Kishimoto Masashi... ninja z Konohy 09

Uplynulo pár dní od zadání mise a já celou dobu poslouchal samé dobré zprávy. Hidan s Kakuzem jsou mrtví. Naruto umí RasenShuriken. Všechno se zase vrací do normálu.
Misi nám stanovili na dnešek a tak teď stojím u brány a čekám na ostatní. Měl bych být rád za svou první misi, ale nejsem. Jsem dost nervózní z těch všech okolností. Co se to stalo? Co mě tam čeká? Co když se všichni dozvědí mé tajemství?
Vidím, jak se blíží Tým 7 a Tsunade-sama, která se pozorně sleduje.
„Můžeme vyrazit, dattebayo!“ Vykřikne radostně Naruto a ostatní se usmějí.
„Dejte pozor. A obzvlášť ty, Kishimoto,“ věnuje mi Hokage vševidoucí pohled a pak se ušklíbne. My jen mávneme na pozdrav, ale pak vidíme, jak k nám běží ostatní rookies a jejich senseiové.
„Počkejte! Musíme vás vyprovodit! A hlavně tebe, Kishi! Máš přece první misi!“ Zavolá Lee, a když k nám doběhnou, popřejí nám hodně štěstí.
„Hlavně se vraťte!“
„Mám pro tebe připravenou další výzvu, Kakashi!“
„Za chvíli budete zpět!“
Mávneme znovu a vybíháme vpřed. Hřeje mě u srdce, protože jsem rád, že nás takhle vyprovodili, ale zároveň cítím svíravý pocit.
Běžíme celý den a já několikrát cítím pohledy ostatních. Měli bychom tam dorazit už večer, protože vesnice není tak daleko.
A nakonec tam opravdu dorážíme. Když vyběhneme na kopeček, abychom se na vesnici podívali, zalapám po dechu. Cítím hrozný zmatek, protože tahle vesnice vypadá jako Okayama ve středověku, vím to podle obrazu. V Okayamě jsem se narodil.
„Znáš to tu?“ ptá se mě Sakura.
„Ne… nikdy jsem to tu neviděl.“
„Nelži. Viděla jsem tvůj výraz.“
„Opravdu ne.“
„Hele ty-.“
„Sakuro…“ přeruší ji Kakashi a bez další poznámky nám pokyne, abychom šli za ním. Běžíme směrem k vesnici a já si vybavuji obraz Okayami. Vypadá to, jako kdyby ho sem prostě někdo překreslil.
Opatrně procházíme ulicemi, ale vidíme, že jsou liduprázdné. V oknech se ale občas objeví něčí oči a pak zase zmizí.
Nakonec dojdeme na náměstí, kde na nás čeká starý muž. Vypadá bledě a vyděšeně.
„Vy jste ninjové z Konohy?“ ptá se a hlas se mu třese.
„Ano,“ řekne klidně Kakashi, ale já vidím, že jeho oko stále zkoumá okolí.
„Díkybohu! Před dvěma týdny se v jeskyni nad vesnicí,“ ukáže na protější větší kopec a pokračuje, „objevilo něco, co nám začalo ničit úrodu. Lidé po tom šli, ale… prostě zmizeli. Zabili je. Pak nám přišel ten dopis, ve kterém si to něco žádalo vaši přítomnost. Nikdy jsme to neviděli. Prostě to rychle přilétlo a zase zmizelo. Někdo nebo něco to ovládalo. Prosím, pomozte nám, jsme úplně zoufalí!“ Vydechne a v očích se mu lesknou slzy.
„Smím se na něco zeptat?“ vyhrknu a on kývne.
„Jak se jmenuje tahle vesnice?“
„Okayama,“ řekne trochu překvapeně. Jen pokývu hlavou, ale mám pocit, že se mi brzy udělá zle. To něco nebo někdo o mně totiž nejspíš ví úplně všechno.
„Nebudeme na nic čekat. Odpočatí jsme a já chci mít tuhle misi co nejrychleji za sebou. Ti lidé potřebují pomoc. Vydáme se tam hned, souhlasíte?“ otočí se na nás Kakashi.
