Co je silnější, láska nebo osud? 05 - Pravda skrytá v očích

V hustém a tmavém lese se proháněl studený vánek. Proplétal se mezi větvemi stromů a lístky díky němu slabě šuměly. Byl to však jediný zvuk, který se v ponurém lese ozýval. Neříkal Maedo, že se to tu hemží zvěří? Pomyslel si Naruto sklíčeně a úzkostlivě se rozhlížel kolem. A opravdu, nikde nebyla jediná stopu po životu tady. Jakoby všechno živé pro tuhle noc opustilo les, protože vycítilo nebezpečí, něco, co sem nepařilo. Tichá místa působí buďto uklidňujícím nebo vysoce zneklidňujícím dojmem a tady platila ta druhá možnost. Les působil nebezpečně, nevyzpytatelně a hlavně tajemně. Jakoby se nebezpečí ukrývalo za každým stromem nebo keřem a čekalo na správnou chvíli vyrazit. Byl úplněk. Měsíc oslnivě zářil na tmavě modré obloze. Do hustého a nepřístupného lesa se však skrze stromy dostali jen slabé paprsky světla. V tmavém a temném lese nebylo nikomu do řeči. Už hodinu prohledávali les, i když zatím nic nenašli, tak v každém se stupňovala nervozita. Těžko říct jestli to způsobuje možná přítomnost krvelačné zrůdy nebo samotný les. Naruto už chtěl navrhnout, aby se vrátili, když v tom se ozval ten hlas. Hlas, který drásal nervy, a na toho, kdo ho uslyšel, působil tísnivě i proti jeho vlastní vůli. Bylo to dlouhé a hlasité zavytí. Zavytí, které v člověku vyvolalo ty nejhorší možné představy. Naruto cítil, jak se mu strachem zježily chlupy na zádech. Instinktivně se zadíval na místo, odkud ten strašný zvuk přišel. Všiml si, že ostatní udělali to samé.
,,Zůstaňte v klidu,“ promluvil k nim klidně Kakashi.
Jak může být tak klidný? Vždyť tak pět set metrů od nás je krvelačný netvor, který nás chce rozsápat na kusy! Rozčiloval se v duchu Naruto. Tahle mise se mu od začátku nelíbila, až se vrátí, pořádně to Tsunade-baachan vytmaví. Teda, pokud to přežiju, pomyslel si trpce.
,,Pakkune, dokážeš určit, jak je to daleko?“ Zeptal se Kakashi svého vystrašeného psího přítele. Pakkun se na chvíli soustředil, ale strach, který ho ovládl při strašlivém zavytí, mu to dost znepříjemňoval. Aby se však nechal ovládnout strachem, byl až moc dobře vycvičený, a navíc nechtěl svého pána zklamat. I přes všechnu svoji soustředěnost a perfektní výcvik nedokázal určit přesnou vzdálenost. Něco tu nesedělo…
,,Tak co?“ Přerušil ho Kakashi ze zamyšlení. Dokonce i jeho znervózňovalo nastalé ticho.
,,Divný, cítím ho daleko a přitom docela blízko,“ odpověděl Pakkun. Bylo vidět, jak ho štve, že nedokáže určit přesnou polohu nepřítele.
,,Blízko? Jak blízko?“ Zeptala se Sakura úzkostlivým hlasem.
Smích už ji naštěstí přešel, pomyslel si hořce Naruto, když si vzpomněl, jak ještě odpoledne si z něj Sakura dělala srandu. Když v tom se ozvalo nepatrné zašustění v keři nalevo od něj. I když bylo nepatrné, Naruto si ho dobře všimnul. Až moc dobře si všímal každého zvuku na sto metrů od něj. Bylo to způsobeno nervozitou a narůstajícím strachem. Srdce se mu divoce rozbušilo. Ustoupil pár kroků do zadu a třesoucí se rukou ukázal na ono místo.
,,Něco tam bylo,“ řekl vyděšeným hlasem. V tom se ale stalo úplně něco jiného.
