Naruto Bushido – část 7 – Setkání v jeskyni

Byl večer a trojice si sedla ke společnému ohni, aby se trochu zahřáli, protože večery už bývaly chladné. Každý z těch tří se chtěl dozvědět nějaké informace o zbylých dvou, ale nikdo z nich nebyl zrovna upovídaný.
„Zajímavé… Kushina by asi ráda věděla, co si udělal,“ řekl Narutovi jeho neviditelný společník.
„Můžeš mámě klidně říct, ať si rozmyslí, s kým by chtěla odejít,“ na to Naruto.
„Nikam nebude chtít odejít, bude chtít zůstat s tebou,“ byla odpověď pro Naruta.
„Já se vydávám za mrtvého, pamatuješ Kuramo?“ řekl Naruto a lišák na něj zavrčel, protože se mu nelíbilo, jak tenhle malý spratek vyslovuje jeho pravé jméno jen tak.
„Takže říkáš, že nemá na výběr? Hmmm. Radost z toho mít nebude,“ řekl po chvilce lišák, když od urazil.
„Vím, ale stejně věčně nebývám doma. A ať už se máma rozhodne jít s Karin zpátky ke klanu nebo dá tátovi ještě šanci, tak myslíš, že mi může kdokoliv zabránit ji vidět, kdy budu chtít?“ Řekl Naruto a zněl opravdu sebejistě.
„Zatím jsi na nikoho silnějšího, než jsi ty nenarazil, to však neznamená, že se jednou někdo takový neobjeví,“ řekl mírně starostlivě Kurama.
„Od toho jsem přece zapečetil půlku tvojí chakry do toho meče, ne?“ Řekl Naruto.
„Ale ani tak nejsi všemocný,“ odpověděl lišák Narutovi.
„Jako by ses o mě bál,“ vysmál se mu Naruto.
Kurama se urazil, že ho Naruto vůbec neposlouchá. Bylo přece úplně přirozené, že se vždy mohl objevit někdo o dost silnější. S tím se prostě musí počítat. Naruto to také musel vědět, ale v současné situaci byl příliš vzdálen realitě. Potkal svého otce, jeho máma se může vrátit ke klanu, mohla být zase šťastná. Pak si uvědomil, že když se lišák definitivně urazil a už s ním nebude chtít mluvit, tak je najednou docela ticho. Bylo to až trapné, že spolu tři téměř dospělí lidé nedokážou prohodit ani slovo. Ale ani jeden z nich se neměl k prolamovaní ledů mezi nimi, tak raději ještě mlčeli.
„Řekni Naruto, kdy uvidím Kushinu?“ Zeptal se s oprávněným strachem v hlase Minato.
„Neboj, hned zítra tam dorazíme. Ale vy oba byste si měli dávat pozor, protože nebydlí sama náš spolubydlící je poněkud nevrlý k lidem,“ řekl Naruto a v duchu se smál.
Nemohl se totiž dočkat, až uvidí, jak jeho otec s Karin zareagují na Kyuubi no Youko. Jejich tváře budou určitě k nezaplacení. Jelikož Naruto nechtěl kazit překvapení, tak už se o nevrlém „spolubydlícím“ nezmiňoval. Minato ani Karin se zatím nebáli, spíše se strachovali o Kushinu s kým jí to tam Naruto proboha jenom nechal?
„Chceš říct, že je tam Kushina jenom tak s cizím chlapem?!“ Zeptal se majetnicky Minato.
„No. Ale pro mámu je moc velký, měří víc jak dva metry, takže se nemusíš bát, že by spolu něco měli,“ řekl Naruto a už se mu opravdu těžko udržoval neutrální výraz v obličeji.
„Jak si mohl nechat Kushinu, svou matku s někým takový?!“ Byl vyděšen Minato.
„Zapomněl si, že se máma dokáže postarat,“ řekl Naruto zcela klidně.
„Co si tím myslel?“ Konečně se zapojila do rozhovoru Karin.
