Hinatin splněný sen

Hinatin splněný sen

„Tak znovu po roce je Svátek hvězd zpět,“ řekla si pro sebe Hinata a tváře jí lehce zrůžověly. „Zajímalo by mě, co plánuje na dnešek Naruto. Třeba by si se mnou vyšel, kdybych mu řekla.“ Posadila se na posteli a podívala se na obrázek, který si sama nakreslila před několika lety. Byla na ně spolu s Narutem a drželi se za ruce. Byl její tajnou láskou už od Akademie, ale neměla odvahu mu cokoli říci. Ale dnes byla odhodlaná, to vše změnit a říci mu, co k němu cítí.
Hinata se zvedla a vyšla ze svého pokoje v sídle Hyuuga. Na chodbě potkala Nejiho, svého bratrance z vedlejší rodiny, který šel zrovna trénovat na dvůr. „Hinato, jak hodláte oslavit dnešní svátek Tanabata? Mohl bych vás doprovodit, až skončím s trénikem,“ zeptal se jí a pokračoval dále v chůzi.
„Neji, to bys byl opravdu hodný, ale já bych ho dneska chtěla strávit s Narutem.“
„S Narutem? Tím pakem?!“ zastavil se a otočil se na ní. „Hinato, radím vám, zapomenťe na toho idiota a nekažte si život.“
„Děkuji, že se tak staráš, Neji, ale já ho mám opravdu moc ráda a věřím, že jednou i on ke mně bude cítit to samé,“ odpověděla mu s úsměvem, odešla ven a nechala ho stát na chodbě.
„Jak myslíte, Hinato, ale pak nebrečte. Já vás varoval,“ řekl potichu a odešel trénovat.

Hinata šla po ulici a přemýšlela, kde by mohl Naruto být, na jakém místě je největší pravděpodobnost, že ho potká. Byla blízko Ichiraku, jeho oblíbené restaurace a tak se tam šla podívat. Právě odtamtud odcházel jeden z jejích přátel.
„Ahoj, Chouji, neviděl jsi Naruta?“ zeptala se ho a počkala, až k ní přijde.
„Čau,“ odpověděl Chouji a pokračoval. „Naruta?“ přimhouřil oči, když si snažil vzpomenout. „Potkal jsem ho tady asi před hodinou, ptal se mě po nějakém obchodě s nějakými šperky. Ale já nevím, kde něco takového v Listové je. A teď mě napadá, to se k němu nějak nehodí. Jako rámen a tak podobě, to jo, ale šperky?“ Šli spolu po ulici směrem k centru vesnice.
„Děkuji, Chouji, zkusím ho někde najít,“ poděkovala Hinata.
„No a ty jsi neviděla Kibu? Jsi s ním v týmu, ne? Chci s ním zajít někam na jídlo a oslavit tak dnešní svátek.“
Zavrtěla hlavou. „Naposledy jsem ho viděla, když jsme se včera vrátili z mise a říkal, že dnes jde s Akamaru někam do lesa, aby unikli ruchu ze svátku,“ a už se chtěla otočit a odejít.
„Aha, takže musím najít někoho jiného, s kým půjdu na jídlo,“ řekl smutně a pak se otočil a zavolal na někoho v jednom z mnoha obchodů, kolem kterých právě procházeli.
„Shikamaru! Hej, Shikamaru, neoslavíme dnes svátek hvězd Tanabata v nějaké restauraci?“ zavolal Chouji na svého kamaráda, kterého zahlédl, jak vyšel z jednoho obchodu s květinami.
„Ách…“ povzdechl si Shikamaru. „To je otrava. Pořád myslíš jen na jídlo. Copak nevidíš, že mám důležitou misi?“ zeptal se otráveně a natáhl líně ruku s květinou směrem k osobě, která stále kousek od něho a květiny si vzala.
Chouji se podíval na tu osobu a hned poznal… „Temari, ahoj, nemáš hlad? Že bychom si dali třeba rámen?“zeptal se a usmál se. Pak se zarazil a podíval se na Shikamara, pak znovu na ní a pak opět na něj. Poškrábal se na hlavě, pomalu mu to došlo a začal se smát. „Áááá, už to asi chápu, mise. Společná s Písečnou. Budete upevňovat vztahy mezi vesnicemi, že? Tak já se poohlédnu po někom jiném,“ řekl se smíchem a loktem šťouchl do nejlínějšího génia, jakého kdy poznal a mrkl. Ten jen protočil oči a zamručel něco o tom, že to je otrava a Temari se zachichotala a odešla s ním pryč.
„Já také už půjdu, měj se pěkně, Chouji,“ rozloučila se s ním Hinata. Shikamarovi a Temari to sluší, a i když to na něm není vidět, tak ji má rád a záleží mu na ní. Jestlipak i Naruto mě bude mít takhle rád.
„Jo, taky se měj,“ řekl a zůstal sám. Přemýšlel, s kým by mohl někam zajít. „Mistře Asumo, co takhle oslavit svátek hvězd u misky rámenu?“zavolal na mistra, který se právě objevil zpoza rohu.
„Ale, Chouji, Tanabata není svátek jídla, je to svátek hvězd, legenda praví, že dva zamilovaní k sobě mohou najít cestu…“
„Já vím, já vím, moje chuťové buňky najdou cestu k dobrému jídlu, na které mě pozvete, že mistře Asumo?“ a na tváři semu objevil široký úsměv.
„Ach jo, asi mi nic jiného nezbývá, že?“ řekl rezignovaně. Choujiho úsměv se ještě více rozšířil. „Pojďme tedy do Ichiraku.“

