No future -II- Nami-chan
„Minato… růžovou nebo béžovou?“
„Jakou chceš…“
„A bílý, vyšívaný ubrusy nebo hnědo-béžový nevyšívaný?“
„Jak chceš…“
„Minato..“
„Jaký chceš!“
„Ach jo…“
Odtrhnu se od okna a vyskočím na střechu. Minato sice nevypadal moc nadšeně když na něj Naoko mluvila, ale přesto je mi tak nějak divně. Tiše a hlavně nenápadně přeskáču pár střech a dopadnu na zem. Přede mnou se rozprostírá nevelký, holý palouk. Vydám se přes kraťoučkou trávu ke kameni až úplně na konci. Chvilku jen tiše koukám na jména vyryta do plochy, pak je přejedu prsty a nakonec dlouze vzdychnu.
„Aki-sama kde to jsme? Líbí se mi tu! A Baxí taky! Asi jí udělám domeček… smím?“ otočím hlavu a nepřítomný pohled k Nami běhající kolem.
„Můžeš Nami… jen se neušpiň!“ odpovím a jen sleduji jak si opatrně přidřepla na zem a začala s králíkem jako by chodit.
„Zkusím ti najít pana králíka Baxí! Děkuji Nami-chan!“ Nami mění hlasy a dělá že mluví i za králíka.
„Ake.. proč jsi mě pozorovala v kanceláři?“ ozve se za námi.
„Jen…. Jsem se chtěla podívat co děláš..“ odpovím Minatovi opřenému o strom.
„O… Aki-sama kdo to je?“ zvedne se Nami a i s králíkem přiběhne ke mně a nejistě se za mě schová.
„To je Minato Uchiha Nami… hokage Listové!“ odpovím.
„Ha…Hai!“ kývne Nami a odběhne kousek pryč ke kameni, kde si zase začne hrát.
„Kdo to je?“ optá se Minato a přijde až ke mně.
„Namiko Katashi… moje týmová partnerka!“ vysvětlím.
„Páni nějaká malá ne?“ zavrtí hlavou Minato.
„Chm.. je jí 16. Když byla malá její otec zbyl její matku. A pak Nami začal urážet a nadávat jí. Ponižovat a tak. Stala se z ní schizofrenička. Nakonec zavraždila celou svojí rodinu a zůstala ve stádiu pěti let. Sice se chová jako pětiletá ale přesto normální! Když jí někdo urazí nebo naštve ozve se, jak říká, její druhá dospělá polovička. Začne mluvit k sobě a můžu tě ujistit že když je v tomhle stádiu je téměř nezastavitelná. V tom případě odcházím i já. Je schopna zabít každého na koho její druhé já ukáže. A to může být třeba někdo kdo se na ní jen špatně podíval.“ Objasním a vzhlédnu k Minatovi. Nevěřícně kouká ne tu malou, naivní holčičku hrající si s králíčkem.
„Aki-sama… můžeme se s Baxi projít po lese?“ vyhrkne najednou a zvedne se.
„Jistě Nami… ale za chvilku se vraťte.. budeme muset jít!“ Nami kývne a odběhne do lesa.
„Proč ti říká Aki-sama?“ promluví Minato když její blonďaté kudrlinky zmizí v keřích.
„Myslí si že jsem její sestra Aki. Ona si totiž pamatuje všechno před tím než všechny zabila. Takže si myslí že Aki ještě žije. Je to docela výhoda… jsem jediná koho poslechne.Ale… je zvláštní, že i její druhé já si to myslí…“ Vysvětlím.
„Nechceš jít třeba ke mně do kanceláře? Začíná být vážně zima… a hele.. začal padat sníh!“ usměje se Minato a ukáže na vločku která mi přistane na nose. Chvilku na ní jen tiše koukám a pak zvednu hlavu k nebesům. Šedé mraky se linou celou plochou, občas se sem tam mihne záblesk mléčné až namodralé barvy a opravdu. K zemi se snáší stovky,… ne tisíce malých, bílých vloček. Tiše dopadají na zpustlé okolí, jako by chtěli tu ponurou barvu podzimu zakrýt bílou peřinou.
„Brrr…“ otřepe se Minato a začne si foukat na dlaně. Zvednu holou ruku, ze které se mi sveze rukáv a natáhnu jí k nebi. V husté závěji mi na dlaň, loket, rameno, zápěstí,… zkrátka na celou paži dopadají v nepravidelných intervalech maličké krůpěje. Plna očekávání na ně hledím,… ale… nic se neděje. Zesmutněle svěsím hlavu k zemi a nechám ruku volně spadnou vedle svého boku.
„Ake co je?“ nechápe Minato. „Jsi v pořádku? Nebolí tě něco?“
„Nebolí tě něco… řekni Minato, může kámen něco bolet? Může strom něco cítit? Může mi být zima? Ne… jsem jako mrtvá. Znecitlivělá, ochromená… bez citů, emocí či citu pro věci. Podívej, je ti zima… moje tělo necítí ani vítr, ani chlad…. Ani tvůj dech necítím!“ Zavřu oči a nechám si přes obličej spadnout pár vlasů.
„Ale Ake..“ zvednu obličej. Minato stojí přede mnou a drží mě za ruce.
„Vidíš? Ani to že se mě dotýkáš necítím! Jsem loutka! Když jí upadne ruka přiděláš ji, když se jí zlomí noha uděláš novou,… když s ní hodíš o zem, nic necítí…“ uhne pohledem.
„Ale… vždyť tvoje tělo je… a ty jsi..“ začne ale já ho přeruším.
