Naruto Bushido – část 4 – Co znamená jeden život

Menší postraní cestou vcházeli do města, kde měli Uchihové své velkolepé sídlo. Ve městě byla sláva, ale ani jeden ze tří lidí ve skupině se netvářil nadšeně, každý měl pro to své důvody. A Naruto byl ten, kdo jich měl asi nejvíce.
„No, ták Naruto, co sme si to sme si. Zapomenu na to, co si mi udělal. Co kdybys mě od teď chránil. Platím dobře,“ snažil se Gatou ze všech sil zachránit si svůj krk.
Naruto ho ale úplně ignoroval. Když vešel do města a uviděl, co se slaví a kdo se oslav účastní, tak ho přešla veškerá dobrá nálada. Okamžitě si ze svého ruksaku vytáhl kápi s kapucí a celý se zamaskoval.
„Co to děláš?“ Divil se Sasuke.
„Nechci přidělávat potíže,“ odpověděl poněkud sklesle Naruto.
Pak se nedůvěřivě podíval na Gatoua a přemýšlel, jak zajistit jeho mlčenlivost. Nechtěl, aby ho nějakou svou hloupostí prozradil, obzvláště ne teď, když se tady měla konat nějaká sláva mezi Uchihy a klanem Uzumaki. Naruto to okamžitě poznal, protože všude byly symboly jeho příbuzných.
„To je stejný znak, jako máš ty,“ řekl překvapený Sasuke, když konečně poznal spirálu na cizích standartách.
Gatou se ušklíbl, věděl totiž něco, co Sasuke ne a co mu právě nedopatřením prozradil. Okamžitě chtěl začít hulákat na celé kolo, ale u krku se mu tisklo cosi studeného a něco ostrého ho píchalo do zad. Pak mu ta kovová věc sklouzla z krku pryč a Naruto mu nacpal do pusy kus látky, ne nejčistší.
„Zkus ještě něco a já vyndám ten roubík a vyříznu ti jazyk,“ řekl studeně Naruto a na Gatoua šly mrákoty.
Sasuke stále nechápal, co se děje, ale Naruto pro své chování musel mít důvod, tak se nehodlal ptát. Prodrali se davem a konečně uviděli co se děje.
„To vypadá, jako zásnuby,“ řekl Sasuke.
Naruto nikdy takovou slávu nezažil, tak mu bylo jasné, že se to týká nějakých velice důležitých lidí. Chtěl pokračovat k sídlu Uchihů, přece cesta byla volná, lidé stáli jenom na okrajích, ale Sasuke ho zastavil. Naruto to nechápal. Sasuke si pak pro sebe něco mumlal, ale ani Naruto ho nemohl slyšet, mluvil moc potichu.
„Musíme počkat, až projde průvod, pak budeme moct jít,“ vysvětlil záhy Sasuke.
Narutovi to sice přišlo divné, ale jestli to byla nějaká tradice nebo něco takového, co se prostě muselo dodržet, ta do toho nechtěl zasahovat. Zvláště ne tehdy, když se snoubili Uchihové s Uzumaki. Za chvíli na to se objevil ten všemi oslavovaný průvod. Když Naruto viděl, o koho jde, tak nechtěl věřit vlastním očím. Spousta stráží, doprovodu, snad všichni měli rudé vlasy, byli to ti nejvýznamnější z celého klanu Uzumaki. A pak uviděl tu osobu, byla mu povědomá, podobala se někomu, koho znal, přesto to však byl někdo jiný.
„Ha, tak tohle bude nevěsta mého bratra,“ řekl Sasuke a také obdivoval krásnou rudovlasou ženu.
„Nevěsta tvého bratra?“ Divil se Naruto.
„Nikomu jinému, by nevystrojili, takovou parádu, ani mě ne. Navíc jsem něco zaslechl před odchodem na tu katastrofální misi,“ řekl Sasuke.
„Tak to pak budeš můj strýc,“ zašklebil se kysele Naruto na Sasukeho.
„Cože?!“ Divil se Sasuke.
„Tohle je hlava klanu Uzumaki, mladší sestra mojí mámy,“ vysvětlil Naruto.
Gatou valil oči a nechápal vůbec nic z toho, co tady slyšel. Nechtěl tomu prostě vůbec věřit a Sasuke zrovna tak.
„Moje máma a její sestra jsou od sebe asi dvacet let. Máma utekla s mým otcem, dříve než se její sestra narodila, když pak otec zmizel, tak se zkusila vrátit, mohla by, ale beze mě,“ řekl Naruto a osvětlil tím částečně svou minulost.
„Promiň, vůbec jsem to netušil,“ začal se omlouvat Sasuke.
Naruto na to jenom přikývl hlavou a Sasuke skončil s omluvami. Také mu bylo jasné, že Naruto prostě chtěl jenom někomu říct, co tajil, aby se mu trochu ulevilo.