„Sakuro, Sakuro, počkej na mě,“ křičel Naruto přes celou ulici a blížil se k ní a rozhazoval rukama.
„Co zase chceš, Naruto?“ zeptala se a naštvaně se otočila na člena jejího týmu. „Nebudu s tebou trávit dnešní svátek, už jsem ti…“
„Chci je poradit. Co by se ti víc líbilo, kdyby ti někdo koupil?“ zeptal se Naruto a ukazoval v každé ruce malou krabičku. Obě byly otevřené a v každé z nich byl stříbrný řetízek. Na jednom byl přívěšek ve tvaru srdce a na druhém ve tvaru květu. „No, Sakuro, co by se ti líbilo víc, co se ti zdá krásnější?“
„Eh, Naruto, pro koho to je?“ zeptala se zmateně a prohlédla si ty řetízky s přívěsky. „Je to snad pro…“ Sakura nestačila doříci jméno, protože ji skočil do řeči.
„Jo, jo, jo, je. Co se ti víc líbí, řekni. Rychle, musím ještě sehnat nějakou kytku, nebo něco podobného.“
Sakura povytáhla obočí. „No, to srdce je více romantické,“ řekla.
„Děkuji, Sakuro, a užij si dnešní svátek hvězd,“ křikl na ní a zase rychle odeběhl dál.
Sakura zůstala stát, jako opatřená, ale pak se usmála. „Naruto… kde se to v tobě bere? Kdy jsi tak dospěl?“

Hinata dále chodila po vesnici a dívala se, jestli někde neuvidí Naruta. Byla se podívat u něho doma, opět v Ichiraku i na dalších místech a teď se vracela k centru vesnice, ale nikde ho nepotkala. Byla už unavená a posadila se v postranní uličce na bednu, kousek od toho obchodu, kde před nějakou dobou Shikamaru kupoval kytku pro Temari. Seděla a přemýšlela, kde by mohla už konečně najít Naruta. Už si pomalu začínala myslet, že svého milého nepotká a tím pádem bude trávit svátek hvězd sama, ale pak uslyšela jeho hlas.„Naruto,“ zašeptala a tváře jí lehce zrůžověly. Pak ho zahlédla, jak vchází do květinářství.
„Dejte mi tu nejkrásnější kytku, co tady máte, eh. Ino? Co tady děláš?“ zeptal se Naruto. „Nevěděl jsem, že tu děláš.“
„Ahoj Naruto, tenhle obchod patří naší rodině. To bys už měl vědět po těch několika letech, co se známe, ne?“ odpověděla Ino vyčítavě? „To zase chceš uhánět Sakuru? Nevím, co na ní vidíš, to tedy opravdu nechápu.“
Chvilku chodila po obchodě sem a tam. Tu a tam vzala nějakou květinu, aby ji po chvilce opět položila a vybrala jinou, hezčí.
„No, ta se ale bude mít, až dostane takovouhle kytku, nejkrásnější, jakou jsem kdy udělala,“ povzdychla si Ino a pomyslela si, jestli jí někdy Chouji dá květinu. Ten Naruto. Byl to takový idiot a teď to je romantický idiot. Jak ho znám, tak to bude překvapivý večer Tanabata. Taky bych chtěla, aby o mě někdo takhle stál.
„To je dobře, protože to je kytka pro tu nejhezčí holku na celém světě!“ řekl Naruto pyšně, zaplatil a rychle vyběhl ven z obchodu.
Hinata se přikrčila za rohem, aby ji nezahlédl. V hlavě se jí vracela stále dokola ta slova. „…pro nejhezčí holku na světě… zase uhánět Sakuru…“ Málem se dala na místě do pláče a chtěla utéci domů, padnout do postele a pobrečet si, nad její neopětovanou láskou.
Pak se rozhodla, že se půjde projít a pokusí se vyrovnat s tím, že o ní Naruto nestojí.

