Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Hikari
Tým Tamaki
Les
Hikari rozhovor těch dvou ušel, protože se soustředila na Tamakiho. Až těsně před návratem k ohništi pochytila stížnosti Nezumy na adresu Yoshita, kterému zloděj vyčítal přetvářku.
Hikari si v duchu povzdechla. Také si uvědomovala, že Yoshito něco skrýval, ale za zlé mu to neměla. Ani ona jim neřekla vše. A Tamaki mu věřil. Nezuma měl ale patrně jiný způsob prověrky lidí, se kterými měl pracovat.
Tamaki dusnou atmosféru u ohniště pročísl pro něho typickým sarkasmem, a tak si Hikari jen sedla v seize zpět na své místo a čekala, co muži ti dva odpoví. Doufala, ať už si řekli cokoliv, že se zase rychle usmíří. Nechtěla, aby nějaké neshody na poslední chvíli ohrozili průběh jejich akce.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Začala mu obvazovat ruku a on se smutně usmál. Nejraději by ji pohladil po vlasech nebo třeba objal, ale věděl, že ani jedno nebylo vhodné. Zněla unaveně, ale kdesi v jejím hlase zaslechl jiskřičku naděje. Bylo na něm, aby z něj rozdmýchal nový silný plamen.
„Najdeme ji,“ slíbil s neoblomnou jistotou a vyrazil zpátky k ohni společně s dívkou.
V táboře na sebe dva mladíci už příliš nemluvili a Tamaki cítil, že se nějak nepohodli. „Tak se mi to líbí,“ oznámil z ničeho nic. „V tábořišti má být živo. O čem je řeč, pánové?“
Nezuma Suzuki
Jemných náznaků ze strany Yoshita si nevšiml, protože se o to ani nesnažil. Navíc, měl zavřené oči.
"Ne, to já teda neznám. Já jsem všude jako doma," odvětil, aniž by otevřel oči a tak nemohl Yoshito zachytit jeho koulení očí, "já šel s kůží na trh, protože nejsem posera. Ty jsi akorát přiznal své jméno, kdo ví jestli pravé. Navíc, furt se snažíš mluvit povíšeně a v hádankách, aby si působil tajemně," vyčetl mu a zavrtěl se, jak hledal lepší pozici pro odpočinek.
Yoshito
Tým Tamaki
lesní tábořiště
Slovní spojení "já nejsem shinobi" Yoshita umlčelo. Pokud byl Nezuma dobrým pozorovatelem, mohl si povšimnout lehkého nakrabacení, které vyvstalo na Yoshitových rtech na základě zlodějíčkových slov.
Očima sjel místo, kterým Hikari s Tamakim zapluli do náruče lesa. Neviděl je.
"Tak nějak jsem si na to už zvykl - být za cizáka," odvětil s povzdechem, aniž by s ležícím mužem navázal oční kontakt. "Ale to ty dobře znáš ne? Ostatně, ani jeden z nás "není shinobi"."
Hořkou pachuť onoho slova nemohl dostat z jazyka. Sám netušil, proč to vlastně řekl. Nejspíš měl pocit, že stejně jako Hikari může pochopit břímě, jež na něj uvalila jeho rodina, může Nezuma pochopit potřebu utíkat před tím, co si pro něj osud připravil.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Tábor
"Já s tím problém nemám," rozhodil rukama a naklonil hlavu na stranu, "já shinobi nejsem, jestli sis nevšim, tak nějaké kopání zadků slyšet nebude. Leda bys byl tak dutej, že to bude rezonovat," mávl rukou a stáhl se do svého kokonu, aby ho nic nebolelo.
"ale když chceš bejt furt za cizáka, buď si," pokrčil rameny, zabalil se do svého pláště a zavřel oči ve snaze si trochu odpočinout, než se ty dva vrátí. Svůj postoj k Yoshitovi už zaujal a nebylo to nijak pozitivní. V Nezumovi spojence nenašel.
