Náš syn Naruto

Měla to být chvíle štěstí a radosti v období bolesti a utrpění. Jako slabý paprsek světla prostupující nekonečnou temnotou… Tak proč to dopadlo zrovna takhle?

Pamatuji si na den, kdy jsem se dozvěděl radostnou zprávu o tom, že pod svým srdcem nosíš mé nenarozené dítě. Byl jsem zaskočený a překvapený… Ale tolik šťastný. Věděl jsem, že se vše změní. Už nebudeš jenom ty a já. Budeme rodina.

Náš úkryt byl jako oáza v poušti krve. Nářek zraněných k nám doléhal pouze tlumeně, nejasně. Myšlenka na to, že někde tam venku jsou lidé, kteří potřebují pomoc, prostupovala mým tělem i duší jako ten největší žár a trhala mé srdce na kusy. Ještě bolestnější ale bylo vědomí, že jim nedokážu pomoci… Ale teď musím být tady. S tebou. Žádný z životů tam venku pro mě totiž není dražší, než život tebe a našeho syna.

Jednoho letního dopoledne jsi přišla do kanceláře, sedla sis do mého křesla a začala jsi plést dětské šatičky. Oranžové dupačky, ponožky, čepičky, svetříky… Pobaveně jsem se usmál a připomněl jsem ti, že rodit budeš v říjnu a doma. Ne uprostřed zimy mezi ledovci. Nereagovala jsi, proto jsem poznamenal, že se s jehlicemi oháníš stejně dobře jako s kteroukoli jinou zbraní.
Dveře se otevřely přesně ve chvíli, kdy jsem se ladným obloukem jedné z pletacích jehel vyhnul. Jiraiyovi se naskytla skutečně zajímavá podívaná a jak jsem tehdy správně odtušil, má hrdost je v troskách.
Přejel mě zkoumavým pohledem –otcovským a starostlivým- a potom se otočil na tebe. Pousmál se, prohodil pár slov o dítěti a potom se pozval na večeři. Chtěl nám představit svojí novou knihu.

Tvůj obličej byl synonymem bolesti. Četl jsem v tvých hlubokých očí spoustu otázek: Co se bude dít teď? Budeme v pořádku? Bude dítě v pořádku?
Chlácholivě jsem tě objal a šeptal jsem slova útěchy, přestože jsem sám potřeboval utišit. Svíjela jsi se v křečích a já se modlil za vaše životy. Pomoc měla dorazit každým okamžikem a abych tě alespoň na krátký moment rozptýlil, připomínal jsem ti příběh svého senseie. O odvážném hrdinovi, který se nikdy nevzdá. A právě takový že bude i náš syn. Cítím to.

Seděl u jídelního stolu s výrazem napětí a očekávání. Byl tak sebekritický, až jsem se musel zasmát. Ujistil jsem ho, že v rukou držím jeho nejlepší knihu a taky jsem se ho chystal požádat, aby se stal kmotrem našeho syna…

Obličej se ti leskl potem a zorničky se zužovaly strachem. Věděl jsem, jak moc se o naše dítě bojíš, přestože jsem si jenom ztěží mohl představit muka, která prožíváš. Dveře našeho úkrytu se rozrazily a já s nadějí zvedl hlavu. Stála tam, Tsunade. Teď už jsem věděl, že jsi ty i dítě v bezpečí. Tsunade působila vyčerpaně a nevyspale. Celé dlouhé dny bojovala a zachraňovala, kolik jen bylo v jejich silách Teď si našla čas, aby odrodila mého syna. Přísně se na mě podívala a naznačila mi, ať jdu ven, kde je mě také třeba. Neodvážil jsem se nesouhlasit, proto jsem tě políbil na čelo a pohladil jsem tvé břicho. Než jsem stačil odejít, jedna z legendární trojky mě chytila za paži a zeptala se, jestli máme vybrané jméno.

Naruto… Krásné jméno, řekla jsi a já se souhlasně usmál. Starý Jiraiya byl překvapený, přesto mě hrdým pohledem ujistil, že roli kmotra přijme velice rád. Všichni jsme se pustili s chutí do jídla a dali jsme se do plánování.