,,Katon: Goukayou no Jutsu!“ Z Kakashiho úst vyletěla obrovská ohnivá koule, která se řítila proti stromům a mnoho z nich jich smetla. Prvně nikdo nechápal záměr tohohle útoku, potom se však v záři ohně mezi stromy mihla obrovská postava a všichni pochopili. Přímo pár metrů od nich se jim promítl skutečný vlkodlak. Teď už nebylo pochyb, ty historky byl pravdivé. Obrovská postava a známé hrozivé rysy se nedaly s ničím splést. Všemi projela vlna hrůzy. Zůstali stát a zírali na místo, kde se jim před chvíli zjevila noční můra. První se vzpamatoval Kakashi: ,,Zachovejte klid a dávejte pozor. Může se k nám vyřítit každou chvíli.“ Všichni přikývli. Naruto však zůstal stát jako v transu. Sakura si toho všimla a přikročila k němu.
,,Naruto?“ Žádná odpověď. V tu chvíli mu na obličeji přistála pořádná facka. (Tvrdší variantu raději nezvolila, mohlo by se totiž klidně stát, že odletí až příliš daleko do lesa, a pak by se už nemusel vrátit.)
,,Vzpamatuj se sakra!“ Křikla na něj popuzeně. Naruto se prvně na ni nechápavě podíval, ale pak odhodlaně přikývl.
,,Máš pravdu Sakura-chan. Chci být nejsilnější hokage a ochránit své přátelé a žádná příšera mě nezastaví, -ttebaoy!“ Yamato už je chtěl okřiknout, aby byli tišeji, když v tom do jejich středu skočil obrovský vlkodlak a hlasitě zařval. Všichni překvapeně vykřikli a na vteřinku vyděšeně ztuhli. To vlkodlakovi stačilo, aby se ohnal po nejbližší oběti, což byl Sai. Ten naštěstí před obrovskou tlapou a ostrými drápy stačil uhnout včas. Uskočil několik metrů a už začal vytahovat svitek a otvírat inkoust. Ostatní také nezůstali po zadu. Yamato začal skládat pečetě: ,,Mokuton: Shiehuurou no Jutsu!“ Ze země začaly rašit obrovské dřevné sloupy a formovaly se do tvaru dřevěné klece, do níž chtěly vlkodlaka polapit. Ten však jediným mocným máchnutím své mohutné tlapy nadělal ze sloupů hromadu třísek.
Sakra, ten má ale sílu, pomyslel si Yamato, když zjistil, že jeho jutsu nemý žádný účinek.
,,Tajuu Kage Bushin no Jutsu!“ Vykřikl Naruto a na vlkodlaka se vrhlo nespočetné množství klonů. Vlkodlak se na chvíli zarazil, ale potom také přešel do útoku. Byl rychlý a hlavně silný, svými tlapami s nebezpečně ostrými drápy máchal kolem sebe a vždy to odnesl minimálně jeden klon.
,,Sakuro, drž se zpátky. Tohle není vhodný boj pro tajutsu,“ řekl Kakashi své růžovlasé studentce.
,,Hai,“ odpověděla a uchýlila se pár metrů od nich.