Yoshito
Tým Tamaki
lesní tábořiště
Každé oslovení "Henjin" přecházel Yoshito s takovým klidem, že to působilo, jako by jeho mozek každé pejorativně zabarvené slovo záměrně vypouštěl. Stejně tak slovo "Kaminaru" kolem něj prolétlo jako smítko prachu, kterého nemělo smysl si všímat.
Nezumova impulsivita ho už nemohla překvapit, a tak - mimo zrak zbytku skupinky - směl reagovat poněkud vytříbenějším způsobem, než si mohl doposud dovolit.
"Vážně mi "nakopeš p****"?" intonoval pochybovačně. "Působí to totiž, že Hikari-san na jejím cíli dosti záleží - vážně chceš riskovat, že potyčka mezi námi upozorní na přítomnost shinobi kolem sídla?" zeptal se bez jakéhokoliv náznaku agrese v hlase a hlavou kývnul směrem k pevnosti, k níž měli namířeno. Moc dobře si uvědomoval, že má Nezuma pro slepou dívku jakýsi zvláštní druh slabosti. Rovněž si byl jist tím, že svou umně podanou výhrůžku dokáže v případě potřeby dodržet, ačkoliv si vzhledem k předchozímu faktu myslel, že toho nebude zapotřebí.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Tábor
Nezuma nadzvedl nevěřícně obočí a na temeni se mu utvořila kapička skepse, když začal Yoshito mluvit. Čím více toho mladík řekl, tím se kapička zvětšila.
"Tobě fakt šplouchá na maják, co to zase kecáš? Ty musíš bejt z fakt divnýho místa, Henjine," zakroutil nevěřícně hlavou, "nebo bych ti měl spíš říkat Kaminari (blesku)? Že je Hikari Uchiha už víme všichni. Hele, já sice neznám žádné deskové hry, ale čuju co tím myslíš. Blufuješ a máš suchý ruce, takže jestli nechceš, abych tě nakopal do p***le, začni solit," zakoulel očima a přešel částečně do Naganoharské hantýrky. Yoshito ho začal pomalu štvát už jen tím, jak mluvil. Bylo to, jako kdyby se každým slovem snažil naznačit, že pochází z vyšší vrstvy a je něco víc, než Nezuma.
Yoshito
Tým Tamaki
lesní tábořiště
„Lidé dělají ve vypjatých situacích i mnohem zvláštnější věci,“ usmál se Yoshito, načež přiložil měkkou tuhu k ušmudlanému papíru. Na bílých stránkách se jako malí hadi začaly pomalou linout první nejasné klikyháky, z nichž jejich autor později plánoval utvořit své dílo.
Kreslíři se na rtech zjevil triumfální úsměv – jako kdyby právě vyhrál v kartách. „Myslím, že ve společnosti milovníků strategických her se tomu říká gambit,“ vysvětloval, aniž by odtrhl pohled od svých črtů, „v přeneseném významu to představuje riskantní tah, který jedna strana – v tomto případě má – podstoupí, aby získala taktickou výhodu.“ Věnoval Nezumovi letmý pohled, jenž přímo přetékal suverénností. „Vsadím tenhle notes, že ta slepá dívka patří k Uchihům.“ Nezumovu průpovídku ohledně laserových paprsků přešel.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Tábor
"To je vůl," ulevil si nevěťícně, když sledoval, jak se Hikari vypařila a jak ji Tamaki následoval. Sám měl nutkání vstát, ale pak se jen ušklíbl. Každý pohyb ho bolel a nemělo smysl se mučit. Nezuma pohlédl na Yoshita, který se konečně dostal k bloku s tužkou a zaváhal. Nevěděl přesně co si má o této postavě myslet. Co věděl určitě bylo, že byl divnej.
"tak to vyklop, Henjine (Podivíne)," oslovil ho přesdívkou, která ho spontálně napadla a ušklíbl se nad vlastní vtipností, "střílí ti Uchihové z očí lasery, nebo něco takovýho?"
