Můj život trochu jinak 02 - Nová mise?

Nevím, jak se mu podařilo dostat se z nemocnice, ale právě teď Naruto dorazil do Ichiraku a objednal si svou obvyklou a oblíbenou porci ramenu. Když dojedl, šel trénovat na louku kousek od Konohy. Trénoval asi půl hodiny, potom si jen lehl do trávy a díval se na nebe. „Je až moc neobvyklé, že je takhle v klidu.“ Pomyslel jsem si a čekal jsem, co bude dál. Nečekal bych, že mě bude zajímat Narutovo divné chování, ale prostě jsem musel zjistit, co mu je. „Možná je to tím, že se celé dny jen nudím a nic nedělám.“ Zamyslel jsem se po chvíli. „Ano, to bude ono.“ Odpověděl jsem si sám sobě znuděně. Odmítal jsem si totiž přiznat jakýkoliv zájem o tohohle kluka.
„Opravdu jsem s Kyuubim mohl mluvit, nebo se mi to jen zdálo?“ Přemýšlel Naruto nahlas. A já jsem se ušklíbl nad tím, jak mi říká. Nesnáším to. „Takže tohle je jeho problém? A proto se chová tak divně?“ protočil jsem oči.
„Vlastně si to můžu ověřit.“ Dodal, začal se soustředit a zavřel své modré oči. Objevilo se u mě jeho podvědomí a Naruto rychle našel mříže a pečeť, která mě držela uvnitř něho. Dost jsem se divil, že to dokázal, najít mě a objevit se tady.
„Možná není tak hrozný.“ Problesklo mi hlavou. Srovnal jsem svůj výraz zpět k normálnímu a schoval jsem se ve stínech. Ve tmě zářily už jen mé červené oči.
„Tak když se ti sem konečně podařilo dostat, co po mě chceš tentokrát?“ zeptal jsem se ho, i když jsem věděl, že to bude zase jen nějaká blbost. Začal jsem se už dopředu tvářit otráveně. Narutova reakce byla ukročení dál ode mě. „Bojí se mě.“ Řekl jsem si spokojeně. „Tak to má být.“ Zlostně jsem se usmíval.
„Jen jsem si ověřoval, že se mi to nezdálo.“ Oznámil mi a nejspíš si nevšiml, že to vyznělo docela hloupě.
„Tak sis to ověřil a teď můžeš zase jít.“
„Ne, nemůžu, pořád ti chci pomoct.“ Řekl tvrdohlavě a přišel kousek blíž.
„A já o tvou pomoc přece nestojím. To jsem ti říkal už včera. Jdi pryč, prcku.“ Stál jsem si za svým.
„Jsi tady osamělý, ne? O důvod víc, proč bychom mohli být přátelé.“ Usmál se na mě Naruto, i když mě vlastně neviděl. Zase otravuje s tím svým, pořád dokola. Nepatrně jsem se k němu přiblížil. To myslí vážně? My a přátelé? To je teda pěkná blbost!
„Ne, nejsem, je mi tady dobře. Přátelé? Já nemám přátele, jenom nepřátele. A těch je víc než dost.“ Pokusil jsem se mu vysvětlit. Zdálo se, že to pochopil, ale pořád odmítal odejít. Ano, byl jsem osamělý, chtěl jsem s někým mluvit, nenudit se. Ale nikdy bych mu to nepřiznal. Nedokázal bych to, ani bych nechtěl.
„Říkej si, co chceš, Kyuubi, ale já si stejně budu myslet svoje.“ Zasmál se.
„Nemá to žádnou cenu, neodejde.“ Vzdychl jsem si.
„Osamělost znám dobře, byl jsem osamělý dlouhou dobu. Kvůli tobě. Všichni mě nesnášeli, báli se mě. Ne, báli se toho, co bych jim mohl udělat, co bys jim mohl udělat ty a tvoje chakra. A jen kvůli tomu, že tě zapečetili do mě.“ Dodal už trochu smutně Naruto.
„To mi nemusíš říkat, vím to. Vím to líp než ty. Když tě to tak zajímá, ano, jsem osamělý, hodně. Celé dny jen přemýšlím, nevím co dělat. S nikým nemluvím. Už ani nevím co to je mít přítele, být šťastný. I když to jsem nebyl skoro nikdy…“ Zařval jsem na něj plný zloby a nenávisti.
„Jsi spokojený?“ zašeptal jsem po chvilce. Naruto se na mě jen udiveně díval, nečekal, že tohle někdy řeknu. Vlastně jsem byl rád, že jsem to ze sebe všechno dostal, ale nedokázal jsem tomu uvěřit. „Opravdu jsem to řekl, a opravdu je to tak?“ překvapil jsem sám sebe.
