Můj život trochu jinak 07 - Uchiha na scéně

„Musím sehnat Hyuugu, který je venku,“ blesklo mi hlavou. Jenomže Naruto se teď nemůže hýbat a z Genjutsu se sám nikdy nedostane. Musí sem někdo přijít. Nebo napadnout uživatele. Přemýšlel jsem co udělat, abych Narutovi s Hinatou dokázal nějak pomoct. Je to jen moje vina, mohlo mě napadnout, že to bude past. Jistě, jinak by tu ta kniha nebyla. Dveře byly sice zamčené, ale kdokoli se sem i přesto mohl dostat. Postupně jsem začínal být zoufalý, nenapadalo mě nic, jak se z toho dostat. Mohl jsem jen sledovat a čekat. Před Narutem se začínala objevovat postava z vran, které se postupně shromažďovaly, a objevil se Uchiha Itachi. Ano, nikdo jiný z Akatsuki není v Genjutsu tak dobrý. Hinata s Narutem se probrali a dívka ihned aktivovala Byakugan. Tady to ale bylo k ničemu.
„Uchiha Itachi…“ hlesl Naruto.
„Naruto-kun… co budeme dělat?“ zašeptala Hinata a nevědomky se přitiskla k Narutovi.
„Nemůžeme dělat nic, nedostaneme se z toho, pokud do našeho oběhu někdo nedostane chakru,“ odpověděl potichu Naruto a zadíval se do Itachiho rudých očí. Pohled ale ihned sklopil, když si vzpomněl na to, že Itachi ovládá Mangekyou Sharingan.
„Přišel sis pro Kyuubiho?“ ptal se beze strachu Naruto.
„Ne, ještě nenadešel ten správný čas. Mým úkolem je jen hlídat toto místo. A přinést Peinovi tu dívku. S jejím Byakuganem budeme mít všechny tři,“ ozval se Itachi stručně. Vedle něho se objevily dva jeho klony. Nic víc neříkal. Vykročil pomalu k Hinatě. Naruto mu ihned automaticky zablokoval cestu. Zrudly mu oči a začala z něho unikat má chakra. „Ani nevíš, s jakou radostí ti teď mou chakru dávám,“ ušklíbl jsem se a při slově chakra mě přeci jen něco napadlo. Vzpomněl jsem si na to, co Itachi říkal. „Je jasné, že chce Byakugan, ale co myslel tím, že budou mít všechny tři?“ uvažoval jsem.
„Promiň prcku, ale teď nahromadím co nejvíce mé chakry, aby si toho někdo venku všiml. Najednou ji vypustím. Potom můžeme jen doufat, že vás z Genjutsu někdo dostane. Nejimu by se to mělo povést, je v ovládání a vnímání chakry velmi dobrý,“ zamračil jsem se a dumal nad tím, jestli je nějaká šance, že by to vyšlo. Ovšem za zkoušku to stojí. Povede se mi to. Prostě musí. Chci ochránit tu holku, nevím ovšem proč. Dělám to automaticky. Prostě řeším problém. Jako bych Narutovi pomáhal hodně dlouho. Jako bych ho podporoval už od začátku. No, když jsem začal, aspoň tu pomoc dokončím.
„Souhlasím, já jen musím ochránit Hinatu a nějak to zvládnout, než se Neji objeví,“ kývl Uzumaki a ustoupil i s Hinatou o pár kroků zpět. Doskočil těsně před jednoho Itachiho a vytvořil si tři klony. Jednoho poslal k Hinatě, druhého na dva zbývající Uchihy a jeden mu v ruce vytvářel Rasengan. Už se chtěl do Itachiho strefit, ale já ho upozornil, že vlastně útočí na vzduch. Začal jsem hromadit mou chakru a ta začala kolem Naruta vířit. Zadržel jsem ji a sledoval Narutovu reakci.
„Teď!“ křikl Naruto a já nahromadil další chakru. Zvládl bych jí nahromadit víc, ale nejsme si jistý, jestli by to Naruto vydržel. Následně jsem celou chakru uvolnil. Kolem Naruta to zářilo rudě a oranžově. Ten toho využil a vytvářel další Rasengan o poznání větší, než ten předchozí. Zformoval jsem mou chakru do velké koule a nasměroval ji na strop. Ozvala se rána, přesně jak jsem chtěl. Stačí už jen počkat. Strop zapraskal a zřítil se. Naruto vzal Hinatu kolem pasu a odskočil s ní pryč od výbuchu. Všechny Itachiho klony se vypařily a sám Itachi musel zrušit Genjutsu, aby ho padající sutiny nezavalily. „No, vyřešilo se to samo. Naruto, vezmi Hinatu a vypadněte pryč!“ rozkázal jsem hlasitě.
„Já z boje nikdy neutíkám!“ oponoval mi Uzumaki.