„Nebývá hlava klanu Uzumaki vždy učena klanovým dovednostem?“ Řekl Naruto.
„To ano, ale co s tím má společného tvoje matka?“ Zeptala se Karin.
„Současná hlava klanu, která se má vdávat za Uchihu Itachiho, je mladší sestra mojí matky, to ti neřekli?“ Řekl Naruto.
„Neřekli,“ na to posmutněla Karin.
Nemusela nic vysvětlovat, Natuto přibližně rozuměl tomu, jak se musí cítit. Minato konečně viděl, že má šanci se dozvědět něco o Narutovi. Chtěl toho vědět dost, ale bál se zeptat, když bylo takové nepříjemné ticho. A nebál se zeptat pouze kvůli tomu tichu, netušil totiž, jak by Naruto mohl reagovat. V podstatě ho vůbec neznal.
„Naruto máš teď nějakou přítelkyni?“ Zeptala se odvážně a přímo Karin, když se jí vrátila nálada.
„Jak tě napadla zrovna taková otázka?“ Zeptal se pro jistotu Naruto.
Minato se pouze divil, jak jsou ty dnešní děti přímé a že by možná mohli trochu zpomalit, přece ještě nebyli ani dospělí.
„To jak si mi zabránil dát ti pusu. Zatím ještě nikdo neodolal,“ na to Karin.
„Máš pravdu někdo tady je, ale nebudu ji jmenovat, abych jí nezpůsobil problémy,“ odpověděl Naruto.
„Zajímavé…“ Říkal si v duchu Minato.
A pak se vrátilo to ticho, která tady ještě před nějakou chvílí vládlo. Nikomu se nechtělo mluvit. Snažili se zůstat vzhůru, protože si stále ještě tak moc nevěřili, ale po pár hodinách začínala být vidět únava na Karin a Minatovi, Naruto byl úplně v pohodě. I když se ti dva přemáhali, jak mohli tak stejně i když nechtěli tak usnuli. Naruto jim k tomu mírně dopomohl, ale tak aby si toho ti dva nevšimli. Ticho bylo přerušeno spokojeným oddychováním spících lidí.
Naruto se pohodlně usadil ke stromu a předstíral, že také spí, ale usnout se mu nechtělo a nebyl tak unavený, že by musel usnout. Říkal si sám pro sebe, že není jako svůj otec, že by osobu, kterou miluje, nikdy nemohl opustit. Ale děsil se, jak se svému otci v několika málo detailech podobá, ale zakázal si stát se jeho napodobeninou.
„Kéž by mohlo jít vše hladce, brzy se s ní zase uvidím a dozvím se, jak se rozhodla,“ říkal si v duchu Naruto a čekal, až si jeho společníci odpočinou, aby mohli pokračovat k cíli své cesty.
Následujícího dne ráno, které přišlo pro Karin a Minata příliš brzy, Naruto energicky vstal a začal je popohánět, aby byli u jeho mámy co nejdříve. Oběma ospalcům chvíli trvalo, než si uvědomili, že je Naruto žene kupředu jen tak bez snídaně nebo čehokoliv. Minato s Karin se na sebe podívali a chtěli zastavit na jídlo, přece nemohli unavení a hladoví dorazit na návštěvu. Ale Naruto jim v tom zabránil.
„Chceš nás uštvat?!“ Rozčílila se Karin.
Naruto se na ni zlomyslně ušklíbl, ale myslel to pouze jako žert. Naneštěstí pro něj jeho tvář vypadala v takovýchto chvílích opravdu děsivě, div Karin strachy neomdlela.
„Promiň,“ poněkud neohrabaně se usmál Naruto.
„Jo na ten výraz si vzpomínám, Kushina umí být pěkně děsivá, když chce,“ zavzpomínal Minato, ale tentokrát ho jeho vzpomínky na Kushinu nerozčilovaly, konečně se mu trochu ulevilo.
Naruto měl pouze jediný důvod je oba pořádně popohnat, už nebyli příliš daleko od současného obydlí Kushiny a jejich nevrlého spolubydlícího.