Hikari
Tým Tamaki
Les
Kromě toho, že si Nezuma evidentně snažil zapamatovat každičký detail co jim Hikari sdělila, překvapil dívku i svým povědomím o kekkei genkai, o němž evidentně věděl minimálně základy.
Co byl tenhle mladík přesně zač? A jakou měl minulost...?
Když se však odmlčel, Hikařiny útroby na chvíli sevřel strach. Zcela pochopitelně musel být na vážkách, jestli své rozhodnotí jí pomoci nepřehodnotí.
Jeho následující smích ji ale opět uklidnil, a ona se v duchu napomenula, že mu na to skočila.
„Baka...“ pomyslela si s nepatrným úsměvem.
Yoshito se mezitím pustil do tajemného rozjímání, které naznačovalo, že i on věděl něco víc. A to nejen o Uchiha klanu...
Věděl snad o Ayace!? Nebo o ní...?
Ani Tamaki nevydržel ale dlouho mlčet. Domáhal se dalších podrobností.
Hikari sklopila hlavu, zatímco ji v nitru bodl chladný osten zmaru.
„... Myslíte si, že bych tu seděla, kdyby mi šlo o moje bezpečí?“ hlesla.
Nevěřil jí. Jak by také mohl, když to byl kdysi ANBU. Pochopil, s kým má tu čest, a vrátil se do starých kolejí.
„Říkala jsem vám, že jsem se o vaši pomoc neprosila! Nechtěla jsem vás do toho zatahovat! To vy jste naléhal!“ zvedla černovláska rozlíceně hlas a postavila se.
„Zapomeňte na to. Poradím si sama. Jen mi nestůjte v cestě!“ máchla rukou do strany a po prudké otočce vyrazila od trojice pryč, načež zmizela mezi stromy.
Zastavila se až o dobrý kus dál, uprostřed lesa, kde se opřela překříženým předloktím o strom, aby se vydýchala.
Jak si jen mohla myslet, že to pochopí? Že si to nerozmyslí? Proč v ní jen musel vyvolat ten pocit naděje!?
„Ghh...!“ zatnula Hikari hořce pěsti a svěsila hlavu.
Tamaki Sakamoto
Tiše poslouchal. Jeho odhad byl správný. Hikari mohla být Ayačina kamarádka, ale ty zavázané oči jasně naznačovaly, že budou spíše příbuzné. Vzhledem k věku sestry nebo setřenice. A byly jedna pro druhou velmi důležité.
To však odpovídalo i na další otázku. Jak Hikari o oči přišla. Očima mu přelétl temný stín a srdce mu začalo bušit hněvem.
Obyčejně by ho Nezumova slova pobavila, ale situace byla příliš vážná.
„Hodí se nám každá informace, takže vyklop, co víš, Yoshito,“ oznámil na něj až příliš vážně.
„Hikari-chan, bohužel tě budu muset požádat o další informace. Kde jsi přišla na to, jak se ti nukenini jmenovali? Řešil někdo z Konohagakure její únos? Jak probíhal tvůj odchod z vesnice? Promiň, ale musím to vědět. Musím vám zajistit bezpečí.“
Yoshito
Tým Tamaki
lesní tábořiště
Po skráni mu stekla pomyslná kapička potu. Roztržitě se pousmál, aniž by dovolil svým rozbouřeným pocitům vyplout na povrch.
"Sharingan..." pravil tiše, stále však dostatečně hlasitě na to, aby to ostatní zaregistrovali. "Zmizelá dívka z klanu Uchiha," doplnil zamyšleně.
Svůj milý pohled stočil směrem ke slepé dívce. "Před nějakou dobou - už je to nějaký ten pátek - jsem slyšel jeden příběh. Vypráví se v něm o dívce, která-
Své vyprávění schválně ukončil uprostřed věty. Umění správného sdělování informací ovládal velice dobře, a tak věděl, že víc říkat nemusí. Vyslal zprávu. Zprávu - leč falešnou - které se Hikari mohla chytit. Zasel sémě pochybností, z něhož mohla vzrůst rostlina, jejíž plodenství obsahovalo čiré, koncentrované informace. Protože... Co kdyby věděl víc? Další příběh do sbírky.
