Lepší život 01

Kapitola první – Narozeninové přání

Nikdo by jistě neočekával, že takhle brzo ráno může být na tiché ulici takový rozruch a hluk, nikdo by ale také jistě neočekával, že se přes noc mnoho domům změní barva fasády a už vůbec ne na skoro všemi nenáviděnou oranžovou.
„Oranžová je skvělá,“ zamumlal si pro sebe s radostí malý klučina, který právě utíkal na opačnou stranu té, z které se ozýval křik, nadávky a různé výhružky.
„Až tě chytím, budeš litovat toho, že ses narodil!“ ozvalo se za ním, ale toho si už nevšímal, bylo to pořád to samé, buď byl démon, příšera, dítě, co se nemělo narodit nebo něco podobného, nevěděl, proč mu tak lidi říkají, ale pokud bylo dostatek oranžové barvy, vždy se jim za tyto slova nějak ‚odvděčil‘ třeba novou úžasnou oranžovou na jejich obchodě, nebo tou samou úžasnou oranžovou jim pomaloval jejich domácí mazlíčky, nic nebylo lepšího než oranžový pes klanu Inuzuka, že ano?
Bohužel stařík Hokage nesouhlasil a tak měl za trest pomáhat celému klanu Inuzuka jeden týden s domácí prací. Dodnes nechápal proč, lišky jsou taky oranžové, proč nemůžou být i psi? Ta bílá a černá už je tak nudná. Nad tou vzpomínkou si ale teď jen povzdechnul a rychle zatočil do jedné uličky, čím dříve se jím ztratí z dohledu, tím rychleji se zbaví hlasů křičící: „Démon.“
Povedlo se mu to, zase, utekl všem, kteří jej naháněli, zase a to mu přineslo jen úsměv na tvář a s rukama za hlavou se pomalou chůzí vydal k Ichiraku, kde jej čekala za tohle mistrovské dílo zasloužená odměna.
„Ramen!“ zakřičel, když se objevil na dohled jeho oblíbené restaurace nebo možná jediné restaurace, kde jej nechali najíst za rozumnou cenu. Bohužel než stihl těch pár kroků, kteří ho dělili od božského pokrmu, jak rád ramenu říkal udělat, objevil se před ním jeden z těch, kterým se říkalo ANBU v malé kouřové cloně.
Než stihla postava v masce cokoliv říct či udělat, Naruto okamžitě začal prosit.
„To bylo skvělé, naučíš mě to? Všichni používají listí, když mi doručují zprávy, ale kouř je mnohem lepší,“ a aby dal této větě důraz, že mluví pravdu, začal pokyvovat hlavou, „dá se tomu kouři změnit barva? Co takhle oranžová?“ a s očima plnýma jiskřiček naděje a radosti očekával odpověď.
Bylo vidět, že jednotky ANBU jsou připravené na všechny situace, boje proti přesile, mise v utajení ale nikdo nepřipravil tyto shinobi na otázky hyperaktivních dětí s úchylkou na oranžovou barvu.
„Ne…“ odpověděla postava v masce mužským hlasem a podrbala se na hlavě a snažila se dostat zpět ke svému neutrálnímu až chladnému vystupování, které mu bylo narušeno, „nevím o nikom, komu se podařilo změnit barvu-.“
Ať už chtěl dál říct cokoliv, Naruto ho znovu přerušil, „ale proč,“ protáhl Naruto dětinsky svoji větu, „bílá je tak nezajímavá.“
Postava v masce jen zakašlala a tím bylo Narutovi jasné, že se odpověď na otázku od tohoto ninji nikdy nedozví, třeba mu to ale vysvětlí stařík Hokage, přece jenom je na to starý dost, aby věděl něco tak samozřejmého, jako tohle. Postava znovu zakašlala, nyní trochu více hlasitě a tím přerušil Narutovo snění o duhovém přemístění.
„Hokage-sama vyžaduje tvoji osobu u něj v kanceláři.“
„Konečně stařík Hokage uznal, že je čas, aby mi dal svůj klobouk?“ zeptal se Naruto s nadějí, ale když se mu opět nedostalo žádné odpovědi, jenom zamručel souhlas a postava zmizela v tom samém bílém kouři, v jakém se objevila. Naruto si teda jen povzdechl a se smutným výrazem minul Ichiraku a vyrazil k nejvyšší budově Konohy.
Po cestě minul sekretářku, která vypadala a tvářila se, jako kdyby spolykala spoustu citrónů a s velkým dramatickým příchodem otevřel dokořán dveře a s rukama za hlavou vstoupil do kanceláře Hokageho.
„Jsem tu!“ vykřikl a sledoval úsměv, který se objevil na tváři Sandaime Hokageho, když mohl na chvíli opustit vypisování papírů.
„To rád slyším,“ ukázal Hokage na židli před jeho stolem a pokynul tak Narutovi, aby si sedl.
„Naučíš mě dneska nějaké nové jutsu? Ohnivá koule? Vodní zeď? Tornádo?“ zeptal se s nadějí Naruto a sledoval tichý smích, který vyšel ze starých úst Hokageho.
„Ne dneska nic takového,“ a když viděl, že ho chce Naruto přerušit, pokračoval, „a ani dneska ti ještě nebudu moct předat své křeslo a místo,“ na to se jen Naruto dětinsky zamračil, ale nevydrželo mu to dlouho a ihned necelou sekundu poté, už vyčkával, co vlastně se pro něj chystá, „slyšel jsem, že se mnoho obchodů přes noc nabarvilo na oranžovo, ale ty s tím určitě nemáš nic společného, že?“ na to se mu jen dostalo až moc rychlé negativní odpovědi a výrazu nevinného, „myslel jsem si, že to tak bude,“ mrknul na něj Hokage s úsměvem.
„Tak?“ zeptal se po chvíli Naruto natěšeně, chtěl vědět, proč tu vlastně je, když ne za jeho dnešní mistrovské dílo.
„Za pár dní jsou tvé narozeniny, co si budeš ode mě přát?“ zeptal se Hokage a zapálil si svoji dýmku, přece jenom chtěl se něčím uklidnit, než uslyší požadavek typu ‚nekonečně ramenu‘, ‚místo Hokageho‘ a podobné.
„Cokoliv si můžu přát?“ zeptal se s nadějí v hlase Naruto.
„Cokoliv, co bude v mé kompetenci a bude to splnitelné,“ opravil ho Hokage.
„Psát si mě už naučil, číst také, počítat také,“ začal Naruto vyjmenovávat věci, co si přál minule, „jak se přemisťovat pomocí oranžového kouře mě naučí jistě na akademii,“ vyjmenovával dál Naruto a nevnímal výraz nechápání na tváři Hokageho, „už vím!“
„A povíš mi to?“ zeptal se laskavě Sandaime Hokage.
„Chci se podívat do světa! Zjistit jaké je to za tou velkou zdí, vidět moře, skály a to všechno!“ vykřikl nadšeně Naruto a zvedl svou hlavou a nahodil své profesionální psí očka, která vždy platili na to, aby měl zadarmo ramen.
„To… ti bohužel nemůžu splnit,“ řekl po chvíli Hokage, když se vzpamatoval z přání, které si právě vyslechl, „jsi ještě moc mladý, aby ses potuloval po světě, ale můžu ti slíbit, až se staneš geninem, určitě se podíváš mimo Konohu.“
„Tak v tom případě nevím,“ odvětil Naruto.
„Tak běž domů, pořádně si to promysli a řekneš mi to den před tvými narozeninami, ano?“
„Jasná věc,“ vyskočil Naruto ze židle a zamířil ke dveřím s rukama za hlavou.
„A Naruto, až půjdeš k Ichiraku, řekni jim, že pět porcí je na mě.“
„Deset porcí? Jsi nejlepší staříku!“ vykřikl Naruto a zrychlil svůj krok.
„Pět porcí jsem říkal, Naruto.“
„Jenom osm? Ale to je pouze na dva obědy,“ zamručel hraně Naruto.
Hiruzen Sarutobi si ale na tuhle odpověděl, musel vyndat z úst svou dýmku a strčit svou hlavu do dlaní, Naruto byl v tomhle svém chování naprosto stejný jako jeho matka Kushina, jejich charisma a výmluvnost jim vždy dala to, co chtěli a když vezmeme fakt, že Kushina si dokázala obmotat kolem prstu svého manžela Minata, který byl čtvrtý Hokage, už to něco ukazovalo. „Sedm porcí, Naruto a to je mé poslední slovo,“ řekl hlasem, který nepřipouštěl námitky.
„Jsi nejlepší, staříku,“ usmál se Naruto a vyběhl ven s výrazem naprostého blaha, vysmlouvat od nejsilnějšího ninji vesnice dvě porce ramenu je přece jenom velký úspěch a vsadil by se, že takových lidí, co to dokázalo taky, moc nebylo.
V tu samou dobu kdy Naruto odešel ze dveří, se kousek od něj postava přemístila pryč a nikdo netušil a už se ani tady nedozví, že tam kdy byla.