„Každopádně by bylo moudré, neprozrazovat, kdo jsem, mohlo by to mít neblahé následky na zásnuby tvého bratra. A to by tě pak tvůj otec asi opravdu nesnášel,“ uchechtl se Naruto.
Sasukemu to sice moc vtipné nepřipadalo, ale musel s Narutem souhlasit. Chtěl si přece u otce získat právo být naživu, když ho to stálo tak moc. Když zástup klanu Uzumaki prošel, lidé se začali pozvolna rozcházet a vraceli se ke svým každodenním starostem.
„A hele, není to Sasuke?“ Zeptal, muž, který se k nim blížil.
„Itachi?! Cotu… Nemáš být na svých zásnubách?!“ Nechápal Sasuke, co jeho starší bratr dělá tady a není raději v jejich sídle.
„Otec bude stejně ještě něco projednávat s jejími rodiči a ona, i když je hlavou klanu Uzumaki, tak bude v nějaké místnosti pod dozorem. Myslím, že do večera mám ještě dost času,“ řekl Itachi a byla na něm poznat nelibost k zásnubám.
„Ale i tak,“ snažil se Sasuke.
„Nechme to stranou. Spíš by mě zajímalo, co ty bratříčku? Otec tě má za mrtvého, poté co se doslechl, jakou katastrofu jsi způsobil,“ řekl Itachi poněkud starostlivě.
„Narazil jsem na silného protivníka, bohužel jsme si vybrali špatné místo pro náš střet a naše umění způsobilo tu katastrofu. Samozřejmě, že jsem chtěl vykonat, co se patří, ale on mě zastavil,“ řekl Sasuke a ukázal na zakukleného Naruta.
Naruto netušil, co by mohl Uchiha udělat, tak se raději připravil kdykoli tasit svůj meč, ale záhy zjistil, že Itachi se vůbec nezlobí.
„Děkuji ti. Byla to velice šťastná náhoda, že jsi mého hloupého bratříčka zastavil v čas,“ řekl s úsměvem Itachi.
„Musel jsem, když jsem ho do té situace dostal,“ řekl Naruto.
Itachi se tvářil překvapeně, protože vůbec nedokázal odhadnout, jak ten muž v kápi může být silný. Byl si jistý, že něco skrýval, ale jako samuraj nemohl tušit co. Naruto byl nyní rád za to, že učil i ninjutsu.
„Takže jsi to byl ty, hmm. Nevadí. Sasuke doufám, že máš pro otce něco, co vysvětlí, proč jsi ještě naživu,“ řekl starostlivý Itachi.
Sasuke mlčel a předhodil Gatoua před své staršího bratra. Ten se podivil, protože na příkaz otce ho nechával tajně špehovat a věděl, koho si Gatou najal, jako ochranku.
„Ale jak? Vždyť ho chránil Zabuza a nějaký shinobi?“ Nechápal Itachi.
„I zázraky se dějí, když se sejdou učedníci Sanninů,“ uculil se Sasuke.
„Ale žabákův, byl zasažen jehlicí do srdce a zemřel,“ dodal Naruto stroze.
Sasuke se nechápavě podíval na Naruta, ale za to Itachi věděl, o co tady jde. Zkoumavě si prohlédl Naruta a přikývl na to, že souhlasí s jeho nápadem.
„Otec bude mít radost, Gatou v jeho rukách, obtíž klanu Uzumaki mrtvá… Bratříčku dnes je tvůj šťastný den, co kdybys slavil dvoje narozeniny,“ řekl šťastně Itachi.
„Já půjdu,“ řekl Naruto a vydal se opačným směrem, než bylo sídlo Uchihů.
Sasuke stále nerozuměl, co se tady jenom děje a nechápavě sledoval odcházejícího Naruta. Itachi se tím směrem také díval a byl nadšen, že jeho mladší bratr potkal někoho takového, někoho s tak dobrým srdcem a ještě lepší úvahou. Gatou také sledoval odcházejícího Naruta a proklínal ho, ale nemohl ani doufat, že by se mu naskytla ještě možnost se Narutovi pomstít. Se strachem se podíval na oba Uchihy a obtížně polkl, ještě se nechtěl loučit se svým životem.
„Možná, když Gatou bude mlčet, tak se za něj přimluvím u otce. Možná mu otec dá šanci ten dluh ještě splatit penězi a ne životem,“ řekl Itachi, když společně se Sasukem vedli zdráhajícího se Gatoua k jejich otci.
Po vyslechnutí této věty Gatou povolil, mohl jenom doufat, jakou váhu bude mít Itachiho slovo u jeho otce. Šli pomalu, a jak přibývalo Uchihů, tak ledaskdo divil, že je Sasuke stále naživu. Ale pak také poznali Gatoua, jak ho Sasuke vede, pochvalně mručeli. Po chvíli chůze, vcházeli Itachi, Sasuke a Gatou do hlavního domu, kde bylo jednání ohledně zásnub v plném proudu.
