Den dětí v Konoze ;-)

Naruto ještě spal, když se Kakashi nenápadně vplížil a otevřeným oknem a tiše ho sledoval. Kakashi usilovně přemýšlel, jak vzbudit jeho pozornost v tom, aby šel na den dětí. Určitě by to Narutovi připadalo hloupé, tak by tam nešel. Moc dobře věděl, že minulý rok všem řekl, že už na žádný den dětí nepůjde. Tak Kakashiho napadlo, že by ho mohl trochu oklamat.
„Naruto! Vstávej!“ řekl Kakashi, ale z postele se ozvalo jen: „Nech mě spát…“
„Mám pro tebe opravdu náročnou misi a myslím, že bys díky ní mohl být…“ Kakashi se na chvíli zasekl, ale pak dodal: „…silnější!“ Konečně Naruto vyskočil z postele.
„Ano! Chci být silnější! A kdy začneme?“
„Hned.“
„Hned?“ řekl zklamaně Naruto.
„Dobrá nechám ti patnáct minut. Ale musíš si pospíšit. Tahle mise opravdu spěchá. Počkám na tebe dole.“ Kakashi rychle zmizel s dobrým pocitem, jak výborně Naruta přesvědčil.

Čekal na ulici a najednou se objevila Sakura a už na něj volala: „Mistře! Mistře Kakashi!“
„Ano Sakuro?“
„Kdo pořádá tento rok den dětí?“
„No přece opět my. Já, Asuma, Kurenai a Gai.“
„Aha a co se bude tentokrát dělat?“
„To uvidíš, ale měla bys už jít, za chvíli už to začne.“
„Jenže, co vy? Když to máte pořádat…“
„Já jen čekám na Naruta, už minule tam nechtěl jít. Tak se ho snažím dotáhnout ho tam jiným způsobem. Doufám, že trochu zrychlí, abychom to stihli.“
„Dobrá, tak se mějte… Uvidíme se tam!“ dořekla Sakura a už běžela pryč. Naruto se objevil celkem rychle, protože se těšil na misi. To stále ještě netušil, že je to jen záminka, jak ho dostat tam, kam nechce jít. Kakashi ho dovedl k lesu, blízko vesnice, kde už byli všichni.

„Ááááá Kakashi! Jdeš pozdě!“ křičel Gai. Kakashi mu však klidně odpověděl: „Vedu ještě posledního soutěžícího.“
Naruto z toho byl zmatený. Nechápal, proč jsou všichni tak na jednom místě. Myslel si, že to bude tajná a těžká mise. Nechápavě pohlédl na Kakashiho a řekl mu: „Jaký soutěžící? O co tady jde? Já chci tu supertajnou posilující misi!“
Kurenai se do toho vložila, ale zprvu vynadala Kakashimu: „Co jsi mu to napovídal?“ A pak už mile mluvila k Narutovi: „ Vždyť je dnes den dětí. A my ho pořádáme, jako každý rok.“
„Co? Ne! Já nejsem dítě! Kakashi!!! Proč jsi mě sem dotáhl?!“ rozzlobil se Naruto. Na to Kakashi nenápadně zmizel a Kurenai postrčila Naruta za ostatními. Bylo tam opravdu hodně dětí. A většinu Naruto znal. Třeba Konohamaru, Sakura, Lee, Hinata, Neji, Shikamaru, Kiba, Shino, atd... Naruto naštvaně zapadl a přemýšlel, co se bude dít tentokrát. Minulý rok byla velká soutěž s kunai. Ale to Narutovi moc dobře nešlo. Tak co asi vymysleli tentokrát?