Chodila po vesnici a myslela na Naruta. Cítila k němu něco už od Akademie a stále se ty její city k němu prohlubovaly. Dneska ráno byla rozhodnuta, že se konečně Naruta zeptá, jestli by si s ní nevyšel, ale před chvilkou sama slyšela, že on chce jinou. Ve vesnici bylo na každém rohu vidět výzdobu ke svátku Tanabata a dívala se na vyobrazení dvou hvězd, milenců, kteří mají dovoleno se spolu setkat jednou za rok.
Vy jste spolu alespoň jednou za rok, ale já a Naruto… my spolu nejsme ani tak. Jak já vám závidím, opravdu. Dala bych cokoli za to, abych byla s Narutem. Říkala si a podívala se na oblohu, která už byla téměř černá, a byly vidět už hvězdy. Uvědomila si, že chodila sem a tam několik hodin a vůbec nevnímala čas.
Rozhlédla se okolo, aby zjistila, kde je. Nacházela se u Akademie. Zrak ji padl na strom, který tam stál už od dob, co byla mála holčička, a na houpačku, která na něm visela. Tady Naruto často sedával… sám, pomyslela si a šla k té houpačce.
Posadila se a začala se houpat. Při tom se dívala nad střechu Akademie na ty dvě hvězdy, kterým patří dnešní večer.

„Tak tady jsi,“ ozvalo se za jejími zády. Otočila se a nevěřila svým očím. Stál tam on.
„Celé hodiny jsem tě hledal, ale nemohl jsem tě nikde najít, tak jsem myslel, že jsi asi doma. Tak jsem si chtěl zajít sem. Je to moje oblíbené místo, ale koukám, že si mě už předběhla,“ řekl Naruto a usmál se na ní a ona zčervenala, ale v začínající noci a pod stromem to nebylo vidět.
„Na… Naruto…“ zašeptala.
„Hihihi,“ zasmál se a přišel k ní, která vstala z houpačky. Jednou rukou se škrábal ve vlasech a bylo na něm vidět, že je mírně nervózní. Druhou ruku měl schovanou za zády.
„Tohle je pro tebe,“ usmál se a zpoza jeho zad se objevila krásná květina.
„Naruto, já… myslela jsem, že ty,“ vykoktala ze sebe po chvilce, ale dárek si vzala a pohlédla na něho. „Myslela jsem, že ty a Sakura.“
„Sakura?“ zeptal se, povytáhl obočí a usmál se. „To je už za mnou. Ale uvědomil jsem si, že je tu jedna dívka, která ke mně vzhlížela, když jsem byl sám. Byl jsem hlupák, když jsem si to neuvědomil.“
Potom sáhl do kapsy a vytáhl malou krabičku a natáhl ruku k Hinatě. Ta si jí vzala a otevřela. „Ach, Naruto, to je nádhera,“ řekla, když uviděla její obsah. Vyndala stříbrný řetízek se srdíčkem. Naruto ji obešel a řetízek ji pomohl zapnout.
Otočila se k němu a objala ho. „Naruto,“ zašeptala a políbili se.
„Hinato, půjdeme se projít? Je svátek Tanabata, a je krásná noc, jsou vidět hvězdy,“ jak to dořekl, tak ji vzal za ruku a spolu šli vstříc krásné noci svátku Tanabata.