To není možné!! 2

U Naruta (Toruna)

Jsem z toho pořádně zblblej, šrotovalo mu v hlavě, ale došel ke stejnému názoru jako předtím. Chlap, který se prý umí přemístit do minulosti. Ale toto není minulost. Tady Čtvrtý není Čtvrtý, je tu klan, který byl vyvražděn a navíc máma ani táta nejsou mrtví.
Výsledek: JÁ TO NECHÁPU.
Šel, kam ho nohy nesly. Po chvíli zvedl hlavu a zjistil, že zašel ke knihovně.
Za pokus to stojí, ale pochybuji, že něco najdu, pomyslel si.
Vevnitř procházel regály s knihami. Vybral si pár knih, kde by se mohlo psát něco o cestovaní v čase a sedl si ke stolu u okna. Začal prohlížet stránky.
„Cestování v čase vyžaduje....cestování v čase je nemožné," mumlal si pro sebe.
Prošel takto skoro tři knihy. Zhoupl se na židli a zívl.
„To je nemožný,“ postěžoval si. Procházel dál až do úplného večera, ale pořád se opakovalo to stejné. Buď to bylo nějaké fantasy, nebo tam bylo napsáno, co to vyžaduje a že to nelze provést.
Nakonec položil hlavu na stůl a hned usnul.

***

V budově klanu Namikaze:
„Pokud příště přijdeš pozdě, tak…“ vychrlil na mě Minato a já ho nenechala raději ani domluvit.
„Promiň, už se to nestane.“
Minato se na mě usmál a dodal: „Ale šlo ti to dobře. Dobrá práce. To, jak ses dneska zlepšila, mě trvalo asi týden.“
„Nazdar,“ ze dveří vykoukla hlava s bílými vlasy. „Jak to jde?“ optal se.
„Mistře Jirayo!“ pozdravil brácha.
„A hele, Zvrhlý Poutník se přidal,“ zažertovala jsem.
Jiraya svěsil hlavu. „Stačí, že mi tak říká Naruto. Nemusíš se přidávat Tori.“
Musela jsem se potajmu zasmát.
„Ale proč, je to výstižná přezdívka? Asi ji taky začnu používat,“ podívala jsem se nevinnýma očima na Jirayu. Ležel úplně zdrcený na zemi. Rychle to překonal a pokusil se změnit téma.
„Jo a slyšel jsem, že se učíš Shunshin no Jutsu. Možná bych ti mohl pomoct s učením.“
„Ne díky. Od tebe toho umím dost. Hlavně to, co bych ani vědět nechtěla, krom toho na to mám bráchu.“
To Jirayu zdrtilo ještě víc než předtím a už nic neřekl. A my jsme se nemohli nesmát.
„Tori, je mi to líto, ale já už budu muset jít. Je pozdě a doma na mě čeká práce. Už tak bude Kushina nadávat,“ začal se brácha omlouvat.
„V pohodě. Přijdeš zítra zase, nebo budeš s Narutem?“ ptala jsem se.
„Ještě nevím, podle toho, jak to vyjde.“
Naposledy jsme se rozloučili a Minato zmizel ve žlutém záblesku.
Jiraya se posadil vedle mě a začal mi ujídat jídlo, které jsem měla k večeři.
Ještě jsme si asi hodinu povídali, ale oba už jsme byli unavení, tak jsme to vzdali a šli spát.

