Přátelé .. ? - 1.

Byl večer a nad Konohou zářil úplněk. Né všichni už byli ve svém světě snů. Na louce, plné rozkvetlých květin seděla dívka a pozorovala miliony hvězd. Nebyla to obyčejná dívka. Byla to kunoichi. Měla dlouhé tmavé vlasy, se kterými si vítr lehce pohrával a velké oči, které se v záři měsíce leskli a házeli stříbřitý odlesk.
Jako každý den seděla na tomto místě a v hlavě si přemýtala vše, co se za ten den událo. Její myšlenky často padli na světlovlasého chapce s blankytně modrýma očima. Milovala ho. Už od akademie, jenže on si jejího zájmu o něj nikdy nevšiml. Byla to její chyba? Měla by mu to říct? Co kdyby se jí vysmál? Raději to nechávala osudu. Vždy, když jí bylo nejhůře, vzpomněla si na jeho úsměv, který ji vždy povzbuzoval a dodával jí sílu. Milovala jeho úsměv. Musela se pousmát, když si vybavila jeho upřímný úsměv plný energie a vřelosti.

Ozvalo se křupnutí větvičky. Hinata zůstala v klidu. Moc dobře věděla kdo to je. Nikdo jiný nevěděl o tom, že sem chodí.
„Ty už jsi tu zase?“ ozvalo se pobaveně za ní.
„Sasuke..., “ usmála se Hinata „ vždyť mě znáš, a co tu děláš ty?“
„No já nevím, tak nějak jsem čekal, že tu budeš a ejhle... ona to byla pravda.“ zasmál se Sasuke a posadil se vedle Hinaty.
„Zase přemýšlíš nad ním? “ zeptal se ustaraně.
Hinata pouze kývla a podívala se na něj. Jejich pohledy se střetli. Kluk s havraními vlasy ji pohladil po tváři.
„Hin, jsi jako moje malá sestřička, nejlepší kamarádka a tak nechci aby ses mi trápila. Vím, jako tvůj nejlepší kamarád bych tě měl podporovat, ale už to dělám nějakou dobu a žádnej efekt to nemá. Vykašli se na něj, vždyť víš, že Naruto je pako, nedojde mu, jaké city k němu chováš, věř mi.“
Hinata si povzdechla. „Já vím, já vím, jenže já... “ nedořekla protože ji Sasuke přerušil.
„Jenže já ho miluju.“ napodobil její hlas.
„Nedělej si ze mě srandu,“ drkla do něj. „Tohle já vážná věc!“
„Vždyť já vím.“ usmál se na ni Sasuke.
Hinatě to nedalo a úsměv mu opětovala. Byl to její nejlepší kamarád. Opravdu.

Rozumněli si už od mala a když byli Sasukeho příbuzní zabiti, věnovala se mu, jak nejvíce mohla. Byla stále s ním, byla tu pro něj, vždy když potřeboval. Když měl slabší chvilku, dělala co mohla aby nepropadl depresím. Přátelství přetrvalo až do teď a Hinata za to byla nesmírně vděčná.

„Pojď se mnou.“ řekl najednou Sasuke a postavil se.
Hinata se na něj podívala. „Kam?“ zeptala se.
„Uvidíš.“ usmál se a natáhl k ní ruku.
Hinata ho vzala za ruku a zvedla se. Sasuke její ruku už nepustil a šel pomalu loukou. Jeho společnice ho následovala.

Po chvíli došli na místo. Nedaleko od jezírka, u kterého byli před chvilkou, bylo ještě jedno jezírko, do kterého z několika metrů padal vodopád. A jelikož bylo to místo schované mezi stromy, bylo poměrně těžké ho najít. Vypadalo to, jako kouzelné místo díky mesíci, který na jezírko a vodopád házel stříbřité odlesky.
Hinatě se zatajil dech. „S-Sasuke, to je nádhera!“ žasla.
Sasuke se usmál. „Jo já vím, už jsem ti to tady chtěl ukázat dříve, ale vždycky jsem zapomněl.“ řekl omluvným tónem.
„Sasuke .. “ objala ho. „Je to nádhera, vážně!“ a dala mu pusu na tvář. Sasuke ji taky objal.
Najednou Hinatu něco napadlo. Pomalu Sasukeho pustila a ten ji následně taky pustil.
„Děje se něco?“ zeptal se udivině.
„No .. já jen .. “ řekla smutným tónem a strčila Sasukeho do jezírka. Sasuke tam zaletěl jako kámen. Vynořil se a viděl, jak se mu Hinata směje.
„Tak tohle ti nedaruju!“ vylezl Sasuke z vody a chtěl tam Hinatu shodit taky. Ta před ním začala utíkat.
„To vůbec, ani to nezkoušej!“ utíkala před ním Hinata a smála se.
„Jen počkej!“ běžel za ní. Nakonec Hinatu dohonil a vzaj ji do náruče.
„Néé!!“ bránila se Hinata a do toho se smála. „Sasuke prosíím!“ snažila se ho uprosit.
„To tvoje prosím na mě neplatí.“ škodolibě se zasmál a hodil ji do vody.
Hinata vyplavala. Sasuke za ní skočil a začli blbnout.

Po hodině čachtání ve vodě oba usoudili, že už je poměrně pozdě a že by taky mohli jít domů. Vylezli z vody a vydali se pomalu k domovu. Sasuke jako správný gentleman doprovodil Hinatu domů.

„Uvidíme se zítra?“ zeptal se Sasuke u dveří.
„Určitě!“ usmála se na něj a dala mu pusu na tvář. „A děkuju za zpříjemnění dne. Vážně!“
„To je samozřejmost Hin,“ usmál se Sasuke. „vždyť i já jsem rád, když jsem s tebou! Tak se měj.“ rozloučil se a šel pomalu ke svému domovu.
„Ahoj.“ řekla do prázdna a zašla dovnitř.
Jakmile otevřela dveře, hned se jí naskytl pohled na svého otce, který již netrpělivě čekal kdy se jeho dcera vrátí.

„Kde jsi byla?“ vyzvídal hned Hiashi.
„Byla jsem se Sasukem.“ řekla jen a šla do svého pokoje. Potom zalezla hned do koupelny, a po teplé, příjemné sprše rovnou zalehla do postele. Zadívala se na kalendář.
„22. července. Zítra má Sasuke narozeniny. Co mu dám? Achjo, že já nechávám všechno na poslední chvíli.“ pomyslela si. Ještě chvilku uvažovala až nakonec usla.

Mezitím Sasuke, který si také dopřál proud horké vody a hned zalezl do postele uvažoval nad jinými věcmi. Musel se usmát, když si vzpomněl na večer, který strávil s Hinatou.
„Achjo .. Hinato, kéž by jsi věděla co k tobě cítím. Jenže ty se zajímáš o to pako, který tě bere jen jako kamarádku. O tvých citech nemá ani páru. Musím ti to říct. Zítra. Zítra ti to řeknu.“ uvažoval nahlas. Nemusel se bát, že by ho někdo slyšel. Byl doma sám. Už několik let. A nakonec stejně jako Hinata po několika minutách uvažování usnul.