Narutovo Neštěstí 09
Na druhý den se Naruto cítil jako znovuzrozen a šli opět na louku.
„Hinata, teď budu chvíli trénovat sám.“
„Dobrá, tak já se jdu projít.“
Naruto začal házet Rasengany do stromů a Hinata šla směrem k řece. Po cestě sbírala květy. Našla jednu, kterou nikdy předtím neviděla. Vyzírala jako veliká lilie, ale lupeny měli červené tečky. Byla tak krásna, že ji prostě Hinata musela odtrhnout. Když ji odtrhla, vylítli z ní malé částečky pilu, až si musela Hinata kýchnout. Při tom jí to hodilo dozadu. Když se probudila, už ji Naruto hledal.
„Á, tady jsi. Už můžeme trénovat,“ řekl, když cítil její vůni.
Najednou na něho Hinata vylétla s kunaiem v ruce. Naštěstí se Naruto dost rychle zorientoval a odrazil její kunai.
„Hinato, co se stalo?“
Hinata mu neodpověděla, vlastně ano řekla:
„Byakugan!“
„Naruto, jestli chceš opět vidět, musí tě Hinata trefit Byakuganem do jednoho ze spánku. Je to ale dost riskantní, nemusíš to přežít.“
„To jsi mi mohl říct i dřív.“
„Teď jsem si na to vzpomněl.“
„Tak dobrá pojďme na to.“
Hinata bušila hlava, nehlava. Párkrát to vypadalo, že ho i trefí, ale naštěstí to Naruto nějako minul. Nakonec se mu podařilo, aby ho Hinata trefila přesně do pravého spánku.
Naruto padl na zem a Hinatě se zamotala hlava a taky upadla.
„Co se stalo? Naruto-kun!“ připlazila se k němu a potřásla ho za plece.
„No tak Naruto, prober se!“ snažila se ho probrat ale bez úspěchu. Vzala ho tedy na ruce a se zbytkem sil ho nesla do nemocnice. U dveří do ní někdo naboural.
„Pardon,“ omluvila se.
„Hinato, co se stalo? Co je s Narutem?“ zeptala se Tsunade.
„Já nevím, můžete se na něj podívat, prosím,“ řekla a už ho neunesla tak ho podala Tsunade.
„Jasně, počkej tady,“ řekla a běžela s ním pryč. Hinata si sedla na lavičku a vzdychla si. Najednou okolo projela Sakura, ani si jí nevšimla. Ale pak se vrátila.
„Hin, jsi to ty?“
„Ano.“
„Já to věděla, že se vrátíte. Co se stalo tentokrát?“
„Když já ani nevím. Naruto trénoval sám na louce a já jsem sbírala kytky. Našla jsem jednu tak nádherní. Byla jako veliká bílá lilie a měla na sobě červené tečky. A pak si pamatuju, jak jsem padla a Naruto vedle mě ležel.“
„To byla lilie s otravným práškem. Ten způsobuje, že člověk zapomene, kdo je a kde a zmlátí prvního, co se mu postaví do cesty.“
Hinatě se do očí nahrnuly slzy.
„Co když jsem ho zabila? Nejdřív otec a teď i Naruto,“ už ty slzy neudřela a začala brečet.
„Nebreč. Počkáme, co nám řekne Tsunade.“
Ta přišla za 10 minut.
„Tsunade-sama, jak je na tom?“ zeptala se Hinata.
„My nemůžeme mu pomoct?“
„Jak to myslíte? Už je…“ zeptala se Sakura se slzami na krajíčku.
„Ne, je naživu. Měl poraněný pravý spánek, jakoby od Byakuganu. Ale kyuubi zablokoval všechny vstupy do jeho čakry. Nevím proč, ale je teď na něm, jestli přežije.“
„Můžu jít za ním?“ zeptala se Hinata.
„Jo, ale jenom na chvilku.“
„Já jdu s tebou,“ řekla Sakura a obě se zdvihli.
Otevřeli dveře a vešli dnu. Naruto ležel na bílé posteli, hlavu měl obvázanou bílím obvazem, všechno to ještě doplnila bílá místnost. Dvě děvčata si sedla každá z jedné strany postele. Černovláska ho chytla za ruku a něžně ji políbila.
Naruto se objevil v oné známé místnosti. A však už tu nebyla mříže ani vlhko. Všechno zarostlo trávou a tam, kde bývalo vězení pro lišku, byla teď jeskyně. Liška seděla na trávě a něco si pro sebe brblala. Naruto tu konečně mohl vidět a věděl, že liška mu pomáhá zachránit jeho oči. Sedl si tedy vedle ní a začal se soustředit. Vypouštěl malý proud zelené čakry do stěny oproti němu. Doufal, že jí to aspoň malinko pomůže. A však tenhle pramínek si dostal taky napovrch a první ho zbadala Sakura.
„Hinato, koukni, Naruto se uzdravuje sám.“
„Myslíš, že je to dobré znamení?“
„Určitě ano. Měli bychom ho nechat, ať spolu bojují.“
„Tak jo.“ Hinata ho políbila na tvář a obě opustili jeho pokoj.
Naruto neměl moc síly, tak se přestal soustředit, lehl si na trávu a pozoroval lišku. Trvalo to ještě dlouho. Narutovi to připadalo jako věčnost. Liška se přestala taky soustředit a protáhla se.
„Tak co?“
„Mělo by to stačit. Teď bys měl otevřít oči.“
Naruto otevřel oči. Zpočátku nic neviděl, protože měl zavázané oči obvazem. Pomalu si ho dal dolů, až najednou ho oslepilo ostré světlo. Trvalo dlouho, kým si na něj zvykl. Postavil se z postele a přešel k zrcadlu nad umyvadlem. Koukl na sobě a otáčel se z každé strany. Najednou vyběhl von oknem. Dnu vešla sestřička. Když uviděla, že postel je prázdná, rozběhla se pryč.
Ďakujem za komentáre do zajtra by malo vyjsť ďalšie, predposledné pokračovanie.
Bolo to super len tak ďalej
[hide=SKRACUJ SI PODPIS!!!]What Akatsuki Member Are You?Hosted By theOtaku.com: Anime
Pěkné, začátek se mi hodně líbil, pak to teda bylo takové... jednoduché, když to tak řeknu - nezdá se mi, že by bylo pravděpodobné, aby se zrak navrátil tak snadno - a navíc, to, jak se Hinata nadýchala toho pylu, se mi taky zdálo tak nějak přitažené za vlasy. A po slohové stránce by tomu možná prospěly bohatší věty a taky oprava pár chyb:
Ach ten sentiment...
uz se těsim na dalsi dil jako vzdy .
Už sa to zase rozbieha, som rád