S+H navždy

V lese na malé mýtině stojí strom. Na první pohled na něm není nic zvláštního, ale když přijdete blíže a pozorně se podíváte na kmen, nemůže vašemu zraku uniknout malé srdce s iniciály S+H navždy...
A když budete ještě pozorněji naslouchat uslyšíte listy jak tiše vyprávějí příběh dvou mladých lidí...
„Počkej na mě!“ Křikla dívka na chlapce. Ten se jen ušklíbnul a dále pokračoval v běhu.
„Říkám počkej!“ Zakřičela ještě hlasitěji a to ho donutilo zastavit. Otočil se směrem k ní, aby ji mohl nastavit náruč. Jelikož ona byla stále rozběhnutá, vběhla mu přímo do objetí..
„Co to děláš?“ zeptala se překvapeně.
„Čekám na tebe,“ odpověděl suše, ale lehkému úsměvu se neubránil.
„Dřív to nešlo?“ vyštěkla po něm.
„Ne nešlo.. To bych se nemohl dívat na tvoji marnou snahu o to mě dohnat,“ uchechtl se.
„Fajn, fajn, tak si příště běhej sám.“ odpověděla a pokusila se vyvléknout z jeho objetí.
„Máš to marný,“ konstatoval její situaci. Jemně jí podkopl nohy a spolu s ní se svezl do chladné trávy pod stromem.
„Co to děláš?“ zeptala se uplně rudá.
„Nic...“ odpověděl krátce. „ Ale, ale Hotaru, ty jsi změnila barvu...“ dodal dosti pobaveně.
„A co bys čekal po tom nadlidském běhu,“ zavrčela.
„Je to jenom tím?“ nadzvedl obočí.
„Možná...“
„Hmm...“ zabručel a rty se začal přibližoval k těm jejím.
„Co...“ nestihla to ani doříct, protože se jejich rty spojily. Nejdřív ho chtěla nečím přetáhnout, ale na konec mu polibky opětovala.
„Shino... Proč jsi pořád tak tajemný a zamlký před ostatními? A proč jen se mnou se chováš normálně?“ zeptala se když se od sebe odtrhli.
„Protože jen ty mě takhle můžeš vidět.. Vzpomínáš co jsem ti slíbíl tenkrát přímo tady pod tímto stromem?“ zeptal se pro změnu on.
„Jo jo pamatuji... Slíbil jsi mi, že až budeme dospělí, tak si mě vezmeš. Jo a taky to, že budeme mít tři děti...“
„To jsem nemyslel,“ přerušil ji.
„Hm, tak pak teda nevím,“ povzdechla si.
„Fajn,“ povzdechl si i on, „to, že ty jsi jediný člověk, který bude znát všechny moje tajemství. Taky to, že budu patřit jen tobě a ty zase mě. A že ty budeš jediná holka, která uvidí moje oči.. Jo a v neposlední řadě, že nebudu příliš mluvit s ostatníma holkama aby se do mě nezamilovaly. Jo a...“
„Dobře to už stačí... Už si vzpomínám... Já teda byla pěkná semetrika,“ zhodnotila situaci.
„Ne to zase ne, ale žárlivá jsi ještě teď.“ popichoval ji.
„No tak dobře no. Jsem žárlivá.“
„A taky pěkně urážlivá. Některý věci si až moc bereš k srdci. Když jsi naštvaná tak ti z cesty jdou i šutry na cestě. Jo a jsi pěkně náladová. Posledně tě urazil Naruto, a pak sis to vylévala na mně.“
„Hele to už stačí,“ křikla na něj.
„Jo a málem bych zapomněl, když se ti něco nelíbí hrozně zvyšuješ hlas,“ dodal jako by nic.
„Všechno?“ zeptala se dosti podrážděně.
„Ne...“ odpověděl rychle „Taky jsi pro mě ta nejhezčí holka na světě. Hrozně miluji vůňi tvých vlasů a ještě raději mám barevné odlesky v nich. Na slunci mají nádech do fialova a když jsi ve stínu jsou zase takové černé. Ještě raději mám barvu tvých očí. Temně hnědé až černé. Někdy mám pocit, že se v nich ztrácím. Hrozně zbožňuji, že když se zlobíš tak zvláštně krčíš nos a ještě zvláštněji přivířáš oči, někdy u toho vypadáš vážně dost vtipně. A tohle všechno na tobě miluji.“
„Vážně všechno?“ zeptala se a zvláštně se u toho zatvářila.
„Jo uplně všechno... Jsi jen moje Hotaru. A nikdy tě nikomu nedám,“ řekl sladce.
„Dokaž to,“ ušklíbla se.
„Dobře,“ odpověděl a pomalu vstal. Z pouzdra na zbraně vytáhl jeden kunai a do kmenu stromu vyryl srdce. Do něj pak vyryl i iniciály S+H navždy.
„Taky tě miluji,“ řekla když vstala. Chytli se za ruce a společně vyšli zpět do Konohy.
A tak čas plynul. Všechno kolem se mění. Jediné co zůstane navždy stejné je láska dvou mladých lidí a to srdce vyryté z lásky do kmene stromu...