Sladká Nevědomost 07 - Následky a Trest

Když se Hinata ráno probrala, Orochimaru už vedle ní nebyl. Celé tělo jí bolelo. Není to tak hrozné, chodit můžu, ujistila sama sebe a vstala. Ve stoje se najedla a oblékla se. Podívala se na hodiny a zalekla se. Za tři minuty má být na cvičišti! Jestli se vůbec pohne….
Na cestě ke dveřím se srazila s Kabutem.
„Áh, Hinato-san, zrovna tě hledám!“
„Je pravda, že jsem se sotva hnula z ložnice,“ řekla suše hledaná. „Co se děje?“
„Dnes se trénink nekoná,“ oznámil Kabuto (Hinata si v duchu oddechla). „Ale máš se se mnou dostavit do hlavní síně.“
„O co jde?“
„Orochimaru-sama má takové malé překvapení… A nejen pro tebe!“
„Dobře, veď mě, Kabuto-san,“ souhlasila Hinata a následovala ho po schodech dolů do sklepení. Zavedl ji do úzké chodbičky, odkud vedly malá dvířka do hlavní síně, kde uprostřed stál trůn (jak jinak), na kterém vysedával Orochimaru.
„Vítejte!“ usmál se Orochimaru.
Hinata se podle Kabuta jako vzoru uklonila, její vlasy jí spadly až na zem.
„Oh, Hinato, měla by ses ostříhat. Alespoň trochu,“ kladl jí na srdce Orochimaru. Hinatiny myšlenky se stočily k rozdvojenému Orochimaru a opět začínala mít pochybnosti, který z nich je vlastně ten, který převzal všechna rozhodnutí. Něco jí říkalo, že to byl ten denní, kdo tam teď posedával. Jen místy pronikal ten noční.
„No, vraťme se k důvodu, proč jsem vás přivolal. Hinato, poznáváš ty lidi tam v rohu?“
Hinata se ohlédla, zadívala se do rohu místnosti. Neviděla tam. Bála se použít Byakugan.
„Přiveďte je blíž! Ať si je můžeme prohlédnout!“
Několik zvučných ninjů, kteří stáli Orochimaru za zády, vyšlo ze stínů a táhli zajatce do středu místnosti. Když se Hinata podívala blíže, zjistila, že je to vlastně zvučná čtyřka, o které jí přehnaně vyprávěl Neji, Naruto a Kiba.
„Ty vlastně vidíš Edo tensei poprvé,“ všiml si Kabuto. „Je to zakázaná technika. Jejich těla se stihla zachovat,“ dodal.
Hinata kývla a přesunula svůj pohled na zajatce, kteří seděli přímo před ní. Rozšířila oči, které ihned zase zavřela.
„Poznáváš?“ naléhal Orochimaru. Hinata neodpovídala a odmítala otevřít oči.
„Hinato!“
Neviditelná síla smlouvy ji donutila otevřít oči a odpovědět: „Ano.“
„Pověz mi jejich jména, rychle!“ vypadal, že ve vnitř zuřil.
„Yamanaka Ino, Shiranui Genma, Inuzuka Kiba, Haruno Sakura,“ začala Hinata.
„Dál?“
„Akimihi Chouji, Nara Shikamaru, Aburame Shino a.... a....“
„Ano?“
„Uzumaki Naruto-kun….“
Dál už nebylo potřeba mluvit. Orochimaru se o zbytek postaral sám: „Tihle se k nám infiltrovali před několika dny. Kupodivu je nikdo nezaregistroval.“
„Pane?“
„Ano, Kabuto. Škoda, že je Sasuke-kun pryč. Inu, nevadí,“ ďábelsky se zasmál. „Počkáme na něj. Pošlete mu někdo vzkaz, ať sebou hne.“