"...ale nic," odmlčel se a s nervózním, mistrně hraným úsměvem před sebou zamával rukama, "teď se nebudeme zdržovat báchorkami. Máme práci."
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Tábor
"Vteřinku," zvedl prst, kterým přerušil Hikari, aby se mohl napít vody, kterou ihned vyprskl s hraným nevěřícím výrazem, "býval jsi ANBU?" vyřkl nevěřícně, "tak tím se všechno vysvětluje," doplnil sarkasticky a pobaveně se přitom ušklíbl, "promiň, pokračuj," vyzval opět dívku a věnoval jí plnou pozornost.
Možná nebyl tak sečtělý, jako společnost ve které se právě nacházel, ale dívčino vyprávění přesto dalo odpovědi na nevyřčené otázky a co nezodpověděla slova, to doplnili Hikariny emoce. Muselo se jednat o mladší sestru. Kdyby neměla Hikari pásku přes oči, určitě by spatřil oheň, který v nich hoří. O tom Nezuma nepochyboval.
"Ayaka Uchiha, rudé oči s ťupkami, sedm let od únosu, vysoký blond Eiji Yokoyama a malý hnědovlasý Norio Mura... ," opakoval si informace polohlasem, aby si je vryl do paměti, "jo, mám to," potvrdil kývnutím a zarazil se.
"Kekkei Genkai?" prohodil zamyšleně, jako kdyby narazil na první slovo, které mu přišlo povědomé. 'Co to ale bylo?' zamyslel se a vrátil se ve vzpomínce do zeleně osvětlené místnosti dole v kanálech Naganohary, přesněji k lekcím, které mu dával Kofu-sensei, učitel kasty vrahů. "Vrozená dědičná mutace, tvrdě střežena klanem... něco s kombinací elementů, co dává dotyčnému klanu... nový super-element?" soukal ze sebe úsečně, jako něco, co kdysi dávno četl, v jeho případě slyšel a nebyl si jistý, jestli si to zapamatoval správně. Pohledem hledal u ostatních potvrzení, možná dokonce pochvalu.
"takže to znamená, že jestli půjdeme po stopě té Ayaky Uchihy, můžeme narazit nejen na super silný šmejdy, ale i na lidi, které si najal ten Uchiha klan, nebo snad nějaká skrytá vesnice? To zní jako... ," prohlásil a z jeho slov zazněla pochybnost. Jeho výraz také napovídal, že nejspíš udělal chybu, když se k nim přidal, "... to zní jako super zábava!" dokončil se smíchem, když si byl jistý, že je napálil, "hahá! Jenom vás tahám za nohu troubo... au, au, au... ," prudce sebou trhl, když chtěl oslavit svůj triumf, načež se jeho výraz proměnil v ublížený a s bolestným kňouráním se vrátil opět do přihrbené polohy. Úplně zapomněl, že jeho celé tělo je jedna velká modřina.
Hikari
Tým Tamaki
Les
V duchu se pousmála. Nezumova ochota navzdory neznalosti byla roztomile naivní. Skoro bylo až těžké uvěřit, že tenhle mladík předtím zápasil s podsvětím svého města.
Tamakiho odhad byl bolestivě přesný.
„Tamaki-san má pravdu. Je to vskutku sedm let, co Ayaku unesli,“ řekla Hikari a přes tvář jí přelétl stín.
Nečekala, že bude i po té době tak těžké o tom mluvit.
Fakt, že byl tehdy Tamaki ale už mimo vesnici, ji trošku uklidnil, díky čemuž mohla pokračovat.