***

V knihovně:

„Haló! Vy tam, v knihovně se nespí.“
Bylo už ráno a Naruta někdo probudil z tvrdého spánku.
Zívl si a ještě v polospánku se rozhlížel, kdo to na něj křičí.
„No konečně, už na tebe pokřikuji dobrých pět minut.“
V knihovně už byli dva lidé.
Jeden, co ho budil a druhému právě spadla kniha, když se na něj díval s nevěřícným výrazem.
„Spal jsi tady jako dřevo, ani jsem si večer nevšiml, že tu jsi...“ pak už přestal vnímat a začal zaostřovat zrak na tu druhou osobu.
Konečně ten chlap odešel a tak se Naruto mohl lépe soustředit.
„N...Nar...“ zlomil se mu hlas tomu chlapovi.
V tu chvíli Naruto přesně věděl kdo to je.
„Kapitáne Yamato!“ zakřičel „Co tu děláte?“
„Naruto to nemyslíš vážně… Neměl bych se na tohle ptát já?“
„No to já nevím, ale já byl první.“
Společně vyšli ven a snažili se najít místo, kde nikdo není, aby je náhodou někdo neposlouchal. Po cestě byli potichu.
Až když zašli za roh a nikde nebyla ani noha, pak teprve Yamato promluvil. „Jak ses sem dostal? A kdy? Nikdy předtím jsem tě tu neviděl…“
Dával tolik otázek, že je Naruto nedokázal pochytat.
Pak Yamatovi stručně vysvětlil, jak se sem dostal a zeptal se, jestli ví, co se děje.
„Na to, jak jsem tu dlouho, toho vím hodně málo,“ začal vysvětlovat Yamato. „Tenhle svět je záhada.“
Naruto přikyvoval hlavou. Pak mu ale došlo, co Yamato právě řekl.
„Coo?Jak to myslíš tenhle svět?“ tohle ho nenapadlo, i když se snažil přemýšlet vážně.
Yamato si povzdechl, protože se mu to nechtělo vysvětlovat, ale pak si uvědomil, že Naruto tu je teprve pár dní.
„Tohle je jiný svět, do kterého nás Mikage poslal. Věci jsou jinak. Nechápali jsme Mikageho techniku dostatečně. Dokonce jsem zaslechl něco o tom, že tu nejsou potřeba jinchuuriki.“
„Tak to tu pro tebe není místo,“ pousmál se Kurama .
„Ale jdi,“ odpověděl v duchu s úsměvem Naruto. „A to znamená co?“ zeptal se nahlas.
„Že přezdívka Hráč s časem vlastně úplně minula svůj cíl,“ pokusil se to vysvětlit jednodušeji.
„Naruto, doufám, že je ti jasné, že potřebujeme někoho z tohoto světa, aby nám pomohl. Někoho, komu můžeme důvěřovat a takového člověka jsem ještě nenašel.“
„Aha asi už to chápu. Tak tohle je úplně jiný svět?“
Na Yamata jako by spadl kámen.
„To jsi pochopil brzo, když ti to vysvětluji už půl hodiny,“skoro zařval Yamato.
Naruto jako by to neslyšel a začal si srovnávat i další informace.Teď když už věděl co se děje, byl o hodně klidnější a začal se pomalu, ale jistě uklidňovat.
ŠKRUND! opět Narutovi škrundalo v břiše.
„Ajo, já zapomněl. Ještě jsem neměl snídani.“
„To je celý on,“ postěžoval si Kurama a Yamato jako by nevysloveně myslel na to samé.
Naruto vytáhl z kapsičky instantní rámen, který si večer koupil a požádal Yamata, jestli by mohl jít k němu domů.
Tam si uvařil vodu, nedočkavě čekal tři minuty a pak se s chutí pustil do jídla.