„Ještě budou rádi, že se budou moci vymlouvat na hlad, až omdlí poté, co tě uvidí Kuramo,“ říkal si Naruto v duchu, ale lišák to musel zaručeně slyšet, protože Naruto zaslechl tlumený démonův smích.
Za pár okamžiků na to se začaly ozývat prázdné žaludky a to opravdu hodně nahlas. Minatovi, ale především Karin to bylo trapné, ale udělat s tím nic nemohli, protože Naruto určoval tempo a zastavovat na jídlo neměl určitě v plánu.
„Jak je to ještě daleko?“ Zeptala se Karin.
„Už jenom pár kilometrů,“ na to Naruto.
Minato s Karin se na sebe podívali a bylo vidět, že jsou za tuto novinu velice rádi. Naneštěstí pro ně měl Naruto poněkud zkreslenou představu, co znamená „pár“ kilometrů. Bylo to spíše pár desítek, ale díky svižnému tempu jim to moc času nezabralo. S každým přibývajícím kilometrem se žaludky ozývaly více a více. Jedině na Narutovi nebylo nijak znát, že by měl hlad.
„Tys už dneska jedl?“ Zeptal se Minato svého syna.
„Ne,“ odpověděl Naruto, který mu nevěnoval moc pozornosti.
„Tak jak to, že máš tolik energie a proč tvůj žaludek neřve tak jako ty naše?“ Divil se Minato.
Karin se při těchto slovech poněkud začervenala, protože jí to bylo trapné. Naruto se, ale neměl k odpovědi. Jeho otec se na něj díval čím dál tím více upřeným pohledem a Narutovi došlo, že by měl asi odpovědět.
„Nemusíš si dělat starosti, jsem zvyklý být o hladu i několik týdnů,“ řekl Naruto jen tak.
V Minatovi se nejspíše musel probouzet rodičovský instinkt, protože se naprosto vyděsil, když slyšel, co Naruto právě řekl. Nebylo to něco, co by chtěl jakýkoliv rodič slyšet.
„Jak to můžeš vydržet?!“ Zeptala se místo Minata Karin.
„Ono se to má spíše tak, že nemám moc na vybranou. Peněz se člověk nenají,“ řekl Naruto.
„Ale za peníze si můžeš koupit jídlo,“ namítla Karin.
„Někdo tak moc nápadný jako já?“ Řekl ironicky Naruto.
Minato musel se svým synem tak trochu souhlasit. Málokdo chtěl obchodovat s pochybně vypadajícími lidmi. A Minato a Naruto díky svým zářivým věčně rozcuchaným blond vlasům, moc důvěryhodně nevypadali. Lidé se jako vždy báli odlišnosti.
„Problém je v tom, že jsem zatím vždy narazil na nějaké potížisty. Většinou se nenechali odbýt a chtěli bojovat. Jenže Kyuubi no Youko – svůj meč jenom tak tasit nemůžu a bojovat jako shinobi, tak mi taky nikdo nic neprodá,“ vysvětlil Naruto.
Oběma i Minatovi i Karin, bylo Naruta líto, ale on nevypadal, že by ho bylo třeba litovat. Ne, právě v tuto chvíli se Naruto těšil, až dorazí domů za mámou, až jí zase po té době uvidí. To už nemělo příliš dlouho trvat, protože každým okamžikem se před nimi měla objevit jeskyně, kde se schovával Kurama a kde bydlel Naruto s Kushinou.
A za pár okamžiků ji také bylo vidět. Minato s Karin však neměli nejmenší tušení, že už jsou u cíle. Ani jednoho totiž nenapadlo, že by toto místo mohl kdokoliv obývat. Natož bývalá hlava klanu, která musela být zvyklá na zdaleka jiný přepych. Jak moc se pletli.
„Tak jak dlouho nám to bude ještě trvat?“ Zeptal se Nedočkavě Minato, když byli již nedaleko vstupu do jeskyně.
