Trable u Akatsuki 06

„Konan, kdy ses jmenovala paní domu?!“ vyjel Deidara napruženě.
„Deidaro, nech Konan na pokoji. Zaslouží se klid,“ upozornil ho Pein.
„A od kdy jsi ty takovej **** podpantoflák?!“ přidal se Hidan vylézající zpoza křesla.
„Ticho!“ vyjekl Sasori, jelikož si všiml, jak Konan tepe žíla na čele, „nebudeme Konan otravovat, je přeci těhotná.“
„No a je vůbec rozumný mít v tvým věku děti, Konan?“ dumal Deidara.
„Tím chceš říct, že jsem stará?“ zeptala se vražedně klidně. Všichni se vyplašeně podívali na Deidíka. Na jeho odpovědi závisel nejen osud domu, ale i jejich životy.
„Ne! Právě naopak, miláčku, myslí tím, jestli na to nejsi moc mladá,“ rychle převzal slovo Pein.
„Ach tak,“ usmála se, „řekla bych, že je ten nejlepší čas.“
„Souhlasíme,“ kývla hlavou bílá půlka.
„To teda nesouhlasíme!“ odporovala černá půlka, „vždyť je to stará čarodějnice, ta by neměla mít děti vůbec!“ Konan zavřela oči a napočítala do deseti. Pak je otevřela, ostatní očekávali popravu toho drzého salátu.
„Dneska mám, tedy spíš měla jsem dobrou náladu, takže trest bude mírný. Zuzanka, Verunka a Marcelka jdou do koše.“ Obou půlkám poklesla čelist, protože měly jen jednu společnou.
„Ne!“ hlesly.
„Ale ano,“ ušklíbla se modrovláska krutě. Už dřív byla zlá a krutá, ale v těhotenství se tyto její vlastnosti znásobily.
„Co ti ty tři kdy udělaly?“ hysterčil.
„Kdo je kua Zuzanka?“
„Kdo je Verunka?“ zajímalo Peina.
„Kdo je Marcelka?“ nezůstal pozadu Kisame.
„Tak Zetsu má hned tři holky? Kdo by to do tebe řekl!“ dělal si legraci Deidara, „a kde je schováváš? Pod postelí? Ve skříni? Tak kde?“
„Deidaro, Zuzanka, Verunka a Marcelka jsou kytky! Konkrétně kaktusy!“ uzemnila ho Konan. Deidara se zatvářil tak nějak všelijak.
„Omlouvám se, Konan-sama!“ zamumlala bílá půlka.
„Jen nech moje zlatíčka být, prosím,“ zaprosila černá půlka.
„Ještě si to rozmyslím.“
„Díky, díky, Konan!“ zavískly obě půlky.
„Teď máme šanci se zdejchnout,“ navrhl šeptem Deidara Sasorimu. Mistr loutkář zavrtěl hlavou.
„Víš, co by nám udělala, kdybychom se o to pokusili?“ Deidara se při té představě zhrozil. Pein si pomyslel, že musí rychle zasáhnout, nebo je opravdu Konan zabije.
„Konan, lásko, neměli bychom začít nakupovat věci na prcka?“ plácl první věc, která ho napadla. Konan se rozzářily oči a vrhla se mu kolem krku.
„Tak moment, co chcete nakupovat?“ vložil se do toho Kakuzu.
„No co asi? Kočárek, oblečení, dudlíky, lahvičky, hračky..“ upřesnila.
„Tak to zas prr! Kočárek můžem s Deidarou a Sasorim nějak udělat, oblečení se taky zařídí, třeba rozstříháme náhradní Aka-pláště a já z nich něco spíchnu, dudlíky jsou zbytečnost, to mrně může cumlat Deidarův jíl, lahvičky nejsou potřeba, stačí třeba flaška od saké a hračky taky zmáknem vyrobit. A je to, ušetříme!“
„Ty..!“ zavrčela Konan.
„Klid, Konan, andílku, znáš ho přece!“ snažil se situaci zachránit Pein.
„Já se mám uklidnit, Peine?! Musíme si promluvit mezi čtyřma očima, všichni ven!“
„To Peinovi nezávidím,“ uchechtla se bílá půlka.
„Já také ne,“ odpověděla jeho temnější polovina.
„Myslím, že teď nějakou dobu nebude mít do čeho píchnout, jestli víte jak to myslím,“ usmál se perverzně Hidan.

Po nějakých dvou hodinách vyšel Pein z obýváku jako hromádka neštěstí. Konan se na druhou stranu tvářila spokojeně. Tobi se taky konečně vrátil ze svého úkrytu. Každý si šel po svém, hlavní bylo dostat se co nejdál od těhulky. Nakonec se všichni sešli až u večeře, jež se skládala pouze z chleba s máslem.
„Hele, neuspořádáme oslavu?“ napadlo Deidaru.
„Ty naše neštěstí a Peinův zničený život chceš oslavovat?“ nevěřil vlastním uším jeho parťák Sasori.
„Cože jsi říkal?“
„Že je dobrý nápad slavit, Konan! Takové štěstí, co nás potkalo, se už dlouho neobjeví! Hlavně Peinův život nabral nový rozměr!“
„Ale nebylo by lepší slavit až po narození děťátka?“
„Poslyš, Konan, musíme to oslavit ještě předtím než nás kua všechny zabiješ! Je to teď, nebo nikdy!“
„Hidan-san má pravdu! Tobi chce slavit! Tobi je hodný kluk!“