***

„Danzō-sama,“ objevila se postava s maskou a okamžitě si klekla před jakousi napodobeninou trůnu, kde seděl muž taktéž přezdívaný jako ‚Temnota shinobi‘.
„Tera, co pro mě máš?“ zeptala se neutrálně postava na trůně.
„Důležité informace o subjektu jménem Uzumaki Naruto.“
„Pokračuj,“ vybídl Danzō svého podřízeného a přijal kompletní dokumentaci, kterou si hodlal osvěžit mezitím, co se dozví novinky.
„Subjekt Naruto Uzumaki ukázal znovu svou touhu nechat se zapsat do akademie, tento požadavek mu byl již poněkolikáté zamítnut,“ začal Tera s několika dny starou novinkou.
„Nic nového, Hiruzen se vždy obával začít s výukou shinobi v takto brzkém věku, jenom válka ho vždy přemluvila, pokračuj.“
„Subjekt Uzumaki Naruto také neustále prokazuje větší schopnosti v ukrývání, pronásledování a rychlosti, které potřebuje na své dětinské vtípky,“ Tera pokračoval a když neslyšel nic od svého nadřízeného, dal se znovu do řeči, „subjekt je ale prozatím nepřizpůsoben k tomu, aby se stal shinobi, díky jeho dětinské povaze, která by se měla odstranit.“
„Ne všichni mohou být jako Itachi nebo Kabuto,“ povzdechl si tiše Danzō a vyzval k pokračování.
„Subjekt nemá žádné přátelé a jediný, s kým je vidět, je Hokage a majitel restaurace Ichiraku. Jak jste předpokládal Danzō-sama, Hokage se o něj stará jak může a dělá vše proto, aby se nikdo nedozvěděl o tom, koho vězní.“
„Jedna z mála věcí, kterou můj starý kolega Hiruzen nepodělal,“ odfrkl si Danzō, „podle všeho, co jsi mi tu ale řekl, nevidím nic, co by vyžadovalo akutní hlášení, stačilo obvyklé měsíční.“
„Změna nastala dnes, kdy subjekt zatoužil po tréninku a cestě mimo Konohu, dle mého názoru je to pravá chvíle k jeho kontaktování,“ dokončil Tera bez emocí, přesně tak, jak byl naučen.
„Chápu,“ řekl Danzō a položil složku zpět na stolek, který měl hned vedle sebe, nebylo to lehké rozhodnutí, na jednu stranu měl výbornou možnost na získání něčeho obrovského, co mohl použít k ochraně Konohy ale na stranu druhou, to byl velký risk, Hiruzen mohl mít mnoho chyb, ale nebyl to hlupák a nebyl ani slepý. Chtělo to moc velké promyšlení a opatrné našlapování, což bylo ale přesně to, co uměl nejlépe.
„Ať se připraví Fū a Kabuto, budu mít pro ně práci,“ lusknul Danzō prsty a jedna z postav ve stínu zmizela, „a ty mi pověz naprosto vše úplně od začátku,“ opřel si Danzō hlavu a začal vymýšlet plán, který dost možná změní budoucnost Konohy k lepšímu.