,,Katon: Housenka no Jutsu!“ Z Kakashiho úst vyletělo několik ohnivých koulí, které měli jasný cíl. Vlkodlak si až příliš pozdě uvědomil hrozící nebezpečí. Chtěl uhnout, ale zdržovali ho Narutovy klony. Rozmáchl se k dalšímu útoku, když v tom šíleně zařval. Jedna ohnivá koule ho zasáhla do chlupaté paže. Byl vzteky bez sebe, rozehnal poslední zbytky klonů a mířil si to k tvůrci ohnivých technik. Cestu mu ale zastoupili dva velcí inkoustoví tygři. Bohužel měli stejně velkou šanci vyhrát, jako přistižený Jirayia šmírující Tsunade v lázních. Jeden mocný úder a všude se rozlétl inkoust. Sai to však nevzdával a tvořil další šelmy. Zpoza země vyrůstaly další stromy s úkolem zastavit běsnícího vlkodlaka. Vzduchem prolétlo i několik rasenganů, které minuly svůj cíl. Vlkodlakovi však nedělalo žádné problémy uhýbat útokům a ještě k tomu nějaké vracet. Jakoby snad měl neomezené množství energie. Pravda, zraněná paže ho nejspíš bolela, ale to mu nezabránilo jí nepoužívat v boji, spíš ho to ještě víc rozzuřovalo. Kakashi stál opodál s odkrytým sharinghanem. Chystal se použít další ohnivou techniku. Už předtím si všiml, že oheň se vlkodlakovi dvakrát nezamlouvá. Bylo to celkem logické… Jen oheň však nestačil. Sledoval jeho pohyby a snažil se najít další trhlinu v jeho skoro neporazitelné obraně. Když se na to tak díval, tak souboj vypadal dost vyrovnaně.
Jenže my tohle celou dobu nevydržíme, možná tak Naruto, ale vlkodlak nejspíš ano. Možná s pomocí sharinghanu a raikiri bych dokázal… Ze zamyšlení ho vytrhl až hlas jeho hnědého přítele.
,,Kakashi,“
,,Hm?“
,,Něco je špatně, myslím, že je tu další…“
,,Cože? Kde?“ Vyhlídka na dalšího vlkodlaka, když už s tímhle mají dost problémů, nebyla zrovna lákavá. Začal se rozhlížet kolem a najednou ho uviděl. Stál tam schovaný za jedním stromem. O něco menší, ale přesto stejně hrůzostrašný. Vzhled byla ale to poslední, co Kakashiho v tuhle chvíli zajímalo. Nejdůležitější bylo, kde stál. Nacházel se za stromem asi pět metrů od nic netušící Sakury, která pozorně sledovala boj a hrozícího se nebezpečí si vůbec nevšimla.
,,Sakuro!“ Zakřičel Kakashi zděšeně. Volání se k ní ale nedostalo. Přes vypařující se klony, rozlévající se inkoust, roztříštěného dřeva a rasengany, které minuly svůj cíl a narazily do něčeho jiného, to prostě nešlo.
,,Sakuro!“ Zkusil to znova, stejný výsledek. Vyděšeně si uvědomil, že vlkodlak za stromem nehodlá být schovaný celou noc a měl pravdu. Připravoval se k útoku. Sakura se od Kakashiho nacházela asi dvacet metrů a on se k ní co největší možnou rychlostí rozběhl.
Musím to stihnout!
Sakura si všimla něčeho teplého, co jí dýchalo na záda a zděšeně se otočila. S hrůzou vykřikla, protože se dívala na obrovské ostré tesáky, které byly až příliš blízko, a kterým rozhodně neměla žádnou šanci uniknout. Když v tom se k ní jako záchrana z čistého nebe přiřítil její sensei a blesku rychle jí odhodil stranou. Sám však uhnout už nestihl. Ucítil prudkou bolest, jak se mu vlkodlačí tesáky zarývají do kůže u krku. Vykřikl a bolestně se chytil za zraněné místo. Snažil se couvnout, ale vlkodlak ho ještě nechtěl nechat jít. Zvedl svoji mohutnou tlapu k smrtícímu úderu a Kakashi věděl, že tohle je jeho konec, tomu se vyhnout nedokáže. Přinutil se naposledy podívat do tváře svého kata.
Bylo to zvláštní, něco mu přišlo povědomé…
Smrtelná rána se začala spouštět ke své oběti…
A najednou je poznal…
Přibližovala se…
Ty oči…
Už byla jen kousek od něj…
,,Isan!“
Drápy se zabořily do kůže své oběti.

Opravdu ty oči patřily Isan? A byla poslední rána vlkodlaka smrtelná?
Příště: Odhalená minulost