„Mám je znovu uspat, pane?“ zeptal se Kabuto. „Probírají se.“
„Ne, nemůžeme se připravit o takovou zábavu.“
„Naruto-kun…“ šeptla Hinata a zahnala tendenci jít za nimi, nebo omdlít. Teď nemůže omdlít, vypadá to, že není jiné záchrany než ona v okolí několika kilometrů.
„Hej, co to má do h*jzlu bejt! Hej!“ – jako první se probudil Kiba.
„Heh,“ – po něm Shino.
„Mám hlad,“ – pak Chouji.
„Jsme v prd*li,“ – Genma.
„Hej, Orochimaru! Kde máš Sasukeho a Hinatu!“ – nakonec Naruto. Všichni ostatní zůstali v bezvědomí.
Potom se všichni obrátili směrem, kam ukázal Orochimaru. Pak vykřikli a začali křičet, aby mladou Hyuugu probrali z transu. Neprobrali.
„Rozvažte je!“ poručil Orochimaru. „Ne, Kyuubiho ne! Toho necháme Sasuke-kun.“
Všichni, co nabyli vědomí, stáli naproti Zvučákům. Chvíli si něco šeptali a pak zaútočili. Kiba chytl Hinatu a stáhl ji k sobě, poté uskočil. Shino aktivoval své brouky a navigoval je tak, aby se spojili s Choujiho masovým tankem, který víceméně zničil celou síň. Genma házel svoje senbon jehly na shinnobi, kteří se mu jen naskytli, oddělal dva z nich pouhým zasáhnutím krku. Kiba v kombinaci s Choujim utvořili jakousi dvojici, která probourala zeď úkrytu a utvořila tak východ. Jenže když se Kiba rozhlédl po Hinatě, kterou jen na vteřinku pustil z očí.
Orochimaru ji držel u sebe, s ďábelským úsměvem na tváři: „Vyrostli jste… Ale ne tak moc. Pochopte, že Hinata se k vám nevrátí!“
„A to jako proč!“ křičel Naruto, svázaný v koutě-Akamaru překousával jeho provazy.
„Chmm, stejný jako vždy, Naruto-kun,“ usmál se Oro. „Hinata mi patří už od dob, co jsem napadl Listovou! Podepsala smlouvu, dala mi svou duši!“
„Cože? Ani se s vámi nesetkala!“ křičel Naruto. „Neměla možnost! Ušil jste to na ni! Je v transu!“
„Pachatel se obvykle vrací na místo činu, Naruto-kun!“ řekl Orochimaru. „Já jsem našel toto semínko! Už jen vyklíčit!“
„Květina kvete na slunci, ne ve tmě!“ křikla nově probuzená Ino.
„Jsou květy, které musí do tmy, aby se ubránily smrti.“
Naruto se zamračil. Naprosto nerozuměl. „Okamžitě mě rozvažte-ttebayo!“
„Naruto-kun...“
„Ani se nehni, Hinato.“
„Hinato! Hej, Hej, Hej! Že bys nám trochu pomohla?!“ vykřikl Kiba. „Že bys něco řekla?“
Hinata zadržela dech i slzy. „Omlouvám se.“
„Pojď Hinato, půjdeme-pohraje si s nimi Zvučná čtyřka. Musíme se věnovat tréninku, tvoje taijutsu je stále nedostačující!“
„Hai.“
„Hej, Hej! CO to má znamenat?! Jaký nedostačující taijutsu?!“
„To je věc Hinaty a Orochimaru-sama, ty jeden deb*le!“ řekla Tayuya naštvaně.
„Přesně tak!“ svědčil Kidoumaru.
„Hé, já myslel, že už jste mrtví-“
„Ty jeden malej-“