„Ano!“ Kývneme všichni, ale já zaváhám.
„Dokážeme to, dattebayo!“
Ten muž před námi padne na kolena a ukloní se.
„Mnohokrát vám děkujeme. Vy ji zastavíte!“
Kakashi se usměje a mávne na nás. Bez okolků si sem odkládáme batohy a já si do něj pro jistotu dávám svoji čelenku. Vzal jsem si také knížku od Jiraiyi a taky výkresy, které mi ostatní dali k narozeninám, protože mi dodávají sílu.
„Postaráte se o to?“ ptá se Sakura a muž přikývne.
Potom okamžitě vybíháme směrem na kopec.
„Co myslíte, že to je?“ ptá se Naruto a Kakashi se zamračí.
„Nemám nejmenší tušení, ale nelíbí se mi to. Nejspíš budeme stát proti těžkému protivníkovi.“
„Ale svou misi splníme,“ zašeptá Sai a Sakura přikývne.
Příroda je čím dál nehostinnější a nakonec staneme až na kopci, kde se nachází jeskyně v útrobách většího skalního převisu. Kývneme na sebe a připravíme se.
„Buďte opatrní.“
„Jistě, sensei.“
Pomalými, klidnými kroky vejdeme dovnitř. Jeskyně je klidná a tichá, ale vzduch je těžký.
Nejdříve jde všechno dobře, ale pak se cesta rozvětví na čtyři části.
„Co teď, dattebayo?“
„Asi se budeme muset rozdělit,“ zamyslí se Kakashi a vytáhne vysílačky. Když si je ale nastavíme, zjistíme, že nefungují.
„To je divné… ale nějak se rozdělit musíme. Uděláme to takhle: Já, Sakura a Sai půjdeme každý sám a Naruto si vezme pod ochranu Kishimota. Rozdělte si cesty a buďte opatrní. Při každém náznaku nějakého nepřiměřeného nebezpečí, se vraťte. Rozumíte?“
„Hai!“
Všichni se postavíme ke svým cestám. Kakashi si povzdechne.
„Tak hodně zdaru.“
„Hodně štěstí.“
Naposledy se na sebe podíváme a pak každý vyjdeme vpřed. Po chvíli se kroky ostatních ztrácejí. Naruto se na mě zakření.
„Zase my dva, co? To bude v pohodě! Zmastíme tu příšeru a pak se zase vrátíme!“
„Hmm…“ řeknu nejistě, protože mi tu něco nehraje. Všechno mi tu nehraje. Vesnice, dopis…
Najednou uvidíme konec chodby. To bylo krátké. Naruto zpozorní a kývneme na sebe.
„Buď připravený,“ šeptnu na něj. On pomalu přikývne a rychle vyběhneme do obrovské haly. Strop je neskutečně vysoký, nejspíš jsme v nitru skály.
Nejdříve s Narutem nic nevidíme, ale pak si všimneme, že na druhém konci místnosti stojí židle. Jediná židle a na ní někdo sedí. Je ale skrytý ve stínu, nevidíme ho.
„Takže jste dorazili. To je dobře,“ ozve se tichý hlas, který se nese celou halou. Je nebezpečný a mně vstanou vlasy hrůzou na hlavě.
„Co jsi to udělal tý vesnici?“ zařve Naruto na neznámého. Pak uslyšíme smích.
„Chtěl jsem si jen zajistit vaši pozornost, Uzumaki Naruto. Potřebuji totiž mluvit s Kishimotem.“
Zamrazí mě a sevřu pěst.
„O čem to mluvíš?“ zakřičím a společně s Narutem jdeme blíž. Stále ovšem nevidíme, kdo to je.
„Mluvím o tobě.“
„Proč?“ zeptám se.
„Protože ty jsi jiný.“
„Kdo jsi? Ukaž se!“ Vykřikne Naruto a muž ve stínu se zavrtí.
„Ptej se Kishimota. Ten to dobře ví.“
Naruto se na mě zmateně podívá. Já se zamračím a pevně sevřu pěsti.