„Ne Minato… nesnaž se mě litovat! Sama jsem se už smířila s tím, že se to stalo. Vlastně začala jsem se brát jako výhodu! Jsem skoro nezranitelná!... Vzpomínáš?“ otočím se k náhrobku. „Tady jsme se naposledy viděli! Taky padal sníh. Už je to dávno…“ pousměju se.
„Jo… dost věcí se změnilo! Ty ses změnila… jsi teď taková, chladná!“ poznamená on.
„Hm…Ty ses taky změnil. Dokázal ses vypracovat až na hokage. I když… vlastně mě to ani moc nepřekvapilo. Vždycky jsem věděla, že se jím jednou staneš!“ usměju se.
„Vážně? To jsem byl tak vážnej i před deseti lety?“ uškubne se.
„Ne… před deseti lety jsi byl jen frajírek co se chtěl předvádět!“ usměju se sladce. Minato nahodí takový zvláštní výraz. Nevím jestli se zlobí nebo ne.
„To byl vtip! I když… na začátku když jsem tě poznala jsem tě vážně nemohla ani vystát!“ zahihňám se.
„Skvělý!“ poznamená suše. „A co teď?“ zvedne ke mně oči.
„Aki-sama!! Aki-sama!! Jdou sem… jdou sem lidi z vesnice!!“ Nami přilítne celá uřícená a kousek přede mnou zakopne a spadne na zem.
„Nami!“ vykřiknu a doběhnu k ní. Je v pořádku jen se jí ztěžka dýchá. Vezmu ji na záda a otočím se k Minatovi.
„Ještě jsi mi neodpověděla!“ řekne.
„Já se ještě vrátím! Neboj se!“ usměju se. Pak vyskočím na blízký strom a rozeběhnu se pryč.
„Hokage-sama! Dobrý den!“
„O..oh Kazuki rád vás zase vidím!“
Hahááá dokopala jsem se k dalšímu dílu!! Možná se mi vrací psací mozkové buňky xDD mno nic... je to aspoň delší!
Je to suprový
Oficiálnš jsem Jashinistkou!!!
Říkali mi že žiju fantasií. Skoro jsem spadla ze svého jednorožce
Učitelé tomu říkají opisování. My týmová práce.
Škola není hospoda aby se v ní vysedávalo každý den.
Život je jako žebřík do kurníku. Krátkej a pos.anej.
Otázka: Co škola? Odpověď: Pořád stojí, sv.ně.
Jě těžké být deb.lem, konkurence je příliš veliká.
Kto mlčí, nemusí vždy souhlasit..
Možná jen někdy nemá chuť diskutovat s idiotama.
škoda že je to tak useklé a nenavazuje to na předchozí díl ale jako vžy dobré
super, ako vždy, nemám slov len pamätaj na jedno SPRÁVNE PÍSMENÁ
FanFiction by Tomsen
môj pokus o poviedky, poprosím ak by sa dalo prečítať a potom okomentovať
kawaiiiiiiiii som happy happy super dielik
http://s6.bitefight.sk/c.php?uid=73945
Paráda! fakt úžasný, holka, ty jsi Kabrňák!
Ta malá holka se mi nelíbí xD
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
jujky .. to je moc krásný
Ima koko ni iru jibun wo shinjitai...Chci věřit sám v sebe tady a teď
Twe... Jak jsi popisovala Nami, tak jsem si úplně vzpomněla na Akiho TT_TT
_____________________
Jsem hrdým členem FC Naruta, FC Sasoríííka n_n, FC Minata a FC Kobylky v pyžámku
FC Kishimoto Masashi xD
Motta: Nejdříve skoč, potom přemýšlej, co dělat. xD
Smrt je jen vykoupení do nového života...
Tím se řídím já!!
Smeťák s mými FeFes xDD
Můj blog xP
krásný ... takový strašně dojemně romantický xD (ignorovat xD , já jsem vysazená na romantiku-sama xD) a ta Nami má zajímavou minulost. Těším se na další díl
Komu nešibe s námi, tomu s největší pravděpodobností šibe s někým jiným...
supr aj u nich sú Viance? Alebo len zima? tak tam aspoň sneží, pekný diel
Stále žijúca nostalgia a začiatky...
Pred konfliktom veľký múr padne,
ten veľký na smrť, smrť náhlu a oplakávanú,
narodený ako nedokonalý: väčšiu časť prepláve,
Územie blízko rieky sfarbené krvou.
pěkný.... pokráčko rychle
Supr pokráčko! Teším sa na další dielik! XD
Pomalu ale jistě (a krásně) se nám nový příběh rozvíjí, čím dál víc se těším na hlavní zápletku
Quilibet fortunae suae faber
The Sealed Kunai - nejlepší dokončena Naruto FF
uu..to je hezký dílek líbil se mi
Protože mi většinou zabijí postavy, které si oblíbím, tak už to nedělám. Ale Utakata byl prostě fešák!
Sea: juj.. ty jsi asi tu první část nečetla viď? xD
v tom ději se tak nějak ztrácím...
"If you're remembered, you're alive. If you're forgotten, you're dead."
seinka také občas píše
Jé krásný .. opravdu moc senzační druhá řada a taky jsi se zlepšila v psaní (neříkám,že jsi psala špatně,ale tedka to je lepši !!)..
> Všechno bude ..až na ten můj rozum.>.<
>Nedůvěřuji velbloudům a všeobecně nikomu, kdo dokáže týden nepít!.
>Miluju svůj Avatar.. Miluju Ikuta a tady mu to sluší :***** _
> Neumim kreslit ,neumim psát,ale za to umim pěkně nas*at xDD
> Spam Netrpělivost a Pomelej Net Forewáá
nádherný.... sem tak moc ráda že píšeš pokračování na New Generation..... a je to opravdu.... moc ale moc povedený..... s tou Nami je to originální..... moc se těším na další dílek....
*Noblesse Oblige*