„Vítejte na dnešním dni dětí! Ať vás síla mládí provází!“ zahlásil Gai. Jediný, kdo měl radost z tohoto proslovu, byl Lee, jinak ostatní Gai nezaujal.
„Začneme jinak,“ zkusil to Asuma, „máme pro vás připravený program. Věříme, že se vám bude líbit. Dnešní den bude mít dvě části. Sportovní a obědovou. Začneme sportovní částí. Každý dostanete mapu, musíte celou trasu co nejrychleji proběhnout. Ovšem budou na vás čekat překážky. Třeba Gai se vás bude snažit zdržet svým taijustu. Dále Kakashi svým genjutsu. A já se vás pokusím zadržet ninjutsu. Musím vás však upozornit. Dejte pozor na své, ale i naše zdraví. Kurenai bude u startu a cíle. Zatímco my se rozmístíme, ona vám rozdá mapy.“
Kakashi, Gai i Asuma odběhli pryč na svá místa. A Kurenai zatím rozdávala mapy se slovy: „Pořádně si je prohlédněte, ať víte, kudy běžet. Je zakázáno si zkracovat cestu, to si zapamatujte. Kdo si bude cestu jakkoliv zkracovat, tak nedostane oběd! Dbejte na slušné chování a hlavně celou Konohu nezbourejte. Nebojte se, porazit ty tři bude jednoduché, řekla jsem jim, aby byli opravdu mírní.“ Kurenai se na všechny usmála a ještě dodala: „Ještě chvíli počkáme a budete moci vyrazit. Všem přeji hodně štěstí!“

Chvíli se čekalo a pak se vyrazilo. Všichni běželi, jak jen nejrychleji mohli. Každý měl výhody a nevýhody v něčem jiném. Proto většinou starší pomáhali mladším. První jejich překážka byl Kakashi.
Narutovi došlo, že pokud dojde na Kakashiho genjutsu, tak to nezvládne. Proto mu prvně padl do oka Konohamaru. Doufal, že by mu mohl něco kloudného poradit.
„Hej Konohamaru! Nevíš, co by mohlo platit na Kakashiho?“ zakřičel Naruto. Konohamaru ho doběhl a začal hlásit: „Co třeba sexy no jutsu? To my jde nejvíc… A na mistra Ebisu to platilo opravdu dobře! Možná by se to mohlo líbit i Kakashimu.“
„To je dost dobrý nápad, ale musíme být dostatečně rychlí, aby nás nestihl dostat do genjutsu,“ navrhl ještě Naruto. Po chvíli se vřítili do zatáčky a před nimi Kakashi.
„Henge!“ vykřikli zároveň oba. Proměnili se v krásné, nahé dívky, jen trochu obalené v dýmu. Trochu ho okouzlili svým šarmem a Kakashi z toho po chvíli ležel na zemi. Oba raději rychle proběhli, než se z toho vzpamatuje a tak kolem něj prošlo i více dětí.
„Naletěl na to,“ smál se pak Naruto.

Dále byl problém u Asumi. Sakura byla naprosto vyřízená, nevěděla, jak ho nějak obejít. Asuma ji nechtěl pustit bez boje. Jenže to Sakura nedokázala.
„Mohu ti nějak pomoct?“ zeptal se Sakury Lee. Nechtěla ho žádat o pomoc, ale věděla, že to bez toho asi nezvládne. Tak to přijala: „Dobrá, ale nemysli si, že je to rande…“ Leemu zajiskřily oči, byl rád, že to Sakura přijala, ale bál se, že ani on Asumu nezvládne. Přece jenom se do toho pustil, začal bojovat pomocí svého taijutsu proti Asumovi. Sakura se snažila kolem nich proniknout, ale Asuma jí to jen tak nedovolil.
„Přese mě se jen tak nedostaneš,“ podotkl Asuma na Sakuru. Ta z toho začala být špatná. Připadala si opravdu bezcenná.
„Sakuro! Ty jsi fakt na nic! Teď se dívej a pak s tím tlustoobočnatcem vypadněte,“ zakřičela Ino. Pak už se soustředila na přenos mysli. Nakonec se jí to povedlo a ovládala tělo Asumi.
„Lee! Ino, už ovládla Asumu,“ křikla Sakura, „myslím, že je čas vypadnout.“
„Ale co její tělo? Musíme jí pomoci, aby se taky dostala přes Asumu.“ řekl Lee a vzal Ino. Rychle prošli kolem Asumi, ikdyž věděli, že je v něm Ino. Jen netušili, kdy se to vrátí do normálu. Vše stihli, a když se vrátili oba k sobě Asuma poznamenal: „Výborně Ino, teď rychle pokračujte.“

