Prokletý kunai 10

Tenten se rozhlížela po svém bytě. Nikdy předtím si neuvědomovala, jak moc to tu má vlastně ráda. S každičkým koutem měla spojenou nějakou vzpomínku. A teď tady najednou stála naposledy. Bylo jí z toho úzko. Nicméně se přinutila k pohybu. Roztřesenou rukou položila na stůl svou čelenku. Nemohla si ji nechat, nezasloužila si ji. Chvíli ještě hypnotizovala znak vesnice, než popadla přivolávací svitek a vyskočila oknem.

„Takže Tenten se ti přiznala k oběma vraždám,“ konstatoval Ibiki, když Naruto dopovídal.
„Ne! Copak jste mě vůbec neposlouchal?“ zaúpěl blonďák a pleskl se dlaní do čela.
„Naruto-kun, to, co nám tu vykládáš, je prostě…“ Shizune nemohla najít pro jeho vyprávění.
„Včera mi to říkala a já jí rozhodně věřím,“ prohlásil neoblomně.
„Tenten je v prvé řadě zrádkyně a vražedkyně. Navíc lhářka, jak se zdá. Tímhle ti jen motala hlavu. Věděla, že jí to uvěříš. Taková hloupost! Prý vraždící přízrak,“ stál si za svým Ibiki.
„Věděla, že jí to budu věřit, a chtěla, abych vám to řekl. Určitě doufala, že ji pak přestanete vinit,“ svitlo mu najednou.
„Naruto, sice z toho nemám kdovíjakou radost, ale už jsem rozhodla. Tenten je nukenin a tečka!“ Tsunade byla nekompromisní.
„Ale bábi Tsunade!“
„Naruto, to stačí,“ utnul ho Kakashi. Uzumaki svěsil ramena a schlíple opustil místnost. Jakmile byl z dohledu, vrátil se mu do tváře odhodlaný výraz.
„Tenten, přísahám, že ti pomůžu!“ pronesl pevně, odhodlaný svůj slib splnit.

Neji Hyuuga se ležérně opíral o kmen stromu a hleděl na přicházející skupinku. Navenek se tvářil klidně a vyrovnaně, ale uvnitř křičel.
„Jak se cítíš?“ zeptal se Lee, když od něj byl na metr. Hyuuga na něj upřel nic neříkající pohled byakuganových očí.
„Chápu. Ale chci, abys věděl, že tvoji přátelé jsou tu pro tebe, připraveni tě v těžkých chvílích podržet.“ Velmi si toho cenil, moc to pro něj znamenalo, avšak nikdy by to nahlas nepřiznal.
„A co se týče Tenten,“ začala opatrně Sakura, dobře si vědoma faktu, jak citlivé téma načíná.
„O ní se přede mnou nezmiňuj,“ řekl chladně.
„Já vím, že nejspíš o ní nechceš mluvit, ale-“
„Zabila mi sestřenku, Sakuro. A zabila i Ino. To ji po tom všem považuješ stále za kamarádku?“ Růžovlasá kunoichi si skousla spodní ret a zrozpačitěla.
„Já ji stále beru jako jednu z nás. Nevěřím, že by něco takového udělala jen tak. Musí v tom být něco víc,“ ozval se Shino, který svými slovy všechny překvapil.
„Je to naše týmová parťačka. Při misích jsme si navzájem kryli záda. Nesmíš ji tak rychle zavrhnout. Já i Gai-sensei uděláme vše, abychom jejímu chování přišli na kloub.“
„Lee, asi to z mého chování není dost patrné, takže to řeknu narovinu: Tenten je pro mě nepřítelem, nenávidím ji. A přísahám, že pomstím Hinatu, přísahám, že Tenten zabiju. Teď, když mě omluvíte, musím jít. Hiashi-sama svolal klanovou radu.“
„No, to není moc dobrý,“ zhodnotil situaci Kiba.

Znovu procházela tím lesem. Dnes neobdivovala okolní přírodu, jen smutně šla ke svému cíli. Jakmile se před ní objevilo povědomé místo, zpomalila. Došla až ke kameni, na kterém seděla tenkrát. Znovu se musela pozastavit nad snovou, nadpozemskou atmosférou panující všude kolem. Takový klid nikde jinde nezažila. Ironicky se uchechtla. A zrovna tady na mě čekalo takové nebezpečí… Z pouzdra na noze vytáhla prokletý kunai a dlouze se na něj zadívala. Pulzoval. Je úplně jako živý. Odtrhla od něj oči a zavřela je. Co teď?