Letní večer 29

Tenten si lehnula na postel, byla unavená a rozhodně měla o čem přemýšlet. Snad i na chvíli usnula, protože když se znovu podívala z okna, už se stmívalo. Proto seběhla dolů a šla si najít něco k jídlu.
Dole ještě byla její máma, která se jí s úsměvem zeptala: „Jdeš za svým chlapcem?“
„Ne, jen pro něco k jídlu.“ odpověděla Tenten trochu zaraženě. Upřímně doufala, že tohle nebude dělat moc často.
Matka se zatvářila trochu zklamaně a postavila na stůl namazaný krajíc chleba.
„To je pro mě?“ zeptala se Tenten s jakousi nadějí v hlase.
„Původně jsem ti to chtěla donést, ale jinak jo.“ potvrdila matka a usmála se na ni.
„Díky moc, jsi skvělá.“ řekla Tenten a posadila se ke stolu. Nestihla si ale ani kousnout, když se ozvalo zaklepání.
„Jen seď, já tam jdu.“ ujistila ji máma a šla ke dveřím.
„Dobře.“ zavolala na ni Tenten a konečně se zakousla.
„Ahoj, jen pojď dál.“ ozvalo se ode dveří a Tenten polilo horko. Měla určitou představu o tom, koho to zve její matka dál.
„Díky.“ zahuhlal Neji trochu zaraženě. Nikdy k němu tak přívětivá nebyla. Takže nebylo moc těžké uhodnout, že už to ví.
„Ahoj.“ pozdravila ho Tenten a trochu zmateně se na něj usmála. Tohle bylo prostě divné.
„Ahoj.“ vrátil jí pozdrav mladík a trochu nejistě se podíval na její matku.
„Budeme nahoře.“ oznámila jí dcera a odtáhla Nejiho pryč. Její máma se na ně ještě stihla usmát a pak se dala do umývání nádobí.

„Tohle bylo trapné.“ vyhrkl Neji hned, jak za nimi zaklaply dveře.
„To mi povídej.“ špitla Tenten a stiskla mu ruku.
Neji se na ni usmál, ale nebyl to příliš veselý úsměv.
„Doufám marně, že jsi tady jen kvůli radosti z mé společnosti?“ zeptala se a přitáhla si ho k sobě, aby ho mohla políbit. Neji se samozřejmě nechal, ale po chvíli se o ní odtáhl a trochu smutně potvrdil: „Mluvil jsem se strýcem.“
„A kdy se s ním uvidím?“ zeptala se dívka trochu rozpačitě, ale nepustila ho z objetí.
„To vlastně nechal na tobě.“ přiznal Neji a pohladil ji po tváři. Raději se nezmínil, že ve skutečnosti to nechal na nich a ne jen na ní.
„Asi bude lepší, když to nebudeme odkládat, co?“ zeptala se Tenten trochu pesimisticky a pustilo ho.
„Nejspíš.“ souhlasil Neji rozpačitě, ani on se do toho zrovna nehrnul.
„To bude děs.“ zašeptala dívka zničeně.
„Určitě to bude v pohodě, uvidíš.“ ujistil ji mladík a vzal ji za ruku. Ne že by on si tím byl ovšem nějak jistý.
„Co se vlastně stane, když se mu nebudu líbit?“ zeptala se Tenten a nechala se obejmout.
„Asi mi doporučí, abych si našel někoho jiného.“ odpověděl Neji váhavě. Ještě nikdy v podobné situaci nebyl.
„A když ho neposlechneš?“ ptala se Tenten dál a podívala se mu zpříma do očí.
„Teď nic. Možná bude naštvaný, ale časem ho to určitě přejde.“ odpověděl ne úplně sebejistě.
„Co jsi myslel tím teď nic?“ položila mu otázku, na kterou nechtěl odpovídat.
„No...“ začal Neji nejistě a jeho tváře zrudly.
„No?“ zopakovala Tenten po něm.
„Kdybych si tě...ehm...vzal...tak bych mohl mít nějaké problémy ohledně postavení v klanu.“ dostal ze sebe mladík a trochu křečovitě se usmál.
Tenten zrudly tváře, ale hned na to se rozesmála a řekla: „Tak tímhle se myslím zatím trápit nemusíme.“
„To teda ne.“ souhlasil mladík a tentokrát se usmál doopravdy.
„Takže, kdy se s ním chceš setkat?“ položil znovu tu strašnou otázku.
„Co kdyby jsme se sešli zítra a já ti dám vědět?“ odpověděla mu otázkou a konečně úplně uvolnila jejich objetí.
„Myslel jsem, že se tomu nebudeš vyhýbat.“ podotkl mladík a trochu škodolibě se pousmál.
Tenten se lehce zamračila a trochu provinile odpověděla: „Správně, ale pořád se potřebuju psychicky připravit.“
„A co kdyby sis promluvila s Hinatou? Možná tě uklidní.“ navrhl mladík a věnoval jí povzbudivý úsměv.
„Nebo mi dá pár typů, jak se zalíbit tatínkovi co?“ odvětila s úšklebkem a hravě do něj strčila.
„I to je možné.“ přiznal Neji a protřel si paži, do které ho bouchla.
„Asi bych se měla naučit nějaké to správné chování ne?“ nadhodila Tenten.
Mladík se nad tím zamyslel a přikývl se slovy: „To není špatný nápad.“
„Takže rychlokurz správného chování.“ potvrdila Tenten a políbila ho.

„Otče?“ oslovila nejistě pána Hyuuga klanu starší z jeho dcer.
„Co potřebuješ?“ zeptal se Hiashi bez zbytečného protahování.
Hinata nasucho polkla a řekla: „Jen jsem tě chtěla pořádat, abys byl na Tenten přívětiví.“
„Kdo je Tenten?“ položil dceři nečekanou otázku a vyvedl ji tak z míry.
„Nejiho týmová kolegyně, přijde na tu večeři.“ vysoukala ze sebe dívka trochu zaraženě.
„Nevěděl jsem, že jsou spolu v týmu.“ zašeptal muž spíš pro sebe a Hinata v jeho tónu slyšela jakýsi tichý nesouhlas.
„Řekni, jaká je jejich týmová práce?“ položil jí další nečekanou otázku.
Hinatu sice trochu mátlo, jakým směrem se konverzace ubírá, ale i tak odpověděla: „No...většinou moc dobrá.“
„Pak by si spolu neměli začínat.“ prohlásil Hiashi chladně a pokynul Hinatě, aby odešla. Jeho dcera si nedovolila neuposlechnout a tak za sebou nervózně zavřela dveře. Byla si už teď docela jistá, že ta večeře nedopadne dobře.