Inteligent a drsňačka - Půjde to dohromady? 023

023 - „Hinato?!“
„Uáá!“ zívl jsem a protáhl se. Byl jsem šíleně unavený – není divu, vždyť jsem moc nespal. Nejdřív jsem byl příliš zaměstnán Temari a pak už moc času na spaní nebylo.
Pohlédl jsem vedle sebe, Temari už nespala a podle zvuků sprchy jsem usoudil, že se sprchuje. Zvedl jsem se do sedu, ale pak mi tělo vypovědělo službu pro nedostatek energie. Takže jsem zase zabořil tvář do polštáře a snažil se jí ještě trochu nabrat. Pak se naneštěstí otevřely dveře od koupelny a přišla Temari.
„Dobré ráno,“ prohodila jakoby nic. Vypadala úplně svěže, jako by se většinu noci nemuchlovala se mnou. Jen jsem jí na to něco zabručel.
„Neříkej, že jsi unavený,“ naoko se zamračila a sušila si ručníkem vlasy.
„Co myslíš?“ podařilo se mi vyslovit.
„Nemůže to být tak hrozný,“ potutelně se usmála.
„Víš, že jsi hrozně náročná?“ zeptal jsem se a podruhé jsem zkusil se zvednout. Úspěšně.
„Jasně,“ zašvitořila spokojeně a zapadla do postele. „Ještě máme dost času, nemusíš nikam spěchat.“
A tak jsem se zvedl a bloumavou chůzí (styl zombie) jsem šel do koupelny. Snad mě ta sprcha trochu probere. Doufám. Věděl jsem, že nemusím spěchat, takže jsem si pomalu sundal trenýrky a vlezl do sprchy. Po dlouhém uvažování stráveném pod hlavicí sprchy jsem došel k závěru, že bych si mohl umýt i vlasy, takže jsem si rozpustil vlasy a naklonil hlavu pod sprchu. Za chvilku jsem je měl úplně mokré. Natáhl jsem se pro šampón a nanesl dostatečné množství na vlasy. Chvíli jsem si je umýval a pak si je spláchl čistou vodou. Načež jsem se utřel do osušky a vlasy si vydrtil ručníkem. Nemazlil jsem se s nimi a prostě je rozčesal a zase svázal do culíku. U umyvadla jsem vykonal hygienu a hodil na sebe už nachystané trenky. Po několika minutách, kdy jsem se znuděně civěl na svůj odraz do zrcadla, jsem se rozhodl, že bych se mohl jít obléct a nasnídat se, protože mi připadalo zbytečné to protahovat, když mi kručí v břiše.
„Shikamaru? Nechci ti kazit den, ale měli bysme už jít na snídani,“ zavolala na mě Temari z pokoje. Ta sprcha mi trochu pomohla se probrat, ale pořád jsem trpěl nedostatkem energie. Nemyslel jsem si, že bych byl schopný splnit další úkol. Už jen přežít tuhle otravnou soutěž bude námaha. Námaha, která nejspíš ani nestojí za námahu. Achjo.
A tak jsem otevřel dveře a vyšel do pokoje. Hned jsem zamířil ke skříni, kde jsem vyhrabal oranžové kraťasy a oranžové triko.
„Pořád jsi tak unavený?“ ozvala se najednou hned za mnou Temari. Až jsem se málem lekl.
„Mhmm..“ zamručel jsem jakousi odpověď.
„To je škoda,“ odvětila a ovinula mě rukama kolem pasu. Stačil jsem si natáhnout jenom kraťasy. Tričko spadlo na zem. Opět se zmocnila mých rtů (jakoby jí to v noci nestačilo).
„Vážně.. jsem... unavený...“ mumlal jsem, ale jí to bylo jedno. Odtrhl jsem se od ní, i když to stálo hodně práce.
„Co?“ zeptala jsem se.
„Promiň,“ zatřásl jsem hlavou. „Jsem vážně hrozně unavený. A pokud jsi zapomněla, je to právě kvůli tobě,“ pousmál jsem se.
„Máš pravdu, to já se omlouvám,“ odpověděla a okamžitě se stáhla. Až teď jsem si všiml, že má na sobě jen podprsenku a tříčtvrteční kalhoty (mimochodem oranžové). Hned se natáhla pro oranžové tílko a oblékla si ho. Udělal jsem to samé.
„Snídaně?“ řekl jsem.
„Jdeme!“ rozhodla a vyšla na chodbu. Cestou po chodbě jsme nikoho nepotkali. Vlastně ano, Naruta, který se táhl po zemi (poté po schodech) a mumlal: „Ramen, ramen, ramen...“ se slinou u pusy.
„Tak ten je fakt zoufalej,“ poznamenala Temari. Nic jsem neodpověděl a následoval ho dolů po schodech. V jídelně už byli všichni. I Naruto dorazil dřív než my a díky svému pohybu po zemi si ani nikdo nevšiml, že přišel. Ale my dva s Temari jsme přišli poslední. Oba dva podezřele ospalí a vyčerpaní (i na Temari došlo – po cestě). Všichni (až na Naruta, který hledal ramen) vzhlédli od svých různorodých snídaní a hleděli na nás. Objevilo se i pár vědoucných úsměvů nebo i úšklebků.
A co se děje s Hinatou a Kabutem?
„Už jsme u Konohy..“ oznámil téměř neslyšně Kabuto.
„Ano,“ potvrdila Hinata. Nezdála se sklíčená nebo něco podobného. Popravdě se do Listové těšila. Konečně se všechno vysvětlí a ta záležitost s Kabutem a Narutem se vyřeší. Už u bran je zastavili. Vedli je k Hokage. Za Tsunade. Nějaký ninja, který je dovedl ní, zaklepal na dveře.
„Chvíli počkejte!“ ozval se Tsunadin hlas.
V kanceláři..
„Shizune..“ procedila mezi zuby Tsunade. Shizune jen sklopila oči. Hidan se díval na Hokage.
„Opravdu lituju.. Než přišla Shizune..“ V té chvíli někdo zaklepal.
„Chvíli počkejte!“ křikla Tsunade a začala si okusovat nehet na palci. Přemýšlela. A dost usilovně.
„Než přišla Shizune, byl jsem.. zrůda,“ sklopil oči i on. „Ona mi otevřela oči a změnila mě.“
„Řekněte mi ještě jednou, co se stalo,“ požádala je. Znovu jí všechno vypověděli.
„Všechno vypovídá o tom, že se Hidan opravdu změnil, ale stejně je to divné,“ myslela si Tsunade. Znovu někdo zaklepal. „Je to naléhavé!“ ozvalo se k tomu.
„No dobrá! Dále!“ zavrčela hlasitě Pátá. Do místnosti vešla Hinata s Kabutem. Shizune i Tsunade vyvalily oči. Hidan pouze nechápal, co je na nich tak překvapilo.
„Hinato?!“ ozvala se jako první Tsunade. „Jak to..?!“ A Hinata začala vysvětlovat. Pak vysvětloval Kabuto. Pak nastalo ticho. Hinata řekla všechno. Včetně jejího románku s Kabutem, jestli se to tak dá nazvat. Včetně jejích pocitů z toho všeho.