Naruto Icha Icha Special 26

„Jak se cítíš?“ zeptali se oba najednou a zasmáli se tomu. Sai jí dal najevo, aby odpověděla první.
„Docela v pohodě, jen se nesmím hýbat víc, než je nutné,“ usmála se, jako by to byla obyčejná rýma a pohledem zabloudila k jeho zraněné noze.
„Dobré,“ odpověděl nakonec i její přítel, když viděl, kam se kouká a nahodil svůj typický úsměv. Zavládlo trapné ticho, při kterém si vzájemně hleděli do očí. Ino chňapla po jeho triku a přitáhla ho k sobě. Ten nechápavě povytáhl obočí. Její ruka se přesunula ke krku. Sai reflektivně pootevřel ústa, kterými se vpil do jejích. Ruce měl zapřené o postel, aby nehrozilo, že se dotkne jejího zranění. Tím ji mezi svými pažemi uvěznil, s čímž Ino ale neměla nejmenší problém, prchnout rozhodně v plánu neměla.
´Zlepšil se, ´ prolétlo jí hlavou a v duchu se usmála. Vsunula svůj jazyk do jeho úst, čímž polibek maximálně prohloubila. Už to ani zdaleka nebyl ten první zkoumající polibek a zjišťování, co ten druhý umí. Teď už většina nervozity odplula a byla nahrazena vzrušením ze vzájemné blízkosti. Jejich smysly byly soustředěné jen na jejich dotek, na danou chvíli, když v tom je vyrušilo obdivné hvízdnutí, jež se nedalo přeslechnout.
Oba se od sebe odtrhli a otočili se ke zdroji zvuku stojícímu u dveří. Mezi futrama stál šklebící se Naruto.
„Úplně jak z nějakého erotického filmu,“ poznamenal. Sai, který byl stále zapřený, pouze nazvedl obočí.
„Ty sleduješ erotické filmy?“
„Eh…“ blonďákovi na tváři vyskočilo pár rudých skvrn. „N-ne,“ vykoktal a raději pokračoval v cestě. Ino se Saiem se na sebe podívali a začali se smát. Když se uklidnili, už se Sai natahoval, aby mohli pokračovat tam, kde přestali, když v tom uslyšeli blížící se líné kroky. Ino tedy obdržela pouze poslední letmý polibek, pak se Sai opět spořádaně posadil dřív, než Shikamaru vešel do místnosti.
„Už jsi vzhůru?“ podivil se, když spatřil tmavovlasého kluka.
„Jo, už jsem odpočatý a vyspaný víc než dost.“
„Tak to je fajn. Je ti líp? Zvládneš cestu domů?“ staral se vedoucí.
„S menší pomocí určitě,“ odvětil po menším přemýšlení.
„Skvěle! Asi za hoďku by mohli všichni pomalu vstávat, ať vyrazíme co nejdřív,“ zadoufal. „Sehnal jsem něco málo k jídlo, tak si kdyžtak běžte vzít, nechal jsem to v kuchyni,“ oznámil ještě a odešel zkontrolovat druhý pokoj, jejich poděkování však už neslyšel.
Oba si ještě chvíli užívali samoty, bohužel však jen do doby, než začali ostatní postupně vstávat. To popohnalo Saie, aby došel pro snídani, kterou automaticky vzal i pro svou přítelkyni. Jakmile byli vzhůru už úplně všichni, najedli se i oni a začali balit. Sklidili své spacáky a pokusili se vše dát do stavu, v jakém to bylo před jejich dočasným zabydlením. Nezapomněli odstranit pasti, které dříve umístili. Když bylo vše hotovo, sešli se v místnosti, kde většina původně spala.
„Tak tedy, zkontrolovali jste všechno? Určitě jste deaktivovali všechny pasti?“ ověřoval Shikamaru. Ostatní souhlasně zahučeli. „Fajn. Vy čtyři,“ přeletěl pohledem Shina, Kibu, Hinatu a Hanabi, „co vaše čakra?“
„Žádná sláva, ale pomalu se obnovuje,“ odpověděl za celý tým Shino.
„Ino? Saii?“ podíval se na jmenované, kteří po sobě neustále flirtovně pokukovali.
„Co my?“ ohradila se Ino, naštvaná, že byla vyrušena. Shikamaru protočil oči. „Jak jste na tom?“ pokývl bradou k jejímu břichu.
„Jo tak…,“ zrůžověla ve tváři. „Já jsem v pohodě, možná ani nebudu potřebovat pomoct,“ odvětila po chvíli, načež se Kankurou nespokojeně ušklíbl.
„Jak jsem říkal, nemůžu na tu nohu šlápnout,“ přidal se Sai.
„Dobře, budeme se u tebe střídat. Můžeme teda vyrazit?“ položil poslední otravnou, ale nutnou otázku, a když nikdo neměl námitky, všichni se zvedli. „Jo, ještě jsem chtěl říct, že nemůžeme být pohromadě kvůli nápadnosti. Takže jsem vymyslel následující skupiny: Shino, Hanabi, Suigetsu a Karin v první, ve druhém týmu bude Kiba, já, Ino a Kankurou. Sai, Hinata, Naruto a Sasuke s Juugem budou ve třetím.“ Ve všech tvářích se objevil souhlas, a tak opustili chatu.