Poslední překážka byl Gai. Byla u něj už velká fronta lidí. Gai si poskakoval a popěvoval: „Síla mládí, jen tak někoho nepustí! Kdo chce projít, musí zaplatit.“ Všichni se dohadovali, jak kolem něj projdou.
„Já budu bojovat se svým mistrem! Zdržím ho!“ nabídl se Lee.
„To je otrava,“ řekl Shikamaru, „já ho zastavím a zatím vy všichni budete moci projít.“ Všem se to zdálo jako nejlepší nápad, protože ostatní nemuseli vyvíjet jakoukoliv námahu. Shikamaru poslal na poblázněného Gaie stínovou imitaci. Tím ho aspoň dočasně svázal. Takže mohlo projít spousty dětí, aniž by je Gai zastavil.
„Ne! Já nechci,“ brečel Gai, „nechci být tímhle svázaný. Vzal jsi mi veškerou sílu….“

Takto a ještě jinými způsoby byli poraženi Kakashi, Asuma a Gai. Všichni dorazili úspěšně do cíle. Tam už na ně čekala Kurenai s další části dne.
„Tak a teď oběd! Po lese v okruhu do dvou kilometrů máte v lese každý ramen. Musíte si každý najít svůj. Přeji vám dobrou chuť,“ řekla další pokyny Kurenai. Vypustila všechny do lesa, kde hledali svůj oběd.

Mezitím došli Kakashi, Asuma a Gai. Všichni unavení a zbytí jako psy.
„Příště,“ poznamenal Gai, „musíme vymyslet něco méně náročného pro nás.“ Kurenai se jim za to trochu smála a sama se radovala, že měla asi nejvýhodnější pozici. „A co dělali tak hrozného?“ zeptala se jich udiveně.
„Oni jen spolupracovali,“ odpověděl jí Kakashi.
„Tak to je dobře, doufala jsem, že to udělají,“ řekla si Kurenai pro sebe.
„Dobře? Vždyť nás zničili, vyřídili…“ fňukal Gai a sedl si na zem.
„Gaji!“ křikla Kurenai, „vzchop se! Kde se ztratila tvoje věčná síla mládí?“
„Moje síla mladí… Aha! Já přeci nebudu nikdy poražen, protože mě a sílu mládí nikdo nezmlátí!“ vyskočil Gai a začal mávat rukami, aby ukázal, jakou má stále sílu.

Najednou se objevil zklamaný Naruto: „Jak si dovolujete nás takhle zmást? Chcete, abychom se vašemu vtipu zasmáli? Já se rozhodně smát nebudu…“ Nikdo to nechápal, Asuma se tedy zeptal: „Ale co tím myslíš?“
„To vám teda řeknu, když si hrajete, že to nevíte. Žádné jídlo v lese není!“
„Ale ne, sama jsem ho schovávala,“ řekla Kurenai a vydala se ho hledat do lesa. Začali přicházet ostatní, všichni byli hrozně zklamaní. A s posledním přišla i znepokojená Kurenai: „Nic tam není, všechno zmizelo. Nevím, jak se to mohlo stát. Sama to nechápu…“
„To budeme o hladu?“ ozval se Chouji a zároveň se ozvalo i jeho hlasité kručení v břichu.
„Nebojte se, nějak to vyřešíme,“ uklidňoval všechny Kakashi.

Všichni čtyři dospělí dali hlavy dohromady a radili se, co dělat.
„Půjdeme do Ichiraku?“ navrhl Gai.
„Ne, to nejde, je nás moc. Všechny by neobsloužili,“ oponovala mu Kurenai.
„Poslat domů je nemůžeme,“ uvažoval nahlas Asuma, „tak co dělat? Musíme jim něco udělat sami. Jenže k nikomu domů se jen tak nevejdeme…“
„Co kdybychom si udělali jídlo tady?“ napadlo Kakashiho a pak to vysvětloval dál: „ Za pomocí všech by to šlo rychle. Každému dáme nějaký úkol a ten udělá. Kurenai sežene jídlo a my uděláme oheň a rozdáme potřebné úkoly ostatním.“
Všem se navrhovaný nápad líbil, rychle se to řeklo všem dětem, aby se nevzbouřili a začalo se pracovat. Rozdělával se oheň, někteří měli donést misky a ostatní potřebné věci. Pak se společně vařil oběd, na který se tak všichni těšili, protože měl každý hlad.

Nakonec se všichni dosyta najedli. Kakashi, Kurenai, Gai a Asuma měli radost, že to nakonec dopadlo dobře. A ostatní si odnesli pěkné zážitky. Dokonce i Naruto byl rád, že se mohl zúčastnit letošního roku dnu dětí. Sám dobře věděl, že ikdyž to nebyla ta slibovaná mise, přece jen se možná stal trochu silnějším i chytřejším.