„Já…“ chtěl Naruto něco říct, ale někdo s ním třásl a tak se musel vrátit. Byl jsem s ním zabraný do hovoru, jako už dlouho ne a tak jsem si nevšiml, že sem na louku přišla stydlivá dívka z klanu Hyuuga. Dívka jménem Hinata, která zbožňovala, a snad i milovala Naruta. Jak hnusné. Naruto sebou trhl a otevřel oči. Hned se posadil, čímž se ocitl svým obličejem centimetr od toho Hinaty. Hinata se začervenala, po pár vteřinách zrudla, ale Naruto si toho vůbec nevšiml. Hinata ale i omdlela a tak Naruto nevěděl co dělat. Tahle scéna mě alespoň pobavila a tak zlepšila mou obvyklou špatnou náladu, kterou jsem znal až moc dobře. Naruto Hinatu starostlivě křísil a sklonil se k ní. To ovšem neměl dělat, Hinata se totiž hned probrala, ale když zjistila, jak je u ní Naruto blízko, zase omdlela. Tak ji Naruto nakonec opřel o strom a pokoušel se jí ovívat. Teď už nebyl blízko a tak byla Hinata schopná vstát.
„Hinato, jsi v pořádku.“ Zaslechl jsem častou větu, Naruto jí říkal většinou, když byli tihle dva spolu. Už jsem to nevydržel a musel jsem se začít smát. To se mi dlouho nepovedlo. Stačil mi k tomu ale jen Narutův přihlouplý výraz a rudá Hinata snažící se vstát. Smál jsem se jim škodolibě a zlomyslně, dokud Naruto nepokračoval.
„Um… co jsi vlastně potřebovala?“ uvědomil si Naruto.
„A-Ano. Máš jít za Tsunade-sama, prý máš soukromou a tajnou misi. Zastav se u ní co nejdříve, ano?“ oznámila mu Hinata důvod svého příchodu.
„Super, mise jen pro mě? A Díky.“ Blýskl po ní Naruto svým úsměvem, Hinata se začervenala a musela se opřít o strom.
„A půjdeš se mnou? Jsi milá a aspoň si budu moct s kým povídat.“ Tohle už bylo ovšem na Hinatu moc a za ten strom se rovnou schovala. Naruto opět nechápal a já jsem se znovu musel smát, tentokrát jeho blbosti. Bylo dobré se zasmát, i když jen na chvíli. Přestal jsem se svým smíchem a čekal jsem. Hinata zpoza stromu vykoukla a vydala se s Narutem do vesnice. Za pár minut stáli před budovou páté Hokage a Naruto se s Hinatou rozloučil. Rozběhl se jako splašený, asi se těšil na misi a já jsem si akorát říkal, že je to fakt blázen a že se to nikdy nezmění. Cestou do Tsunadiny kanceláře vrazil do její pomocnice Shizune a zastavil se až o Tsunadin stůl.
„Zdravím bábi Tsunade, takže je tady pro mě nějaká super tajná mise, že jo?“ Usmíval se na ní Naruto jako blbeček a já jsem se jen, současně s Tsunade, ušklíbl a protočil oči.
„Naruto! Uklidni se, jinak ti žádnou misi nedám.“ Křičela na něj Tsunade, které se hned zkazila nálada.
„Tak co je to za misi? Honem, honem, chci to vědět.“ Poskakoval Naruto nadšeně po místnosti.
„Dobře.“ Vzdychla Tsunade. „Takže, je to tajná mise jen pro tebe. Půjde s tebou pouze Pakkun, který ti pomůže najít místo, kam máš dorazit. Nemáš pomocníky z jistého důvodu, který se později dozvíš.“
„Skvěle, mise jenom pro mě.“ Radoval se až moc přehnaně Naruto a já jsem už ani nevím po kolikáté litoval, že je mým jinchuurikim zrovna on. Mezitím vešel Kakashi a přivolal technikou Kuchiyose no Jutsu jednoho z jeho ninja psů – Pakkuna. „Skvěle, další otrava, kterého budu muset vystát pár dní.“ Odfrkl jsem si.
„Musíš hned vyrazit, Pakkun všechno ví, podrobnosti ti poví cestou. Je to těžká mise, takže žádné zdržování, blbosti a chyby!“ přikázala přísně Tsunade a ještě křikla: „Rozchod!“
Naruto se tedy rozběhl domů, všechno potřebné si sbalil a běžel k bráně Konohy, kde na něho čekal Pakkun. „Jenom další nudná mise.“ Pomyslel jsem si, lehl jsem si a položil jsem svou hlavu na zem. „Zdá se, že budu muset buď zase přemýšlet, ležet nebo spát. Nic jiného mi nezbývá.“ Zavrčel jsem do ticha otráveně a ztratil jsem se ve svých myšlenkách. Vzpomínal jsem na minulost, jak jinak.
„Můžeme Naruto?“ slyšel jsem ptát se toho psa.
„Yosh, můžeme vyrazit.“ Těšil se Naruto, vyběhli oba z vesnice a vyskočili hned do korun stromů.
„Takže, pověz mi podrobnosti.“ Zaprosil Naruto a čekal co Pakkun řekne.