***

„Neměl by se budoucí Hokage připravovat na svou práci místo toho, aby posedával sám na houpačce?“ ozvalo se za Narutem z čista jasna a on leknutím vyskočil z houpačky, vsadil by se, že za ním nikdo ještě před sekundou nebyl.
„Kdo jsi staříku?“ zeptal se nedůvěřivě.
„Jako budoucí Hokage máš málo informací o lidech ze své vesnice, ale to je v pořádku, ještě máš mnoho let, každopádně mé jméno je Danzō Shimura byl jsem ve stejném týmu jako Hokage a dodnes jsem také jeho rádcem,“ představil se Danzō.
„Proto jsi tak starý,“ pověděl chápavě Naruto nahlas ale sám pro sebe.
Danzō si jen povzdechl a zahnal pocit praštit Jinchūrikiho svoji holí po hlavě. „Stále si mi ale neodpověděl, proč netrénuješ a jsi sám na dětském hřišti.“
„Nikdo mě nechce trénovat,“ posmutněl Naruto, „a nikdo nechce být na hřišti s někým tak úžasným jako jsem já, dattebayo!“ najednou se Naruto usmál a dal si ruce za hlavu, což přivádělo Danza jen k větší a větší frustraci, Naruto byl prostě naprostý opak Rootu, což možná ale jenom možná bylo pro tuhle misi velmi důležitý fakt.
„Tak když už jsem tu, co kdybych aspoň zjistil, jakou podstatu má tvá čakra?“ zeptal se Danzō a pomocí své hole – kterou samozřejmě nepotřeboval – se vydal k Narutovi, ale když viděl, že ten neví, o čem se baví, pokračoval, „ale vzhledem k tomu, že mi vůbec nerozumíš, nech mě ti tu nabídku vysvětlit, čakra, kterou máme všichni v těle a kterou tvoříme veškeré techniky, se dělí na pět základních druhů,“ začal vysvětlovat poté, co se usadil na lavičku, která byla hned vedle houpačky, z které Naruto tak rychle seskočil, „Oheň, vítr, blesk, země, voda, když jsi z těchto typů uděláš kruh,“ který okamžitě Danzō začal kreslit svou holí do písku, „tak zjistíš, co je silnější než ostatní a zároveň slabší. Každý z těch druhů má své výhody i nevýhody. U nás v Konoze je pochopitelně nejčastější oheň, protože jsme v Zemi ohně a nejméně častý je větrný typ, které je zase nejčastější v Zemi větru.“
Naruto se chvilku díval na nákres v písku, prohlížel si šipky a pak s úsměvem, že to konečně pochopil, si dal šťastně ruce za hlavu. „V tom případě budu mít určitě vítr, jelikož jsem budoucí Hokage musím mít něco, co nemají ostatní.“
„V tom případě jestli máš pravdu, dám ti dostatek informací, aby ses naučil s tímto živlem pracovat, pokud ale nebudeš mít pravdu, nic nezískáš, vsadíš si na svůj odhad?“ zeptal se Danzō a lehce naklonil tázavě hlavu.
„Tomu věř, staříku!“
„V tom případě si vezmi tento papír mezi prsty a soustřeď do něj svoji vnitřní energii,“ podal mu Danzō malinký papírek a Naruto tak udělal, trvalo to sice delší dobu, ale k překvapení obou se opravdu ukázalo, že Narutův hlavní typ je vítr.
„Říkal jsem to dattebayo!“ vyskočil Naruto radostí a ukázal zdvižený palec nad tím, že ho někdo něco naučí.
„Tvé štěstí je neskutečné, to je dobrá věc pro budoucího shinobiho,“ pověděl nahlas Danzō a pro sebe si dodal, že před ním stojí prozatím nevytěžený zlatý důl nebo nevypracovaný diamant, „jak jsem slíbil, zítra budeš mít u sebe doma svitek s informacemi, jak postupovat, aby ses stal velmi dobrý ve větrném živlu. To ale není to, proč jsem přišel, slyšel jsem, že by si rád někam cestoval, je to pravda?“
„Stařík Hokage mě ale nenechá,“ zamumlal Naruto, ale nenechal si tím zkazit náladu, naučí se něco nového a bude z něj samotného Hokage a pak ho budou všichni respektovat.
„Ano, Hokage-sama ví, že tě nemůže pustit jako shinobiho, když jím ještě nejsi a bez ochrany by se ti mohlo něco stát, to určitě chápeš, že Naruto?“
„Je to pro moji ochranu, chápu,“ pokýval chápavě Naruto hlavou.
„Ale pokud budeš chtít, můžu ti jako dárek k tvým narozeninám a jako omluvu, že se k tobě někteří lidi chovají ošklivě poskytnout dva silné shinobi, kteří by s tebou na tuto cestu šli,“ když Danzō viděl výraz naprostého štěstí na dětské tváři, okamžitě pokračoval, „má to ale své ale,“ řekl Danzō a zvedl ruku a vztyčil první prst, „za prvé se budeš muset chovat jako pravý shinobi a neříct to nikomu kromě lidí, které já schválím, dokud ti neřeknu,“ pak vztyčil druhý prst, „budeš muset na cestě pro mě něco udělat,“ třetí prst byl vztyčen, „budeš se toho muset hodně naučit cestou, aby si se stal skvělým shinobim,“ čtvrtý prst se objevil, „nebudeš moct nikdy prozradit s kým si na tu cestu šel,“ a nakonec pátý prst se objevil až to vypadalo, že si chce plácnout, „nesmí se ti na té cestě nic stát, tudíž musíš poslouchat své ochránce jako kdyby to byli tvoji rodiče, je to všechno jasné?“
„Dostanu se za zeď a ještě se toho hodně naučím? Počítej se mnou staříku! Nezklamu tě!“ vykřikl Naruto a lehce se štípnul, jestli se mu to nezdá, a když zjistil, že ne, vyskočil do vzduchu.
„V tom případě až bude Hokage-sama chtít vědět, co si přeješ k narozeninám, popros o naučení nějaké silné klonové techniky, řekni, že si viděl někoho, který používal svého klona jako živého člověka a že by si chtěl taky někoho, kdo by tě mohl rozhoupat na houpačce nebo si tady s tebou hrát, jistě ti vyhoví,“ pověděl Danzō a vstal z lavičky, „a nezapomeň Naruto, nikdy jsme se tu nesetkali, až teprve poté, co přijdeš, se o tom můžeš s ostatními bavit.“
„Rozumím dattebayo,“ zasalutoval Naruta a pár vteřin počkal, až postava před ním zmizí a jen se zamumláním o oranžovém kouři sledoval, jak se před ním rozprostřel dle jeho názoru nudný bílý kouř.

