Drabble maraton; 2. kolo

Nepodceňujte válku! NIKDY!

Zataženo. Nikde nikdo, jen blondýnka choulící se u jednoho z hrobů.
Jak moc chce vidět jeho usměvavou tvář. Spustí se déšť, který ji vtáhne do těch bolestných chvil. 3. Velká válka nindžů. Bylo stejně mokro, jako nyní... Ale tehdy se tam vznášelo ještě něco jiného. Pach krve, výkřiky umírajících na jedné a bojový ryk na druhé straně. A uprostřed toho všeho on! Věděla to. Nezachrání ho... Věděla to! Ale přesto dál plýtvala svojí chakrou. Cítila, jak se poddává emocím. Chytil ji za ruce a naposledy se usmál. Blondýnka otevřela oči a zašeptala: " Dane. Jakápak to Hokage. Děti... Nepodceňujte válku! Nikdy!"

Ookami Kishin Ochizoku Amaya-chan :3

• Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Ten antitalent Madara! Nemohol byť trošku ohľaduplný? Použiť techniku môjho starého otca a rozpíliť mi telo? Aspoň mi mohol podať nejaký časopis alebo rovno kunai nech sa zabijem. Do pekla s ním a jeho xichtom.

Načo som vôbec vstúpila do tejto vojny? Aj tak nás všetkých zachráni Naruto.

Do šľaka! Moje nohy! No tak toto už nie! Toto prehnal ten starý úchyl. Toľko úsilia, toľko emócie čo som dala do techniky nech vyzerám ako mladá dvadsaťročná fešanda a on mi kvázi oddelí moje nohy od môjho perfektného tela? Tuto sranda končí!

„Katsuyu, zachráň mi nohy! A potom tamtých polomŕtvych Kage...“

Prší. Pátý den v kuse. Promáčení jsme byli už první den, to už nevnímáme, horší je to lepkavé bláto na zemi. Skrýváme se v nízkých keřících netroufajíce se ani zpříma postavit, a na oheň nebo stavbu stanu můžeme rovnou zapomenout. Kdykoliv se totiž mohou objevit nepřátelé. Přesněji řečeno, měli se tu objevit už před třemi dny, a proto tu také hlídáme. Jenže se nikdo neobjevil, ani nepřišel rozkaz k návratu. Tak ležíme v blátě, promoklí, prochladlí, nevyspalí, a dochází nám jídlo. Anko už stěží hlídá své emoce a já jsem rozkousal snad devítisté stéblo trávy. Ale i tohle je válka.

K naději

Tohle je válka! Její zvuk všude rezonoval, pach se nesl vzduchem, byla cítit všude, kam vkročila. Nářky raněných, poslední vzdechy umírajících, unavené přesto uklidňující hlasy mediků. Nemohla zachránit všechny. I když chtěla.
„Madam, došly nám obvazy!“
„Shizune, dochází dezinfekce!“
Dochází místa v polní nemocnici… A jí ubývají myšlenky. Jakékoli. Emoce dávno potlačila. Jak jinak by člověk vydržel lehávat vedle smrti, probouzet se s ní a vědět, že vy jste jedinou možnou překážkou chránící životy ostatních?
Běhá od lůžka k lůžku, kooperuje s ostatními divizemi, členy své vlastní divize posílá do chřtánu bohyně války. K čemu se vlastně upíná?
K naději…

Prednáška

„Vojna je hrozná vec nie je to nič čo by chcel človek zažiť. Tí ktorý vojnu nezažili si myslia, že to nič nie je. Preto mnoho mladých túži po vojne. Myslia si že prídu, zabijú pár nepriateľov a stanú sa z nich hrdinovia. Toto sú tie najklamlivejšie myšlienky ktoré môžu mať. Vojna je celá o niečom inšom. Je hlavne o emóciách. Väčšinu času strávite tým, že sa skrývate v skrýši alebo v zákope a dúfate, že sa vám nič zlé nestane,“ vysvetľoval šedovlasý sensei žiakom akadémie. Jeho rozprávanie sa zakladalo na bohatých skúsenostiach z početných bojov ktoré zažil behom vojny.

„Tohle je válka.“ řekl mi. Nevěřil jsem mu. Emoce ve mně bubnovaly jako kapky deště na střeše. Nemohl jsem to vydržet. Byl jsem celý napjatý. Chtěl jsem zaútočit, ale nemohl jsem. Měli jsme úkol. Pouze sedět a čekat. To ale nejsem já, abych něco nezkazil. Vběhl jsem přímo do střely letícího kunaje. Mihl se kolem mě stín a odrazil letící kunai. No ovšem, Velký a úžasný Obito, musel být opět zachráněn hloupým a “dokonalým“ Kakashim. „Dostal si pokyn, Obito.“ ale jistě, Obito je ten nejzbrklejší ninja ve vesnici. Nasupeně jsem se otočil,„Kakashi je idot!“ mrmlal jsem si pod vousy.

Proč??

