3 cesty – 7.

Za trest!

Tým Sedm před několika hodinami, konečně mohl opustit Vířivou. Všichni se těšili domů do Listové, ale nijak nepospíchali. Naruto však nesdílel nadšení zbytku svého týmu. Trápili jej trápení jeho sourozenců, které sotva objevil a už o ně mohl přijít. Nikki se ztratil úplně, ale o to horší byla situace s Nami, protože si vyslechla vše, co ani sama nechtěla slyšet. Naruto vzpomínal na to, co se událo včera večer, když si Nami vyslechla Narutův rozhovor s jejich mámou.
„Jak, jste mohli?!“ Rozrazila s křikem dveře Nami.
Naruto se na to snažil nemyslet, ale nemohl přestat, trápilo ho to.
„Nami, věděl jsem to jenom já! Máma ztratila paměť, nedávej to za vinu i jí!“ Snažil se minulou noc vysvětlit situaci Naruto.
„Já… Ale… Tak proč jsi nic neřekl?!“ Rozčilovala se Nami.
„Chtěl jsem, ale nemohl jsem! Co kdyby to mámě ublížilo?“ Snažil se vysvětlit pravdu Naruto.
Nami, ale nechtěla slyšet nic z toho, co jí její, nyní již bratr říkal. Naruto hluboko uvnitř věděl, že Nami je v právu. On měl mluvit již dříve, ale nechtěl nikoho ohrozit, zvláště ne vlastní mámu. Ale i když Nami to vše věděla, tak to stále moc bolelo.
„Naruto, promiň. Kdybych nikdy nezapomněla,“ snažila se rovněž omluvit Kushina.
Naruto i Nami se na ni podívali a jí bylo jasné, že ona se nemá omlouvat. To Naruto byl nyní za toho špatného a dobře věděl, že za to musí nést následky. I když nerad tak musel. Ale stejně toho nelitoval, byl rád, že se nakonec všechno vysvětlilo. Sice nepříjemným způsobem, ale vysvětlilo.
„Už tě nikdy nechci vidět!“ Dokončila Nami a ani sama to tak nemyslela, ale ve vzteku to řekla a s pláčem utekla někam ven mimo její dům.
„Vážně mě to mrzí,“ stále se snažila omluvit Kushina.
„Neboj, mami, určitě se to spraví,“ pousmál se Naruto a navrhl Kakashimu, že by raději měli odejít, aby se situace mohla trochu uklidnit.
Naruto neměl odvahu zůstávat ve Vířivé, která byla domovem pro Nami. Chtěl počkat, až se Nami vzpamatuje z toho šoku, který jí byl včera udělen. Proto hned ráno se svým týmem odešel a nyní již byl několik hodin na cestě do Listové. A tak moc jak doufal, že Nami bude zase v pořádku, tak moc se snažil zaměřit na hledání Nikkiho. Problém však zůstával v tom, že si nemohl dovolit odejít z Listové jen tak. Potřeboval povolení, ale proč by mu je měl Hokage udělovat. Naruto si byl jistý, že bude muset s pravdou ven, jakmile dorazí.
Najednou se všude okolo setmělo. Bylo poledne, přesto tma jako o půlnoci. Něco bylo špatně a něco ještě strašlivějšího se každou chvílí blížilo. Naruto nepoznal to mrazení, stejně jako nikdo v týmu Sedm, ale poznali alespoň to, že je něco špatně.
„Co je to Kakashi-sensei?“ Zeptala se polekaná Sakura.
Kakashi nevěděl a proto nemohl odpovědět. Jediný kdo mohl mít přístup k odpovědi, byl Naruto, ale Kyuubi se mu ji bál poskytnout. Sám zažil podobný strach a už jej nikdy nechtěl zažít. Konečně mohli i ostatní pocítit, co tak moc strašlivého se blíží.
„Taky bych rád věděl, co se děje. Buďte v pozoru!“ Zdůraznil Kakashi.
Nikdo z jeho týmu se neopovážil mu odporovat a okamžitě uposlechli jeho rozkaz. Naruto se třásl, kvůli strachu, který sdílel s Kyuubim a raději snad nechtěl vědět, čeho se i Kyuubi, tak moc bojí. Tma se nyní zdála až příliš neuvěřitelnou, protože nebylo vidět na krok. Oči ninjů z Listové kmitaly sem a tam, ale nemohly nic odhalit. Nikdo neútočil, ani se neozýval, ale někdo tam určitě byl. Někde okolo nich.
Náhle ucítili silnou chakru, až jim z ní běhal mráz po zádech. Byla tak moc nepříjemná, tak moc rozzlobená, ale ještě více vystrašená. Co to tedy mělo znamenat? Naruto se na tu chakru soustředil, nebyla jediná. Další dvě slabší chakry byly s ní. Nesly v sobě stejnou zlobu a strach. Naruto si byl jistý, že on jediný doopravdy cítí, čeho se ty cizí chakry, tak moc obávají.