Bojoval jsem s nasazením celé své duše , abych porazil liščího netvora…Přesto jsem byl myšlenkami stále s tebou… Jestli nedokážu ochránit tebe, jak mám potom ochránit svojí vesnici? Jestli nedokážu ochránit vesnici, jak mám potom ochránit svojí rodinu?... Pocity strachu a bezmoci mnou vířily a já bezmyšlenkovitě tvořil nové a nové pečetě v pošetilé snaze porazit krvelačného démona. Stále jsem se však držel co nejblíže úkrytu v nadějí, že už brzy uvidím tebe i… Naruta.

Pozorovali jsme hvězdnou oblohu a vzpomínali na dobu, kdy jsme přesně na tom samém místě měli před několika lety první schůzku. Naše první rande… Vždy jsi tvrdila, že to bylo jenom ze soucitu, protože prý po pár miskách ramenu spokojeně nechám snažení, zapomenu na tebe a konečně se na některou z misí pořádně prospím… Tvé břicho je důkazem, že jsem nikdy nezapomněl… Nadhodil jsem dlouho probírané téma: Jaký asi Naruto bude?
Řekla jsi, že jestli bude krásný po tobě a odvážný po mě, nemá se čeho bát. Složil jsem se do trávy a oddal se radostnému smíchu.

Zalil mě chlad. Ta největší hrůza, jakou si lze představit, obklopila naprosto vše. Můj zrak se dychtivě upřel na Tsunade, kterou jsem zahlédl vycházet ze skalního úkrytu. Naše pohledy se setkaly a řekly si naprosto vše. Pochopil jsem a bylo to strašlivé zjištění… Svět kolem mě se proměnil v pouhý nejasný odraz skutečnosti. Míjel jsem zraněné i mrtvé, bojující ninji i ty, kteří se v zoufalé snaze přežít dali na útěk. Každým krokem, kdy jsem se přibližoval k siluetě ženy, přál jsem si nežít… Její hlas zněl nezřetelně, přesto jsem porozuměl všemu. Dělala, co bylo v jejích silách, ale Kushina… Byl to její první porod…. Byla slabá… Nebyl jsem s ní, když mě potřebovala…

Když jsem konečně uklidnil svůj smích a opět se narovnal, dodal jsem, že by to taky mohlo být obráceně. Bude ošklivý po mě a zbabělý po tobě. Uhodila jsi mě do hlavy, ale jenom slabě, abych si příště dával pozor na pusu. Rázem jsem zvážněl a ty jsi můj výraz napodobila. Řekl jsem, že vždy budu na naše dítě hrdý a budu ho chránit… Budu chránit vás oba, ať už se stane cokoli…

Jsi mrtvá a je to jenom moje vina… Kdybych neodešel… Kdybych tiskl tvojí ruku a byl bych s tebou, jistě bych ti dodal sílu… Hroutím se na zem. Všechno je pryč. Měl jsem mít rodinu, ale vy jste… Tsunade si klekne vedle mě a starostlivě mě obejme. Pláčeme oba nad naší hroznou situací. Když už si myslím, že je vše ztraceno, poví tím nejsmutnějším a zároveň nejslavnostnějším hlasem jediné: Zemřela, ale tvůj syn je uvnitř a spí…
Zvednu svou uslzenou tvář a ohromeně si ji změřím pohledem. Když souhlasně pokývne, neváhám už ani vteřinu a rozběhnu se dovnitř.

Vždy budu na naše dítě hrdý…

Míjím tvé tělo, protože teď už vím, co mám dělat… Brzy půjdu za tebou, ale nejdříve…
Jak krásný je náš syn. Zlatavé vlásky a nevinný výraz. Leží na velkém polštáři a rozhazuje kolem sebe ručičkami a nožičkami, jako kdyby hledal svojí mámu… Bude silný a nezkrotný. Krásný po tobě a odvážný po mě… Přesně jak jsi říkala.
Beru ho opatrně do náruče a líbám jeho malou hlavičku. Brání se, kope a ječí, ale kdy potom budu mít příležitost obejmout ho?... Bude mě nenávidět, bude mě proklínat, ale jednoho dne pochopí, že to bylo pro dobro všech… Pro dobro vesnice i jeho samotného. Odpusť mi, Naruto. Odpusť mi, Kushino. Chystám se udělat něco špatného.

… a budu ho chránit.