„V podstatě už jsme tady,“ odpověděl Naruto.
„Tady, kde?“ Zeptala se Karin.
„No přece u nás doma,“ řekl snad až udiveně Naruto, ale hned mu došlo, že jeho dva společníci si stále myslí, že nevrlý soused je člověk.
Naruto zpomalil, tak aby snáze mohl obcházet a deaktivovat pasti, které tady se svojí mámou nastražil, aby se nikdo nepovolaný nedozvěděl o tom, s kým bydlí.
„Chovejte se prosím slušně, náš nevrlý spolubydlící nemá rád, když se na něj civí s otevřenými ústy,“ vymýšlel si Naruto, protože Kuramovi to bylo úplně jedno, jak na něj lidé zírají.
Naruto věděl, že lišákovi na tom nezáleží, ale přece byl pořád ve věku, kdy si rád z ostatních lidí utahoval.
„Doufám, že máma něco uvařila,“ říkal si v duchu a už pouhé vteřiny jej dělily od setkání s jeho mámou.
„Nic ti nenavařila, nevydáváš se přece za mrtvého?“ Řekl lišák hlasitě a jeho hlas se nesl jeskyní, takže jej všichni slyšeli.
„Co to bylo?!“ Zpanikařili Minato s Karin.
Okamžitě zaujali bojové postavení a pak se zase ozvaly jejich žaludky. Bylo jim to trapné a taky jim bylo jasné, že tak hladoví by moc bojovat nemohli. Hned po kručení se ozvaly rychlé kroky. Oba shinobi čekali náhlý útok, stále totiž nechápali, že tahle jeskyně byla jejich opravdovým cílem.
Náhle byla jakási divoce vypadající postava u Naruta a už letěla jeho tváři vstříc, pravá ruka. Jeho bleskové reflexy mu umožnily se vyhnout. Ale schytal nečekanou ránu z leva. Pravačka byla jenom návnada, nikdy neměla dopadnout. Několik vteřin potom se dlouhé rudé vlasy uklidnily a bylo vidět krásnou ženu.
Karin s Minatem žasli nad touto zázračnou proměnou. Karin v tu samou chvíli věděla, že by také chtěla mít takové dovednosti. V jednu chvíli pouštět hrůzu, že by i démon utíkal a vzápětí na to ten nejkrásnější výraz.
„Tohle mi už nedělej!“ Pokárala Kushina svého syna.
„Promiň mami, nemyslel, jsem si, že se tady ten starý zvrhlí objeví dříve, než ti domácí řekne, jak se situace doopravdy má,“ řekl Naruto.
Minatovi pracoval mozek na plné obrátky. Divil se, co slyšel, o kom to pořád ten Naruto jenom mluvil. Kolik tady bylo jenom nebezpečných mužů, co se kolem Kushiny motali?!
„Spolubydlící, starý zvrhlík, domácí, proboha, vždyť je tohle jenom jeskyně!“ Děsil se Minato, co se s Kushinou mohlo stát.
Ona i Naruto moc dobře věděli, co Minata musí trápit, začali se mu smát. Z Kushina pohledu si minimálně tohle zasloužil, když ji nechal s Narutem o samotě. Pak jí došlo, že by mu asi tak jednoduše neměla odpustit. Jistě měla ho svým způsobem stále ráda, možná ho i milovala, ale musel si její přízeň zasloužit. Věděla, že mu to nijak neulehčí, i kdyby to znamenalo, že bude muset dlouho čekat. Pak Kushinu zaujala Karin.
„Dívka, rudé vlasy. Určitě je Uzumaki, ale nemá u sebe žádný meč, jenom pouzdra na shurikeny. Ona je Kunoichi, jak je to možné a proč přišla s Narutem a Minatem. Nebo přišla s Minatem?! Ten par**ant! Ale zase je spíše v Narutově věku. Že by se Naruto až takhle potatil?!“ Byla Kushina značně zmatená, mohla jenom doufat, že jí situaci někdo vysvětlí.
