Písečný démon
Vrah. Zrůda. Démon. I tak mě nazývali. Ale mně to bylo jedno. Stejně jsem měl v plánu je všechny zabít. I on mě k tomu ponoukal. Ten hlas hluboko uvnitř mě, chladnější a hrůzostrašnější, než já sám. Promlouval ke mně jen, když chtěl. Našeptával mi hrozivé věci. Nutil mě zabíjet, nutil mě nenávidět. Říkal, že nemám nikoho, kdo by mě měl rád, nikoho, komu bych mohl věřit. V čemž se nemýlil. Nemohl jsem věřit nikomu a ničemu, kromě sebe. Procházel jsem Sunou jako děsivý přízrak, jako tělo bez duše, provázen zlými pohledy. Kdyby mohli, zbavili by se mě. I můj vlastní otec. Ten se o to pokusil několikrát. Já však byl silný. Ještě teď mi v uších zněly výkřiky desítek ninjů, kteří skončili pohřbení mým pískem.
Slunce se pomalu chýlilo k západu. Ulice vesnice byly rozpálené. I ve stínu bylo nesnesitelně.
Zašel jsem tedy na své oblíbené místečko daleko za Sunou. Jedinou mou společnost představoval oceán písku, třpytícího se jako zlato v záři zapadajícího slunce, a horký pouštní vítr.
Den se přehoupl v noc, z oblohy na mě pomrkávaly hvězdy, tiché a krásné. Měsíc byl zahalen mraky.
Tyhle chvíle jsem měl nejraději. Nikdo mě nerušil, nikdo mě tajně nepozoroval s vražednými úmysly. Právě v těchhle chvílích jsem byl schopen naslouchat tomu druhému hlasu. Na rozdíl od prvního, tenhle určitě patřil nějaké ženě. Promlouvala ke mně láskyplně. Dokonce zvládla potlačit mou touhu zabíjet. Ne však na dlouho. První hlas se ji pokaždé snažil umlčet, překřičet. Vždy mě z toho rozbolela hlava. Zavřel jsem oči a snažil se je ignorovat. Nakonec oba ztichly.
Za nejbližší dunou se něco pohnulo. Zpozorněl jsem. Musel to být další otcův zabiják. Pomalu, nenuceně jsem vstal. Vzduchem prosvištělo pár kunaiů. Písek je automaticky zastavil. Ninja se pohnul. Hledal úkryt za jinou dunou. Zbytečné.
Skončil, jako spousta jiných před ním. Neměl ani čas křičet. Díval jsem se, jak ho písek svírá a drtí. V pouštním tichu se praskání kostí zdálo hlasité. Mým uším to znělo jako hudba. Když pak na chladnoucí zem dopadly první kapičky karmínové krve, byl jsem spokojený. Nechal jsem mrtvé tělo spadnout na zem. Přistoupil jsem k němu, chtěl jsem vidět obličej. Moc z něj nezbylo, ale dalo se poznat, že šlo o muže. Kazekage přišel mou zásluhou o dalšího člověka. Jaká škoda.
Uvnitř mě se něco zaradovalo. Musel to být on, Jednoocasý. Původce veškerého mého trápení, zároveň však můj nejvěrnější společník.
Vydal jsem se zpět do vesnice. Nepředpokládal jsem, že by mě někdo postrádal, ale značně se ochladilo.
O pět let později jsem shlížel z okna své kanceláře. Sledoval jsem život v ulicích Suny. Ti, jež mě kdysi nenáviděli, ve mně nyní věřili. Stal se ze mě Kazekage, vůdce vesnice a nejuznávanější ninja. Už jsem neslýchával žádné hlasy. Nebyl k tomu důvod. Jednoocasý byl pryč a já doufal, že se s ním už nikdy neshledám.
Zahleděl jsem se do dáli. Tam někde ležela Konoha. Vesnice, kde žil můj dobrý přítel, Uzumaki Naruto. Shinobi, který jednou změní svět.
Jen taková kraťoučká rychlovka sepsaná během chvilky. Kdo by nepoznal, tak “příběh“ je vyprávěn z pohledu Gaary
Pěkné. Opravdu mám Gaaru ráda. Už od začátku (aneb mám slabost pro záporáky, kteří se později změní na klaďáky).
„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska
Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:
2. Yuki Kaze-san (ta, která jí s tím pomáhá)
3. Shaman-werewolf-sama
4. ivy
5. Neal-X
6. Eros 3in1
7. Kairi.Ratten
8. Shadow-dono
9. Elys
10. M-san
11. MadYoko
12. Buuublinka
13. akai
14. Liss Ryuzaki
15. Enkidu
16. Barbara_Uchiha
17. Sayge
18. June
19. Vurhor
20. uchiha777
21. limetka
22. adabo
23. Nikirin-chan
24. Otaku-chan
25. SuZuKi_ShiHouiN™
26. lacca
27. luccca
28. Ookami-Kyuu
29. Alexx-sama
30. Neko_Hachi
31. Aryen-nyan
32. SASUKE5478
33. cibo91
34. Ayame-Senpai
35. Blue-misty
pro vlastní bezpečnost uvádíme pouze přezdívky a místo fotografií různé obrázky, ovšem ani ty nevedou k naší identitě…
…pokud patříte k nám žákům a následovníkům a odmítáte vše Kirovské můžete se přihlásit, jistě, že pod svou přezdívkou, aby vás Kira nemohl zabít, u mě, nebo TsuchiKim
A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva, kterou vyhrajeme.