Bylo to jasné... „Vypukne válka.“ Když to Gaara řekl, myslel jsem, že omdlím.
„Proč?“ řekl jsem zmateně. Gaara se postavil. „Zítra začíná válka mezi Skrytou Listovou a Písečnou.“ Dveře se zabouchly a Gaara byl pryč. Spadnul jsem na kolena. „Proč... Sakra proč?!“ Stekly mi slzy... Pak už jsem viděl jen černo. Probudil jsem se v nemocnici.
Sakura brečela: „Naruto... Žij... Prosím!“ Začal jsem se chystat na válku. I když jsem se snažil nejvíc, jak jsem mohl, pořád se mi v hlavě ozývalo: „Zabiješ Gaaru...“ Válka... Ve válce jsou zranění a hodně lidí neuhlídá své emoce. Brečel jsem,bál jsem se...

Černobílá válka

Tma, chlad, vůně krve a insekticidové kolínské...
„Dej mi to!“
„Je to moje, já to dostal!“
„Co máš s Hidanem?“
„Nic, co bys nevěděl.“
„Že ti zase dal takovou porci a mně nic.“
„Neřekl sis.“
„Nestuduju seznam jashinistických svátků.“
„Víra se upevňuje i mimo svátky, to nevíš?“
„Hmm…nejíš Hidana, že ne? Nechci, aby mě zase bolelo břicho.“
„Tak zařaď vlákninu.“
„Zeleninu? Copak jsem kanibal? A dej sem taky kousek, vrrr!“
„Au, co blbneš?!“
„Cloumaj se mnou emoce.“
„Ještě jednou mě kous…hele koukej navalit to ucho, zloději!“
„Blbče!“
„Kaktuse!“
„Zubatá petrželko, haha!“
„Počkej, já tě…!“
„Nechytíš, nechytíš, nezabiješ, neéésníš!“

P.S.

Myslím, že žánr drabble to formou asi úplně nesplňuje, pochopím, když to neuznáš .

Já si to prostě vydupu!

„Naposled říkám ne!“ řekl plešatý Pein osobě za stolem.
„Tak dost! Tohle je válka!“ Zakrákal Kakuzu a třískl rukou o stůl, který tak rozdrtil. Posledně v něm emoce tak vřely, když mu Hidan probodl kufřík s penězi. Ze stolu vypadla pokladnička, po které Kakuzu chňapl a zdrhal. Začal běhat po sídle, ničit stěny a nábytek, aby nalezl všemožné pokladničky a kufry, které házel velkým černým obludám.
„Okamžitě přestaň! Dostaneš těch šedesát procent...“ prohlásila Asura a rozhlédla se.
„Já věděl, že si ty prachy vydupu.“ usmál se maskovaný.
„…a použiješ ty peníze na opravu všeho, cos rozbil.“ ušklíbl se vítězoslavně Pein.

Mimo misi

Děsná blbost, vím. Nebudu se divit, pokud se to neuzná. Jen jsem nechtěl napsat něco ve stylu "klasické" války, ve které všichni pociťují smutek, atd.

Aka-test

My Category: Kakuzu-= click to take @ NerdTests.com =-

Válka byla na spadnutí. Stál jsem na vyvýšeném místě a dokončoval svou řeč. Lidé začali skandovat a já věděl, že mé emoce a pocity pronikli až k nim. Bylo to něco naprosto úžasného! Byl jsem tak neskutečně šťastný, nikdy by mě nenapadlo, že jedním proslovem dokážu přimět všechny obyvatele okolních vesnic ke sjednocení. Byl jsem na sebe hrdý, ale na to teď nebyl čas. Připojil jsem se ke své jednotce. Studený vítr si pohrával s mými rudými vlasy a já dal rozkaz k útoku. Mé srdce tlouklo, jako o závod. Nepřítel přichází, musím všechny ochránit i za cenu vlastního života!

Přátelé
Píchnout, bodnout, ať teče červená, ať se ztrácí v trávě, vsakuje do země!
A znova říznout, hele, brachu, tahle tepna ještě bije a já to cejtím, pracky vzhůru, nech mě dělat svoje – šmik, přesně takhle mi to vyhovuje, přesně takhle mi to jde.
Co mi je do mnichů, lítosti a nějakejch blbejch emocí, modlit se, kurňa, hoši, to já umim nejlíp. Hej, čučte, jak se modlím, modlím se a krev stříká, co z toho, že za mě se prej nikdo nemodlí, nikdo to neumí bezvadnějc než božskej Hidan! Válka je kámoš. A já vám ukážu, že kámoší i s váma.

Btw:

Nejsem psychopat, vážně ne! xD Tak jsem stejně jako minule neplánovala nic napsat, mno... Opět se nezúčastním mise, je to mimo soutěž; stávající hodnost mi vyhovuje a body si přidávat nebudu, jsem jen dozor. Ať se vám daří v tvoření!

. • Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...

...

