Requiem za padlé

Přestaly bubny znít, přestala harfa hrát.
Řeknu to prostě, zemřel ten kterého měl jsem rád.
A kdyby to snad někteří, básnicky říci chtěli.
Smrt chodí kdy ona chce, nečeká na neděli.

Přestali lidi pět, přestali vlci výt,
přestalo slunce zářit, tma přestala tmou být.
Teď bílá černou jest a bílá je zas černá,
v temnotě světlo žáří a v světle jen tma němá.

V tu chvíli se přestal hýbat svět,
a z kamene se stala voda,
a z ohně horký led,
a smutek do srdce mě bodá.

A nad tímhletím mrtvým světem,
stál malý, zlatý sál.
Pan Osud, z toho sálu shlížel,
a plakal, moc se smál.

Abych to shrnula,
přestala voda prýštit z mrtvých šedých skal,
a co můj život? Mrtev.
Snad tato slova, dokáží vyjádřit můj žal.