Proč Naruto? Proč?? 4.díl

Já a Naruto jsme se krčili na hlavách Hokagů, a vyčkávali, až se všichni shromáždí. Ninjové postupně přicházeli a rovnali se do řad. Tsunade vypadala že se o mě bojí. Rozhlížela se kolem jestli mě neuvidí. Zazněl zvon a pohřeb začal. To bylo pro nás znamení, že začínáme s útokem.
Vyskočila jsem a hodila kunaje na balónky.
„Naruto! Teď!“ zakřičela jsem na Naruta.
Naruto se přeměnil na Kyuubiho se šesti ocasy. A švihl s nimi. Vytvořil tak velmi silný poryv větru který odnášel lístky na pohřeb. Lístečky dopadli na Ninji a ty si všimli že jsou výbušný. Hned jsem vytvořila pečeť.
„Katsu!“ zakřičela jsem a lístky vybuchly.
**
Ze shora byli vidět louže krve. A roztrhané kusy těl rozházené po střeše. Vesničané začali pobíhat kolem. To byl nejlepší čas. Utvořila jsem další pečetě.
„Katsu!“ A vybouchli lístky na domech a na budově Hokagů. Ta se okamžitě zhroutila. A tak i některé domy.
Slyšela jsem výbuchy tak jsem se podívala na hradby a uviděla jsem ohnivou kouli valící se po obvodu hradeb.
A pak jsem uviděla Naruta a Sasukeho jak zabíjí všechny, co se jim postavili do cesty. Děti, matky prostě všechny neměli slitování. Najednou se mi začalo dělat zle, tváře mi začali krvácet. A já dostala strach. Začala jsem se ptát sama sebe.
„Opravdu půjdu s…těmi vrahy? Strašliví….. jsou tak chladní. Opravdu chci jít s nimi?“ Náhle mi stekla slza po tváři.
„Jen jsem si přála být zase tým 7! To zvládnu, Konoha za to může, že to děláme!“ povzbuzovala jsem se a začala Kunajem probodávat každého kdo se mi postavil do cesty. Začínalo se mi to líbit.

„Proč to děláte?!“ zeptala se potichu Tsunade která stěží došla k nám.
„Máme něco co se jen tak neztratí. Cítíme zášť k vesnici. Chceme se pomstít!“ zakřičel na ni Naruto.
„Ah, Sa-ku-ra… proč?“ zeptala se mě, když padala k zemi s mým kunajem v krku.
„Sakura! Dobrá práce.“ Pochválil mě Sasuke.
Pak mě popadl do náruče a odskočil se mnou z vesnice.
„Sasuke, co se děje?“ zeptala jsem se ho nechápavě.
„Musíme pryč, teď to tam bude fakt nebezpečný. Naruto za nás dokončí práci.“ Jen to dořekl otočila jsem hlavu k vesnici a uviděla Devítiocasého, jak bourá všechno kolem. Pak vyskočil do vzduchu a začal hromadit chakru pře čumákem.
„Biju dama?! To je zlé nejsme dost daleko zasáhne nás to taky!“ zařval Sasuke ale Naruta jsme nemohli zastavit tak jsme utíkali, co to šlo.

Najednou jsme uslyšeli výbuch a zasáhla nás tlaková vlna a mi odletěli několik metrů a škrtali přitom o zem. Pak už jsem se konečně zastavili. Koukla jsem na Sasukeho a uviděla jeho zranění. Hned jsem se kněmu doplazila a začala ho léčit, pak jsem se postarala o svá.
Když jsme mohli vstát, vrátili jsme se ke Konoze a uviděli jenom velký kráter. A nepatrný náznak postavy, která se pomalu blížila k nám. To byl Naruto. Na tváři měl úsměv. Okamžitě jsem k němu doběhla a začala léčit odloupanou kůži.

„Úkol splněn.“ Řekl Sasuke a nepatrně se usmál.
„ Sasuke co dál?“ zeptala jsem se ho.
„Čekají nás zbylé vesnice. Máme nevyřízené účty s písečnou. Nemám pravdu Naruto?“ a podíval se na ležícího Naruta. Ten se jenom usmál.
„ Budeme muset vymyslet plán, a doladit ten útok s Kyubim. Taky potřebujeme doplnit zásoby došli výbušné lístky a kunaje.“ Řekla jsem a obvázala Narutovi hlavu obvazem.
„Můžeš vstát?“ zeptal se ho Sasuke.
„Jo bez problému.“ Řekl Naruto a začal vstávat. Uviděla jsem, jak se jeho rány začali hojit. To udělal Kyubi.