„Kushina-dono, mám za úkol Vás doprovodit zpět domů,“ řekla Karin se značnou úklonou.
„Domů?“ Podivila se Kushina.
„Váš otec s matkou mi dali za úkol Vás přivést zpět domů ke klanu,“ řekla Karin a vědoma si faktu, kdo Kushina je se stále neodvážila pozvednout hlavu.
„Ale… Přece mě vyhnali… Nemohla jsem se s Narutem vrátit, když nás Minato opustil… Tak proč teď?“ Ptala se nechápavě Kushina.
Minato se styděl, tak jako ještě nikdy v životě. Přemítal si v hlavě, co musel být tehdy před více jak sedmnácti lety za člověka. Došlo mu, že takový byl ještě před pár dny, než potkal Naruta. Strašně moc se snažil přijít, co všechno musí změnit, aby dostal u Kushiny ještě šanci. Konečně prozřel.
„Mají mě přece za mrtvého. Sama si mi vyprávěla, že si se nevrátila kvůli mně, že mě nechtěli a ani nemohli vidět. No a teď, když jsem, jakože umřel, tak proč by ses nemohla vrátit?“ Řekl Naruto.
„Ale to bychom se pak už nemohli vidět!“ Řekla Kushina.
Její hlas zněl opravdu zoufale, nechtěla nechat Naruta někde tady samotného. Naruto se na ni usmál a konečně se vydal dál do jeskyně.
„Neboj, mami. Ani celý klan Uzumaki není tak mocný, aby mi zabránili se s tebou setkat,“ řekl klidný Naruto.
Minato s Karin oněměli, když dorazili dovnitř jeskyně. Bylo to tam obrovské. Opravdu tak moc obrovské, ale značnou část prostoru vyplňoval devítiocasý lišák – Kyuubi no Youko.
„Nechal jsem je hladovět, aby se mohli vymlouvat, kdyby náhodou omdleli,“ zašeptal Naruto se mámě.
Ta se na to usmála, a když se podívala na Kuramu, tak se musela usmát znovu, protože to byl právě Naruto, kdo dokázal zapečetit polovinu, chakry tohoto majestátného démona do svého meče, nikdo jiný to nikdy na světě nedokázal.
„Tohle je náš nevrlý spolubydlící a domácí, Kura…“ Začal Naruto, ale lišák ho přerušil.
„Kyuubi no Youko!“ Řekl Kurama naštvaně.
„Dobře,“ na to Naruto a povzdychl si nad tím starým mrzoutem.
Ale Minato s Karin nijak nereagovali, úplně zamrzli. Moc nechybělo a opravdu by omdleli. Naruto je pomalu a především opatrně odvedl do obytné části jeskyně. Popravdě se jednalo pouze o větší výklenek ve skále, kde se díky průrvám ve stěně dal rozdělat oheň. Nicméně i takováto jeskyně byla opravdu hodně útulná, a kdyby hrubé stěny skály byly lépe opracované, tak by to zde mohlo vypadat jako v kterémkoliv jiném domě.
„Vypadají, že to vzali lépe, než jsem čekal,“ řekl Kyuubi.
„Neomdleli,“ poznamenal Naruto.
„Možná, když se trochu nají, tak se vzpamatují,“ poznamenala Kushina, které jako první došlo, že se Naruto zmínil, že zatím nic nejedli, tudíž museli mít hlad.
Naruto si také uvědomil, jakého hrozného nedopatření se dopustil. Okamžitě vytasil těch několik nebohých lesních zvířat, které po cestě sem pochytal. Naštěstí se Minato s Karin ještě nedostali z původního šoku, který nastal, když uviděli devítiocasého liščího démona, takže se nemuseli divit tomu, kde a hlavně jak Naruto tyhle zvířata ulovil.
Za nedlouho to v celé jeskyni zavonělo a Minato se Karin se pomalu dostávali z transu. Jejich mozky konečně zpracovaly fakt, že Naruto s Kushinou žijí s démonem. A co více ještě s tím nejsilnějším. Žaludky se ozvaly a všichni rázem zapomněli na nějaká pravidla stolování. Zběsile se vrhli na jídlo a to mizelo stejně rychle, jako se objevilo.
