Výhra, která stojí zato

Obklopovalo ho šero. V uších mu hřmělo tiché vrnění. Čich mu zahltila vůně čerstvě vypraného oblečení. Když zabořil nos hlouběji do hebkých chloupků na břiše Černé, kterou před chvílí vytáhl z maminčina koše s prádlem, kočka začala příst ještě hlasitěji. Chlapec doufal, že ho rodina nebude hledat pod postelí, kde chtěl s mickou počkat, dokud nebude moci jít do kuchyně na oběd. Nii-san se včera u večeře několikrát zmínil o zvláštním festivalu pořádaném na Den Dětí, ale Sasuke nechápal, proč se dělá tolik cavyků kvůli jednomu svátku pro mrňata.
„Vylez ven, Sasuke!“
Tak ho nakonec nii-san našel! Sasuke zatajil dech a zůstal nehybně ležet, dokud jeho geniální bratr u postele nepoklekl, aby se na něho podíval. Malá žlutooká šelmička zasyčela na staršího chlapce.
„Přestaň se schovávat, otouto! Za chvíli musíme vyrazit do parku, jinak nestihneme žádné hry,“ poučoval Itachi Sasukeho.
„Já si nechci hrát! Raději bych s tebou šel trénovat k rybníčku, nii-san!“ protestoval mladší sourozenec, zatímco sledoval, jak ho chlupatá společnice opouští.
„Můžeš brát plnění festivalových soutěží jako zábavný typ tréninku,“ zkoušel Itachi svého tvrdohlavého bratříčka přesvědčovat.
„Házení dřevěných shurikenů do obrovské žabí tlamy je hra pro mrňata! Přeběhnout louku se zavázanýma očima je hra pro mrňata! A hledání tajného svitku v bludišti nukeninů, kteří každému, koho chytí, upatlají pusu marmeládou, je hra pro mrňata!“ namítal Sasuke se vzdorně našpulenými rty.
Itachi si smutně povzdechl: „A já myslel, že budeš rád, když spolu strávíme celý den, otouto! Kdybychom se zúčastnili soutěží spolu, neměl by nikdo z vesnice proti nám šanci.“
Sasuke svraštil čelo, protože usilovně přemýšlel o Itachiho slovech.
„No, to by se dalo brát jako trénink, pokud všechno vyhrajeme,“ řekl malý chlapec, když se začal soukat zpod postele.
„Tak si obleč šaty, ve kterých se mnou trénuješ, a půjdeme, Sasuke.“

Tu noc nejmladší Uchiha usínal s plyšovým pravěkým ještěrem v náruči. S bratrem všechno, do čeho se přihlásili, vyhráli, ale Sasukeho nejvíce bavilo, když jej Itachi nesl na ramenou v malém lesíku u parku, zatímco on při tom skákání ze stromu na strom sbíral pověšené lístky papíru. Za všechny dostali nějakou cenu – sladkosti, dřevěné shurikeny, figurky ANBU, ale Sasukemu si okamžitě oblíbil měkkého zeleného dinosaura. Pojmenoval ho Křikloun.

