Ležím v trávě a ty jsi vedle mě 07 - Akatsuki

Když se všichni probrali, nebyli v kopce. Všichni byli svázaní a trčeli na nějakém podivném místě, kde to příšerně páchlo močí, krví a bůh ví čím.
„K-kde to jsme?“ zeptala se Hinata a zavrtěla se. Byli pevně přivázaní k sobě. Shikamaru trh, ale dosáhl jenom toho, že strhl Naruta s Kibou na zem.
„Jste v tom nejnepoužívanějším úkrytu Akatsuki, hmm.“
„Nekecej!“ křikl Naruto na ninji, kteří stáli za mřížemí.
„Co s nimi budeme dělat, Deidaro-senpai?“ ptal se natěšeně jeden z nich.
„Ukážeme jim, co je to pravé umění!“
„Odpálíme je?!“
„Ne, Tobi!“ zavrčel druhý. „Nejdřív ozbrojit, umučit a vyslýchat...Pak teprve zabít!“
„Ano, Senpai!“ smál se dětinsky Tobi. „Co tedy budeme dělat?“
„Hmmm,“ přemýšlel jeho Senpai. „Necháme je vyhladovět!“ navrhl.
„Aha!“ přikyvoval jeho společník.
Kiba se mračil: „Je trochu Narutoidní...“
„Cos to říkal, obludo?“ zeptal se blonďák. „Ne, ty ne, Tobi.“
„Cože?!“ vyhrkl Kiba.
Blonďák se zasmál. „Díváš se někdy do zrcadla, obludo?! Zetsu tam dal nový sazeničky, udělal si z toho skleník, hmm!“ změnil téma, úplně zapomněl na zajatce. „Měl by si ty kytky sázet jinde, hm!“
„Deidara z kamenné,“ ucedil Shikamaru. „A ty seš-“
„Hádej, hádej, hadači! Hlava ti na to nestačí! Hádej kdo jsem!“ chrlil maskovaný, skákal radostí.
„Tebe neznám.“
Maskovaný se smutně posadil do kouta. „Já jsem nováček, mě nikdo nezná, bůů...“
„Hej Tobi! Esli chceš, aby tě někdo znal, musíš se o to postarat! Koukej si vylepšit pověst!“
„Hai, Senpai, rozumím!“ uhodil Tobi. „Tenhle se mě nelíbí, můžu ho uhodit?“
„Dělej si, co se ti zlíbí Tobi, Hmm!“ kýval radostně Deidara, rád, že se jeho parťák konečně zapojí.
Naše skupinka mezitím sklesle seděla na podlaze, nabíraje chakru a snažíce vymyslet plán, jak se těch dvou zbavit.
Teda, přemýšlel hlavně Shikamaru, který jako jediný byl naprosto klidný.
Hinata v duchu trojčila a snažila se o to, aby svou nově nabitou chakrou dokázala přeseknout provazy.
„Tobi, poučím tě, co je pravé umění mučení!“
„Odkdy vy mučíte?“
„Tobi!“

Kiba se neklidně rozhlížel. Hledal Akamaru a taky ho našel: na konci druhé strany byl řetězem uvázán ke zdi. „Akamaru!“ zvolal Kiba. Akamaru zvedl hlavu a zase ji položil, neměl dost energie.
„Hej, možná ste na to už kápli, ale jsme úplně v prd*li,“ sykl Kiba.
„Shikamaru, máš nějaký nápad?“ zeptal se Naruto tiše.
„Nemluv tak nahlas... A ten plán? Jo, tak ten si ještě domyslím, prozatím nemáme nic,“ opětoval chmuru Shikamaru a na chvilku odešel z reality. Ještěže mu dovolila políbit ji. Možná by se už nikdy nedočkal. Je možné, že tohle jsou jejich poslední chvíle-
„Tihle nás jako chytli?“ zeptal se Kiba podrážděně. „Oba jsou Narutofilní!“
-co mají zdravý rozum. V této situaci toho není moc na výběr. Je možné, že je Yamato s ostatními stihnou nějakým způsobem zachránit. Shikamaru si myslel, že by se měli zachránit sami.
„Hej, jak dlouho tu sme!“ řval Naruto.
„Yo, ty neřvi tak! Zbortíš celou skrýš, je to barabizna, víš?“
„Neví,“ zpíval Tobi, mezitím, co si pletl věneček z fialek.
„Jo, chrníte asi dva dny, hmm. Máte pořádnej hlad, co?!“ ptal se Deidara a posadil se přímo před ciferníky našich hrdinů. Ozvalo se hromové zakručení v břiše. Nejlepší na tom bylo, že to šlo postupně. Nejdříve to byl Shikamaru, pak Naruto, následoval Kiba a nakonec Hinata. Akamaru také vydal nějaký zvuk.
Deidara se hlasitě zasmál a ze zpod pláště vyndal talíř plný sladkého danga. Všem se potom sbíhaly sliny.
„TOBI!“ zavolal na něj.
„Hai, sensei! Itadakimasu!“
A začali jíst. A oba přitom nechutně mlaskali a olizovali se. Znovu se ozvalo hromové kručení.
„Tímto nás jako budete mučit?!“ řval Naruto.
„Jo, přesně tím!“ kývl Deidara s plnou pusou. Tobi k nim seděl zády. Naruto by přísahal, že se teď Deidara nakláněl dozadu, aby viděl pravou tvář maskovaného.
Ten se však neukázal, pouze jim dal prázdný talíř, na kterém zbylo trochu omáčky.
Deidara polkl, odložil talíř a hluboce se na skupinu zadíval.
„Vida, vida, vida, Junjuuriki, Naruto Uzumaki, jo?“
Naruto zavrčel a všichni ostatní vypadali na to, že jsou schopni pro Naruta obětoval svůj vlastní život. Deidara se tomu smál.
„Itachi-san nebude moc nadšený, že mu tě přeberu... Šéfík bude mít radost!“ liboval si. „Máš štěstí v neštěstí Uzumaki Naruto. Tebe teď každý pozná na dálku. A teď jsem přišel na brilantní plán.“
Všichni nasucho polkli.
Všem stékal po tvářích studený plot.
Deidara vytáhl ostrý kunai a poté si šáhl do kapsy.
„Co kdyby ses díval, jak tvoji přátelé umírají?!“ zeptal se. „Junjuuriki se nesmí zabít. Ale nemůžou přijít o tu nejlepší zábavu, Hmm!“
„Tobi se těší!“
„Máš na co, hmm!“