„O ničem nevím.“
„Ne? A co ten dopis, co jsem ti posílal?“
Z jeho hlasu mě mrazí a nevím proč. Jako kdyby mi to bylo nějak známé.
„Jaký dopis?“ ptá se Naruto a začíná ztrácet trpělivost.
„Poslal mi výhružný dopis. Ale já nevím, co je zač, ani proč to udělal,“ odpovím a ruce mi cukají. Už chci zaútočit. Ten muž ví, kdo jsem. Mohl bych teď vyrazit a…
„Proč jsi mi to neřekl?“ otočí se na mě Naruto. Zavrtím hlavou.
„Teď ne. Je to složitější.“
Muž se zasměje. Začíná mi lézt na nervy.
„Ano, to sakra je, viď Kishi? Máš spoustu tajemství. Řekni třeba Narutovi to o Jiraiyovi. Nebo o Peinovi. Nebo snad o Itachim a Sasukem? A co Neji?“
„Kishi, o čem to mlu-“
„Drž hubu!“ Zařvu na neznámého. Ne…
„Nebo to o jeho rodičích? Chceš vědět, kdo jsou tví rodiče, Naruto?“
Naruto udiveně vydechne a mně prasknou nervy. Skládám pečetě.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu!“
Z mých úst vyletí ohnivá koule a já se potěšeně usměju.
„Kishi!“ Vykřikne Naruto. Na otázky ale bude čas později…
„Katon: Goukakyuu no Jutsu!“
Co to sakra-?
Z jeho úst vyletí úplně stejné velká ohnivá koule a srazí se s tou mojí. Ale nikdo nevyhrává. Jsou obě stejné. Vidím, že muž stojí v bojovém postoji.
„Kdo do hajzlu jsi?“ vykřiknu a ruce se mi třesou. On se nejspíš ušklíbá.
„Chceš to vědět? Dobrá, ukážu se vám.“
A pak vystoupí ze stínu a já nemůžu než jen zírat. To… to není možné! Jak..? Slyším, že Naruto lapá po dechu a pak přeskakuje pohledem z něj na mě.
Ten muž…
… ten muž jsem já.

Stejný obličej. Stejné oblečení. Stejný postoj. Jen rudé oči jsou jiné. Ztuhnu a nejsem schopný pohybu. Můžu jen zírat na sebe. Na svou kopii, která se směje.
„Ty jsi to opravdu netušil? Já myslel, že si dáš dohromady, že když se někdo cizí dostane do tohoto světa, vytvoří se trhlina v příběhu.“
Nerozumím vůbec ničemu, ale Naruto už vybíhá vpřed s Rasenganem v ruce. Za ním se rozprskává klon.
„Zmlkni, ty napodobenino!“ Vykřikne, ale dostane ránu a odletí pryč. Z oblaku prachu se najednou zjeví… Naruto. Nebo spíše jeho kopie. Stejná, jako jsem použil u Vodopádu. Má rudé oči a usmívá se.
„Rozdíl mezi tebou a mnou, Kishi je, že já dokážu manipulovat s příběhem. Já jsem totiž tvůrce té zlé části mangy,“ řekne sotva slyšitelně ten druhý Kishimoto. V ruce drží svitek, který používá Sai, a tužku.
„Já jsem pravý kreslíř.“
Zatnu pěsti, zatímco Narutovo temné já vyrazí proti skutečnému a začínají si vyměňovat několik úderů, které jsou navlas stejné.
„Ostatní z Týmu 7 čelí tomu samému. Teď máme čas si spolu vyřídit účty.“
Ukládá svitek i tužku do taštičky. Jde ke mně blíž a já vyčkávám. Dělá další krok…
„Katon: Gouryuuka no jutsu!“
Tentokrát z mých úst vyletí dračí hlavy. Stejné, jaké používal Sasuke. Zlepšuju se. Ještě aby ne.
