Ponožky v sandálech 004, Je tu ještě Tsunade

Jiraiya očima sledoval pohyby Akyu, vlnící se do rytmu hudby, která se linula z rádia restaurace. Akyu si to zjevně užívala a nevnímala Jiraiyu, který na ni už několikrát volal, aby toho nechala a šla si za ním sednout. Jenže ten alkohol s ní dělal divy.
"Buď jsi ohluchla z té hudby, nebo ti vážně hráblo!" zakřičel na ni Jiraiya, ale Akyu se na něj ani nepodívala. Prostě mu vůbec nevěnovala pozornost a místo toho se lepila na nějakého supermladého chlápka, který, jak sama řekla, byl podle jejího gusta a Jiraiya se mohl ukousat žárlivostí. Poprosil barmana o další sklenku, usrkl si z ní a mrzutě se znovu otočil na celkem udýchanou Akyu, která si právě mířila odpočinout na židli vedle Zvrhlíka. Jiraiya do sebe rychle nalil whiskey, zaplatil a dřív než si Akyu stihla sednout vedle něj, vstal.
"Co děláš?" zeptala se ho zamračeně, když do něj vrazila.
"To jsem nechtěl, promiň." vykoktal Jiraiya, protože jeho plán byl před Akyu rychle utéct a místo toho tady do ní vráží. Akyu tedy pokrčila rameny a objednala si.
"Počkej, ty někam odcházíš?" zeptala se potom překvapeně a chytila Jiraiyu za ruku tak, aby nemohl odejít. Ten se jí ale vysmekl.
"Jo."
"A to jako proč? Ty se na mě snad zlobíš? Vadí ti, že jsem s ním tancovala?" Ukázala na chlápka a Jiraiya jenom pokrčil rameny, stejně jako před chvílí Akyu a pohled mu tupě směřoval do země.
"Můžeš mi odpovědět?" Dožadovala se odpovědi hodně nervózní Akyu. Jiraiya začal zvažovat možnosti, i když pod vlivem whiskey byl ve svém přemýšlení značně omezený. Buď řekne, že se na ni zlobí, ale pak bude muset vysvětlovat, že nedokáže překousnout toho chlapa, ke kterému se tak lísala. Nebo jí řekne, že ne a vyhne se tak jakémukoliv vysvětlování.
"Na co že ses mě ptala?" zeptal se unaveně a předstíral, že se mu klíží víčka. Akyu protočila panenky a otázku mu zopakovala.
"Ne, nezlobím. Můžu jít?" Akyu tedy spokojeně přikývla a Jiraiya ji tam nechal samotnou, jenom s NÍM. Nemusel přeci vidět, co tam asi budou dělat, vlastně už jen z té představy se mu obracel žaludek. Jiraiya se v ten okamžik přistihnul, že je žárlivý jako pes, kterému seberete jeho oblíbenou hračku a dáte ji kočce. Plácnul se tvrdě do obou tváří, aby se vzpamatoval, i když to tedy moc nepomohlo, a bolestně zasyčel.
"Snad nejsem tak majetnický." zašeptal do tmy, ale tuhle vyřčenou myšlenku okamžitě zavrhl stejně, jako zavrhl možnost, že by se snad na Akyu jakkoliv vázal.
"Jsem přeci Žabí poustevník! Všechno dělám na vlastní pěst a na nikoho se nevážu!" Přesvědčivě a rozhodně zaburácel do tmy a přitom před sebou symbolicky zatnul pěst.
"Ale je tu ještě Tsunade..." Už si vůbec nebyl tolik jistý, co k němu Tsunade vlastně cítí, jestli vůbec něco, protože po tom kouzelném polibku mu jenom tak jednoduše oznámila, že spolu být nemůžou a utekla. Zvrhlík absolutně její činy a myšlení nechápal. Vlastně jakkoliv chápat ženy mu dělalo problém a i když se jimi vlastně celý život zabýval, pochopit způsob jejich myšlení nedovedl.
Jiraiya se toulal po Konoze a naslouchal zvukům poněkud živějšího nočního města. Měsíc byl v úplňku a to Jiraiyu dostalo do jakéhosi vnitřního neklidu a tak to ventiloval hádáním se sám se sebou. Nebo že by to snad nebylo kvůli měsíci?
"No vida! My o vlku a vlk za dveřmi." pomyslel si Jiraiya, když si všiml Tsunade vycházející z nějakého podniku. Tsunade si ho ale nejspíš nevšimla, což bylo vlastně dobře, protože Jiraiya se s ní rozhodně nechtěl potkat. Rozhodně ne teď, když je cítit alkoholem a jeho chůze o něm lecos vypovídá. Už už se chystal se obrátit a odejít, ale spatřil, jak ze stínu domu vyšla nějaká postava, mrštně se přemístila k Tsunade, chytila ji za vlasy a táhla ji k lavičce. Jiraiyovi se zatajil dech a na vteřinu se mu zastavilo srdce, které potom začalo bušit ještě tisíckrát rychleji než předtím. Vnímal, že mu úplně zdřevěněly nohy, a když se konečně přinutil s nimi pohnout, přiblížil se blíže k nim, aby slyšel jejich rozhovor, ale ne zase moc blízko, aby si ho nevšimli.