Klidné ráno přerušilo vytrvalé klepání na dveře. Následoval Sakuřin hlas, tázající se, jestli už nejde na oslavu a jestli ho smí doprovodit. Kdyby jí neodpověděl, nejspíš by do hodiny odešla, jenže zatímco Sakura po východu slunce obsadila strategickou pozici u vchodu, Yamanaka Ino se rozhodla překonat svoji rivalku, proto se vyšplhala na parapet, aby se pokusila otevřít okno v ložnici.
Sasuke se přestal v předsíni mračit na lakovaný povrch dveří, na něž tloukla jedna dívka, rychle vběhl do kuchyně, kde popadl batůžek s jídlem, a oknem opustil svůj byt, protože chtěl před druhou obdivovatelkou uniknout na střechu.
„Sakuro-chan!“ ozval se pod ním řev, který jej přinutil se přitisknout k tvrdému povrchu střešní krytiny.
Málem ho viděli. Málem ho dostali. Když se ujistil, že hlučný Naruto zabavil Sakuru, vyrazil co nejrychleji a nejtišeji ven z Konohy, protože nechtěl trávit celý den hraním hloupých her. Mladý Uchiha mířil k nízkému kopci, kde stála svatyně. Ještě na úpatí se ohlédl, aby se ujistil, zda ho někdo z Konohy nesledoval, ale potom už rychle stoupal po schodech, spoléhaje na to, že by nevítané společníky zaslechnul. Ani jeden z nich nevynikal v tichém chování.
Jakmile slunce občas vykouklo mezi bílými mraky, oslepovalo chlapcův zrak, ale jediná červená torie na konci schodiště se nedala přehlédnout. Za ní se nacházel malý chrám Nakano, obklopený vysokými stromy. Sasuke věděl, že tady jej nikdo hledat nebude. Moc lidí sem předtím stejně nechodilo, avšak po oné události na toto místo, skrývající temné démony, jak naznačoval známý znak na torii, nevkročil ani ten nejzbožnější poutník.
Černovlasý chlapec v hlavním sále odsunul tatami a provedl několik pečetí nad kamenem s namalovaným Sharinganem. Když potom kamennou desku odvalil, objevilo se schodiště do podzemní místnosti, kam Sasuke sestoupil. Poté, co zapálil dvě lampy, zapečetil opět vchod. Zatímco ostatní kvůli hloupému Dni Dětí marní čas v nějakých dětských hrách, on si prostuduje několik svitků, které si ráno zabalil do batohu, aby zjistil, jak by mohl vylepšit svoji práci s chakrou. Stále se mu nelíbila myšlenka, že by v tom byla Sakura lepší než on.
Sasukeho zrak spočinul na malém zaprášeném předmětu v rohu místnosti. Pomalu tam přešel a zvedl věc ze země. Když z plyšového dinosaura setřel aspoň trochu prachu, vrátil se ke svému čtení, přestože ještěra nepustil z ruky. Špinavý pravěký tvor ho neustále rozptyloval. Nechtěl myslet na to, kdy ho sem přinesl, naopak na chvíli zaměřil své myšlenky na to, zda si dnes nějaké dítě přinese domů stejnou hračku jako výhru.

Když otevřel oči, zjistil, že leží na boku, přičemž svíral Křiklouna v náruči. Zakručelo mu v břiše, proto vytáhl z batohu onigiri a dvě rajčata, aby hlad utišil. Musel prospat několik hodin, protože lampy téměř dohořely. Po jídle zabalil svitky a dinosaura položil zpátky na původní místo. Zůstane tady schovaný jako jiné vzpomínky z dětství.