***

„Přál jste si mě vidět, Danzō-sama?“ objevila se před samým ‚trůnem‘, kde rád trávil svůj čas Danzō jiná postava s trochu odlišnou maskou.
„Budu pro tebe mít úkol vhodný tvých schopností,“ konečně se Danzō otočil na svého dalšího podřízeného, možná do budoucna i jednoho či možná nejsilnějšího rekruta, kterého kdy získal.
„Ano pane,“ pověděla postava z pokleku.
„Tvůj úkol bude na úrovni třídy S, ale to by nemělo být pro tebe nic obtížného, že Fū?“ zeptal se Danzō a počkal si, jestli uslyší nějaký nesouhlas, když ale nic neslyšel, tak pokračoval, jako by nic, „informace o misi ti dám později, až se objeví pro tuto misi tvůj týmový partner Kabuto, tvůj hlavní cíl, ale bude jej ale sledovat, Kabuto se stal prvotřídním špionem a takové čeká pouze jeden konec,“ pokračoval Danzō a když člen Rootu před ním pochopil, který konec to je, dal se znovu do řeči, „měl jsem v plánu se s vypořádat jak s ním tak s Nonō nejpozději během následujících měsíců, ale řekněme, že je možnost, aby se tyto plány naprosto změnily. Tvůj úkol bude následující, budeš věnovat pozornost tomu, jestli je Kabuto ještě schopný udržet si vlastní osobnost nebo už je pro něj pozdě, pokud to první, pokusíš se jej a Naruta spřátelit,“ pověděl Danzō s hořkou slinu na slově ‚přátelství‘ protože emoce vždy přinášely jen války a další úmrtí, ale třeba jednou by nebyly až tak na škodu, „jestli bude moct Kabuto jako ninja být zachráněn, Naruto k tomu bude dobrá pomůcka, v tom případě bych se pokusil dovést Nonō zpět k mé lékařské brigádě, ale to už je jen ozvěna budoucnosti a na tom, co bude v tvé zprávě.“
„Rozumím, bude na mé cestě čekat někdo, kdo vám předá zprávu?“
„Ne, veškeré informace mi podáš až po příchodu, s tvojí pamětí to nebude problém,“ zkonstatoval Danzō fakt.
„Jestli si mohu dovolit otázku Danzō-sama,“ počkal si Fū na souhlas a pokračoval, „proč Uzumaki Naruto, kromě toho koho vězní samozřejmě.“
„Řekněme, že jsem si potvrdil informace o jeho naivní osobnosti plné potencionálního charismatu po jeho rodičích a nechejme to tak, nemění to nic na tom, že Naruto Uzumaki je Kabutova poslední naděje.“
„Rozumím a nezklamu vás,“ uklonil se Fū ještě více.
„Já vím, že ne,“ řekl Danzō nahlas a pak si to ještě jednou pro sebe zopakoval, ta věta zněla opravdu dobře.

