak…to myslíš?
„Vidíš tu tuhle dýku?Tu kterou jsi tak opovážlivě nazvala KUDLIČKOU!!!!!“ Niki se zadívala na ten nožík co držel v ruce.
„Jo, vidím tu KUDLIČKU!!!!“ Tosatsu měl čím dál tím horší náladu ale výhra ho hřála, nikdy pro ti němu nestál někdo kdo by po prvních dvou útocích ještě žil.
„Tato dýka vysává z protivníka chackru! Takže i kdyby se ti nějak povedlo vstát na nohy, nebudeš schopna použít své jutsu a staneš se pro mě jen bezcenným terčem.“ Ironický smích číslo 125 .
„Cože?“
„Jo slyšíš dobře! Vysává chackru! Je vyrobena ze speciální oceli v naší zemi! Z této oceli se dělají zbraně pro nejsilnější ninji z naší země.“
„A co jako?“ Zaskuhrala Niki a snažila se postavit na nohy. Tělo jí však vůbec neposlouchalo.
„Co? Ty to asi nechápeš! Proti mně jsi bezmocná! Když jsi si vylosovala číslo 8 byla jsi odsouzena ke smrti! Doufám že jsou tví ubohý rodiče připraveni na tvůj pohřeb!“

„Tak to si ten kluk asi podělal co?“
„Myslíš?“
„Jo! Nikdo nebude urážet Naruta a Sakuru!“ Zápal v ořích .
„Ok, ok.“

„Chabý!Zase to řekl, zase urazil mé rodiče!To ho bude mrzet!“ Pomyslela si Niki a začala se snažit ještě víc. Náhle ucítila divný pocit, pocit jako by jí někdo pomalu začal zvedat.
„Táta?“ Pomyslela si, otočila se ale nikdo tam nebyl! Ale cítila něčí přítomnost! Ne…nebyl to člověk, bylo to něco víc, něco co zuřilo. Nebyl to ani strejda toho by poznala! (Myslím kyuubiho ). Bylo to něco úplně nového! Její tělo začala ozařovat nám známá růžová chackra. Ten pocit byl nepopsatelnej!

„Hahá! Síla mládí!“
„Ne, to není síla mládí!“
„To musí být síla mládí!“
„Říkám ti že není!“
„Vyslovuji svůj nesouhlas!“
„Tak si ho vyslovuj, já pokračuji!“

„Kdo jsi?“ Ptala se Niki sama sebe.
„Kamarádka….“ Ozval se neznámý hlas.
„Můžu ti věřit?“
„Vím o tobě všechno!“
„To mi chceš v tuhle chvíli vyhrožovat??“

Tosatsu na to zezačátku čuměl trochu nechápavě.
„Ta holka si ze mě střílí!“ Říkal si. To jí přece nedovolí! Rozběhl se proti ní a zasáhl! Ale nic se nestalo.
„Cože?“ Divil se útočník.

„To mi chceš v tuhle chvíli vyhrožovat??“ Dořekla Niki a civěla nečině na Tosatsův útok. (Ten co je popsaném o několik řádků nahoře ) . Zásah byl ozářen růžovou chackrou, Niki nic necítila.
„Stačí ti to jako odpověď?“ Ozval se opět ten hlas. Muselo jít o něco jako ženskou verzi kyuuboho!
„Ty jsi kyuubiho dcera?“
„Jop…snad sis nemyslela že rod devítiocasáků nebude pokračovat! Nejsme nesmrtelní! Dožijeme se tolik, jako náš hostitel!“
„Tak to je haluž! Proč jsem tě uslyšela až teď?“
„Protože jsi mě zatím nikdy nepotřebovala!“
„Aha, hele taky tě už ten týpek začíná nudit?“ Čuměla Niki na Tosatsu jako kolem ní pobíhá a snaží se jí udeřit.
„No…celkem jo!“

„Tak pojď!“ Zařval Tosatsu a opět udeřil bez efektu.
„Nudíš mě!!!!!“ Zařvala Niki na celou arénu a růžová chackra jí celou pohltila.
„Kage bunshin no jutsu!“ Zařvala. Klony obklopili jejího protivníka a chytili ho za všechny končetiny.
„To je šikana!“ Zařval Ironicky Tosatsu.

Sakura na to hleděla dost nevěřícně, věděla že má Niki 2 chackry ale nevěděla co s nimi dokáže. Byla opět v klidu.
„Jsem to ale blbá!“ Pomyslela si. Nevěřila vlastní dceři.
Chouji se na place jen usmíval. On to tušil! Věřil té blondýně co tu před ním bojovala.

Pravá Niki se postavila přímo naproti chycenému protivníkovi a ironicky se usmála.
„Teď je ta hra moje!“ Zařvala , pozvedla ruku. V ruce se jí začal tvořit rasengan. Ty bystřejší možná tuší že neměl modrou barvu! Všechnu normální chackru Niki byla nucena odevzdat Tosatsu, z čehož vyplívá že rasengan mě barvu růžovou .
Niki ještě kousek poodstoupila , namířila rukou přesně na geninovu hruď a rozběhla se. Při zásahu klony tlakovou vlnou zmizeli. Růžová chackra byla v tahu. Niki přešla k tělu mlžńáka, zaraženému ve stěně arény.
„Proč mě nezabiješ?“ Vyflusnul z posledního.
„Nemám to za potřebí!“
Chouji přišel za ní a podíval se na protivníka. Bylo rozhodnuto.
„Vítězem zápasu je UZUMAKI NITSUKI!“ Tribuny přešli v jásot. Takový zvrat nikdo nečekal.

„Síla mládí zvítězila!!!!“
„Má cenu ti to opakovat?“ *drží se bolestí za hlavu*
“Co?”
“Nic… Tak tohle je konec dílu , s Leem se samozřejmě loučím a tebe rád uvidím u dílu zítřejšího. Ale nezvykej si na tu délku ber to jako odčinění za včerejší díl . Tak dewamate a komntíky.