„Ayaka je černovlasá, čtrnáctiletá dívka, patřící do klanu Uchiha. Má černé oči a ve vlasech nosila modrou mašli. Bylo jí sedm, když ji unesli. Od té doby jsem ji neviděla...“ řekla odměřeně. Jen ke konci se jí do hlasu vkradla hořkost, které se neubránila.
„Unesli ji dva nukenini. Jeden vysoký blonďák a druhý menší hnědovlásek. Eiji Yokoyama a Norio Mura. V kartotéce Fujibayashi budou ale patrně pod falešnými jmény, pokud vůbec,“ dodala. Jména obou mužů vyslovila, jako kdyby se u toho snažila přes rty dostat zbytky zvratků.
„... V souvislosti s Ayakou může být ve spisech i zmínka o Sharinganu,“ řekla po odmlce Hikari se zaváháním v hlase.
„Jde o Kekkei Genkai klanu Uchiha, vyznačující se rudě zbarvenou duhovkou a jednou až třemi tomoe okolo čočky,“ vysvětlila trojici a se zatnutými pěstmi se mírně nahrbila.
Tamakimu neříkala nic nového. Ale co Nezuma s Yoshitem? Ten první patrně netušil, o čem mluvila. Yoshito byl ale jeden velký otazník.
Proto se snažila neodhalit víc, než bylo třeba. Už tak jim toho řekla hodně. Vše to ale byly důležité informace, podle kterých by se jim mohlo podařit Ayaku snáze najít, a za to to prostě stálo.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Alespoň si mohl oddychnout, že nehledali dalšího nukenina, i když jeden nukenin navíc by se v jejich skupince nejspíš ztratil. Tedy aspoň tipoval, že Hikari ani Yoshito nebyli z nějaké Horní dolní. U Hikari si byl ještě jistější.
Bez reakce na Yoshita mu prostě poslepu podal blok a tužku a obrátil se na Nezumu. „Maximálně sedm let. Byl jsem ANBU. Zmizelou Uchihu bychom řešili ve velkém. Je to dost slavnej a obávanej klan,“ vysvětlil. Chtěl mluvit dál, ale zarazil se. Svými slovy by mohl navést mladíky blíže k Hikařinému pravděpodobnému původu. A to nechtěl. Dívka o tom musela promluvit sama.
„Taky bych bral popis. Co nechceš sdělit, nech si pro sebe,“ usmál se pak na dívku.
Yoshito
Tým Tamaki
lesní tábořiště
Mladíkovi se oči doslova rozzářily štěstím. Konečně měl na dosah prstů alespoň kus rozmělněného dřeva, na nějž mohl zanést své výtvory... a také nedocenitelný nástroj, který mu mohl zajistit lehčí průběh jejich úkolu.
K Yoshitově sluchovému aparátu se doneslo několik zmínek o klanu Uchiha. Oplýval dostatečným taktem na to, aby teď nevyrušoval žádáním o notýsek.
Už teď se mu však v hlavě rodil plán, jak z Hikari pomocí lehké lsti dostat vícero cenných informací, po nichž tak moc bažil.
"Arigato," uculil se na Nezumu a věnoval mu nefalšovaný, veskrze vděčný výraz.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Tábor
Nezuma sledoval Hikarinu reakci na jeho slova a zamračil se. Podle toho, jak se tvářila, bylo její tajemství nějaká bomba, ale Nezumovi jeho význam unikal. Snad se jednalo o jméno? Další její slova přinesla nápovědu k hádance, ale jen malou.
"podívej, mě je jedno koho unesly, dokud je to někdo, na kom ti záleží," začal a zvedl ruku, aby nebyl přerušen, "jenom chci vědět, jak silné hajzly proti sobě máme očekávat a kolik přesně je těch několik let," chopil se věcně tématu, "až budu hledat v záznamech, byl by přesný datum fakt užitečný údaj," usmál se a otočil se k Yoshitovi.
"Má ho Tamaki. Říkal jsem si, že je to dobrá náhrada za toaletní papír," mrkl na chlapce.