***

„Staříku!“ s těmito slovy se skoro až rozletěly dveře do pracovny Hokageho, Naruto nikdy nebyl na tiché vstupy a kdyby se to dneska změnilo, Sandaime Hokage by si asi myslel, že se snaží někdo Naruta jen napodobit.
„Naruto, rád tě vidím,“ usmál se Hokage, „co tě sem přivádí? Nemá to něco společného s tím, že zítra budeš zase o rok starší?“
„O rok blíže k tomu, abych byl úplně nejlepší a sebrat ti klobouk staříku, dattebayo!“
„Opravdu? V tom případě mi dovol, abych se snažil co nejdříve dokončit práci, aby si mě mohl vystřídat,“ mrknul Hokage na Naruta, jenž byl jeho nejoblíbenější výmluva na to, jak se vyhnout podepisování dokumentů, samozřejmě hned po něm bylo Icha Icha, ale to nikdo nemusel vědět a už vůbec ne Naruto.
„To by si měl,“ vyskočil Naruto s úsměvem od ucha k uchu na židli.
„Tak už mě nenechej napnutého, řekni mi, co pro budoucího Hokageho můžu učinit, aby měl ten nejlepší dárek k narozeninám?“
„Chci kamaráda!“ vykřikl Naruto a zvedl palec a zakroutil si k tomu hlavou, poté, co se setkal se staříkem s holí, přemýšlel nad tím, co mu řekl a mít možnost kdykoliv si přivolat sebe samotného znělo hodně super a už nebylo nic jiného, co by chtěl.
Hokage byl ale v tu chvíli rád, že neměl dýmku v ústech, jinak by mu asi vypadla, i když chtěl, aby to bylo opačně, věděl, že Naruto je bez kamarádů snad kromě dcery majitele restaurace Ichiraku, ale to že si to bude Naruto přát k narozeninám, ho opravdu překvapilo. „Naruto, přátele si musíš získat sám, ani Hokage nemůže nikoho přemluvit, aby-.“
„Ne tyhle,“ protáhl Naruto, „kamarádů budu mít tisíce, až začnu chodit na akademii a všichni zjistí, jak úžasný jsem.“
Na to se jen Hokage tiše zasmál, „v tom případě mi vysvětli, jak si mám tvé přání vysvětlit?“
„Chci použít svou čakaru-.“
„Čakra, Naruto,“ opravil ho Hokage.
„Abych si mohl vyvolat vlastní, udělám vžum, objeví se kouř a najednou prásk a bude vedle mě stát já, který bude stejně úžasný, jako já a pak udělám vžum znova a budu mít spoustu já, kteří budou stejně osamělý jako já a všichni si budou chtít hrát, udělám ze sebe a mých já jeden velkej Naruto gang a všichni uvidí, jak jsem úžasný a i ty budeš muset připustit, že je čas na to, abych dostal tvůj klobouk,“ dostal ze sebe najednou Naruto a pořádně se nadechl, aby dohnal to, co zameškal ve svém proslovu.
Hokage si jen v hlavě otevřel slovník, aby pochopil přesně, co se mu Naruto snaží říct a pak se s povzdechem podíval na obrázek Minata visící na stěně, „kde ses Naruto dozvěděl o klonovací technice?“
„Takovej jeden divnej s bílými vlasy ji používal,“ podrbal se Naruto na hlavě, „vypadal jako velkej čtenář, měl v ruce oranžovou knížku,“ snažil se Naruto ze sebe dostat co nejvíce informací. Druhý stařík sice chtěl, aby si něco vymyslel, ale on si nechtěl nic vymýšlet, proč by si měl něco vymýšlet před staříkem Hokagem? Tak začal lovit v paměti, až tam našel vzpomínku na tuto osobu, která dělala přesně to samé, co mu poradil kulhavý stařík.
Hokage ale mezitím přemýšlel, co Kakashimu provede za to, že si čte tuto knížku před dětma a za to, že musí řešit tenhle problém. „I když bych tě rád tuto techniku naučil, aby byla tvoje první, nepůjde to Naruto, tato technika, kterou si přeješ je na úplně jiné úrovni, než ty jsi schopen, vždyť neumíš ani vyvolat čakru, aby si něco takového dokázal-.“
„Koukej staříku,“ vyskočil Naruto a dal ruce do jednoduché pečetě, kterou se naučil od staříka číslo dvě a začal vyvolávat to, čemu oba staříci říkali čakra, i když čakara podle něj znělo lépe. Sarutobi Hiruzen, též přezdívaný jako profesor cítil, že dneska zakončí den s pořádným bolehlavem a jestli to bude takhle pokračovat, bude ho hlava bolet jistě i zítra ráno poté, co vypije to, co snese.
„Nepřemluvím tě k něčemu jinému? Velká porce ramenu?“ zeptal se ještě s nadějí Hokage a když viděl, že Naruto odmítl ramen, věděl, že přemlouvání je bezpředmětné, když začne Naruto odmítat ramen…
„Dobrá, den po tvých narozeninách tě budu každý den večer hodinu vyučovat klonovací technice, kterou si přeješ, ale,“ pověděl s důrazem na poslední slovo, aby Naruto zase věnoval pozornost, „budeš mě poslouchat do posledního slova a každý limit, který ti s touto technikou dám, budeš bez slov respektovat, je ti to jasné?“ dokončil profesorským hlasem a Naruto věděl o tomto přísném hlasu mnohé, tak než aby cokoliv řekl, tak jen šťastně pokýval hlavou a doběhl obejmout staříka Hokageho.
„Jsi nejlepší, zítra tě čekám u Ichiraku, koupím ti jeden ramen za to, jak si úžasný,“ pověděl a rozběhl se ke dveřím, „a pozítří mě tady máš, ani nemrkneš,“ dodal ještě na půli cesty a když se dostal až ke dveřím a vystrčil z nich hlavu, zakřičel ještě na celou věž, „Narutův gang je tu, třeste se!“
Pak už bylo jen ticho, ve kterém seděl Hokage s nyní už zapálenou dýmkou a jenom s jedinou myšlenou v mysli ‚co máš Naruto za lubem?‘ se snažil přijít na to, co se před ním děje a čeho si nevšimnul, protože tohle jistě nebylo jen tak.