Hned na to kolem něj něco proletělo. Možná to byl kunai, který by zasáhl Sasukeho, ale Naruto ho dokázal odrazit. Už zase musel používat techniku svého otce, kterou zcela ještě neovládl. Naštěstí se nezranil. Jelikož byla dokonalá tma, tak nikdo nic neviděl. Jediné na co se mohli spolehnout, bylo pokusit se vycítit, záměry útočníka. Ale toho byl schopný jen Naruto a také až na poslední chvíli.
„Co když použijí nějakou další silnou techniku? Jak té se ubráníme?“ Ptal se Naruto Kyuubiho.
„Netuším Naruto. Pomiň nevím, jestli se z toho dostaneme,“ řekl Kyuubi a zněl opravdu smutně, tak moc jako i vystrašeně.
Naruto moc dobře věděl, že tentokrát se bojí i Kyuubi, ale on musel něco udělat. Když už měl přátele a konečně nalezl svou rodinu, musel to všechno uchránit.
„Já budu bojovat! Ale tentokrát to nezvládnu sám, Kyuubi!“ Řekl Naruto a doufal, že Kyuubi nebude v takovéto situaci nic namítat.
Strach měli oba, ale Naruto se rozhodl, tentokrát nemohl ustoupit. Hodlal bojovat a Kyuubi s ním souhlasil.
„Vyhraj Naruto! Nehodlám přijít o dalšího jinchuurikiho!“ Řekl Kyuubi a propůjčil Narutovi část své síly.
Naruta obalila zlatá záře, která vnesla světlo do totální tmy, která byla nepřirozeně někým vytvořena. Začínal vidět obrysy nepřátel a to mu stačilo, aby mohl blesku rychle zaútočit. Díky Kyuubiho chakře byl o hodně rychlejší a i jeho smysly se zbystřily na tolik, že dokázal tuto rychlost zvládnout. Cítil se tak nějak až moc lehce, jako by nic nevážil. Nepřátelé jej nestačili sledovat. V jednu chvíli měli Naruta na očích a v ten samý okamžik jim zmizel z dohledu.
Nevěděl, jestli je schopen někomu vzít život, nikdy předtím to neudělal a nechtěl s tím ani začít. Proto byl Naruto pro Kyuubiho tak unikátní. Naruto se objevil za útočníky a byl připraven je okamžitě uzemnit, ale byl nějakou neznámou silou odražen pryč. To se mu vůbec nelíbilo.
„Ten, co to udělal, bude, ten ze kterého má i Kyuubi strach,“ říkal si Naruto.
Kyuubi mu chtěl říct, jak moc se plete, ale nemohl Naruta vyrušovat, když se soustředil na protivníky. Okamžitě zaútočil znovu a tentokráte nebyl odražen. Byl z toho mile překvapen, ale další dva útočníci se přidali a Naruto měl s nimi problémy.
Když konečně tma opadla, mohl i zbytek týmu Sedm vidět, co se děje. Naruto úplně sám útočil na ty, co je předtím ohrožovali a vypadal, že to snad i zvládá. Ale Naruto zatím nedosahoval jejich úrovně, Kakashi to okamžitě poznal a zaútočil na nejbližší cíl. Ale Sasuke i Sakura byli stále strachy ztuhlí. Sasukeho jeho vlastní strach neuvěřitelně štval, měl zlost sám na sebe. Chtěl s tím něco dělat a jeho zlost se stala klíčem k tomu, aby se dokázal konečně pohnout. Věřil svým schopnostem a zaútočil na třetí postavu, která se zatím do boje moc nezapojovala.
Když se Sasuke prohnal kolem a útočníkovi strhl plášť, který halil celé jeho tělo, poznal, že je to žena. Nenechal se vyvést z míry pohledem na dospělou krásku a útočil vším, co měl. Ale ona se mu vyhýbala. Sasuke zuřil ještě více nad svou neschopností. Hodila po něm několik shurikenů a Sasuke ani nestihl postřehnout, odkud je vzala. Všechny je odrazil, nebo spíše zničil, uvědomil si, že nebyly kovové, ale papírové?
„Co je to za divné shurikeny?“ Řekl Sasuke.
Útočnice těmto jeho slovům nedávala žádnou váhu. Bojovala proti nějakému malému klukovi, tak jak by pro ni mohl být nebezpečný? Ale Sasukeho podcenila, protože Sasuke nebyl vůbec obyčejný ninja přiměřeně jeho věku. Při dalším útoku se dokázal shurikenům vyhnout a poslat po útočnice několik svých.
Naruto bojoval asi s nejsilnějším protivníkem ze všech tří, co zde byli. Nedokázal ho překonat, ale dokázal včas uhýbat a vracet protiúdery. Ale takhle to nemohlo jít do nekonečna, musel něco udělat. Prudce zaútočil, ale byl opět odražen. Naruto poznával, že mezi jednotlivými útoky je určitá časová prodleva, toho musel využít. Hned zaútočil znovu, ale úplně jinou silnou byl odhozen daleko odtud.
„Sakra!“ Křikl Naruto, protože souboj vypadal opravdu beznadějně.