„Ty blbe, tohle je jednostranný boj, prohraješ a ztratíme Hinatu,“ odmlčel jsem se. „Dělej, běž. Až budeš silnější, klidně si proti němu bojuj, nebudu proti. Jen pro tentokrát zmiz, ano?“ zmírnil jsem hlas a zformoval ho trochu v takovou menší prosbu. Naruto naštvaně kývl a vylíčil Hinatě situaci. Spíš do ní strčil, křikl „běž!“ a dál to neřešil. Hinata automaticky aktivovala Byakugan a běžela co nejrychleji vpřed. Naruto ji nechtěně následoval. Já jsem kontroloval polohu Itachiho. Uchiha potřásl hlavou s připraveným Sharinganem. Bohužel pro nás se velmi dobře orientoval v tomhle prostředí.
„Musíte přidat, nebo se nedostanete ven,“ ozval jsem se rychle. Naštěstí pro všechny, Hinata právě překročila práh údajných dveří. Teď už to dveře jen vzdáleně připomínalo. Naruto se ještě rychle otočil a následoval tmavovlásku pryč odsud. Oba teď mizeli úzkou chodbou směrem ven z úkrytu. Už jsem si myslel, že to zvládneme, ale to bych Uchihu podcenil. Na poslední chvíli jsem zaregistroval blížící se útok.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu,“ řekl Uchiha a vytvořil ohnivou kouli, která se akorát tak vešla do úzké chodby. Jeho útok doprovázený ostrým světlem a žárem byl tak rychlý, že jsem i já nevěděl, co dělat. Oheň začínal bořit zdi, takže z chodby po boji nic nezbude.
„Naruto…“ ozval jsem se, abych ho na to upozornil, ale bylo už prostě příliš pozdě. Nebylo kam uhnout. Nemůžeme nikam utéct. Kde jsou sakra ostatní? Když potřebujeme pomoc, nikdo tu není. Už nestihnu ani pořádně uvolnit mou chakru. Naruto s Hinatou se otočili a udiveně zírali na oheň blížící se k nim. Já jsem bleskově uvolňoval mou chakru. Ani moje rychlost tu sílu útoku nepokryje. Přidal jsem na množství, věděl jsem, že už to Naruta musí bolet, že už nad sebou ztrácí kontrolu a přebírám ji téměř celou já, že se mění v monstrum s pěti ocasy a očima zářícíma ve tmě. Všechno probíhalo jako ve zpomaleném filmu. Stihnu to? Pokud se ale Naruto změní na mou zmenšeninu a narostou mu čtyři ocasy, bude to čím dál tím horší. Nedokáže se dostat zpět. Je to na něj až moc síly. Neudrží to v sobě a přibudou další ocasy. To je ale teď jedno. Buď zemřou oba, teď a tady nebo budou mít potom problémy všichni, s tím navrátit Naruta do původního stavu. A tak jsem se tedy rozhodl uvolnit všechnu chakru. Zdi kolem nás začaly praskat. Nebýt téhle úzké chodby, oba by se útoku mohli vyhnout. Bylo zbrklé prostě jen utíkat. Naruto byl po chvíli uvolňování mé chakry mimo. Teď už si můžu dělat, co chci. Podíval jsem se na Hinatu, která už se nedívala na ohnivou kouli, ale její vyděšené oči směřovaly na Naruta, který už nebyl sám sebou. Přestal jsem jí věnovat pozornost a soustředil se na odvrácení útoku, což je pro mě v téhle podobě maličkost. Už se to stalo jednou. Ale to tu byl někdo, kdo to dokázal navrátit zpět do normálu. Začal jsem sbírat unikající chakru a míchal ji s chakrou čistou, která patřila Narutovi. Vznikla z toho malá temná koule, kterou jsem spolkl a potom poslal proti ohni, který byl už téměř u nás. Stihl jsem to právě včas. Můžu gratulovat sám sobě. Ozval se menší výbuch a já jsem si spokojené oddychl. Tímhle to ale nekončí. Itachi se rozplynul ve vrány a ztratil se. Viděl jsem, že se výbuch zvětšuje a stoupl jsem si před Hinatu. Sílu výbuchu zasáhla napůl mě a zároveň napůl proměněné tělo Naruta. „Sakra. Nakonec to takový úspěch nebyl,“ odfrkl jsem. Tohle neskončilo dobře, aspoň, že je v pořádku ta holka. Zdi se už definitivně rozpadly a padaly na nás. Já je jen odstrčil jedním z rudých ocasů. Jak jsem předpokládal, moje chakra začala zvyšovat své množství v Narutovi.
„U-Uteč!“ přikázali jsme oba, Naruto i já, směrem k vyděšené dívce ležící na zemi. „Hmm… je jasné, že se bojí, ještě nikdy takhle Naruta neviděla. Musím ji odtud dostat. Nerad bych jí ublížil,“ přemýšlel jsem nahlas. Naruto se objevil přede mnou. Ležel na mokré zemi, v mém podvědomí. Teď už je jisté, že úplně ztratil kontrolu.
„Hej prcku, Naruto!“ zařval jsem na něj, aby se probral.
„Kyuu… Kuramo?“ probral se kluk a zmateně se na mě podíval.
„Ano, jsme to já. Poslouchej, teď jsem úplně převzal kontrolu, nedokážeš se sám vrátit zpátky. Nedokážu tě vrátit ani já,“ promluvil jsem už normálně a přemýšlel jsem, co si z toho přebere a jak vymyslí řešení.