***

Mladý muž s brýlemi tiše vyčkával na svého kolegu, bylo to pro něj zvláštní představit si, že po několika letech bude spolupracovat s někým, kdo je na stejné straně jako on, jako špion musel spolupracovat samozřejmě s každým, když dostal příkaz nebo misi, ale tohle bylo jiné, člověk se nemusel otáčet, jestli nikdo nezjistil, kdo je a neplánuje mu zrovna v tu chvíli vrazit kunai do zad. Fū byl profesionál, jeden z nejlepších z klanu Yamanaka a to už něco v Konoze znamenalo, vysoká inteligence, mozkové schopnosti a nejbystřejší mysl, na kterou se nedá jen tak ve světě narazit a to s dokonalou chladnou hlavou a osobnosti bez nějakých emocí dělalo z Fū profesionálního zvěda, vraha a vlastně cokoliv, co si Danzō přál. Sám Kabuto si ale také o sobě mohl říct mnoho vynikajících vlastností, protože kdyby ne, jistě by tu nestál, díky své neužitečnost by se do Rootu nikdy ani nedostal a kdyby ano, moc dlouho by nepřežil, kariéra zde je pro slabé hodně krátká.
Nelíbilo se mu, že musel opustit Kamennou takhle rychle, bude obtížné si tam udržet svoji osobnost, kterou si tak dlouho jako špion vypiloval, ale na rozkaz od člověka, jehož začátek ‚přezdívky‘ byla temnota, se nedalo říct ne, a proto taky stojí tady.
„Kabuto, své poznatky si předal agentům?“ zeptal se Danzō rovnou ode dveří, když vstoupil do místnosti.
„Ano pane.“
„V tom případě se tím nebudeme zdržovat, a jak se objeví Fū, okamžitě začneme s briefingem,“ dořekl Danzō a než stihl si jen dosednout, už se před ním očekávaná postava objevila, „tuto misi podniknete bez masky, jakmile opustíte Konohu, prozatím si ji teda můžete sundat. Vaše mise je přesně sepsaná zde,“ hodil jejich směrem jeden svitek, který Fū jako hodnostně vyšší bez problému chytil, „ve zkratce je mise následující, doprovodíte Jinchūrikiho Naruta Uzumakiho po nejbližších zemích, které Kabuto uzná za nejvhodnější a přivedete do vesnice co největší počet talentovaných dětí, které by se přidali pod služby Konohy, preferuji vyhledávat sirotky, kteří půjdou jednodušeji přemluvit k opuštění svého domova, ale důležité jsou výsledky, jak to provedete je na vás. Fū tvůj úkol jako senzora bude nalézt ty správné kandidáty a pomocí tvých klanových technik jim nahlédnout do hlavy, jestli jsou ta správná volba, pokud ano, necháte Uzumaki Naruta, aby je přemluvil, jako další sirotek si najdou k sobě cestu a pak už bude jen na vás, abyste z toho místa zmizeli, než se někdo něco dozví, nesmí nic z tohoto být spojováno s Konohou, to vám nemusím snad připomínat. Kabuto použij své informace a vydejte se do míst, kde je populace sirotků či případných vynikajících shinobi vzrostlá a zamiřte tam, na tuto misi máte maximálně měsíc, tudíž budete Naruta nosit, abyste stihli pokrýt co největší oblast za tuto dobu.“
Na to se mu pochopitelně dostalo jen souhlasné pokývání.
„Váš úkol bude také Jinchūrikiho připravit, není možné, aby budoucí zbraň byla tak neschopná, jak je Naruto, Kabuto, byl jsi cvičen od pěti let, budeš vědět jak naučit základy, nauč ho vše, co budeš považovat za vhodné, chci, aby po příchodu zpět, byl schopen nejpozději do dvou let udělat akademii, jestli naše budoucí nejsilnější zbraň bude sedět několik let v akademii a učit se aranžovat kytky, budeme ostatním zemím jen pro smích.“
„Samozřejmě Danzō-sama.“
„Prioritou je Uzumaki Naruta přivést zpět v dobrém stavu, nepolevujte v ostražitosti, je to typická eskortní mise, která má nejvyšší prioritu.“
„Danzō-sama, plánujete tyto sirotky přivést do Rootu, máme je k tomuto začít trénovat?“ zeptal se Fū.
„Bohužel ne,“ povzdychl si Danzō, také nad tím přemýšlel, ale risk byl až moc velký, „Hiruzen po této misi ztropí ohromný povyk a musím mu ukázat ohromné výsledky, jinak bych skončil s možnou obžalobou z velezrady,“ procedil Danzō skrz zuby, „Hiruzen nemá rád mé metody, což je více než vzájemné, ale nebyl nikdy hlupák, aby nepřijímal výsledky, které když mu poskytneme, dostaneme se někam dál a pak nebude těžké si nějaké potencionální členy najít tady v Konoze, v klanu Aburame jich pár je. Každopádně, pokud budete vidět, že někteří jsou šancí jít do Konohy nadšeni a nebudou ukazovat potencionál útěku, můžete začít trénovat i je, pokud uvidí výsledky, které jim můžeme poskytnout, bude to ještě lepší, hlavní cíl je ale pochopitelně Naruto, to vše ale máte ve svitku,“ dokončil celý briefing Danzō a zadíval se na svou jednotku pro případné otázky, nic takového ale nepřišlo, „rozchod,“ a najednou před ním nebyl nikdo.
Danzō si teda vzal jen další složku se jménem Nonō a začal přemýšlet, jak vrátit to vymývání mozku, které s ní započal už před tolika lety, bylo asi na čase poohlédnout se v Konoze po nějakém sirotku s uměleckým talentem, pokud chtěl vrátit to, co způsobily všechny ty upravené fotografie Kabuta v co nejrychlejší době, aby byla ona zase k použití, bude to chtít někoho schopného a on jako vždy o jednom takovém věděl a dokonce už pro něj měl připravené jméno, Sai znělo pro tohoto sirotka výborně.