***

U brány:
„Kam jdeš tak brzo ráno?“ ptal se Kotetsu.
„Musím procvičovat soustředěnost a u nás doma to teď nejde. Naruto přišel na návštěvu. To je horor to vám řeknu. Asi závodí o to, koho nejdřív a nejvíc naštve. Prohrála jsem hned po patnácti sekundách. Brácha řekl, že ho k tomu donutila Kushina. Prý byla neodbytná a s její povahou si to dokážu představit,“ řekla jsem trochu naštvaně.
„Tak hodně štěstí s Shunshin no Jutsu, Torčo,“ řekl Izuma s úsměvem a Kotetsu jen přikyvoval.
„He? To není možný, jak se to tak rychle mohlo rozšířit?“
„No to víš, Minatova sestra nemůže mít klid,když má za bráchu Žlutého bleska,“ odpověděli mi zaráz.
„Hmm, na to jsem právě taky přišla. Proč jenom já,“ povzdychla jsem si.
Koutkem oka jsem zahlédla menší postavu s červenými vlasy. A zírala na mě, jako bych spadla z jiné planety.
Co to s ní je? řekla jsem si v duchu. Ale to je jedno.
Prozatím jsem se rozloučila a šla jsem hledat vhodné místo pro trénování.
Vzala jsem to naschvál co nejdál, protože čím víc se vzdálím od vesnice, tím víc toho můžu slyšet z okolí. Třeba veverky, srny a jiná zvířata.
Našla jsem takovou menší loučku, posetou vysokou trávou. Na okraji stál pařez, na který jsem si sedla a začala poslouchat cvrlikání ptáků, švitoření jezevců a vítr, který mi hravě rozcuchával světle hnědé vlasy.
Byla to nádhera.
Slyšela jsem každou žijící bytost v okolí deseti metrů a možná víc.
Co je to? To sem nepatří! Proběhlo mi hlavou, zatímco jsem se snažila ten zvuk někam zařadit. To je svištění kunaie!
Z kapsy jsem vytáhla dva kunaie. Jedním jsem odrazila ten nepřátelský a druhý jsem hodila do míst, odkud přiletěl.
Z keře vyskočila postava s modrýma očima a blonďatými vlasy.
„To mě zkoušíš? Já myslela, žes‘ říkal, že musíš hlídat Naruta,“ vyhrkla jsem a cítila se dotčeně, že mě brácha takto oklamal.
„Naruta jsem nechal na Jirayovi,“ odpověděl Minato.
„Mimochodem, vedla sis výborně. Mohli bychom dokonce už přejít k dalšímu kroku.“
V tu ránu moje dotčení vyprchalo a nahradilo jej dojetí.
„D...Díky,“ vykoktala jsem ze sebe.
„Vytáhni si ten kunai, co jsem ti dal a hoď si ho, kam budeš chtít, ale tak abys na něj zatím viděla,“začal poučovat.
Hodila jsem ho na protější strom.
„A ještě než přejdeme k tréninku, musím ti něco říct na upozornění: Je mi jasné, že se nehodláš vzdát toho,že by ses Shunshin no jutsu mohla naučit. Jsi stejně tvrdohlavá jako táta,“ zasmál se.
„Promiň,“ řekla jsem, protože jsem nemohla sdílet tu radost s ním.
Přešel to a pokračoval.
„No, při každém tréninku se stane, že třeba náhodou narazíš na oblast, která není poblíž a můžeš se třeba vrátit až za týden.“
„Nechápu co tím myslíš.“
To ho evidentně nepřekvapilo, protože se začal usmívat.
„To pochopíš za pochodu,“ odpověděl.
„Představ si každý detail toho kunaie i s tou značkou,“ odmlčel se, protože přemýšlel jak to vysvětlit.
„V tom kunaii je totiž chakra a ty se musíš s tou chakrou spojit v jedno.“
Pak se šibalsky usmál a dodal: „Teď se ukáže, jak jsi dobrá v soustředění. Tahle část dělá problémy úplně každému. Zabloudíš myšlenkami a stane se to, co jsem ti říkal předtím. V ostatním ti nemůžu pomoct, na to musíš přijít sama,“dokončil svůj krátký a skoro nesrozumitelný proslov a obrátil se k odchodu.
„Stejně pořád nechápu, co jsi tím upozorněním myslel.“
Po mých slovech se ještě obrátil zpátky ke mně a zopakoval znovu to, co mi odpověděl předtím.
„Jak jsem řekl. To pochopíš za pochodu.“ Po těchto slovech zmizel ve žlutém záblesku.
„Ach jo, nikdy nebudu tak dobrá jako brácha.“