...
Celé odpoledne se Hinata nemohla soustředit. Neustále myslela na skupinku ninjů z Listové, která, jestli nebyla už mrtvá, vězela někde ve vězení dole v hladomorně. I Orochimaru si toho všiml a přinejmenším na ni byl jemnější. Přesto Hinata, jako obvykle, skončila hlavou v blátě. Oro si povzdechl.
„Dneska jsi nesoustředěná. Jsi taky unavená. Běž do svého kutlochu a odpočívej, bude víkend. Sám mám teď důležité záležitosti.“

Hinata vběhla do kutlochu a začala hledat papír a tužku. Moc dobře věděla, co má teď dělat. Zaktivovala Byakugan a začala hledat své spojence. Nejnižší sklepení, druhé dveře vlevo, zadní dvířka, věznice. Dobře, pomyslela si.
Posadila se za stůl a začala na pergamen sepisovat jednotlivé dny po sobě, informace a poznámky. Potom stočila pergamen do svitku, zavázala a vyběhla z pokoje. Doběhla do sklepení, kde z nehlídané skříně vzala klíčky. Proběhla chodbičkou a vběhla do druhých dveří vlevo, pak zadní dvířka a nakonec odemkla věznici.
„Na nic se neptejte, běžte, utíkejte! Dokud můžete! A toto prosím odneste,“ řekla jim bez okolků a předala jim svitek, jakmile se dostali z věznice. Zmlácený Genma s monoklem na oku si svitek uschoval pod vestu.
„Nejdřív běžte rovně, tam jsou dvířka, pak chodbou doleva a pak na rozcestí tou prostřední, opatrně, je tam hlídač. Pak už ven.“
„Ale co ty?“ ptali se Naruto s Kibou.
„Já zdržím Orochimaru. Ještě zde mám co na práci.“
„Je zde Uchiha Sasuke?“ zeptal se Genma. Všichni rázem mlčeli.
Hinata kývla: „Je moc silný, viděla jsem ho.“
„Sasuke-kun?“ zeptala se Sakura.
„Orochimaru-sama chce poslat Naruto-kun proti Uchiha-san, právě proto musíte odejít.“
„Nenechám tě tu!“
„Nemohu mu utéct. Podepsala jsem smlouvu.“ Ozvala se rána. „Běžte!“

...
„Hinato-san, velice jsi Orochimaru-sama zklamala.“
Hinata se klidně posadila na židli uprostřed velké síně. „Měl si mě víc hlídat. V duchu jsem pořád s Listovou.“
„Věř mi, Hinato-san,“ naklonil se k ní Kabuto. „Že už si dá pozor. Ne, nezabije tě. Uvidíš, že to byla ta nejhorší chyba, kte-“
„Odejdi Kabuto.“
Jeho hlas se rozléhal všude. Nakonec vše pohltila tma. Bylo slyšet, klapaní bot, tiché klapnutí dveří. Hinata rozevřela víčka. Na sněhobílé tváři jí přistála facka, na kraji slzy, na líčkách rudé oblaky. Zadržela vzlyk a hrdě se postavila strachu.
Další facka. Tentokrát ji to shodilo ze židle.
„Myslel jsem,“ řekl, když se Hinata sápala na židli. „Doufal… Hnn, Zdá se, že ke mě nejsi tak pevně připoutána. No, nevadí,“ syčel. „To brzo napravíme.“
Zavřela oči, tentokrát žádná facka. Jen něžné pohlazení po tváři.
„Ne, tohle není konec, je to jen začátek.“
„Mám pro tebe trest,“ začal. „Jelikož počítám, že se pro tebe vrátí, nebude to příliš bolestivé. Vysvětlím,“ klekl si k ní. „Začneme tím, že ti dám radu, abys v klidu seděla, bez pohnutí, tak dlouho, jak jen budu chtít. Ani se nepohneš, nebudeš mluvit, nebudeš prosit-i kdybys měla šilhat hlady.“
Pochopila. Nepřikazoval jí to, protože kdyby jí to přikázal, její tělo by ho na rozkaz uposlechlo. Jenže jí to nepřikázal, tudíž, zde mohla sedět z vlastní vůle a ještě větší ironie byla ta, že vlastně to všechno bude vést k úplnému zhroucení.
„Rozumíš?“
Kývla.
„Dobrá tedy. Hezky se tu bav,“ usmál se Orochimaru. „Já se jdu trošku prospat.“
Vyšel si na křeslo a zavřel oči. „A pamatuj, jestli se pohneš, poznám to!“ dodal, ale pak už spal.
Hinata měla štěstí, že seděla na proti mohutným hodinám nad bránou. Neodvážila se ani pohnout, ani byakugan použít, přestože moc dobře věděla, že hluboce spí. Po pár minutách se do místnosti propašoval Kabuto.
Zasmál se. „Copak to děláš Hinato-san?“
Hinata měla sto chutí se pohnout a říct mu, ať se jde vycpat, ale moc dobře věděla, že tohle je záměrná provokace, která vedla k neúspěchu. Kabuto se nemístnými poznámkami trefoval do černého čím dál častěji. Posadil se před ni a snažil se ji jakkoliv rozrušit a vůbec mu nevadilo, že Oro je v síni také.
Aby se Hinata uklidnila, začala si v duchu odříkávat několik způsobů užití žabí krve, které s Orochimaru probrala minulý týden.
Bylo jich třináct. Měla co dělat, jak v sobě hledala dávno zapomenuté informace.