"Buď ticho kočičko, nebo bude zle." Slyšel hodně zřetelně toho muže, který mluvil na Tsunade a přitom ji surově držel za tváře tak, aby se mu dívala do očí. Jiraiya byl dost blízko na to, aby jim oboum viděl do tváře. Viděl, že ten muž měl krátké vlasy, strniště na bradě, neoholený knír a ostré rysy. Byl oblečený do elegantního obleku a taky se pohyboval spíše jako normální občan, takže to vypadalo, že rozhodně není žádný Shinobi.
"Proč by se ale Tsunade nechala napadat někým takovým?" problesklo Jiraiyovi hlavou. Měl sto chutí jí pomoct, ale věděl, že teď na to není vhodná doba a jedním z důvodů bylo právě to, že byl dost opilý.
"Nech mě!" zakřičela Tsunade, když jí muž začal víc tahat za vlasy.
"Jestli budeš řvát, nacpu ti do té pusy hadr." upozornil ji se vztyčeným ukazováčkem, ale Tsunade nepřestala. Muž tedy splnil, co jí před chvílí řekl a do pusy jí dal nějaký kus umaštěného hadru, potom vstal a vlasy jí pustil. Tsunade se po tvářích začaly koulet slzy a tak se sesunula na kolena, sepjala ruce a začala ho prosit, aby toho nechal. Jiraiya si všiml, že má na rukou velké fialové modřiny a úplně rozedrané klouby.
"Vstávej!" rozkázal muž, usmál se na ni a olízl si spodní ret, Tsunade se tedy pokusila vstát, ale nešlo to. Muž jí pevně stiskl ruku, div ji nerozdrtil a škubnul k sobě tak, aby se jí podařilo zvednout. Tsunade vyšel z mezery v puse, kde neměla hadr, krátký sten způsobeny bolestí a tak si hned pusu zacpala rukou a zavřela oči, protože přesně věděla, co přijde. Muž se po ní ohnal a Tsunade vlepil na tvář facku. To už Jiraiya nevydržel a musel se odvrátit, nikdy by do sebe neřekl, že je taková poseroutka. A čeho se bál? Toho chlapa? To byl přeci nesmysl, vždyť toho by zabil levou zadní. Byl by na něho snad i skočil, ale vzhledem k tomu, že tam s ním byla Tsunade... Nemohl se ani pohnout, i když věděl, že by ji tak zachránil.
Tsunade i s tím chlapem mu zmizeli z očí a Jiraiya se svalil na trávu a obličej skryl zoufale v dlaních. I když on je úžasný a nepřemožitelný Jiraiya, má svoje slabé stránky a jednou z nich je právě tahle žena.

Jiraiya se probudil na pohovce u televize a zjistil, že ho totálně bolí za krkem. Bylo to nejspíš z nepřirozené polohy, ve které po zbytek noci spal. Když si vzpomenul na všechno co se včera večer stalo, opustila ho veškerá chuť něco dělat a tak si raději znovu lehl a pozoroval bílý strop nad sebou.
"Do háje, co mám teďka jako dělat?" Položil si ruce za hlavu, ale potom se přinutil vstát.
"Neměl jsem včera chlastat." řekl a chytil se za hlavu, která ho ze včerejška ukrutně bolela. Potom se rozmáchl a pěstí udeřil do zdi a tím ji prorazil. Kousky zdi mu nalétaly do očí, které mu z toho rázem zrudly a začaly slzet. Jiraiya si naštvaně oči promnul, ale tím jenom kousky v nich rozptýlil.
"Kdybych byl střízlivej, tak bych nebyl zbabělec a zabil bych toho hajzla, kterej to Tsunade udělal!" Dával si za vinu všechno, co se včera stalo. Ale co když ten chlap Tsunade týrá už déle? A co když je právě on tím důvodem, proč s Jiraiyou nemůže být? Konečně si Jiraiya přestal všechno vyčítat a začal myslet logičtěji. Potom ho napadlo, že by se s celou věcí mohl svěřit Akyu, i když nejdřív kvůli včerejšímu večeru nechtěl, ale potom si uvědomil, že Tsunadino bezpečí je důležitější, než nějaká jeho nesmyslná žárlivost. Tak tedy vyšel z bytu směrem k obchodu, ve kterém Akyu pracovala.