„Otče omluv mou nezdvořilost k tobě a hostům, ale nesu novinky, které potěší tebe, tak i je,“ řekl Itachi a zdvořile se uklonil.
„Doufám, že je to opravdu důležité,“ řekl zklamaně Itachiho otec.
„Tvůj druhý syn, Sasue žije a na usmíření si tě, ti přivedl muže, o kterém si ani nedoufal, že se k němu dostaneš,“ řekl Itachi a Sasuke se svázaným Gatouem vešli dovnitř.
„Ale jak?! Vždyť si říkal, že ho chrání démon Zabuza!“ Nevěřil svým očím Fugaku.
„Nechránil jej pouze Zabuza, ale také vynikající shinobi,“ pokračoval Itachi.
„Tak, jak mohl Sasuke?“ Divil se Fugaku společně s jeho hosty.
„Nebyl sám, podle toho, co se mi doneslo, mu v boji pomohli učedníci druhých dvou Sanninů, ale mluvíme tady o shinobim a Zabuzovi,“ upozornil Itachi na vážnost toho boje.
„Takže i ten…“ Cedil přes zuby otec Itachiho nastávající snoubenky.
„Toho, ale při boji zabil ten schinobi. Blonďák je mrtvý. Gatou vám to potvrdí stejně jako můj bratříček,“ vysvětlil situaci Itachi.
Když to Uzumaki slyšeli, tak se jim okamžitě rozzářili oči, měli své starosti konečně vyřešené, už se nemuseli bát, že by jejich klan kdokoliv zostudil. Pro všechny to byly dobré správy, až na Gatoua, zatím mu nebylo zaručeno, že mu hlava zůstane na krku. O to více ho zachvátil strach, když starý Uchiha vstal a šel si pro svůj meč.
„Když mě omluvíte, také bych se dneska radoval z něčí smrti,“ řekl Fugaku a směřoval ke Gatouovi.
Ten se v tom okamžiku začal zmítat. Snažil se vyplivnout roubík z úst, aby mohl mluvit, jak se má celá věc doopravdy, ale nedařilo se mu to.
„Dobrá práce Sasuke, že jsi ho přivedl živého,“ pochválil Fukagu vůbec poprvé v životě svého mladšího syna.
„Otče, zadrž! Nemohl by Gatou platit penězi,“ řekl Sasuke.
Fugaku se na něj podíval, Sasuke se bál, protože jeho otec byl moc vážný, moc zlostný, když viděl tu krysu Gatoua před sebou.
„Na to měl času dost!“ Řekl přísně Fugaku a přebral si Gatoua od Sasukeho a vedl ho ven.
„Ale otče, co kdyby zaplatil Itachiho zásnuby i jeho svatbu! To by mu vzalo spoustu peněz možná i zruinovalo!“ Řekl Sasuke na poslední chvíli.
Itachi se tvářil překvapeně. Možná Gatouovi něco slíbil, ale chtěl mít jistotu, že jeho mladšího bratra nepřivede už nikdy do potíží. A teď si Sasuke sám zadělával na potíže, Itachi to prostě nedovedl pochopit, jak moc byl jeho mladší bratr naivní. Fugaku se zastavil a vypadalo to, že nad Sasukeho návrhem opravdu uvažuje. Gatou se přestal smýkat a dělal na Sasukeho a Itachiho otce psí oči.
„Tvůj syn má pravdu Fukagu-san. O Gatouovi se obecně ví, že má spoustu peněz, ta nekažme si dnešní nádherné odpoledne, krví takové krysy,“ řekl starý Uzumaki.
„Slyšíš Gatou. Můj mladší syn ti dnes zachránil tvůj zbytečný život, takže se postaráš i o výdaje na jeho svatbu, jinak by si musel vybrat svůj nárok na tvém krku,“ řekl Fugaku a naznačoval tím Sasukemu, že nese zodpovědnost za to, že Gatou bude platit.
„Samozřejmě otče,“ řekl Sasuke a odtáhl Gatoua pryč.
Itachi chtěl jít za Sasukem, ale jeho otec ho pozval k jednání, Itachi nemohl odmítnout, dnes už byl až příliš drzý. Sasuke pak po řádném varování nechal Gatoua napsat dopis pro jeho podřízené, aby mu přinesli požadovanou sumu, Gatou při tom ronil slzy. Sasuke, aby se ujistil, tak nechal Gatoua zavřít do té nejodlehlejší cely, kterou u nich v sídle našel.
„Jestli cokoliv řekneš, tak přijdeš o jazyk. Až tu budou peníze, nechám tě jít,“ řekl Sasuke výhružným tónem.
Gatou zuřil, byl tak moc zlostný, ale za pár dní ho to přešlo, protože, když se nechoval slušně, tak ho Sasuke nechal o hladu.