Hikari
Tým Tamaki
Les
Hikari chvilku v napětí čekala, co přijde, než překvapením mírně pootevřela ústa.
Sama nevěděla, jaké reakce po vyslovení jména té, po které pátrala, čekala. Tyhle to ale nebyly.
Ač byla absence změny v jeho přístupu vlastně vítaná, Nezuma to kompletně přešel, jako kdyby byla řeč o nějaké obyčejné dívce, z nějaké obyčejné vesnice, v nějaké obyčejné zemi. Věděl vůbec, kdo to Uchihové byli?
Yoshito na tom nebyl o moc lépe. Jeho zájem o získání notýsku, co Nezuma ukořistil na své noční výpravě, jako kdyby kompletně přebil dívčina slova.
Až Tamaki zareagoval racionálně a probral Hikari z jejího němého zaskočení.
Černovláska semkla rty a hlavu opět mírně sklonila.
„Není to nukenin, pokud se ptáte na to. Před několika lety byla unesena,“ řekla a krátce se odmlčela.
„Mohu vám ji popsat, abyste věděli, co za informace hledat. Na víc se mě ale prosím neptejte... Čím méně toho víte, tím lépe pro vás...“ řekla s nádechem hořkosti v hlase a doufala, že to pochopí.
O tom, co bude dál, rozhodnuto ale stále nebylo. Ti dva si nejspíš jen neuvědomovali váhu situace. Tamaki musel ale dobře vědět, do čeho se chystají namočit...
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Dal jí tolik času, kolik potřebovala. Bylo pochopitelné, že mu stále ještě úplně nevěřila. Nebylo úplně normální, aby někdo nezištně pomáhal druhým. Dívka se však nakonec rozhodla.
Tamaki se zamračil. Hledala dívku z Kohohagakure. A ke všemu Uchihu. Když zmínila jméno onoho klanu, dostal jisté podezření, ale zatím ho nechal být. Mohlo jít jen o shodu náhod.
Yoshita ignoroval. Potřeboval více informací. „Mohla bys nám říct, co je ta dívka zač a co se jí mohlo stát?“
Yoshito
Tým Tamaki
tábořiště
„Dobré ráno, Nezuma-san,“ kývnul mladý umělec směrem k rozespalému zlodějíčkovi. Neubránil se mírnému, veskrze milému úsměvu, když spatřil krysího společníka, jak strká čumáček k misce s vonícím pokrmem. Jemu samotnému se začaly sbíhat sliny na pozdní snídani.
„Víš... nemohl jsem si nevšimnout, že jsi z průzkumu odnesl jednu konkrétní věc – malý notýsek,“ začal jednat a diplomatické nadání na něm bylo vskutku dobře znát. „Co kdybychom udělali menší obchod...?“
V zápalu "boje" o malý sešitek mu málem utekla slova Hikari. Nevěnoval jim zvláštní pozornost, ačkoliv si začínal velice dobře uvědomovat, že tohle nebude obyčejné dobrodružství.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Tábor
Nezuma se vděčně chopil misky a kývl hlavou k Tamakimu. Límeček se mu líbil víc a víc.
Když Hikari prozradila své tajemství, pokýval souhlasně hlavou. Pokud byla ta dívka pro Hikari tolik důležitá, jemu to stačilo. Navíc, záchrana děvčete byla něco, co jemu samotného mohlo pomoci, když všechno ostatní doteď selhalo. Hikari v něm probudila naději, že má ještě šanci dosáhnout svého cíle. Byla to titěrná naděje, ale lepší než nic.
"Je fajn, že víme co máme hledat. Předpokládám, že sem jdeme jen pro informace a pak se vydáme na záchranou akci. Tu holku najdeme a nakopeme přitom pár zadků," odpověděl horečně a vztyčil palec. Jméno Uchiha slyšel poprvé a s ničím si ho nespojil, ale i kdyby ho znal, nezměnilo by to jeho pohled na věc.