On uskočí a já vyrazím vpřed. Oheň se rozprskne o stěnu jeskyně. Moje pěst míří na jeho hlavu, ale on ji zablokuje. Vyskočí do vzduchu a vrhne několik shurikenů, které vyblokuji kunaiem. Sehnu se, a když doskakuje, zaútočím mu kopem na nohy. On uskočí na deset kroků ode mě a zformuje pečetě.
„Katon: Housenka no Jutsu!“
Jeho menší ohnivém kuličky letí přímo na mě, ale já vyrážím a kličkuji. Blížím se k němu a vytahuji shurikeny.
„Zkus při výstřelu vydechnout.“
Přesný jako TenTen.
On shurikeny stejně rychle vyblokuje svými. Jen to cinkne. Vyskočí proti mně a já vyrazím dlaní naplocho. Udeřím ho do břicha a on rychle udeří dlaní do mé hrudi. Ustoupím a postavím se do postoje klanu Hyuuga.
Hbitý jako Neji a Hinata.
Odrazím se pravou patou a má pěst vyletí vpřed. On můj úder zablokuje dlaní, ale to už skáču za něj. Otočí se a opět ránu zablokuje. Sehnu se a vykopnu. Moje noha zasahuje jeho bradu a vykopnu ho do vzduchu. Zatímco letí, přikrčím se a vyskočím. Teď jsem za ním.
„Konoha Kage Buyou,“ poznamená tiše, když jsem přímo za ním.
Rychlý jako Lee.
„To ale nestačí,“ dořekne tiše a zmizí. Co to-? Dopadnu zase na zem a vidím, že stojí na druhém konci jeskyně. Jak to, že je rychlejší než já, když jsme stejní?
Koutkem oka vidím Naruta, jak právě uhýbá před tím druhým a dostává ránu do obličeje. Padá na zem, ale zase rychle vstává.
„Jsme sice stejní, ale já mám výhody, ze kterých těží jen opravdový kreslíř.“
Vybíhám proti němu s novou vervou. Budu se rvát až do konce. Trochu vycením zuby a vykopnu proti němu s obrovskou silou. On se vyhne a hodí po mně kunai. Jen ho odvrátím svým, který po něm okamžitě vrhám a vybíhám vpřed. S bojovým výkřikem mávnu pěstí.
Vzteklý jako Kiba.
Moje pěst se zarazí o jeho dlaň, udeřím druhou pěstí a on ji zablokuje druhou dlaní, ale já nemeškám a dávám mu hlavičku. Hlava o hlavu. Bolest, která mi vybuchne v obličeji, je nepředstavitelná. On zavrávorá a já ho nakopnu, když najednou stihne vrhnout jehlici a ta se mi zabodne do stehna Uskočím od něj a vytrhnu si ji.
„To bylo slabý. Co máš dál?“ vysmívá se mi. Neodpovídám.
Klidný jako Shino.
Musím vymyslet plán. A to hodně rychle, protože jeho neporazím hrubou silou. Problém je, že on asi přemýšlí stejně.
Ale já jsem Kishimoto Masashi. Člověk, který vymyslel Naruta.
Kleknu si a spojím prsty k sobě v jisté „pečeti.“ Mé druhé já se ušklíbne.
„Ty přece nejsi Shikamaru.“
Naruto vedle vytváří s klony Rasengan a vyráží proti nepříteli, který vytvořil stejný Rasengan. Vzduch zavíří a vybuchuje. Oba dva od sebe odskakují.
Pokud něco nevymyslím, tenhle souboj nebude mít konce. Všímám si krápníků nahoře na stropě jeskyně. Mám to…
Chytrý jako Shikamaru.
Formuji pečetě a zároveň vyskakuji na nepřítele.
„Katon: Karyuu-Endan!“
Sarutobiho jutsu. Jutsu třídy B. Jen ať si ho sežere!
Z mých úst vyletí stálý žhavý oheň a já hýbu hlavou, abych mu dodal směr. Jsem rozzuřený k nepříčetnosti. Proč se chová tak, jak se chová? On není já! Já bych nikdy takový nebyl!