. .a 340. Hell yeah!
. .Aku začíná chápat a dřímat...
...„Ale proč chtějí všechny OC pomáhat s výběrem šatů zrovna Hinatě?“ (Kakari)
. .„Žádný Hatake není veselý...“ (Sayoko)
.
. .Hrdá členka a se Sayoko spoluzakladatelka Spolku Žroutů knih! Naši závislost na knihách nelze ovládnout. Založeno 12. 3. 2009; Kdo fandí knihám, ať se přidá. Žrouti všech žroutů, spojte se! A hlavně rádi čtěte ^^

Členové: Sayoko, Akumakirei, K.Iwi, Leiko, Dantuška, nettiex, sajo-nara, Minata, Memphisto, hAnko, Ayame-sama, kushina-hime, Mirek93, Rein, Yamata no Orochi, Adam Švorc z Nemanic, TsuchiKim, ni.kola, Kameko-sama, výtlems.kissa, -_-Aya-_-, Kitsumo, elficek, himiTsume, Buuublinka, DeiDei girl-uchiha, lacca, nellynuska, Yuki Kaze-san, Kaia-chan, Faith, zrůda-SaNaSu, Namika, l.i.ch., Oneran, Juubi, Conner Uzumaki, Anegiri, Joanne, Miky-chan, sannin Naruto, Otaku-chan, narutorolo321, Killer_Bee, Hinata-Hyuuga-chibi, Adel-san, Gloria Uzumaki, Nightmare moon, Yamako, Hyuuga_Shikamaru

Pro přihlášené: Nemusíte si kopírovat seznam členů, mění se, a proto aktuální najdete vždycky u mě. A do podpisu si nic dávat nemusíte, nebo si můžete vymyslet jinou (originálnější) poznámku než tu nahoře, je to jen na vás :)
_____________...
Členka Klubu gazdovské parenice: Klub je hrdým podporovatelem a spřízněncem Kultu pána Pomela, aneb NAJLEPŠÍ PRODUKT A NAJLEPŠIE OVOCIE SA OFICIÁLNE UZNALI A SPRIAZNILI! NECH ŽIJE PARENICA A POMELO! Klub gazdovské parenice je hrdým podporovatelem a spřízněncem klubu gangsterů. Zaplétáme se do nelegálních obchodů, aneb postupně ovládáme podsvětí..., rovněž je podporovatelem a spřízněncem klubu za ovce (aneb bez nich bychom neměli co opěvovat); a KPP (kultu pracího prášku), bez nich by naše "uniformy" nebyly tak zářivě bíle.

Sasukeho sen
Je to dávno co jsem bojoval ve válce. Mnoho mých přátelů přišlo o život a já kvůli tomu ztratil jakékoliv emoce. Myslel jsem si, že to nejhlavnější je pomsta. Ale kdybych tak věděl jak jsem se tehdy mýlil. Skoro jsem tím zničil sám sebe. Když válka skončila a já se rozhodl usadit se, nemyslel jsem si že by mě minulost dohnala. Vše co mám, jsem už dávno dal svým dětem. Doufám, že nebudou jak já a že nezasvětí svůj život pomstě a temné straně. Tohle je můj odkaz pro ně z tohohle nekonečného sna. Chci se vratit. Velmi mi chybíte.

Neprehrám!??

Rýchlym pohľadom si preveril situáciu na bojovom poli. Čo asi nepriateľ zamýšľa? Ešte pred chvíľou sa mu to zdalo jasné, ale teraz začínal strácať istotu. Nie, nie. Neistota je emócia, ktorú si nemôže dovoliť. Ba ani zlosť nad práve dohorenou cigaretou. Pocítil nutkanie zapáliť si ďalšiu, ale rozhodol neurobiť tak. Dal predsa sľub, že už nebude toľko fajčiť teraz, keď... Svoju vnútornú vojnu však prehral ešte skôr, ako začala. Nie, keby si teraz nezapálil, vyzeralo by to, že niečo nie je v poriadku. Ležérne si pripálil a so sebavedomým úsmevom posunul hrací kameň. Shikamaru zívol a ťahal tiež. Ďalšia porážka!

Rozmýšľal som, či sa shogi rátajú za vojnu, ale keby aj nie, prepašoval som do príbehu vnútorný boj, tak niečo z toho musí výjsť.

Příběh hraček

Dřevěný koník prosvištěl kolem jejího ucha. Třísky, ve které se proměnil po nárazu do zdi, by nikdo nespočítal.
„Jo, to bylo dost těsně, ségra...“ usoudil bojácně upatlaný chlapeček a schoval se za ni.
„Tak tos přehnal, skrčku! Tohle je válka!“ zařvala blondýnka a mrskla cínovým vojáčkem na druhou stranu pokojíčku. Za barikádou z matrací se choulil rudovlasý hošík. Zachvěla se mu bradička. Jak dlouho ještě dokáže udržet emoce na uzdě?
„Má dost,“ odrazoval Kankurou starší sestru od hodu hadrovou panenkou. Marně.
Shukaku zařval.
„Tak co, ségra, pořád ti to přijde jako dobrý nápad?“
„Sklapni!“
„Já ti říkal neber mu medvídka...“