Hikari
Tým Tamaki
Les
Kromě ní toho moc nenamluvil ani zbytek. Ona byla ale příliš ponořená do vlastních myšlenek, než aby to vnímala tak, jako Tamaki. Ten ji ze zamyšlení následně vytrhl a řekl to, co si všichni uvědomovali již dávno. Byla jen otázka času, kdy na to dojde. A ten čas nadešel teď.
Když se ticho stalo prakticky hmatatelným, Hikari spustila ruce s miskou do klína a napřímila se.
Přinutila se utišit tlukot vlastního srdce a zvedla odhodlaně bradu.
„Hledám dívku jménem Ayaka. Ayaka Uchiha.“
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Tamaki rozdal všem jídlo. Opravdu všem. Jakmile totiž Nezuma podal jídlo Kvíkovi, stála před ním další miska.
Nálada u ohně byla zvláštní. Hikari byla zamyšlená, Yoshito pokukoval po notesu a Nezuma si všímal spíš svých ran. Muž si odkašlal a přivolal tak jejich pozornost.
„Nastal čas,“ usmál se omluvně na Hikari. „Teď už vážně budeme potřebovat bližší informace,“ pobídl ji k mluvení. „Jen chci, abys věděla, že ať už půjde o cokoliv, vyslechnu tě až do konce,“ slíbil.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Tábor
Ze celé družiny se Nezuma probudil úplně poslední a hodnou chvilku mu trvalo, než se začal hrabat z pelíšku. Ta celá akce byla doprovázena bolestným skučením a hekáním. Nakonec se ale přišoural k ohni v totálně zuboženém stavu s nádherně vybarvenými podlitinami. Vypadal, jako kdyby se včera večer vrátil z hospody.
"Co čumíš?" odbyl artistu nevrlým tónem s velice jemným nádechem přátelského pošťuchování a schoulil se u ohně jako hromádka neštěstí. Moc se nevyspal a každý pohyb ho nepříjemně zabolel.
Misku s jídlem přijal se zamumláním díků a položil ji Kvíkovi na zem. Jeho krysí kamarád měl vždycky přednost. Zatímco Kvík baštil, přejížděli Nezumovo zarudlé oči po všech přítomných.
Yoshito
Tým Tamaki
lesní tábořiště
„Ohayo,“ zívnul příchozí mladík v ušmudlané košili. Na svých cestách byl zvyklý na ledacos, brzké vstávání však pro něj vždy představovalo úctyhodného soupeře. I tak se ale čas od času odhodlal a vstal společně s prvními zpívajícími ptáky a sledoval kouzelný východ slunce. Dnešek mezi ty dny nepatřil.
S milým úsměvem přijal od Tamakiho misku a usadil se k ostatním. „Arigatou,“ pravil trochu roztěkaně – jeho pozornost totiž plně zaměstnával Nezuma, který momentálně díky průzkumu vlastnil pravděpodobně jediný notes s tužkou v této skupině. A to byla věc, po níž Yoshito neskutečně toužil.
Hikari
Tým Tamaki
Les
Na Tamakiho slova jen kývla. Co se Nezumy týkalo, mohl si hrát na drsňáka, kterému je všechno jedno, jak chtěl. Jeho poslední slova před ulehnutím Hikari ale neunikla.
„...Baka...“ pousmála se dívka, než zmizela ve tmě.
Na závěr své hlídky, kterou ukončilo Tamakiho probuzení, si Hikari sedla kousek od hnědovláska a naslochala jeho přípravě snídaně.
Zvuky přípravy jídla ji uklidňovaly.
„Arigatou,“ převzala si od Tamakiho misku se snídaní. Do jídla se ale nepustila.
Mohla jim vážně věřit...? Co když ji opustí, až se dozví, po čem pátrá? Co když ji zradí?
Co když ji už nikdy nenajde...?