„Děkuji za jídlo. Půjdete tedy se mnou, Kushina-dono?“ Zeptala se Karin, když dojedla a vzpomněla si, že ještě neslyšela odpověď.
Kushina, ale stále váhala. Měla sama svou vlastní hrdost a ta jí napovídala, že by se vracet neměla. Na druhou stranu Naruto opravdu tuto možnost podporoval, jak se měla rozhodnout?
„Nebo můžeš jít se mnou,“ naznačil Minato.
Kushina v tu chvíli byla ráda. Už od pohledu šlo poznat, že Minato, kterého ještě před pár hodinami proklínala, za to, že se na ni s Narutem vykašlal, teď v sobě objevovala city dávno pohřbené.
„Přece to Minatovi nenechám jenom tak bez ničeho projít?!“ Řekla sama sobě Kushina.
Srdce jí, ale říkalo něco jiného, než rozum. Nemohla se rozhodnout a nikdo raději nemluvil, aby ho ještě neseřvala, že jí vyrušuje od uvažování. Kushina by toho byla schopná, to věděl Minato i Naruto moc dobře, Karin to dokázala vycítit.
„Mami, vrať se s Karin ke klanu,“ řekl Naruto.
Minatovi naděje bledly. Začínal být snad až zoufalý a chtěl Kushinu začít přemlouvat, ale vyvaroval se tomu. Došlo mu totiž, jak ubohé by to bylo.
„A co já?“ Povzdychl si tiše Minato.
Ale ostatního slyšeli. Bylo jim ho tak trochu líto, stejně jako mu nikdo z nich nemohl jen tak odpustit, vše co jim učinil.
„Nechtěl ses polepšit?“ Zeptal se Naruto.
Minato mlčky přikývl jako malé dítě.
„Tak ukaž celému slavnému klanu Uzumaki, jak se staneš geniálním šermířem,“ řekl Naruto.
Minata by v životě nic takového nenapadlo, ale teď když to slyšel od Naruta, tak to dávalo dokonalý smyl. Prudce vstal.
„Kushino, počkáš na mě ještě chvilku?“ Zeptal se.
Kushina se usmála a přikývla. Naděje stále existovala.
„Takže musím jenom najít Žabího poustevníka!“ Rozhodl se Minato a chtěl okamžitě vyrazit.
„Počkej, půdu s tebou, ale nejdříve musím ještě něco zařídit,“ řekl Naruto.
Pozornost všech se znovu upnula na Naruta. Naruto rovněž vstal a vyšel z obytného výklenku přímo za lišákem.
„Potřebuješ ještě něco Naruto?“ Zeptal se nevrle Kurama.
„Ještě trochu tvojí chakry,“ řekl Naruto.
„To jako myslíš vážně, že ti nějakou jenom tak dám?!“ Zeptal se naštvaně lišák.
„Doufal, jsem, že ano,“ řekl mile Naruto, ale plánoval použít i vydírání, kdyby musel.
Kyuubi, ale také věděl, co proti němu může Naruto použít, proto se jenom ušklíbl.
„Pokud chceš ode mě chakru, tak musíš dát stejné množství ze svého meče,“ řekl na to lišák.
Naruto souhlasil. Byla to totiž férová nabídka. Ostatní sledovali, co Naruto dělá. Jediná Kushina věděla, co se přesně děje, ale sama netušila, proč právě teď musí Naruto vytvářet démonický meč. Naruto šel do zadní části jeskyně. Byla tam výheň, kterou on i Kushina používali k výrobě mečů. Proto tam musel někdo neustále přikládat, aby oheň nevyhasl. Naruto rychle prohlédl okolí a všiml si jedné téměř dokončené dýky.
„Musí to být nejspíše mámina práce,“ řekl si v duchu Naruto, protože si nepamatoval, že by něco takového dělal.