***

„Koukám, že jsi změnil svůj postoj k tréninku,“ objevil se někdo za Narutem, až musel poskočit a dostal tak ránu od svého klona.
„Jasná zpráva, kulhající staříku!“ vykřikl Naruto, když zjistil, kdo že se za ním objevil.
„Pokud chceš, abych tě ještě kdy trénoval, budu trvat na oslovení sensei nebo Danzō-sama,“ pověděl Danzō s lehce potlačeným vztekem, kdyby si mohl vzít Naruta do parády, nic takového by se z něj nestalo, ale některé věci se prostě nemohli stát a bylo hloupé nad tím truchlit.“
„Dobře tedy, Danzō-sama,“ podrbal se na hlavě Naruto a odvolal klona, který stál vedle něj a který mu před chvílí dal takovou ránu.
Na to jen Danzō pokýval hlavou. „Stále si mi ale neodpověděl na mou otázku.“
„Co? Jo,“ protáhl Naruto, když si vzpomněl, „Když mám tuhle super úžasnou techniku, už nikdy nemusím cvičit sám a i když moc toho nevydrží, je to lepší než soupeřit s terčem.“
„Chápu,“ pověděl Danzō a na chvíli se oba ponořili do ticha, „jaké omezení ti Hokage-sama dal na tuto techniku?“
„Jak o tom víš, staří- teda Danzō-sama?“ rychle se opravil Naruto.
„Nebyl jsem s naším Hokagem v jednom týmu pro nic za nic.“
„Ne více než tři klony najednou, prej jsem ještě příliš mladej na tuto techniku a pro její plné využití.“
Danzō s myšlenkou na možnou záplavu klonů se jen trochu ošil, „nic víc?“
„Prý je nemám používat pro čtení ani studování a neučit tu techniku nikoho jiného“ vzpomněl si Naruto, „ale já stejně nesnáším čtení, takže tohle je jednoduché,“ zasmál se a dal si ruce za hlavu.
„V tom případě se toho prozatím drž, pokud ale budeš někdy v ohrožení života, věř mi, že se Hokage-sama nebude zlobit, když jich vyvoláš pro svou ochranu co nejvíce,“ na to jen Naruto pokýval hlavou, aby dal najevo, že to dává smysl, „nyní jak jsem slíbil, zítra půjdeš s mými přáteli na tu cestu, jak sis přál, ve tři ráno se objeví u tebe doma a od té doby je budeš poslouchat na slovo. Tvůj úkol na této cestě bude jednoduchý, jak už jsem zmínil, budeš co nejvíce trénovat, aby ses stal schopným shinobim a ještě něco pro mě uděláš.“
„Samozřejmě, sta… Danzō-sama,“ pověděl Naruto natěšeně.
„Ve světě jistě potkáš spoustu dětí, jako jsi ty, kteří neměli takové štěstí, aby měli svůj vlastní byt od milého Hokageho a budou přespávat po ulicích a přát si lepší život. Tvůj úkol bude, aby si jim nabídl možnost jít domů s tebou, kde budou mít možnost toho lepšího života, který si pořád přáli. Čím více takovýchto dětí najdeš, tím více přátel budeš mít a tím více lidem pomůžeš, to je přece tvůj cíl, že? Jako Hokage musíš pomáhat těm v nouzi,“ na to jen Naruto souhlasně zakýval, „ale aby si věděl, že si cením takových nadaných studentů, jako jsi ty, tak ti dám za tvou práci i odměnu, samozřejmostí, že pro tebe i pro všechny co přivedeš sebou, necháme postavit nebo vám najdeme nějaké sídlo, kde bude každý mít svůj vlastní prostor.“
„Budu mít nový domov?“ zeptal se nevěřícně Naruto a až se skoro vykulenýma očima se díval na staříka před ním.
„Pokud se ti podaří splnit tvůj úkol, máš mé slovo,“ slíbil Danzō, tohle pro něj byla maličkost a velmi jednoduchá, ale efektivní věc, s kterou mohl obchodovat, „ale vzhledem k tomu, že jsem ti slíbil, že z tebe udělám pořádného shinobiho, řekněme, že za každého nadějného budoucího studenta, kterého přivedeš, tě naučím jednu techniku a věř mi, že ti mohu slíbit, že v celé vesnici není nikdo, kdo by je uměl, mé větrné techniky jsou zde nepřekonatelné,“ pokračoval a aby dodal svým slovům takovou váhu a aby budoucí výsledek byl co největší, otočil se k terčům a začal jednu po druhé představovat, „tahle technika se jmenuje Fūton: Shinkūjin a její úkol je jednoduchý,“ odmlčel se Danzō na chvíli a vytáhl si jeden kunai, který právě pomocí této techniky zlepšil, „tato technika zvětší kunaii dosah, ostrost a smrtelnost, existuje jen málo věcí, které bych v tuto chvíli nedokázal přeseknout. Další technikou je Fūton: Shinkūgyoku, kterou vydechnu několik ran či jehel, říkejme tomu jakkoliv, které jsou roztroušeny v tak velké ploše, že je skoro nemožné se jim vyhnout bez zranění. Dokážou projít bez problému lidským tělem, dovol mi, abych ti to předvedl,“ a po třech pečetích a jednom nádechu se před ním do několika stromům z ničeho nic udělalo několik děr, „další ninjutsu je pouze obranné nebo pomocné, slouží proti všemu kromě ohnivým útokům, nemá to žádné jméno a ani nepotřebuje, jde o techniku sloužící k taktickému úprku nebo uhnutí a slouží k co nejrychlejšímu vydechnutí co největšího počtu vzdušné čakry a to způsobí tohle,“ odhodil svůj zlepšený kunai do nejbližšího kamene, kterým proletěl, vyskočil a s pořádným výdechem změnil dráhu svého letu a zamířil několik desítek metrů, kde dopadl. Svou techniku použil ještě jednou ale už jen na zemi, aby přivolal velké množství prachu a aby dodal své technice co největší efektivitu, použil Shunshin no Jutsu a objevil se za Narutem, který díky prachu samozřejmě nic neviděl a tak ani nečekal, že se někdo objeví za ním, „velmi účinné a nebezpečné,“ dodal pro Naruta a udělal zase pár kroků do strany, „poslední, co dnes předvedu ale zároveň nejsilnější ze všech je Fūton: Shinkūha, tato technika zmáčkne vzduch z tvých plic smíšený s čakrou do několika větrných mečů, které díky svému půlkruhovému pohybu dokážou pokrýt při mistrovství v ní klidně až úhel tři sta šedesáti stupňů, této technice je ve vzduchu skoro nemožné se vyhnout, takhle to vypadá,“ otočil se a pomocí čtyř pečetí a malého výdechu rozsekal na malé kousíčky dva nejbližší stromy.
„A to-tohle budu všechno umět?“ zeptal se Naruto s výrazem naprostého překvapení, údivu a respektu.
„Pokud splníš to, co máš a budeš pilně trénovat a věnovat se těmto technikám… tak pak ano, tohle všechno tě naučím, dvě techniky za dva budoucí shinobi, co přivedeš, čtyři techniky za čtyři a tak dále, platí teda?“ zeptal se Danzō a natáhl ruku.
„Dattebayo, staříku!“ vykřikl Naruto a okamžitě stisknul nabízenou ruku a ani jeden z nich si nevšiml špatného oslovení.
„V tom případě si vezmi to, co jsem ti přichystal na cestu, v tvém pokoji je nové oblečení, všechny různé shinobi nástroje a dostatek jídla a pití, se vším ostatním se pak už raď jen s těmi, co tě budou doprovázet,“ dokončil Danzō svou nabídku a pustil Narutovu ruku a vydal se pryč, „a nezapomeň Naruto, na tvoji schopnost vsázím mnoho, nezklam mě,“ a s těmito slovy zůstal na planině Naruto sám, jistě mu to ale nevadilo, měl spoustu věcí na přemýšlení.