Vyrazili jsme na cestu. Běželi jsme dnem i nocí, než jsme doběhli do nějaké malé vesničky. Kluci si šli sednout do hospody a já šla shánět vše potřebné.
V obchodu se zbraněmi jsem musela smlouvat. Neměli jsme dost peněz. Nakonec mi prodali zbraní víc než dost. Na pult jsem rozložila svitek a udělala pečetě, a zbraně zmizeli a na svitku se objevila pečeť. Poděkovala jsem a šla za klukama.
Našla jsem je, jak seděli u lahve saké s nějakým podivínem. Zatvářila jsem se vražedně.
„Ach kdo je ta krásna dívka?“ zeptal se jich napůl opitý podivín.
„To je Sakura.“ Řekl Naruto.
„Bože. Kluci máme problém nemáme dost peněz na ostatní věci, a krást nemůžeme to bychom upoutali pozornost.“ Řekla jsem a snažila se vypadat chytře.
„Jestli potřebujete prachy měl bych pro vás prácičku.“ Řekl se šibalským úsměvem ten podivín.
„Povídej.“ řekl s úsměvem Naruto.
„Potřebuju vymámit s pár chlapů prachy. Obrali by ste je o to co mi dluží. A ještě byste si mohli vzít něco jako úroky a ty byste si nechali. Tak co vy na to?“ zeptal se nás.
„Jméno a kde ho najdeme.“ Řekl Sasuke.

Dal nám seznam se jmény a kde bydlí a šli jsme vymáhat. Byla to jednoduchá práce. Sasuke se rozhodl že se se rozdělíme, že nám to zabere míň času.
Došla jsem na první místo. Zazvonila jsem jako hodná Holčička. Někdo otevřel dveře a v ruce měl flašku.
„Dobrý den!“ pozdravila jsem roztomile.
„Co pak potřebuješ?“ zeptal se mě oplzlí chlap.
„No mám od vás dostat peníze co dlužíte Mikemu.“ Odpověděla jsem roztomile.
„A to posílá tak roztomilou holku?!“ začal se smát a chytl mě kolem ramen.
„ Dáte mi je? Musím mu je do večera donést.“ Řekla jsem zase roztomile.
„Kde pák. Nic ti nedám, ale vezmu si tebe.“ Řekl a začal mě zvedat.
V tom jsem ho kopla ho rozkroku a dala mu loktem za krk. Okamžitě se složil na zem. Pak jsem ho začala prošacovávat. Našla jsem peněženku, vzala jsem si od něj dluh a úroky. Pak jsem ho ještě nakopla do břicha.
„Neměl jsi mě brát kolem ramen. To se nedělá, nadržený dědo!“ řekla jsem roztomile a pokračovala k dalšímu.

U toho další ho to bylo stejný. Ale opravdu kdo by věřil, že roztomilá holka bude vybírat dluhy. Všichni nakonec skončili na zemi se slzami v očích a se zlomeným nosem nebo žebry. Pomalu se stmívala a já měla už práci hotovou, tak jsem se vrátila do hospody. Tam už na mě čekali Sasuke s Narutem a s tím podivínem Mikem.
„Všechny?“ zeptal se mě Mikem.
„Jo. Pěkně mě s***i atak jsem si je zmlátila.“ Řekla jsem s úsměvem a posadila se vedle Sasukeho.
Všichni jsme pak dali vybrané dluhy na stůl a začali počítat. Konečná částka měla bejt 240 000 yenů. A my jich přinesli 300 000 yenů.
„Těch 60 000 je vašich vem te si je. Díky za práci zase někdy přijďte.“ Rozloučil se s náma Mike a odešel.
Vzala jsem prachy a 5 000 yenů jsem dala klukům aby se nenudili když budu nakupovat.
Brouzdala jsem ulicemi a nakupovala vše potřebné. Pak už byla tma a všude bylo zavřeno. Tak jsem se vrátila ke klukům. Ti leželi opylí na stole. Zaplatila jsem za ně útratu, protože samozřejmě těch 5 000 propili. Koupila nám pokoj. A uložila je ke spánku a pak jsem sama zalehla a usnula.
Další den ráno jsem vstala brzy a připravila nějaké bojové pilulky. Kluci se vzbudili nastejno a oba dva řekli. „Moje hlava.“
Začala jsem se smát. „Nakonec jsem ráda, že jsem s nimi šla.“ Myslela jsem si. A dokončovala pilulky.

Rozložila jsem svitek na podlahu a udělala pečetě. Na svitku se objevilo několik kunaju a hvězdic. Rozdělila jsem je na tři hromádky. Pak jsem rozpočítala Výbušné lístky a také je rozdělila na tři hromádky.
„ To je všechno?“ zeptal se mě Naruto.
„Nene, zbytek mám tady.“ Řekla jsem a odrhnula vestu a ukázala na svitek.
„Jsi jak chodící skladiště.“ Řekl Naruto.
„Díky bohu je to ten starý Naruto, ten co se pořád smál.“