O to více se radoval, nemusel začínat úplně od začátku, to by všechny zdrželo několik dní. Vzal tu dýku, a i když už měla upevněnou rukojeť a nabroušené ostří, tak ji vložil do ohně. Když se k němu tříčlenná skupinka konečně pomaloučku dobelhala, opatrně kolem Kuramy, tak se zděsili.
„Vždyť ji zničíš! Víš, kolik mi to dalo práce?!“ Vstávaly vlasy na hlavě Kushině hrůzou.
Naruto se nedal rušit, ani vlastní matkou. Plně se soustředil na svoji práci. Rukojeť chránil chakrou a do ohně přidával element své chakry, aby rychleji hořel. Za chvíli bylo celé ostří doběla rozpálené. Naruto prudce vstal a přispěchal k lišákovi a tasil svůj meč.
„Dávám jednu šesnáctinu, tvojí chakry z meče,“ řekl Naruto.
„Tolik?! Ale co, je to tvoje rozhodnutí,“ řekl Nakonec Kurama.
Čepel byla stále bílá, když do ní začala proudit lišákova chakra z obou současných zdrojů. Minato s Karin žasli nad tím, jak taková démoní chakra vypadá. Kushina už jednou něco podobného viděla, jenže tehdy to bylo daleko úžasnější. Konečně se usmála. Naruto nakonec její dýku nezničil. Když byla chakra přenesena, tak Naruto hodil dýku do studené vody. Voda ve vědře se skoro všechna vypařila v prudkém úniku páry a zachytila se až na studeném stropě jeskyně.
„Výborně, ještě mi bude kapat na hlavu,“ postěžoval si Kurama, ale nikdo jiný mu nevěnoval pozornost, proto si uraženě odfrkl a odvrátil zrak od lidí.
Naruto podal dýku svojí mámě. Čepel stále oranžově zářila, takže si Minato s Karin mysleli, že je stále dost horká. Kushina se ale bez obav dotkla čepele.
„Takže spolu budeme moci kdykoliv mluvit,“ usmála se Kushina a špičkou čepele se píchla do prstu.
Kapka krve stekla po ostří. V tom okamžiku čepel dýky jasně zazářila a následně se záře vsákla do čepele. Do čepele nikdy nikdo neryl, ale objevily se tam znaky pro lišku, všem došlo proč.
„Takže mám jednu osminu Kyuubiho síly,“ řekla Kushina.
„Vidíš, takhle nikdy nebudeš sám,“ řekl vesele Naruto lišákovi.
„Kdyby zase něco vyváděl, tak mi to musíš říct, já už ho srovnám do latě,“ řekla Kushina lišákovi rodičovským tónem v hlase, aby dával pozor na Naruta.
„Připrav se na to, že ti budu muset pořád něco žalovat,“ řekl vnitřním hlasem Kurama.
Kushina údivem přiotevřela oči a pak pohledem zpražila Naruta. Ten se jenom chytil za hlavu a přihlouple se usmál. Jeho výtvor byla koneckonců dvousečná zbraň.
„Dobře. Mami, chraň Karin, zdá se být celkem milá,“ řekl Naruto.
„Copak, že by se ti líbila?“ Vyzvídala Kushina.
„Ne,“ řekl pouze Naruto.
Karin vypadala zklamaně a Kushina se divila, že Naruto to myslel doopravdy vážně, dokázala to poznat.
„Ale protože je kunoichi, tak to nemá moc jednoduché,“ dodal po chvíli Naruto.
Karin byla ráda, že alespoň na toto Naruto myslel. Tiše záviděla té dívce, co byla Narutovou vyvolenou. Všichni si chtěli toho ještě tolik sdělit, ale Naruto poznamenal, že už by měli vyrazit.
„Přece se nevidíme naposled, takže si to příště povíme, ne?“ Řekl vesele Naruto.
Po těchto jeho slovech se Karin s Kushinou vydali vlastní cestou a Minato šel s Narutem hledat Žabího zvrhlíka.