„Cože? Nemáme dohodu? Nemáš mi co přebírat kontrolu, jsme přece…“ zarazil se uprostřed svého křiku. „…partneři,“ vydechl potichu. Trhl jsem sebou. Já nemám partnery v boji, ani přátele. Odsunul jsem to pryč, teď o tomhle nesmím uvažovat. „Soustřeď se,“ okřikl jsem sám sebe.
„Naruto! Vzpomeň si sakra, co se stalo. Musel jsem to udělat, abych tebe a Hyuugu zachránil. I přesto jsem to stihl tak napůl. Zasáhla tě exploze. Budeš pravděpodobně přes týden v bezvědomí, jestli tě vrátíme zpět. Teď mě ale musíš poslouchat, nebo tu zůstaneš…“ nechal jsem má slova vyset ve vzduchu.
„Děkuju… že jsi ji ochránil.“ Ozval se Naruto. „To je blbec, on si z mého oznámení přebere tu nejméně důležitou část...“ usmál jsem se. Ještě nikdy jsem tohle necítil. „Co je to za pocit? Je to nějaké pouto, které se mezi námi tvoří? Blbost!“ hádal jsem se sám se sebou v mé mysli. Byl jsem poprvé zmatený, nejistě jsem se zadíval na mého… spolubojovníka.
„Dobře, máš nějaký plán, jak odtud zmizet?“ potřásl jsem hlavou, abych se vrátil zpět.
„Ne, nemám…“ posmutněl Uzumaki a pořád zůstával bezvládně ležet před mřížemi, které mě oddělovaly od samotného Naruta. Pod Narutem začínala plynout moje chakra. Ani já jí nedokážu v tuhle chvíli ovládat. Už dlouho jsem tolik množství nepoužil. Mohlo by to být nebezpečné.
„Potřebovali bychom Mokuton,“ odpověděl jsem. „Nikdo s ním ale není k dispozici. Takže musíme vymyslet něco jiného,“ zakončil jsem a začal kontrolovat okolí. Teď se z Naruta stal běsnící démon bez osobnosti a vlastního myšlení. Ovládaný silnými emocemi. „Emoce...“ zopakoval jsem si v hlavě.
„Emoce!“ ušklíbl jsem se už nahlas.
„Co s tím?“ otevřel oči Naruto. Jestli si nepospíšíme, pohltí ho má chakra už nadobro. Ať chci nebo ne. I já mám mé druhé já, se kterým musím bojovat, abych si udržel kontrolu sám nad sebou. Pokud můj protějšek ovládne mě samotného, bude konec. Konec všeho. Vymknu se kontrole, už nadobro.
„To je cesta ven,“ vyhrkl jsem.
„Úžasný. Ale jak se pomocí emocí…“ začal blonďák.
„Vzpomeň si, když se u tebe poprvé objevila má chakra. Něco jsi silně cítil a tím tě pomalu začala ovládat. Pravděpodobně jsi byl dost naštvaný. Má chakra reaguje přesně na tohle. Když si vzpomeneš na nějaký silný zážitek, na něco dobrého, dostaneš se pryč. Určitě!“ přerušil jsem ho a zároveň vysvětlil plán.
„Páni, super. Nevím ale, jestli to zvládnu. Už nemůžu, nemůžu se pohnout. I otevřít oči mne bolí. Já…“ začínal se vytrácet Naruto pryč.
„Zvládneš! Musíš, kvůli svým přátelům, kvůli vyděšené Hinatě! A taky, kvůli tvým rodičům. Nesmíš to vzdát, tohle nejsi ty, ty se nevzdáváš. Dělej, zvedni se, musíš to dokázat. Všichni tvoji přátelé ti věří!“ ječel jsem na něj. Opravdu si musí pospíšit. Kdo by čekal, že se zmůžu na takovou řeč. Možná jsem se opravdu změnil.
S Narutem to pohnulo. Jedním pohybem otevřel oči a vstal. Mou chakru měl po kolena. Posadil se do tureckého sedu a zavřel oči.
„Všichni tvoji přátelé ti věří… věří… věří…“ probíhalo Narutovi hlavou jako film, který se zasekl v jednom okamžiku.
„Nesmím zklamat jejich důvěru, ani tvojí, Kuramo. Dokážu to!“ řekl mi Naruto odhodlaně. Už je zase zpátky. „Teď už nemusím mít strach. Dokáže to, věřím mu. Dodal jsem mu motivaci, sebedůvěru v něm jsem posílil. Výsledek je toto. Ten kluk opravdu jednou něco dokáže. Společně se mnou, jak říkala Nekomata a Nii Yugito, budeme neporazitelný tým. Ten nejlepší jinchuuriki s nejsilnějším démonem v té správné podobě. Zvládne to. Ti tam venku mu ale musí věřit. Ještě, že má přátele, na které se může spolehnout...“ pořád jsem nemohl uvěřit tomu, že se mi právě tohle honí hlavou. Nepoznávám sám sebe. Spokojeně jsem se usmál a podíval jsem se v tichosti na soustředěného a odhodlaného Naruta.