On před mým ohněm vytrvale uskakuje a pak sám vytváří stejný oheň. Máme stejnou podstatu. Tentokrát je na mě, abych tančil mezi plameny.
Musím se do něj vcítit.
Empatický jako Ino.
Poznám, co si myslí. Jaký má plán.
Najednou vidím, jak Naruto dostává další ránu do obličeje. Takhle se rozzuří a to nesmím dopustit. Rychle vrhám kunai proti temnému Narutovi, což ho vychýlí z rovnováhy. Můj přítel na mě děkovně zakřičí.
Hodný jako Chouji.
Najednou druhý Kishi začíná kreslit a z jeho svitku, který musel vytáhnout, vyskakují ohnivá zvířata. Tak to je výhoda kreslíře…
Vytahuji malý mečík, který mi dal Sai. Zavírám oči a pak je s jakýmsi klidem otevírám. Mávnu poprvé a první ohnivý tygr se rozplyne. Mávnu podruhé a had se rozpůlí.
Prázdný jako Sai.
Když zbývá poslední ohnivý tygr, naštvu se a schovám meč. Rozpřáhnu se pěstí a snažím se soustředit chakru.
„Shannaró!“ Zařvu a má pěst přistane na čumáku tygra, který zakňučí a pak se rozprskne.
Silný jako Sakura.
„To nebylo zlý,“ zašeptá můj soupeř, když ke mně přibíhá a mávne stejným mečíkem. Nestihnu couvnout a meč se mi zapichuje do ramene. Vytryskne z něj krev a já zasténám. To rameno mi musí hořet, protože to neskutečně pálí.
„Kishi!“ Volá odněkud Naruto, ale já chytám čepel dlaní a vytrhnu ji ze svého těla. Odkopnu nepřítele a ten přistane kousek ode mě. Nadechuji se. Už to musím udělat.
Dávám dva prsty levé ruky vodorovně před sebe a dva prsty pravé ruky zkřížím s těmi prvními.
„Kage bunshin no jutsu!“
Mé druhé já se na mě udiveně zahledí.
„Tak tys to-.“
„Přesně.“
Vedle mě se vytváří stínový klon a já natáhnu dlaň vzhůru.
„Ki-kishi…“ vydechne Naruto a zírá na mě. Druhý Naruto mě také pozorně sleduje.
„To je moje jutsu!“ Vykřikne Naruto, ale to už můj klon mrská rukama a v mé ruce se vytváří rotující sféra.
„Mnohokrát jsem byl na pochybách… ale nikdy jsem se nevzdal.
Protože jsem konožský gennin!“
Klon zmizí a já vybíhám vpřed. Druhý Kishimoto si s úšklebkem vytváří svůj vlastní Rasengan.
Naruto… jsem jako Naruto.
„Rasengan!“ Zařvu a vyskočím proti svému protivníkovi, který vytváří stejný Rasengan. Pak se naše jutsu spojí a okolní prostor vybuchne. Cítím příšerný tlak a pak jen chabě vnímám, že letím vzduchem.
„Na nohy!“ Poručí mi něco v hlavě a já se ve vzduchu přetočím, abych dopadl na obě nohy. Zavrávorám a vidím, že ten druhý stojí. Ruku má popálenou a já najednou vnímám totéž. Účinky Rasenganu… řekl bych. Ale taky vidím, že stojí přímo pod velkými krápníky.
„Katon: Gouryuuka no jutsu!“
Z mých úst opět vyšlehnou dračí hlavy, ale já jimi mířím nahoru. Jako to udělal Sasuke. Nepřítel nestíhá uskočit. Já bych to taky nestihl.
Krápníky nahoře praskají pod náporem ohně a řítí se dolů přímo na temného Kishimota.
„Vymýšlíš geniální složité plány, že?“ zeptal jsem se jednou Shikamara, když mě učil shogi. Taky jsem ho musel chvíli přemlouvat.
„Možná. Spíš jsem bystrý, nevím…“ odfrkl si a pak táhl věží.