Pohlédla na hodiny a začala si prohlížet jejich jednotlivé detaily. Ta kovová práce na ručičkách a to vyřezávání! TO muselo dát opravdu práci. Je to úchvatná práce, asi proto si tady zřídil hlavní síň se svým trůnem.
Uběhlo dalších několik minut a do místnosti přicházeli první zvědavci, které Orochimaru laskavě pozval dál.
Zrakem se opět upnula na hodiny. Chvíli se dívala, jak tikají. Sedí tu už přes dvě hodiny, je jedenáct. Ozvalo se kručení v břiše a následně myšlenka: „Mám hlad“. Dobře nemysli na to, řekla si. Dvanáct způsobů užití štířího jedu.
Orochimaru otevřel jedno oko. „Nevím, jak ty, ale já jdu večeřet.“
Po chvíli do místnosti vplula krásná vůně skořicových rohlíků. (Ani jí nenabídl, hamoun).

Hinata v duchu vzdychla. Dvanáct. Začala myslet na konec. Orochimaru vstal z křesla a sešel schůdky. Pomalu začal procházet židli, na které Hinata seděla. Hinata zamrkala a upnula svůj pohled na lem jeho bílého kimona. Vyšívané, očima našla cedulku Made in Konoha.
Okna přestala propouštět světlo lamp, posluhovači se chopili svých dlouhých tyčí, aby dokázali zavřít okénka vysoko na stropě sálu.
Půl jedné ráno, prohánělo se jí hlavou.

Přes pět hodin strnule seděla a ani se nehnula. Začala jí docházet síla. Jen silná vůle ji nechávala sedět na židli. Několik ninjů se tu už několikrát přišlo pobavit. Jako teď. Kabuto už mezi nimi nebyl.
Cítila, jak se jí pod nosem promenáduje vůně rajčat a česneku. Pak tváři jí stékala šťáva, oči jí pálily. Oblečení bylo celé rudé.
Ucítila další ránu, vypadá to, že se k nim někdo připojil. Začala se soustředit na patu od bot, nikdy si nevšimla, že by byla tak pěkně zpracovaná. Tak pěkně sešitá a zpevněná…. Už to ví beztak celá skrýš.
Orochimaru na několik hodin odešel. Ninjové toho využili a začali na ni házet nejrůznější věci od kunaiů po zeleninu.
Někteří na ni vylili i kbelík ledové vody. O několik minut později se na ni snesla další sprška vody a rajčat a to už neunesla. Spadla ze židle zmrzlá, hladová a ulepená. Někteří ji i poté polili vodou, aby ji probrali, ostatní šli přivolat pomoc.
Jenže to bylo na nic. Hinata už byla v hlubokém bezvědomí.