„Jistě, jdeme do Skryté Oblačné vesnice, kde budeš spolupracovat s jistou dívkou jménem Nii Yugito. Je to kvůli tomu, aby se posílily vztahy mezi Konohou a Kumou. A taky už víš, že Akatsuki hledají všechny jinchuuriki, ale pořád nevíme proč. To sem ale teď nepatří. Hlavně Nii Yugito je také jinchuuriki. Podle naší Hokage by se tudíž měly zlepšit i vztahy mezi vámi.“ Začal vysvětlovat Pakkun. „S nějakou jinchuuriki?“ Odfrkl jsem si, nesnášel jsem všechny ostatní démony, kromě Nekomaty. Přemýšlel jsem o tom, jaký z mých bývalých společníků to asi bude. „Je tady i jistá šance, že bych se potkal s Neko.“ Uvažoval jsem nahlas. Doufal jsem v to. To už ale ten Kakashiho pes vykládal další podrobnosti mise.
„A teď k misi. Máte za úkol prověřit jistého nukenina původem se Skryté Mlžné. Spáchal mnoho zločinů a přestupků, také je silný, takže si dávej pozor, Naruto. Hned se na něho nevrhej, promysli si strategii a pak něco dělej.“ Pokračoval ve svém přesném výkladu zadaného od Tsunade. „Prý vymyslet strategii? Musím doufat, že ta holka bude dobrá kunoichi, jinak všechno Naruto opět pokazí. A navíc, je tu ještě moje chakra. Nesmím Naruta nechat zahanbit před jiným jinchuurikim, to by bylo trapné i pro mě. Ale vlastně já mám nejvíc síly a chakry ze všech Bijuu, takže se není čeho bát a navíc, co je mi po Narutovi, ne?“ Rozmýšlel jsem všechno, co budu dělat. Nezajímalo by mě to, ale přece jen je ta dívka jinchuuriki. A zajímalo by mě, jestli stejně hloupá, otravná a drzá jako Naruto.
„Tak to je super mise!“ křičel Naruto na celý les a ještě zrychlil.
„I když jsem část nepochopil, ale aspoň se setkám s jinou jinchuuriki. Znám zatím jen Gaaru.“ Dodal k tomu Naruto hloupě, jak už bylo zvykem.
„Jen se tak neraduj, bude to těžké. Yugito ti toho řekne ještě víc. Ona by zatím neměla vědět, že jsi jinchuuriki, ví jen to, že má misi s tebou. Chuuninem z Listové, který se bude snažit být milý a ne otravný, jo? A další plus je, že Yugito má hodnost jounin, takže bude hodně nápomocná.“ Dokončil všechno, co měl říct. Já jsem se rozhodl pro jistou věc, kterou jsem nechtěl udělat, ale musel jsem, kvůli sobě. Vynutil jsem si Narutův příchod ke mně. Ještě nikdy jsem to neudělal, nechtěl jsem, mám své důvody.
„Kyuubi? Copak potřebuješ, chceš se spřátelit?“ Usmíval se Naruto, nejspíš rád ze zadání naší, teda vlastně jeho mise. „Má ze mě mít strach a ne se na mě blbě a úchylně smát.“ Divil jsem se.
„Ne, to opravdu ne, nikdy.“ Ohradil jsem se na něj znechucený jeho nadšeným zájmem o mě.
„Chci, abys mi něco řekl, otravo.“ Křikl jsem po něm.
„Hmmm?“ protáhl Naruto a já jsem začínal být naštvaný, zase.
„Nevíš, jestli není ta holka jinchuuriki Nibi?“
„Ne… ty jí znáš? V tom případě mi o ní něco řekni.“ Ach jo, zase si dělal vlastní unáhlené závěry.
„Neznám, jenom mě to zajímalo a teď vypadni.“
„Dobře, dobře. Stejně se musím soustředit na misi. Jsem přece nejlepší chuunin a ninja z Konohy.“ Chlubil se Naruto.
„Jistě.“ Zasmál jsem se mu. „Ty určitě, nedělej, jako kdybys ty chuuninské zkoušky zvládl bez mojí chakry. Zkoušky jsi dělal už po druhé a znovu jsi bojoval s Nejim, který je teď navíc jounin. Ten ti zase znemožnil používat chakru a musel ses spolehnout na mě. Takže mlč.“ Osvěžil jsem mu trochu vzpomínky.
„Trochu jsi mi pomohl, ale zvládl bych to sám.“ Šklebil se Naruto, který věděl, že mám pravdu. V duchu jsem se usmál a vyhnal jsem ho pryč. Zbytek dne oba, Naruto i Pakkun mlčeli a večer se utábořili na kraji lesa. Zanedlouho se všichni uchýlili ke spánku a já jsem se k nim přidal. „Takže zítra to setkání s Nii? No… mám se na co těšit.“ Byly moje poslední myšlenky.