„Ono to není tak, že ty nejsložitější plány jsou ty nejúčinnější. I pouho pouhý jednoduchý plán se může ukázat jako ten nejlepší.“
Slyším Narutovy výkřiky a koutkem oka vidím, že právě uštědřil svému temnému já pořádný kopanec. Jak jsou na tom ostatní?
Z oblaku prachu najednou vyletí můj nepřítel a odskakuje ode mě pryč. Je celý zaprášený a kašle. Vidím, že má na tváři hrozivě vyhlížející řeznou ránu, ze které se mu řine krev. Ušklíbne se, ale přitom těžce oddechuje.
„Chytrý jako Shikamaru, že? Jen si to mysli dál. Stejně prohraješ. Já jsem ten silnější. Není třeba bojovat, rozumíš? Já dokážu mangu dokončit stejně dobře, jako ty,“ mluví klidným hlasem, ale já v něm cítím záchvěvy vzteku.
„Ty a dokončit mangu? Nikdy! Kdo ví, co by si s ní udělal! Já jsem tvůrce! Věřím ve své hrdiny a udělám konec takový, abych byl sám spokojený!“ Vykřiknu. Možná to zní sobecky a samolibě, ale já na to mám právo.
„Věříš… hmm… to je vidět. Věříš jim natolik, abys jim neřekl pravdu! Jen lžeš a nic víc!“
„Věřit? Já jim věřím celým svým srdcem! Můj rozum jen tvrdí něco jiného!“
„Výmluvy. Stále se na něco vymlouváš. A to si říkáš konožský ninja?“ odfrkne si a mě dojde, že on je skutečně já. Ale mé já pochybovačné. Druhá stránka mé osobnosti.
Zvednu ruku a ukážu na sebe palcem, jako to dělává Naruto.
„Jsem Kishimoto Masashi, konožský gennin. Já svá slova zpět neberu. A podle vzoru svého hrdiny neutíkám!“
Vidím Naruta, jak se usmívá, ale najednou jeho soupeř provede rychlý pohyb a dostane se mu za záda.
„Naruto!“
„Chidori!“
Uslyším hlasité cvrlikání a pak jen bleskový záblesk a Narutovo temné já dostává nečekaně zásah Chidori plnou silou. Najednou vidím, jak se dovnitř dostávají Sakura a Sai. Kakashi právě probodl srdce nepřítele.
Dělá to opravdu často.
„Kakashi-sensei!“ Vykřikne překvapený Naruto.
„Shannaróó!!!“ Zařve Sakura a vyskočí na druhého Kishimota. On jen tak tak uhne a Sakura praští do země, která se okamžitě rozlomí. Jeskyně se opět otřese.
Narutův nepřítel se rozplyne, Kakashi oddechuje a v ruce mu pulzuje bleskový náboj.
„Jak jste to dokázali?“ ptám se udiveně. Kakashi se usměje.
„Chvíli mi to trvalo, ale nakonec jsem sám sebe porazil…“
To se vsadím. Musel si jistě vyřešit minulost.
„Kakashi-sensei pak pomohl nám a společně jsme zvítězili. A pak jsme vám hned běželi na pomoc,“ řekne Sai vytáhne svůj svitek.
„Ninpou: Choujuu Giga!“
Z jeho svitku vybíhá několik šelem a sápou se s vrčením po nepříteli. A mně se v mysli objeví jeho slova:
„Rozdíl mezi tebou a mnou, Kishi je, že já dokážu manipulovat s příběhem. Já jsem totiž tvůrce té zlé části mangy.“
„Já jsem pravý kreslíř.“
„Jsme sice stejní, ale já mám výhody, ze kterých těží jen opravdový kreslíř.“
„Stejně prohraješ. Já jsem ten silnější. Není třeba bojovat, rozumíš? Já dokážu mangu dokončit stejně dobře, jako ty.“
Hlavou mi bleskne nápad. Jak může vědět, že s těch výhod nemůžu těžit i já, když jsme stejní?
Rychle se otáčím na Saie zatímco náš soupeř ničí jedno zvíře za druhým.