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Tamaki se zvedl a na krysího mladíka se usmál. „Díky,“ řekl, načež si zalezl do spacího pytle. „I tobě díky, Hikari-chan, za hlídku. Vím, že se na tebe můžu spolehnout,“ dodal a zavřel oči.
Usínal s pozvednutými koutky. Konečně nelitoval, že si k sobě někoho pustil. Měl na starost už nějaké lidi, ale všechno to byly pouze děti. Nezuma, Hikari i Yoshito působili zodpovědně, a hlavně z nich měl pocit, že mají nějaký cíl.
Ráno nečekal, až ho dívka vzbudí. Nejprve se jako vždy zlehka procvičil, načež začal připravovat snídani, zatímco se ostatní hrabali ze spacáků. Hikari podal porci jako první, protože držela hlídku.
„Měli bychom si dát nějaký briefing, než vyrazíme,“ oznámil. Podle něj bylo nejlepší vymýšlet při jídle.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Tábor
"Uznávám, že to bylo nebezpečný, ale mě prostě přišlo, že nebezpečnější by to bylo pro nás všechny, kdybych na ten průzkum nešel," obhajoval svůj pohled na věc, ale nezněl nijak ofenzivně. Vypadalo to spíš, že ho mrzí Tamakiho výčitky. Nakomec přikývl na Hikarin návrh, hlasitě zívl a odšoural se ke své dece, "a taky jsem chtěl, aby se snížila šance, že bych se k vám nevrátil," zamumlal tiše, aby to mohla slyšet jen Hikari.
Usnul hned, co se přikryl. Kvík mu pohodlně spal v náprsní kapse.
Yoshito
Tým Tamaki
tábořiště
„Pardon,“ podrbal se nervózně v týlu, „zvyk je železná košile.“ Narážel na příponu „-san“, kterou jakožto pravý znalec etikety hojně užíval – nepřekvapovalo ho však, že Nezuma dává přednost poněkud neformálnějšímu přístupu, co se vzájemné komunikace týkalo.
Yoshito se postavil na špičky, aby dlouhánovi z řad ANBU mohl koukat přes rameno do dokumentů, jež Nezuma přinesl. Opět se musel krotit, aby nezačal komentovat cizí nákresy. K tématu neměl co říct, takže se pouze decentně pousmál nad informací ohledně hraběnčiných záletů.
Hikari přerušila tok jeho myšlenek praktickým sdělením. „Dobrá, pár hodinami spánku navíc rozhodně nepohrdnu,“ prohlásil a protáhl si záda, načež se odebral ke svému improvizovanému pelechu.
Hikari
Tým Tamaki
Les
Množství informací, které ze sebe Nezuma vysypal, bylo ohromující. Skoro se jí až nechtělo věřit, že toto všechno skutečně zvládl zjistit, aniž by si ho kdokoliv všiml. Byl skutečně tak dobrý, nebo Fujibayashi tak nepřipravení?
Tamaki měl ale pravdu. Pokud by se mu to nepovedlo, dostal by se do obrovského maléru.
Kdyby si nepovzdechl už ANBU, udělala by to Hikari.
Nemělo smysl se na Nezumu zlobit. Faktem bylo, že jeho lehkomyslný plán díky bohu vyšel, a on se v pořádku vrátil i s cennými informacemi, díky kterým budou moci ráno vše mnohem lépe naplánovat.
Na to ale byla potřeba energie.
„Bežte se vyspat. Vezmu si poslední hlídku. Ráno musíme být všichni odpočatí,“ zvedla se Hikari a nechala svá slova chvíli vyznít, načež se vydala na obchůzku. Hodlala se ujistit, že Nezumu zpět nikdo nesledoval. Mladík celou noc nespal, takže nedávalo smysl po něm chtít držet poslední hlídku. Potřeboval se vyspat stejně jako ostatní.
A kromě toho si nemyslela, že by ještě usnula. Chvíle, kdy se s nimi bude muset podělit, co vlastně hledá, se blížila, a ona si nebyla jistá, jaký z toho měla pocit...