Začínalo mu být nesnesitelné vedro. Lee ho sice přesvědčoval, že mu bude černá přiléhavá látka připadat jako druhá kůže, ale zatím se jen nepříjemně lepila na jeho pokožku. Jasné ranní slunce ten zatracený oblek rozehřívalo čím dál tím víc. Do večera se v něm upeče. Otráveně sebou trhnul, když kapička potu stekla z jeho beder, přes kostrč, až mezi hýžďové svaly.
„Kožich by byl horší, Sasuke!“ zaječel na něho Naruto, poskakující kolem v oranžovém trikotu, který doplňovaly ostře špičaté uši nasazené na blonďaté hlavě, prodloužený čumák připevněný provázkem k obličeji s Narutovými vlastními vousky, rukavice a boty připomínající tlapy s drápy a dlouhý huňatý ocas našitý vzadu na kostým.
Sasuke nechápal, kde bere Naruto tolik nadšení, když z něho musel pot lít jako z konve, jenže podobně vyváděl Kiba převlečený za psa, i když si nejdříve ztěžoval, protože mu přišlo lehčí se proměnit v Akamarua než lézt do převleku. Naopak Shikamaru s parohy a kopyty ležel líně na trávě, přestože si tak mačkal bílý jelení ocásek. Klidný Shino si pečlivě urovnával červené krovky beruščina kabátku a kousek stranou Ino jemně roztahovala nádherně zbarvená motýlí křídla, která si Chouji nasadil na záda.
Mladý Chuunin se nerozhodně podíval na zbytek svého kostýmu, ležícího před ním na stole. Čtyři měkké černé tlapky, tmavý čumák s vousky, dlouhý útlý ocas a chlupaté kočičí uši. Na Den Dětí dostal jako misi dohled nad pořádkem při festivalu a účast v této soutěži. Věděl, že se z toho nevyvlékne.
Jakmile dokončil oblékání kočičího kostýmu, zaslechl za sebou dlouhý povzdech, vycházející z mnoha hrdel. Rychle se otočil a spatřil skupinu malých holčiček, zírajících na něho jako na velké chutné lízátko. To znal z časů Akademie, ale trochu ho vyděsilo, jak se snížil věkový průměr jeho fanynek od doby, kdy byl čerstvým geninem. Nadšená děvčátka ve věku od čtyř do šesti let se k němu blížila s nadějí, že si vybere jednu z nich. Za zády slyšel vřískot hordy chlapců, kteří obléhali Naruta – hrdinu vesnice.
Davem chichotajících se holek, obklopujících vysokého osmnáctiletého shinobiho s kočičími oušky a ocáskem, prošla v klidu Haruno Sakura s dítětem v náruči. Sasuke místo obličeje viděl jen hlavu s tmavými vlasy učesanými do dvou culíků, protože holčička skrývala stydlivě tvář na Sakuřině krku, zatímco zatínala pěstičky do lékařčina červeného trička. Než se nadál, vysadila mu členka týmu Sedm děvčátko na ramena.
„Neběž s ní moc rychle, Sasuke-kun, aby se nebála. Hodně štěstí v soutěži!“ popřála mrzutému závodníkovi růžovovlasá medička.
Přestože byl Sasuke Sakuře vděčný, že vyřešila jeho problém s volbou dítěte pro tuto hru, její varování však nepotřeboval, protože poslední, co by chtěl, byla mokrá nadílka na zádech. Chytil holčičku pevně za stehna.
„Nezapomeň se mě držet!“ houknul na nehybnou lehkou zátěž za svým krkem a drobné prstíky se zabořily do černých vlasů.
„Hej, Sasuke, my to vyhrajem!“ zakřičel Naruto vyzývavě.
Hyperaktivní Uzumaki si vybral jako parťáka hubeného hnědovlasého chlapce s úsměvem, který mohl klidně soupeřit s tím Narutovým.
Poslednímu Uchihovi to bylo jedno. Nezáleželo mu na vítězství, rozhodl se jen proběhnout lesíkem, aby splnil tuto část mise. Nestaral se o to, zda se dítěti podaří utrhnout nějaký papírový lístek. Pokud by chtělo nějakou cenu, muselo by se snažit samo.
Pomalu přelétl zrakem vystavené odměny – sladkosti, dřevěné shurikeny, figurky ANBU a hromada křiklavě oranžových plyšáků Kyuubiho. Některé věci zůstaly stejné jako v jeho dětství, jiné se úplně změnily; například se z obávaného monstra stala oblíbená hračka pro děti.
„Dino!“ zaslechl hlásek nad svou hlavou.
Pozorně se zahleděl na výhry, ale musel popojít pár kroků, než uviděl kousek z jasně modrého ještěra s růžovým bříškem. Třebaže se nemohl vyrovnat jeho důstojnému zelenému Křiklounovi, vyvolal pár starých dobrých vzpomínek.
„Chceš ho?“ zeptal se Sasuke holčičky.
Dítě zabořilo obličej do černých rozježených loken, Sasukeho uši sevřelo v malých lepkavých prstech a stydlivě zašeptalo: „Jo.“
Sasuke se pokoušel ignorovat představy, co za špínu z rukou děvčátka ulpělo na jeho kůži, protože právě pro sebe objevil zajímavý cíl. Rychle si díky Sharinganu zapamatoval kód z šestnácti čísel na kartičce, kterou měl dinosaurus zavěšenou kolem krku. Díky své Kekkei Genkai nebude mít problém najít odpovídající lístek.
„Dobře! Až ti řeknu, utrhneš papírek. Já tě k němu donesu, ty ho sebereš!

Na dně misky mu už zbýval pouze vývar s několika kousky cibulky. Po jeho levé ruce se Naruto hlasitě cpal třetí porcí rámenu.
„Ta malá vypadala se svým plyšáčkem nesmírně šťastně. To se ti povedlo, Sasuke-kun,“ zaslechl Sakuřin tichý hlas, přicházející z jeho pravé strany.
„Ale vždyť donesli jen jeden lístek! To my jsme vyhráli, Sakuro-chan!“ dožadoval se Sakuřiny pochvaly Naruto, sotva spolkl většinu sousta, co si předtím narval do pusy.
„Myslím, že jsi se dnes stal pro ni hrdinou.“
Sasuke slyšel v jejím hlase radost, dojetí a vřelost. Lehce se pousmál.
Jakmile nepříjemný kostým vrátil Hokage, děti odešly s rodiči domů, nespěchal do soukromí svého bytu, ale trávil další hodiny ve společnosti nejbližších přátel. Možná se zítra vydá do ruin chrámu Nakano, aby se podíval po jedné staré hračce...
K překvapení Naruta i Sakury si objednal druhou misku.