„Máš tu tužku? A volný svitek?“
„Mám, ale… K čemu ti to bude?“
„Prosím, věř mi,“ natáhnu k němu ruku a on se nejistě podívá na Kakashiho. Ten si mě zkoumavě prohlíží. Máme už málo času.
„Nevím, co máš v plánu, ani co se tu vlastně děje, ale… Sai, dej mu ty věci,“ poplácá mě po rameni, „získám vám čas. Sakuro, pojď se mnou. Doufám, že víš, co děláš.“
Vyvolá Chidori a vyrazí proti temnému Kishimotovi. Sakura běží za ním, ale Naruto zůstává u mě.
„Co chceš udělat?“
„Prostě mi věř.“
Dívá se na mě hodně zmateně, ale pak pokývá hlavou s uličnickým úsměvem.
„Jasně, ale pak po tobě budu chtít detailní vysvětlení, dattebayo!“
Usmívám se a Sai mi podává tužku a prázdný svitek. Prosím, ať to vyjde…
Zavírám oči, jednou rukou rozbaluji svitek a kreslím.
„Jako ninjové musíme jít za ideály Listové a chránit je!“
„Už nikdy neuteču! Nevezmu svá slova zpět! To je má cesta ninjy!“
„Ninjové, kteří porušují pravidla a předpisy jsou nazýváni odpad, ale ti, kteří se nestarají o své společníky, jsou mnohem horší než odpad.“
„Mé jméno je Uzumaki Naruto! Neprohraju ani s jedním z vás!“
„Když máš někoho, koho ochraňuješ, staneš se doopravdy silným.“
„Odpadlík přemůže génia pomocí těžké práce!“
„Ono to není tak že "ten, kdo se stane Hokage" bude všemi uznáván… Je to o tom že "ten, kdo je všemi uznáván" se stane Hokage…“
„Život shinobiho se nehodnotí podle toho, jak jej prožil, ale podle způsobu jeho smrti.“
„Věřím, že jednou přijde den, kdy si všichni lidé budou schopni navzájem porozumět.“
„Lidé, žijí své životy podle toho, co pokládají za správné a pravdivé. Tak definují "realitu". Ale co znamená "pravda" nebo "správné"? Pouhé nepřesné pojmy… jejich "realita" může být celá přeludem. Můžeme je jednoduše považovat, za blázny žijící ve svém světě, ovlivněné jejich přesvědčením.“
Nejspíš budu blázen, Itachi…
Kreslím jemné linky tužkou a kolem mě víří vzduch. Potěšeně zjišťuji, že můj plán zatím vychází. Sai mě pozorně sleduje. A pak z mého svitku vyskakuje člověk. Má kopie. Vyšlo to…
Dívám se na „sebe“ a kývnu. U něj mám jistotu, že bude myslet stejně. Předávám mu svitek a nechávám ho, aby kreslil dál, protože nikdo jiný než já, tohle nedokáže. On kreslí další postavy ze světa Naruta. Kakashi se Sakurou se k nám zase stahují a všichni na nás udiveně zírají.
Musíme vymyslet nějaký plán, kterým porazíme tohohle silného nepřítele… zatraceně. Chtělo by to jutsu, které ani on nebude čekat nebo…
Rychle se otáčím na Naruta. Ten se na mě napjatě usměje.
„Máš plán?“
Nechávám si projít v hlavě všechny faktory. Tohle bude nebezpečné… jsem jenom gennin. Jenom gennin, kruci! Nevím, jestli na to mám chakru.
„Yamato tě při tvém výcviku učil o živlech a jejich rovnováze.“
Naruto rozšíří oči údivem. „Jak-“
„To je vedlejší. Učil tě o rovnováze živlů. Tak mi dokaž, že jsi ji pochopil,“ řeknu a natáhnu k němu ruku dlaní vzhůru. On se na mě zkoumavě zahledí a pak mu v očích zajiskří pochopení.
„Co chcete dělat?“ ptá se Sakura, ale Kakashi se usmívá.