***

Třetí hodina ranní se objevila tak rychle, že tomu Naruto nechtěl ani věřit, seděl na posteli v novém oblečení, které se skládalo s černého trička s červenou spirálou na břichu i zádech a z tmavě zelených kalhot, těchto věcí měl v baťohu ještě minimálně čtyři páry a i když to na sobě nemělo oranžovou, stále si k tomu mohl vzít svou oranžovou bundu a to mu stačilo. Zbytek nástrojů jako shurikeny, kunaie si připevnil do kapsiček tak, jak to viděl u různých ninjů po vesnici a jen vyčkával, až přijdou ti, na které čeká a jak přesně odbyla třetí, stály u něj v pokoji dvě osoby.
„Než začneme s jakoukoliv debatou, odlož svou bundu do batohu, obleč si tento plášť a tuto masku,“ oznámila Narutovi jedna se zamaskovaných postav a ten s pokrčením ramen udělal přesně tak, jak mu bylo řečeno, „nyní jestli si sbalen, zamíříme pryč, všechny tvé otázky a vše, co budeš potřebovat vědět, ti oznámíme ihned, co se dostaneme z dosahu vesnice,“ na to znovu Naruto jen pokrčil rameny a když mu bylo ukázáno, že má vylézt na záda jednomu z nich, okamžitě tak udělal a po pár chvilkách, kdy se mu akorát motala velkou rychlostí hlava a poté, co prošli nějakým tunelem, který v životě neviděl a věděl, že si stejně ani nezapamatuje, kde je, se objevili venku z vesnice na místě, kde ještě nikdy nebyl, pak trvalo jen několik minut rychlého sprintu a Naruto byl sesazen opět na vlastní nohy.
„Mé jméno je Fū a jsem vedoucí této expedice, můj kolega je Kabuto, naše jména zůstanou zde v Konoze tajemstvím,“ řekl Fū bez nějakého náznaku otázky, byl obeznámen o tom, že Naruto bude poslouchat, „náš úkol je doprovodit tě bez újmy po blízkých a sousedních zemích, kde ty budeš plnit svůj vlastní úkol, po této cestě tě budeme každý večer několik hodin trénovat a při cestě, kdy nebude možné trénovat, tě budeme učit historii a různé základy, které je nutno znát, na tvé otázky bude vždy odpovězeno tak, jak nejlépe dokážeme. Přesunovat se budeme v co nejrychlejším tempu po stromech, tudíž se budeme střídat v tom, kdo tě ponese, pokud stihneme náš úkol rychle, na cestě zpět po našem tréninku půjdeš už po svých, nějaké otázky?“
„Kam půjdeme první?“ podrbal se nejistě Naruto po hlavě.
„Náš první cíl je Země Rýžových polí, a poté budeme pokračovat přes Vesnici ukrytou ve vodopádu, další cíl bude Vesnice ukrytá v trávě, ze které se přesuneme podle času skrz Zemi Řek do Země Větru a tam do Vesnice ukryté v písku a odtud se vrátíme domů, tato cesta nám musí zabrat nejdéle měsíc a jelikož jsem ve všech těchto zemích byl a mám tam dostatek kontaktů, neměl by nikde nastat problém a vše by mělo být ve spokojenosti všech,“ vysvětlil Kabuto.
„Sice nevím, co je co a kde se to nachází, ale zní to parádně. Vodopády? Poušť? Rýžová pole? To bude ale dobrodružství,“ zaradoval se Naruto a dal si štěstím ruce za hlavu.
„A od toho tu jsem já, naučím tě všechno, že budeš lepší, než chodící mapa,“ zasmál se Kabuto a rozdrbal Narutovi vlasy, „a nyní, když už nemáš žádné otázky, naskoč si, je na čase vyrazit, abychom urazili co největší vzdálenost, přece jenom, kdo chce furt nosit masku?“ zasmál se Kabuto a pořádně si Naruta přichytil, „tak začneme třeba Zemí Rýžových polí, ta se rozkládá,“ začal Kabuto s historií a zeměpisem a nikdo by nikdy netipnul, že na tomto místě ještě před chvíli stály tři postavy a už vůbec ne to, kam směřovaly, jednotky Rootu prostě nebyly žádní amatéři.