Kakashi se věnoval vlastnímu souboji, jenom on a Sasuke dokázali pomalu nad svými soupeři získat převahu. Sasuke svými ohnivými technikami a Kakashi díky svému bleskovému Raikiri. Jaké měli štěstí, že nejsilnější z lidí, co je napadli, šel jenom po Narutovi a jich si vůbec nevšímal.
Za dalších pár okamžiků, měli Sasuke i Kakashi téměř vyhráno, ale Naruto byl na hranicích mezi životem a smrtí. Kakashi mu chtěl okamžitě jít na pomoc, ale jeho unavený soupeř se mu postavil do cesty. Pak Kakashi uviděl ještě další postavu, která se pomalu blížila k Narutovi.
„NE!“ Křikl po nich Kakashi, ale nic víc nemohl udělat.
Naruto potřepal hlavou, když se zvedal ze země. Síla, kterou mu Kyuubi propůjčil, byla téměř všechna pryč. Se štěstím mohl mít tak na jeden útok, ale víc už ne. A pak teprve pocítil, čeho doopravdy se Kyuubi obává. Bylo to daleko více zlověstné, než muž, se kterým bojoval. Naruto se nyní doopravdy bál a v hlavě mu kolovaly myšlenky, že už nikdy neuvidí svoji rodinu. Nechtěl je ztratit za žádnou cenu.
„Kyuubi! Prosím pomoz mi ještě trochu, žádám tě o to!“ Snažil se Naruto přemluvit svého vnitřního společníka.
„Naruto, ten co se ho i já snad bojím je Uchiha Madara. Strašlivý člověk,“ procedil mezi zuby Kyuubi a bylo na něm poznat, že ten strach, který má je přehnaný.
Narutovi se od začátku nezdálo, že by se mohl Kyuubi něčeho bát. Zvláště už se nemohl bát nějakého člověka. Naruto musel zjistit, o Co se Kyuubi doopravdy bojí.
„Proč se ho bojíš?“ Zeptal se Naruto a doufal, že mu Kyuubi odpoví popravdě.
„Teď na to není čas Naruto. Připrav se na nejhorší,“ řekl Kyuubi a doufal, že dostane ještě příležitost Narutovi vysvětlit, co chtěl vědět.
Muž v masce se přiblížil k Narutovi. Chtěl od něj něco vědět, protože chtěl znát pravdu. Naruto, ale přestal cítit tu úzkost, věděl i bez Kyuubiho odpovědi, že Kyuubiho strach nemá nic společného s tím, že by se bál Madary. Kyuubi se bál o Naruta a jenom Naruto ze všech lidí na světě to dokázal poznat.
„Kdo ty jsi?“ Zeptal se muž v masce strašidelným hlasem.
Naruto se mu podíval do očí, které jedné z jeho tváře šly vidět. Najednou se jich už nebál a byl si jistý, že i tuto překážu dokáže překonat.
„Co když ti to neřeknu?“ Dráždil Naruto.
Maskovaný muž nevěděl, jak si z něj to děcko může dělat blázny? Začínal zuřit ještě více, až byl málem nepříčetný. Madara chtěl znát odpovědi a chtěl je znát hned.
„Odpověz nebo tě zabiju!“ Hrozil Narutovi.
„Když mě zabiješ, tak se nedozvíš žádné tajemství,“ řekl Naruto.
Druhý silný muž chtěl Naruta už, už umlčet jednou provždy, ale maskovaný Madara jej zastavil. Poznal, že ten malý blonďák jej dokonale prohlédl, ale stále netušil, co všechno to malé děcko stihlo naplánovat. Naruto nyní musel riskovat, nic jiného mu nezbývalo.
Madara se ohlédl po bezradném Kakashim a nechal Naruta zmizet ve víru pryč. Hned na to se on i jeho komplicové stáhli, tak rychle, že nikdo nebyl schopný sledovat. Kakashiho mrazilo z toho, co viděl.
„Proč?“ Ptal se Kakashi do větru, aniž by očekával jakoukoli odpověď.
Naruto se ocitl na místě, které nebylo podobné ničemu, co ve svém životě viděl. Myslel si, že jej někdo chytil v iluzi, ale to byl omyl a Kyuubi jej z toho okamžitě vyvedl.
„Ty blázne!“ Rozčílil se Kyuubi na Naruta.
„Promiň, ale mě nic neudělá. Vím to!“ Řekl Naruto sebejistě.
„Madara, dávno není člověkem!“ Snažil se Kyuubi.
„Ale to nebyl Madara, byl to někdo jiný, tím jsem si jistý. Navíc jsem si na něco vzpomněl,“ řekl Naruto.
Kyuubi byl překvapen, jak moc povědomý je mu tento tón hlasu. Kdysi dávno, když i on sám byl ještě dítětem, tak jej slyšel. Pouze jednou, ale byl to tak hřejivý hlas, že na něj nikdy nemohl zapomenout. Proč mu Naruto tak moc připomínal Toho člověka?