„Stále mě překvapuješ, Kishimoto Masashi.“
Naruto se ušklíbne a začne v mé ruce formovat Rasengan.
„Takže jsem proti Sasukemu ten správný typ.“
„Ano… jedině vítr může porazit blesk.“
„Ne, to jsem nemyslel…“
Naruto začíná do mého Rasenganu soustředit větrnou chakru, která se formuje do shurikenu. Ozývá se svištivý zvuk.
„…jediná věc, která může zachránit oheň před smrtí a dát mu více síly… je vítr. “
„Pravda.“
Zavírám oči a soustředím co nejvíce své ohnivé chakry do Rasenganu.
Protože já opravdu věřím, že vítr může oheň zachránit.
Rasengan začíná měnit barvu na oranžovožlutou. Kolem našich rukou se začínají vytvářet ohnivé jazyky.
„Co to-?“ vydechnou Sai a Sakura. Usměju se. Naruto se tváří tak zapáleně a nadšeně, jak jsem ho v tomto světě ještě neviděl.
Zaplavuje mě adrenalin. Skoro ten svištivý zvuk, který mi trhá uši, už nevnímám. Po tomhle budu pořádně vyšťavenej. Ušklíbnu se na své já. On to jen užasle sleduje, protože nečekal nic takového. Nevím, kde se tu vzal, možná je já…
Ale on nemá lidi, za kterými musí stát.
Upře na mě tázavý pohled, možná lehce vyděšený. Věnuju mu jeden ze svých krvavých úsměvů.
„Chcípni.“
Nevím, jak bych to naše jutsu měl nazvat. Jsem spíš jako Minato, takže bych mu dal nějaký šílený název. Prostě to bude…
„RasenShuriken!“ Zakřičíme společně s Narutem jako jeden muž a já konečně házím tu příšernou sílu proti nepříteli. Řítí se obrovskou rychlostí a já vím, že zasáhne cíl.
Nejdříve jen vidím, jak ho ohnivá záře pohlcuje. Pak se najednou začne rozpíjet před očima. Jen se usměje a uznale pokýve hlavou.
A pak RasenShuriken exploduje. Ještě ale vidím, jak mé já pohlcené ohněm skládá pečeť. Ten RasenShuriken by neměl způsobit jeskyni velké škody.
Vidím, jak Tým 7 bledne. Kakashi rychle mávne rukou, když na zem dopadnou první kameny a celá jeskyně se otřese.
„Rychle! Utíkejte k východu!“ Zakřičí a my na nic nečekáme.
Naše jutsu totiž vybuchlo až moc. Nemůžeme za to, to byl ten druhý. To byly ty pečetě. Nevím, jak to dokázal, ale, celá jeskyně za obrovského hřmotu začíná praskat. Kameny začnou padat dolů a já vidím koutkem oka ostatní, jak sprintují vedle mě. Teď nesmíme zpomalit. Jinak bude po nás.
„Přidejte! Už jsme skoro tam!“ Vyjekne Naruto, ale vtom se celý svět zpomalí a já vidím, co se děje.
Jsme už skoro u východu, když přímo na Narutovu hlavu dopadne větší kámen. I přes ten hluk slyším to zasténání a pád.
„Naruto!“ Vykřikuje hned několik hlasů, ale já vidím jen další, velký kámen, který se řítí přímo na Naruta. Z jeho hlavy teče krev, která ho oslepuje. Vidím, jak se Kakashi vrhá vpřed. A já běžím také. Přímo k němu.
Jsem ale rychlejší než Kakashi.
Přiběhnu k Narutovi, chytám ho za ruku a obrovskou silou, která se ve mně vzedme, ho odhodím pryč.
Vše se ještě více zpomalí, když vidím, jak na mě padá kámen. Někdo křičí.
Už neuhnu.
Hlavou mi náhle probleskne papír. A tužka.
Díky, že jsem mohl prožít svůj sen.
Vtom mi dojde ještě jiná věc. Umřu jako Obito.
„Karma je vážně sv**ě,“ pomyslím si.
A kámen dopadne.
„Kishimoto!“