Den Dětí v Konoze - Konohamarův nepovedený vtípek

Byl den jako každý jiný. Naruto se toulal slunečnou Konohou a přemýšlel o tom, jak zabavit Konohamara.
„Naruto! Naruto!“ ozvalo se za ním. Rychlostí blesku se otočil a spatřil vystrašenou Sakuru.
„Co se stalo, dattebayo?“
„Konohamaru... V lese...,“ snažila se ze sebe vypravit udýchaná Sakura.
„Cože?!“ vyštěkl na ni Naruto.
„Nevím, potkala jsem ubrečenou Maggie a ta mi řekla, že Konohamaru se vydal do lesa trénovat, ale že je už přes dvě hodiny pryč a nikde ho nemůže najít.“
„Tak na co čekáme?“ vypravil ze sebe Naruto a rozeběhl se do lesa.

***
„Konohamaru! Kde jsi?!“ ječela Sakura a Naruto prozkoumával každý podezřelý kamínek. Najednou narazil na vzkaz.
„Hej, Sakura-chan, pojď se na něco podívat!“ zvolal a Sakura během vteřinky stála vedle něho.
„Co to je?“ zeptala se, ale to už Naruto četl nahlas: „'Pokud chcete vidět vašeho malého kamaráda, musíte být v pravé poledne na hlavě Sandaimeho.' Cože?!“ vřískal.
„Klid Naruto, to bude v pořádku.“
„Heh,“ usmál se Naruto.
„Čemu se směješ?!“ vykřikla Sakura.
„Vždyť to psal sám Konohamaru!“ rozchechtal se na celé kolo.
„COŽE?!“ v Sakuře to začalo vřít.
„Klid, klid. Uvědomila sis vůbec, co je dneska za den?“ usmíval se Naruto.
„No... Den dětí,“ vyedchla úlevou Sakura.
„Přesně tak! Já si myslím, že to byl hloupý vtípek.“
„Asi máš pravdu,“ též se usmála Sakura.

***
„Konohmaru! Jsme tady, vylez! Prokoukli jsme ten tvůj vtípek!“ volala Sakura na hlavě třetího Hokageho.
„Jakto?!“ vřískl Konohamaru.
„Nepoznat tvůj škrabopis? No promiň,“ smála se Sakura.
„Pojď si užít Den dětí! Nebo máme všechny ty sladkosti znovu rozdat jiným dětem?“
„Už jdu! Už jdu!“

***
„Naruto! Pojď se mnou támhle! Soutěž v házení shurikenů!“
„Jasně, ale běž napřed, ano?“ usmál se na něj vlídně Naruto a šel se podívat k vedlejšímu stánku, kde byla Hinata.
„N-Naruto-kun!“ zvolala, když si ho všimla, jak jde směrem k ní.
„Ahoj, Hinato,“ zakřenil se.
„T-Tak co Konohamaru?“ zčervenala a sklopila pohled.
„Pěkně nás vystrašil,“ přiznal Naruto.
„Naruto! Naruto!“
„Copak je, Konohamaru?“ otočil se otráveně od Hinaty, která se jen uchechtla.
„Vyhrál jsem první místo!“ chlubil se.
„Jsi šikula,“ poplácal ho Naruto po rameni.
„Naruto? Co tady děláš?“ hodil na něj vražedný pohled a pokračoval: „Neříkal si, že hned přijdeš?“
„Ahh, noo... To není... Konohamaru!“ vyštěkl na něj Naruto a ten se dal do běhu. Konohamaru se jen smál.
„Nechytíš mě, nechytíš!“
„Jen počkej, ty malej!“
„Zase se hašteří?“ přišla k Hinatě Sakura.
„Jak jinak,“ zářivě se usmála Hin.
„Doufejme, že se nepoperoui, když je ten Den dětí.“
„Nemyslím si. Podívej, už jsou zase kamarádi a jdou k dalším soutěžím,“ ukázala na ně Hinata. „Naruto! Naruto!“
„Copak je, Konohamaru?“ uchechl se.
„Pojď se mnou na hřiště! Je tam soutěž o nejlepší jutsu! Myslíš, že uspěju s-“
„ANI NA TO NEMYSLI!“ přerušil ho Naruto.
„- Kage Bunshin no jutsu?“ dodal vystrašeně Konohamaru.
„Ahh, ty jsi myslel tohle jutsu. Ehh... Asi ano, myslím,“ zčervenal Naruto a radši se vydali k zmiňovanému křišti.